Současná krize způsobila, že se na internetu objevila spousta odkazů na názory těch, kteří ji dokázali přepovědět. Nejčastěji je v této souvislosti zmiňováno jméno Hymana Minskyho (1919-1996), profesora ekonomie na Washingtonově universitě v St. Louis. Jde o jeho hypotézu finanční nestability (FIH, Financial Instability Hypothesis). Stručná charakteristika FIH z roku 1992 je k dispozici ZDE, stejný zdroj, tj. Bard College, Levy Economics Institute, Annandale-on-Hudson, New York nabízí ZDE ke stažení plné znění několika Minskyho referátů.

V neděli druhým dnem pokračovaly izraelské nálety na Palestinci obývané pásmo Gazy. Zatímco v sobotu představovala hlavní cíl bezpečnostní infrastruktura hnutí Hamás, včera nejméně polovina útoků mířila na soustavu asi čtyřiceti tunelů v okolí Rafy, jíž jsou z egyptského území pašovány výbušniny a kde se údajně skrývá část záloh Hamásu. Počet obětí operace "Lité olovo" už přesáhl tři stovky, podle al-Džazíry asi dvě třetiny z nich představují ozbrojení operativci Hamásu; na druhé straně bylo podle Červeného kříže mimo jiné usmrceno nejméně dvacet dětí. Izrael dále provedl částečnou mobilizaci a přisunuje k hranici tanky a speciální jednotky. V daný okamžik dosud není jasné, zda v rámci operace jsou pozemní síly přisouvány převážně "pro jistotu", počítá se s izolovanými a časově omezenými nájezdy, nebo má dojít k úplné invazi.

K ukončení bojů obě strany vyzvala Rada bezpečnosti OSN; celá řada zemí, včetně spojeneckého Turecka, izraelskou akci odsoudila. Sýrie na protest proti útokům přerušila nepřímá jednání o statutu Golanských výšin. Německo naléhavě požádalo Izrael, aby učinil vše pro zabránění civilním obětem. Po celém světě vyšly tisíce lidí do ulic a vyzvaly k ukončení násilí. Hamás obvinil Egypt a některé další arabské země, že proti němu konspirovaly a záměrně jej prý udržovaly v nevědomosti o chystaném útoku; pohrozil také, že zavraždí izraelskou ministryni zahraničí Livniovou a ministra obrany Ehuda Baraka. Podle některých zdrojů se ve spolupráci s Hizballáhem pokouší otevřít druhou frontu a zahájit ostřelování Izraele z libanonského území.

Televizní soutěž o "největšího Rusa", která se v Rusku pořádala podle britského vzoru v televizní stanici Rossija, nakonec nevyhrál Josip Vissarionovič Stalin. Soutěž, jíž se telefonem účastnilo pět milionů televizních diváků, skončila uprostřed obvinění, že konečné pořadí bylo zfalšováno.

Z prozatímní zprávy Kongresu o strategické pozici Spojených států vybral Pavel Barák.

Sovětský svaz byl během studené války pro Spojené státy existenční hrozbou. Jak odpověď na tuto hrozbu USA do roku 1980 rozmístily více než deset tisíc jaderných hlavic. Se zánikem Sovětského svazu a s koncem studené války nebezpečí existenční hrozby dramaticky pokleslo. To umožnilo snížit spoléhání na jaderné zbraně a podstatně zredukovat jaderné síly. Současná převaha Spojených států v konvenčních schopnostech posílila tento proces. To ale paradoxně u Rusů, pociťujících své konvenční slabiny, vyvolalo nárůst spoléhání na taktické i strategické jaderné zbraně.

Jedna nepříjemná epizoda z období vlády George Bushe s ním zřejmě půjde po jeho odchodu z Bílého domu do ústraní.

Bývalý americký televizní moderátor Dan Rather žaluje svého bývalého zaměstavatele, televizi CBS, o odškodné ve výši 70 milionů dolarů za nespravedlivé propuštění. Kauza zřejmě oživí debatu ohledně údajné protekce, které se dostalo Bushovi, když sloužil během vietnamské války v texaské letecké národní gardě a nemusel jít do Vietnamu.

Evropská unie čelí příští týden jednomu z nepodivnějších předání moci ve své historii, míní britský deník Independent. Francie, představovaná nevyčerpatelným Nicolasem Sarkozym, předá předsednictví Evropské unie nezkušené české vládě, rozštěpené mezi euroskeptickým prezidentem a europozitivním premiérem.

Vzhledem k tomu, že je v Rusku průměrný věk, jehož se dožívají muži, 57 let, většina ruského národa se skládá z obrovského množství "babušek" nejrůznějšího věku, které žijí o samotě, nikdo se o ně nestará a jsou osamoceně nuceny hájit své vlastní zájmy. K - nepřátelskému - světu kolem sebe se tedy chovají apriorně ostražitě a agresivně. Mají za sebeou historii života za socialismu a nesou si s sebou do nové doby všechny tiky a zvyklosti z minulé éry. Jsou emocionální a sentimentální a většinou věří všem sentimentálním nesmyslům, jimiž je dnes manipuluje ruská televize.

