Chtěl bych krátce reagovat na článek Lukáše Zádrapy k skandálu německého Max-Plack Institutu, píše Jiří Hudeček. Chápu snahu upozornit na celoevropský (ne-li celosvětový) úpadek zájmu o studium předmoderní Číny, a sdílím přesvědčení, že tomuto vývoji je třeba čelit. Ale nechápu, jak moc to souvisí s daným skandálem. K porozumění všem významům moderního textu je podle mě mnohem užitečnější být dobře obeznámen se současnou Čínou (ke které samozřejmě patří i ta část historických tradic, která je ve všeobecném čínském povědomí známá a využívaná), než studovat klasickou čínskou poezii. Žádný sinolog hodný toho jména, tj. který alespoň 3-4 roky intenzivně studoval čínštinu a alespoň rok v Číně strávil, by nemohl s klidným svědomím doporučit publikace "kaligrafie" z inkriminované obálky, která je zcela očividně moderní a dá se jí rozumět jen jedním způsobem (dá se jí samozřejmě i nerozumět, ale v tom případě ji asi nikdo s klidným svědomím nedoporučí).

K porozumění současné Číně je samozřejmě vhodné vědět co nejvíc o její historii, ale hlavně v jejím dnešním populárním vnímaní. Možná že jeden z důvodů tohoto fatálního lapsu je právě historicistní a akademický přístup, který v zájmu zkoumání historie v jejím dobovém kontextu oslabuje vědomí o tom, jakým způsobem historie působí dnes.

Autor poznámky mj. vlastní sinologický diplom a často jezdí do Číny.