2. 2. 2008
ZarputilostNebyl bych schopný vnitřně přijmout důvod pro radar, ať by byl seberozumnější. Dovolte mi se podělit o rozpoložení, ve kterém se nacházím. Jako volič levice čtu pravidelně Právo a Britské listy. Jsem člověk pohříchu technický, proto neusiluji o širší rozhled jinou četbou. Navíc mi z politických komentářů Mladé fronty naskakují osypky. Nicméně pozoruji na sobě, že třebaže kývám souhlasně hlavou, v podstatě je mi už jedno, co čtu. Jsem proti radaru, čili podpořím každého, kdo přinese další důvod proti. Myslím, že bych nebyl schopný ani vnitřně přijmout důvod, byť seberozumnější, který by byl pro. Toto přirozeně není příznak voliče levice. Stejnou zarputilost můžeme pozorovat v každém táboře, počínaje Spartou proti Slávii a Klausem proti Švejnarovi konče, píše Alexandr Grozněv. |
Zdá se, že svoboda slova se tu vyčerpala. Každý, kdo může, už se projevil - a množství prostě převálcovalo hlas rozumu. Co názor, to jeden bod. Lež a nebo pravda, oboje se krásně uplatní, když přijde na to umlátit soupeře argumenty. Můžu mít stokrát zkušenosti se vstřikováním plastů (můj obor jako příklad za všechny), ale přesto se najdou tisíce zasvěcenců, kteří, byť vstřikolis ani neviděli, budou mít totéž právo co já se vyjádřit. A čtenář sám sebe nalezne, jak kývá hlavou, protože je mu sympatický názor chlapíka, jehož jediným předpokladem je, že si umí lépe zavázat kravatu. Možná proto by se svobodou slova mělo přicházet i ponaučení, že nemáš-li co říct, musíš mlčet. Soukromě si myslím, že zvládneme-li toto umění, dalece předeženeme veškerý západní svět. Svobodně mluvit bez schopnosti rozumně mlčet je jako vykřičet se do řvoucího davu. Vždyť každý hlas nejlépe vynikne v tichu. A mělo by být také naší povinností zabránit bláznům, aby žvanili jen proto, že právě mohou... |