Tolik ještě k možnému vysvětlení, proč lidé dávají v metru žebrajícím dětem peníze, přestože vědí, že může jít o manipulaci od mafie. Potvrdila mi to jedna dáma středního věku: "Ty peníze jim dám, přestože vím, že je možné, že je to maniupulace od mafie a že to dítě možná dostane jen zlomek těch peněz."

V mnoha ohledech je, zdá se, ruská společnost mnohem méně cyničtější a více družnější než společnost česká. Přitom se však mladí Rusové krutě posmívají důchodcům, kteří jsou nuceni vybírat popelnice a hledat v nich zbytky potravin. Společnost je to prostě rozporná a iracionální a těžko dělat zevšeobecňující soudy.

Izraelská armáda reagovala na rakety odpalované z pásma Gazy na izraelské území bombardováním a Rada bezpečnosti OSN žádá, aby byly boje okamžitě zastaveny. Že je to dost zpožděná reakce a že je jednostranné obviňování Izraele od arabských států nespravedlivé, o tom, a o jiném, ale také zajímavém příkladu násilí z německo-československé historie něco v téhle dnešní poznámce...

KD│V pozadí debaty o obnovení americké finanční politiky probíhá debata o tom, kdo je vinen. Přiznat historii její práva má zásadní význam, píše laureát Nobelovy ceny Joseph Stiglitz v lednovém vydání magazínu Vanity Fair. Ve své analýze identifikuje pět zásadních omylů, k nimž došlo během úřadování Reagana, Clintona a Bushe mladšího -- a jeden národní blud.

KD│America's Defense Meltdown je titul nové knihy o vojenské reformě editované Winslowem Wheelerem a publikované Centrem pro obranné informace, napsal William S. Lind v recenzi pro server Military.com. V rozsáhlé antologii (271 stran) některé vedoucí postavy hnutí za americkou vojenskou reformu ze 70. a 80. let aktualizují své dílo a vztahují ho k současným výzvám, včetně války čtvrté generace.

Kniha přichází v pravou chvíli, domnívá se Lind. "Po léta jsme s Chuckem Spinneyem říkali, že žádná reforma nebude, dokud jednoduše nedojdou peníze. A pokud ten den už nenastal, rozhodně je zapsán v kalendáři. Kombinace vážné recese nebo deprese a rozsáhlých programů veřejných prací ve stylu Nového údělu znamená, že se musíme něčeho vzdát."

Nemůžeme doufat, že bychom se vyhnuli chybám posledních osmi let, pokud je nebudeme plně analyzovat (z téhož důvodu potřebuje Británie plné vyšetřování irácké války), píše v deníku Guardian Jonathan Freedlander.

Před čtrnácti dny vydal armádní výbor amerického Senátu dvojstranickou zprávu - jejím spoluautorem nebyl nikdo jiný než John McCain - o americkém užívání mučení proti osobám, vězněným ve válce proti terorismu. Zpráva naprosto odmítá představu, že hrůzy vězení v Abu Ghraib byly důsledkem jen "několika málo shnilých jablek". Zpráva podrobně analyzuje forenzním způsobem historii memorand a instrukcí, které vedly přímo k tehdejšímu ministru obrany Donaldu Rumsfeldovi.

Je energie jen jednou komoditou z mnoha v moderním průmyslové ekonomice? Nebo je to samotný základ našeho finančního a materiálního života? ptá se Kurt Cobb na stránkách Scitizen.

KD│Moskvu a EU čekají kvůli českému předsednictví nové problémy, upozorňuje redakční komentář Nězavisimoj gazety. Mezi faktory, které každé půlroční předsednictví ovlivňují, zmiňuje list národní rysy předsedajícího státu, jeho postavení v EU, autoritu lídra, naléhavost výzev, ale i charakter vztahů s Ruskem.

Město má dokonale zrestaurované a vynikajícím způsobem osvětlené historické areály. S tím kontrastuje často velmi kýčovitá vánoční výzdoba... :)

FOTOGALERIE

Pozn: Fotografie ve fotogaleriích zvětšíte, když na ně kliknete. Je k dispozici asi pět různých velikostí.

