Pamatoval jsem si jen svou úzkost a touhu, aby se tam ty jedy (v Iráku) našly. Nenašly se! A tak jsem Ivance odpověděl, že jsem pro radar, protože s ním určitě bude velká legrace. To se, myslím, vyplnilo. Ivanka byla samozřejmě ihned "nerozumně" proti. Nikoli poprvé jsem jí musel dát následně za pravdu. Proč?

Velkou část života jsem prožil v režimu, který bezostyšně lhal. A celá kampaň kolem radaru začala velkým lhaním, už o lokalitě. Shodou okolností je to kus lesa, který dobře znám. (Už jsem o tom na BL psal). Není to prales, je to ale les, který vypovídá o lidské, české historii, nejpozději od čtrnáctého století. Je smíšený, s buky a olšemi v malebných skupinách, pěšinami starými stovky let, hromádkami kamení po obydlích...

Ve vojenském prostoru jsou plochy zdevastované cvičením vojsk. Proč se tedy nedá radar tam? Lhaní pokračovalo, viz články pana Neorala.

Ani já, ani většina mých spoluobčanů nebudeme mít nikdy tolik informací, abychom mohli mít "rozumný" názor. Rozumný názor neměli svého času ani naši vojáci, kteří nastupovali při mobilizacích v roce 1938. Ti byli hlavně "zarputilí". Rozumný názor měli tehdy politikové...

Velcí mužové našeho národa věřili, že se dobrá věc nedá prosazovat nedobrými prostředky.

A ještě k tomu zvláštnímu argumentu, který občas slyšíme od i lidí, jejichž kariéra začla po listopadu 1989. Nejen já je vidím ve zcela jiné straně a jiných funkcích, kdyby bylo k té sametové revoluci nedošlo.

Jeden z dopisovatelů BL mi při rozhovoru sdělil svůj dojem ze skupiny tzv. mladých konzervativců na nějaké schůzi: "Ty vole, já myslel, že to napochodoval krajskej výbor SSM..."

Ano, argument těch, kteří vypadají a jednají stále stejně, je ta "vděčnost". Dnes Americe a kdyby se to hodilo, Sovětskému svazu.

Já jsem vděčný těm Američanům, kteří zachránili životy neozbrojených "nerozumných" povstalců v Plzni, mezi něž patřil i můj táta. Kdyby byli 6. května 1945 Plzeň neobsadili, kdoví jak by to dopadlo.Jsem vděčný těm deseti mladým klukům, kteří padli ještě pátého května u Zhůří (Haidl) na Šumavě.

To mě však nezavazuje k tomu, abych věřil lhářům a kariéristům. Vůči nim jsem byl vždycky a bud i dnes - zarputilý.