23. 12. 2008
Totální znehodnocení některých věcíPoznámka k článku Žaluji na systém, neboť můj čas nejsou peníze" Marie Haisové Článek paní Haisové je jistě lehce expresivní. Ale popisuje to, co je pro dnešní společnost typické. Tedy až astronomické ocenění věcí některých a totální znehodnocení věcí jiných. Samozřejmě na příkladu rodiny se to chápe a vlastně i počítá nejlépe. Je to ovšem jen důkaz toho, jak je ztržnění všeho vlastně nesmyslné, protože ono je bohužel závislé na tom, že lidé budou racionální, morální, eticky na výši, s dlouhodobým horizontem úvah, nebudou brát ohled na svůj společenský status a ideálně ještě budou dobrovolně solidární s potřebnými. |
V tomto ohledu je neoliberalismus podobný jako komunismus -- také předpokládá, že všichni lidé budou něco dělat -- v tomto případě se racionálně rozhodovat. Že ta racionalita často už druhý den je zcela jiná a že lidé takoví prostě nejsou, je pro neoliberální apologety obtížné pochopit. Ano, Gary Becker vypracoval ekonomickou teorii rodiny. Při troše snahy by ji bylo možno na rodinu skutečně aplikovat. Výsledkem by v zásadě byl návrat do středověku a ke sňatkové politice. I v rámci "koncepce rodiny" lze optimalizovat své bohatství a racionálně se rozvádět. Řešením ale není ani nějaký velkorysý sponzoring "práce matek" z veřejných prostředků. Samozřejmě, že prorodinná politika svůj smysl (včetně rozumně koncipovaných dávek) má, ale není to univerzální lék -- konec konců jak vidíme, paní Haisová měla děti za socialismu, který se pyšnil prorodinnou politikou, a jak vidíme, z dlouhodobého hlediska jí to stejně příliš nepomohlo. Je tedy velmi obtížné specifikovat, co by vlastně pomohlo. Na osudech typu paní Haisové se "nádherně" láme ekonomická racionalita a sociální realita naší civilizace. Je to spor mezi tím, preferovat v životě to, co se momentálně vyplatí, a to, o čem jsme přesvědčeni, že to má smysl. Bohužel v současné době vítězí ti, kteří preferují první možnost. Možná i proto, že mezi lidmi je i řada těch, kteří výše uvedené dilema neřeší a preferují spíše životem "nějak" projít. Pak ti lidé, kteří dělají něco, o čem jsou přesvědčeni, že má smysl, svoji pozici těžko obhajují. Trh jim to (jak mnoho jiných věcí) neocení, a smysl těch činností, zejména v prostředí, kde vládne apatie a preference momentální užitečnosti, těžko obhájí. Snad tedy osud paní Haisové ukazuje hloubku problémů, v nichž současná společnost je a při jejichž řešení je trh naprosto bezzubý. A možná, že by bylo vhodné a dobré si v té souvislosti spolu s profesorem Mlčochem z FSV UK pokládat otázku, zda růst nominálního bohatství je doprovázen také růstem lidského štěstí. |