< Pozvánka na protivládní demonstraci proti "krizi" a vládní nečinnosti vůči ní. Na rozdíl od pozvánek na demonstrace proti radaru v Praze tyto plakátky v Petrohradě nikdo, jak se zdá, nestrhává, i když si lidi myslí, že protivládní protesty financuje disidentský magnát Berezovskij z Británie

Kvůli finanční krizi sleva veškerého zboží o 70 procent >

Jak o tom svědčí fotografie z prvního dne po příjezdu, které si můžete prohlédnout v této fotogalerii, první dojmy z bývalé ruské metropole Sankt Peterburg jsou, že je to město neuvěřitelně pozápadněné. Všude jsou jen drahá západní auta, BMW, four by fours, vozidla drahých značek. Je to prý nový jev, před třemi lety tu jezdily převážně jen žigulíky.

Moskvané, naprosto posedlí byznysem, kapitalismem a podnikáním, se prý Petrohraďanům posmívají, že to je město, které je v polospánku. Moskva je posedlá tím, čemu Rusové říkají "glamur" - být co nejrychleji co nejbohatším kapitalistou. V Petrohradě to také existuje, ale prý méně. Je tomu, jako by po desetiletích komunismu chtěli být Rusové co nejkapitalističtější. "Byznys byl, je a BUDE!" viděl jsem nápis na jednom petrohradském billboardu.

Cizinec z Evropské unie, který nebydlí v hotelu, se musí registrovat na policii. Formulář je papírový (takže pro registraci k ničemu, úřednice papíry někam odloží, informace jsou tak nedohledatelné) a složitý. Jenže se nemusí stát dlouhé hodiny fronta jako v Praze na Olšanské: formulář stačí vyplnit a odeslat na adresu policie z pošty, bez fronty.

Přesto místní lidi poukazují na velké množství byrokracie a razítkování, které občané překonávají tak, že prostě nedodržují žádné předpisy, všechno si dělají po svém. Ukradnou-li vám počítač, musíte zaplatit policii 8000 Kč, aby vám ho našla, a jí se to skutečně podaří - což jaksi naznačuje, že je policie se zloději spolčená.

Jistě pozůstatkem stalinské paranoie je, že se nesmí fotografovat na poště a v metru. :)

Ceny v Petrohradě mi připadají tak o 30 - 40 procent vyšší než v Praze: Pivo stojí 60 Kč, boršč 75. Lidé prý vydělávají asi 10 - 15 000 Kč měsíčně, často ve dvou zaměstnáních. Všeobecně působí město dojmem dobře oblékaných, relativně bohatých lidí, jezdících nejdražšími automobily. K chudině patří především starší lidé a důchodci, kupující v supermarketu jen chleba a kefír. Obchody mají otevřeno dlouho, obchod s alkoholem Norman má otevřeno čtyřiadvacet hodin denně, avšak po třiadvacáté hodině je zakázáno prodávat tvrdý alkohol. Cigarety jsou neuvěřitelně levné. Všichni kouří. Letadlo z Amsterodamu do Petrohradu bylo silně cítit kouřem z Rusů, ačkoliv se v něm samozřejmě nekouřilo. Ruská vláda nařídila, že cigarety, prodávané v restauracích, nesmějí být dražší než v běžném obchodě. Restaurace to obešly tím, že nabízejí i zapalovač a za ten si účtují přirážku.

Historické centrum města je obklopeno ošklivými panelovými sídlišti, kde bydlí většina obyvatelstva. I sem proniká reklama a západní firmy a supermarkety. Pomalé a neefektivní veřejné dopravě ostře konkurují vysoce populární "maršrutky" - minibusy, které rychle a často jezdí po fixních trasách a zastaví podle přání zákazníka kdekoliv. Cena za přepravu je 18 Kč. Lidé si v minibuse navzájem předávají peníze, až je dostane řidič. Po cestujících v přeplněném minibuse pak putují zpátky i drobné. Jízdenky se nevydávají.

Uprostřed historického centra citlivě architektonicky zbudovaný hypermoderní koncertní sál Mariinského divadla. Koncert Messiaenovy hudby dirigovaný známým ruským i mezinárodním dirigentem Gergievem, vstupné 100 Kč. Kdyby to slyšel Stalin, tak by se zbláznil. Rozsáhlá knihkupectví. Lidi, kteří vám přiznávají, že čtou poezii.

V metru i všude po městě jsou billboardy vládní osvětové propagandy: "Každé dítě má nárok na rodiče." - "Aby člověk mohl v dobro věřit, musí ho začít dělat. Tolstoj." A všudypřítomné reklamy. Petrohradské metro je jimi oblepené daleko víc než metro pražské.

FOTOGALERIE

Návštěva supermarketu vypovídá výmluvně o zvyklostech a stavu každé země. Samozřejmě, že se dnes stavějí chrámy konzumerismu všude stejné. Přesto však je nabídka zboží v supermarketech v každé zemi trochu jiná. Nabídka v tomto potravinářském supermarketu na předměstí Petrohradu se zdála být - zejména v potravinách, v alkoholu a v Kavkazem inspirovaném nakládaném ovoci a zelenině - o něco širší než v České republice, určitě o hodně širší než v Británii a o něco užší než např. ve Francii.

