Premiér v Londýně vysvětlil, že mezi politikou a obchodováním nevidí žádný velký rozdíl. Proto hodlá vyměnit schválení Lisabonské smlouvy za smlouvy o americkém radaru. "Pro mě je umístění radarové základny ten výnos. Lisabonská smlouva je pro mě náklad. Akceptovatelný náklad," řekl Topolánek podle ČTK.

Je-li Lisabonská smlouva "nákladem", s nímž se lze "smířit", pak její přijetí samo o sobě nevidí Topolánek jako výhodné. Jestliže však premiér v nějaké míře sdílí obavy Hradu ohledně údajného oslabování suverenity České republiky, má povinnost všemi přípustnými prostředky (tedy nikoliv například vměšováním do vnitřních záležitostí Irska) bojovat proti tomu, co by musel považovat za výprodej vlastního úřadu. V takových záležitostech přece neexistuje žádný "přijatelný kompromis", protože tváří v tvář údajné snaze o nepřátelské převzetí podniku prostě nelze jednat polovičatě. Jenže pokud obavy skutečně existují, nevedou k ničemu, co by se z naznačené perspektivy dalo považovat za sebezáchovnou akci. Jediné, co lze skutečně zaznamenat, je značný tematický průnik priorit českého předsednictví EU s portfoliem lobbyistické firmy Dutko Worldwide, v níž před volbami v roce 2006 pracoval vicepremiér pro evropské záležitosti. Z tohoto hlediska se zprivatizovaná česká státnost jeví především jako přenašeč infekce pronikající do organismu Unie.

Pokud jde o radar a jeho údajný přínos pro zvýšení mezinárodního významu ČR, v každé jiné než neokonzervativní americké perspektivě budou mít vždy velcí evropští hráči a Rusko mnohem větší váhu než "strategický spojenec" s deseti milióny obyvatel, dvaceti letouny a třiceti tanky. To už by snad mohlo být jasné dokonce i Topolánkovi. Takže představa, že nás radar odškodní za ztráty údajně spojené s Lisabonskou smlouvou, je jednoduše naprostý nonsens. Jestliže vůbec hrozí nějaké spory s evropskými sousedy, USA nám v nich sotva kdy poskytnou něco více než verbální podporu, radar neradar. Vyměnit cokoliv reálného za nefungující protiraketový systém a iluzi strategického spojenectví -- to by byl tedy "státnický" obchod století překonávající i ruský prodej Aljašky.

Jestliže ale Lisabon ve skutečnosti ztrátu suverenity neznamená, premiér by měl evropskou integraci prostě a jednoduše podpořit, ne ji svazovat s extrémně kontroverzním tématem působícím v úplném protisměru. Tak či tak, nějaké obchodování tu vůbec není na místě.

Mirek Topolánek studentům London School of Economics vlastně tak docela neprozradil, čím se liší premiérování od podnikatelských aktivit ve firmě VAE. Zatímco v jednom případě OSVČ jménem Topolánek špatně investovala úvěr od První městské banky, teď v čele vlády hrozí podobně naložit s mezinárodním postavením a bezpečností České republiky.