Nákup z jiných obchodů stejně jako veškeré své větší tašky byli zákazníci před vstupem do supermarketu si nechat zadarmo zatavit do velkých igelitových pytlů, aby nekradli. :)

Platba úvěrovou či debetní kartou z libovolné země se dala uskutečnit poté, co prodavačka dvouvteřinovým nahlédnutím ověřila totožnost kupujícího podle pasu. Supermarket byl přeplněn lidmi a nebyl zrovna dostatek nákupních vozíků.

FOTOGALERIE

"Nu což," odpověděl Woland zamyšleně, "lidé jsou lidé... Mají rádi peníze, ale to bylo vždycky..."

Bulgakov, M.: Mistr a Markétka. Odeon, Praha 1990. S. 100

Bulgakovův román Mistr a Markétka je situován do Moskvy v době Leninovy Nové ekonomické politiky (Новая экономическая политика, НЭП) mezi lety 1921 -- 1929. Bolševiky tolerovaný kapitalismus "nepmanů" pyšnící se zlatými mincemi zvanými červoněc stál ve znamení obnovy nabídky spotřebního zboží a kultu peněz. Právě tento rys doby vystupuje do popředí v Bulgakovově scéně z moskevského divadla Varieté, při níž ďábel nechá ze stropu sálu padat čerstvě vytištěné ruble a baví se rvačkami mezi publikem. V roce 1928 se ruská ekonomika konečně dostala na předválečnou úroveň. Rok nato přišel Stalin s kolektivizací, industrializací a Gulagy.

< "Každé dítě potřebuje rodiče!" (Městská společenská reklama komunálního úřadu Sankt Peterburgu)

Reakce na glosu Karla Dolejšího "Ano konzumu, ne moderně"

Rád bych zdůraznil, že svými povrchními poznámkami z Petrohradu po dvou dnech pobytu nezamýšlím v žádném případě Rusko idealizovat - píšu jen o tom, co vidím, a co je. Ovšem píše-li Karel Dolejší, že se nikdy neví, jak to nakonec v Rusku dopadne, má sice pravdu, je to ale trochu neférové - ono se nikdy neví, jak to dopadne nikde. Mě například v současné době docela děsí stále sílící politická korektnost a šířící se až skoro komunistická byrokracie v britské společnosti, proti níž prostě není odvolání: byrokrati si v Británii docela putinovským způsobem rozhodli, že takhle prostě věci budou. Jak poznamenala polská kolegyně na Glasgow University, je to stalinismus, a o to nebezpečnější, že ho šíří lidé, kteří netuší, co dělají. Věděli jste, že když jste před patnácti lety žádali Scottish Arts Council o grant, vyplnili jste patnáctistránkový dotazník; dnes musíte vypracovat dotazník o délce 300 stran? Kdo to rozhodl a proč všechno směřuje tímhle směrem? Můžete křičet a protestovat, nikdo vám nic neudělá, ale taky se nic nezmění. Je to proto, že byrokrati jsou přesvědčeni, že stojí v čele systému, který je jediný možný a správný. Připomíná vám to Putina?

Tím chci jenom říct, že není jasné, jak to dopadne nikde, zvlášť v době prohlubující se finanční krize a blížícího se vyčerpání ropných zdrojů, na které se, jak se zdá, nikdo nepřipravuje.

Očekávaný pocit při první návštěvě Ruska, že mě zahrne děsivá východňárská cizota, se nedostavil. Potvrdily se informace, že to v Rusku vypadá jako v České republice; respektive že Česká republika vypadá dodnes daleko víc jako Rusko než jako Západ. Během několika desítek let komunismu se Československo přizpůsobilo ruským způsobům daleko víc, než jsme možná ochotni přiznat. Hlavně ten život na sídlišti... No, posuďte sami.

FOTOGALERIE

Se zájmem jsem si přečetl Vaše postřehy z Ruska i prohlédl fotografie.

V důsledku československé reality jsem po roce 1970 směl jen do SSSR, pracoval na ropovodech a byl jsem tam často. Koncem 80-tých let cest ubylo, předposlední cesta již do Ruska byla v roce 2000. Ta poslední před měsícem. Tak s touto zkušeností jsem četl Vaše články.

V mnohém máte pravdu, mnohé dojmy však mají jiný výklad, pro ten však nemáme dostatek znalostí i zkušeností z místní reality, píše Jiří Kroc.

Vracel jsem se v pondělí večer z centra Petrohradu metrem na své předměstí, když jsem si ve voze veřejné dopravy povšiml zvlášť bizarní kapitalisticko-komunistické reklamy. Banka Baltinvest lákala vkladatele úroky z uspořených částech ve výši 14 nebo snad 17 procent ročně (obě úrokové míry jsou naprosto nerealistické) - snad aby zdůraznila naprostou ireálnost takové nabídky, bylo na plakátě zdůrazněno: Vklady jsou pojištěny!

Ale proč to píšu: Chcete-li si své úspory na velký kapitalistický úrok vložit do banky Baltinvest, navštivte některou z jejích poboček. Například tu na Náměstí Diktatury Proletariátu č. 7. Nemohla by být absurdnější metafora směsice kapitalismu a pozůstatků komunismu, jíž je dnešní Rusko.

Přitom ale zase v univerzitní čtvrti hned v centru města mají Náměstí Akademika Sacharova, což byl antikomunistický disident. :)

V Československu po pádu komunismu nový režim rychle zlikvidoval všechny pozůstatky poraženého režimu v sochách i v názvech ulic. Není to konec konců překvapivé, byla to okupantská ideologie. V Rusku to většinou neodstraňovali: i když, v rámci férovosti, je nutno přiznat, že v Petrohradě nyní probíhá debata, zda by se měl zrušit název Třídy bolševiků a nahradit jej něčím nepolitickým. Zatím k tomu nedošlo a paradoxně Sídliště bolševiků je tu paradoxně považováno za jedno z nejhorších příměstských sídlišť.

V pátek mě v petrohradském metru zaujala jedna docela zvláštní věc. Po výjezdu metra ze stanice se do čela vozu postavila asi dvanáctiletá holčička, oddeklamovala historku, že jí zemřeli rodiče a že nemá peníze a prosí o finanční příspěvek, a pak se vydala vozem metra s otevřenou igelitovou taškou, nastavenou cestujícím.

Pro mě jako pozorovatele obeznámeného s poměry v Česku, kde by lidé v takovéto situaci většinou dětskému žebráku nic nedali (viděl jsem to v Praze mnohokrát, místní lidi mi zdůvodňovali, že je to všechno podvod, mafie, atd.) bylo zvláštní, že petrohradští cestující začali vytahovat peněženky a dítěti takových osm deset cestujících ve vagóně do igelitky přispělo mincemi. Totéž se odehrálo s jiným dítětem na zpáteční cestě.

Co to znamená, nevím.

Jan Čulík se setkal možná s citlivým bodem ruské či sovětské minulosti, o kterém se téměř nepíše a zůstává utajen někde hluboko na dně povědomí lidí či, jak se říká, ruské duše, což nevylučuje, že se mohlo jednat o nějakou malou podvodnici, píše Ivan Sommer.

Po občanské válce zůstalo na milion sirotků bez otce i matky a opět se tak stalo po 2. světové válce. Stát jim musel zajistit prostředky na živobytí a zorganizovat jejich výchovu. Nebylo to jednoduché, také demokracie u hladových lidí všeho věku nefunguje příliš efektivně, pevný řád je nezbytností, zčásti tedy přetrvala válečná organizace práce. V tom můžeme hledat zdroje, proč se tak oslavovala dětská organizace pionýr, prosadil se Lysenko se svými vizemi hojné úrody atd. Proto děti asi vzbuzují téměř podvědomou reakci v době soustrasti a smutku. Setkal jsem se s tím, když jsme hledali své příbuzenstvo. Vlastně jsme nenašli nikoho ani osídlení, v daných oblastech zůstala jen pustina. Pamatuji si ale na vřelé přijetí, které se nám cizím osobám dostalo.

Úzce s tím souvisí i to, že v Sovětském svazu bylo v podstatě tolerováno mnohoženství, protože celé ročníky mladých mužů padly v bojích. Ani o tomto jevu se nikdy mnoho zpráv nenapsalo. To jsou situace naprosto nesrovnatelné s poměry v protektorátu, natož někde v USA. Náznak toho prožila Velká Británie během druhé světové války při evakuaci dětí z měst na venkov.

Prezident Bush W. to má už opravdu za pár. Do historie se zapsal jako málokdo a tudíž nemůže být zapomenut. Zajisté, že W nebyl autorem scénáře, natož jízdního řádu, ani výpravčím, natož režisérem. Měl však svoji válku, jak to má být a je pravidlem, a bota č. 10 sama stačila ke slávě a nesmrtelnosti. Měl 11. září 2001, kdy se předvedl ve své pokleslé, obžalující úloze. Sám o sobě prohlásil, že bude v Historii zapsán jako osvoboditel milionů. Věřím, že tomu věří. Krvavá fraška a tragedie, ve které zahrál stylově žádanou roli, byla jen dalším dějstvím plynule navazujícím na předchozí. Naskočil na rozjetý kolotoč na jatečném posvícení, stejně jako před ním amorek Clinton. A nemylme se, byl tím pravým mužem na pravém místě a v pravý čas. "Doba" ho chtěla, "Doba" ho potřebovala a "Době" byl darován.

Koncem letošního roku je Německo zděšeno pokusem o vraždu pasovského policejního šéfa, 52letého Aloise Mannlicha, známého svým nekompromisním postojem vůči pravicovým extremistům. Kriminalista unikl jen o vlásek smrti, když byl zákeřně před svým domem napaden dosud stále neznámým pachatelem, který jej bodl nožem, jehož čepel minula jeho srdce jen o dva centimetry. Podle vzezření úkladného vraha šlo o neonacistu, který tak mohl mít za jediný důvod postoj bavorského policisty vůči stále rostoucím aktivitám této hnědé politické scény. Ty zaznamenávají v poslední době stále rostoucí tendenci a podle předběžných údajů spolkového ministerstva vnitra dosáhly letos oproti stejnému období minulého roku 30 procentní nárůst.

Více než sto odborníků na Latinskou Ameriku kritizovalo nedávno publikovanou zprávu lidskoprávní organizace Human Rights Watch pod názvem "A Decade Under Chávez: Political Intolerance and Lost Opportunities for Advancing Human Rights in Venezuela" . Odborníci svoji kritiku odůvodnili v dopise adresovaném HRW tím, že "studie nedosahuje ani minimálních standardů vědeckého přístupu, nezaujatosti, preciznosti nebo věrohodnosti ". V dopise je citováno stanovisko hlavního autora studie Jose Miguel Vivanca. "Zprávu jsme vypracovali proto, že jsme chtěli světu ukázat, že Venezuela není model pro každého," což je podle kritiků jasný příklad zaujaté politické agendy. Mezi signatáři dopisu figurují akademičtí pracovníci z univerzit ve Spojených státech, včetně Harvardu, Johns Hopkinsovy univerzity, akademických institucí z Latinské Ameriky i Velké Británie.

Chřipkou vynucený odpočinek si krátím četbou nepublikované knihy psychiatra Prof. Šedivce o historii psychiatrie. Praxe sotva kterého oboru lidské činnosti byla tak zásadně ovlivněna, ne-li determinována, společenským vědomím i bytím. Autor knihy zdůraznil to, co jiní méně důslední historici psychiatrie přehlédli. Upalování čarodějnic včetně zřejmě mnohých duševně nemocných osob neprovázelo „temný středověk“, ale začalo až na jeho konci a rozmohlo se teprve v novověku.

Miloš Zeman opět zazářil v programu televize Prima. Na jedné straně si člověka získá svými logickými výhradami vůči poměrům na české politické scéně: "politikaření, kšefty, koryta", na druhé straně musíme zpozornět při poslechu jeho zahraničně-politických výroků.

Nicméně, vždy, když ho v poslední době poslouchám, začnu se těšit na důchod: zapomínat na své vlastní chyby, nečíst zprávy, které se mi nelíbí, rozdávat rozumy a nemít žádnou odpovědnost. Předně mne mrzí za všechny sociální demokraty, že není schopen sebekriticky ocenit historicky nejlepší výsledky ČSSD ve stejném typu voleb, ve kterých za jeho vedení ČSSD vesměs katastrofálně prohrávala. Tvářit se přitom jako koryfej české politiky, k tomu nemá potřebné zázemí ve volebních výsledcích. Co se týče jeho názoru, Miloš Zeman má zcela výstřední "vojensko-strategické" úvahy, mezi něž patří i nápad provést preventivní vojenský úder na Irán, čímž zaskočil i největší jestřáby Pentagonu, kteří již opustili sto let starou doktrínu "velkého klacku" Theodora Roosevelta, neboť i oni ví, že svět se již změnil a politické náklady na takovou akci mnohonásobně předčí výsledky.

Mne vždycky překvapí, jak velký odpor vůči autoritám našinci mají. Je to takové národní prokletí, svéráz naší národní povahy, naše slabost. Ta reakce, kterou jsem na svůj článek Ecclesia militans (církev bojující) očekával, není vlastně odporem vůči onomu kontroverznímu výroku papeže, ale odporem vůči jeho osobě, jeho autoritě a jeho nesporné popularitě v silně katolických zemích. Nebylo by bez zajímavosti zeptat se na názor některého z roduvěrných Bavorů, nebo třeba Portugalců z okolí Fátimy. Jsou to Evropané jako my, ale asi to s církví a náboženstvím myslí přece jen trochu jinak.

S názorem pana Litoše, který obdivuje papeže Benedikta, že zaujal ve věci morálky a ideologie jasné slovo, nesouhlasím, ale konec konců se to ode mne asi dalo očekávat, že?

Myslím, že každý vnímavější člověk si až úzkostně uvědomuje, jak nedokonalé je lidské vnímání a že člověk svými smysly nedokáže o životě a světě pochopit vůbec nic. Právě proto, pokud nemá dělat obrovské chyby a nemá - ke své škodě - katastroficky skončit ve virtuálním světě - by měl své postavení v realitě skromně a pragmaticky znovu a znovu ohledávat, zkoumat, kriticky hodnotit a pochybovat o něm, a kdykoliv dojde k novému dílčímu poznání, svůj postoj ke světu musí změnit. Neústupná věrnost pevné ideologii vede jen do pekla.

Společné tiskové prohlášení MO LOK-SČL a VZO OSZSP v Úrazové nemocnici Brno

Zaměstnanci Úrazové nemocnice s radostí přijali zprávu o tom, že pan prezident podepsal zákon o převodu Úrazové nemocnice na město Brno.

Věříme, že nový zřizovatel se bude o nemocnici starat lépe než ministerstvo, že ji nenechá chátrat, že dokáže komunikovat se zaměstnanci a bude nemocnici rozvíjet ku prospěchu všech nemocných.

Viagra je novým nástrojem, jehož prostřednictvím získávají pracovníci CIA v Afghánistánu stárnoucí válečné magnáty na svou stranu, píše list Washington Post. Deníku to sdělil bývalý pracovník CIA.

V jednom případě měl šedesátiletý afghánský válečný magnát potíže ve snaze uspokojit své čtyři mladé manželky. Zároveň měl k dispozici, a nechtěl vydat, informace, které americká strana potřebovala.

Agenti CIA využili příležitosti a dali stárnoucímu Afghánci balíček čtyř malých modrých pilulek. "Vezměte si tohle," řekl agent CIA, "Bude se vám to líbit."

O čtyři dny později se agent CIA vrátil k zářícímu válečnému magnátovi - zda byly potěšeny i manželky, o tom se nehovořilo. Válečný magnát pak poskytl CIA cenné informace o pohybech Talibanu a o jeho zásobovacích liniích.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Mluvčí ministerstva zahraničí uvedla, že toto rozhodnutí vyvolá po světě rozhořčení.

"Prezident Ahmadinežád pronesl během svého funkčního období celou řadu děsivě antisemitských výroků," řekla. "Britská média právem mají svobodu činit svá vlastní redakční rozhodnutí, avšak toto pozvání urazí a pobaví mnoho lidí nejen v Británii, ale i ve spřátelených zemích po celém světě."

Podrobnosti v angličtině ZDE

V tržním hospodářství platí, že čas jsou peníze, jenže jak kdy, jak kde a jak pro koho.

Já se v průběhu posledních pár let stala milionářkou, aniž bych o to stála, jen díky tomu, že vzrostly ceny kdysi tak pohrdaných panelákových králíkáren. Po šestiletých soudních řízeních potvrdil Odvolací soud pro Prahu 2, že zaplatím polovinu z králíkárny ve výši 1 460 000 Kč exmanželovi, jinak mi hrozí exekuce.

Poznámka k článku Žaluji na systém, neboť můj čas nejsou peníze" Marie Haisové

Článek paní Haisové je jistě lehce expresivní. Ale popisuje to, co je pro dnešní společnost typické. Tedy až astronomické ocenění věcí některých a totální znehodnocení věcí jiných. Samozřejmě na příkladu rodiny se to chápe a vlastně i počítá nejlépe. Je to ovšem jen důkaz toho, jak je ztržnění všeho vlastně nesmyslné, protože ono je bohužel závislé na tom, že lidé budou racionální, morální, eticky na výši, s dlouhodobým horizontem úvah, nebudou brát ohled na svůj společenský status a ideálně ještě budou dobrovolně solidární s potřebnými.

Toho času vznikl mezi dvěma obyvateli, kteří vynikali bohatstvím i rodem a byli jaksi správci nad lidem, nemalý spor o mez sousedních polí. I pustili se do takové hádky mezi sebou, že jeden druhému vjel nehty do hustých vousů, a tupíce se hanebně nevybíravými nadávkami a luskáním pod nosem, hřmotně vejdou do dvora a s velikým hlukem předstoupí před svou paní a snažně žádají, aby spornou věc mezi nimi rozhodla po právu a spravedlnosti. Ta si zatím hověla, jak si rozpustile vedou rozmařilé ženy, když nemají muže, kterého by se bály, měkce ležíc na vysoko nastlaných vyšívaných poduškách a o loket se opírajíc jako při porodu.

• 23. 12. 1996    Strašidelný příběh: O ulici v Edinburku, postižené morem, jejíž obyvatele zazdili zaživa
• 30. 12. 1996    O nesamozřejmosti existence českého národa: novoroční zamyšlení s Milanem Kunderou
• 24. 12. 1997   Vánoční čtení: Jan Ámos Komenský (1592 - 1670): Labyrint světa a ráj srdce. Poutník prohlédá ryňk světa a z světa utéci chce
• 31. 12. 1997   Karel Čapek: Hovory s TGM - O kritickém myšlení
• 23. 12. 1998   Zamyšlení s vynikajícím básníkem - Jiří Orten: Jeremiášův pláč
• 31. 12. 1998   Jan Hus : Proti slepé poslušnosti
• 31. 12. 1998   Bohumil Hrabal: Bambino di Praga
• 24. 12. 1999   Adam Michna z Otradovic
• 30. 12. 1999   Jaroslav Durych: Budějovická louka

Vánoce roku 2000 byly zcela pohlceny rebelií v České televizi.

• 21. 12. 2001   Místo, kde je domov Vánoc (Jan Čulík)
• 21. 12. 2001   Chtíc, aby spal (Adam Michna z Otradovic)
• 21. 12. 2001   Černěť já se přistrojím (Jan Josef Božan)
• 21. 12. 2001   Kapka rosy tekoucí (Bedřich Bridel)
• 21. 12. 2001   Komenský a jeho Labyrint: Proměna renesančního člověka v osobnost baroka (Kathryn Murphy)
• 21. 12. 2001   Zdeněk Kalista: Baroko se v nejistotě přibližovalo k Bohu skrze tento svět
• 20. 12. 2002   Komenského dvě cesty, to jest kterak skrze Labyrint dnešního světa objeviti Ráj svého srdce (Jakub Žytek)
• 18. 12. 2002   Vánoce, Vánoce přicházejí (Štěpán Kotrba)
• 23. 12. 2003    Proglas
• 30. 12. 2003    Smělýmu srdci štěstí spomáhá
• 23.12. 2004    Vánoční vydání BL v roce 2004
• 23. 12.2005     Václav Vratislav z Mitrovic, O českých špionech v 16. století
• 30. 12. 2005    Václav Vratislav z Mitrovic, Jak tomu bylo ve vězení
• 22. 12. 2006    Daniel Strejc-Vetterus, (1592-1669) První Čech na Islandu
• 22. 12. 2006     Daniel Strejc-Vetterus, Krátké vypsání ostrovu Islandu, v němž věci divné a zvláštní, v krajinách těchto našich nevídané očitě spatřeny a některé od obyvatelův ostrovu toho hodnověrných slyšány i pravdivě poznamenány
• 22. 12. 2006     Daniel Strejc-Vetterus, Vypsání krátké ostrovu Islandu a věcí některých zvláštních, kteréž v něm spatřeny býti mohou. A nejprvé o jménu ostrovu toho, proč slove a nazývá se Island
• 22. 12. 2006     Daniel Strejc-Vetterus, O živnostech Islandských
• 22. 12. 2006     Daniel Strejc-Vetterus,O rybách a potvorách mořských okolo Islandu
• 22. 12. 2006     Daniel Strejc-Vetterus, O vrchnosti a řádu, kterého v zemi své ostříhají
• 22. 12. 2006     Daniel Strejc-Vetterus,Náboženství v Islandu a jaký způsob při něm zachovávají
• 29. 12. 2006     Karel IV., Vita Caroli Quarti
• 24. 12. 2007    Giovanni Batista Manni, Věčný pekelný žalář
• 24. 12. 2007    Jak Bohuslava Balbína bolely zuby
• 31. 12. 2007    Jindřich Hýzrle z Chodů, Léta Páně 1587. Poznamenání první jízdy z Prahy do Vídně s Jeho Milostí arciknížetem Arnoštem. Na 12. rok stáří věku mého
• 31. 12. 2007    Léta 1607. Poznamenání jízdy do Horní Říše, do Lutrinku, do Frankrejchu, do Engelandu a do Nýdrlatskejch provincí, věku mého 32 líta

Vánoce, svátky míru a konzumerismu TÉMA BL

CRI│ Podle článku čínského vládního listu Žen-min-ž'-pao Čína dosáhla v roce 2008 ekonomický růst. V článku se uvádí, že v prvních třech čtvrtletích se čínské HDP meziročně zvýšilo o 9.9%. Čína je v situaci světové ekonomické deprese jediná země, která ekonomický růst zaznamenala.

Kolega Hudeček oprávněně pochybuje o nutném spojení úpadku zájmu o studium předmoderní Číny a skandálu s titulní stranou vědeckého časopisu. Sám jsem opakovaně zdůraznil, že tato spojitost tu být může, ale také nemusí. Využil jsem tento případ jako odrazového můstku k upozornění na jednostrannost vývoje nejen sinologie, ale humanitních či tradičně filologických oborů vůbec. S jeho názory na porozumění současné Číně v hrubých rysech souhlasím, ale přece jen bych je chtěl doplnit.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. Britské listy si každý měsíc otevře 200 000 individuálních IP adres. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 200 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře.

V listopadu 2008 přispělo celkem 175 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 46415.45 Kč. Příjem z reklamy byl 3300 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 30. 11. 2008 částku 81 005.73 Kč . Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a