Pokud by měl Miloš Zeman více informací, než z teletextu, pak by musel vědět, že ČSSD již v květnu tohoto roku pomohla několika svými poslanci vládě, která neměla dostatek svých vlastních hlasů, se schválením zahraničních misí a to s hlasitě sdělenou výhradou, že pokud vláda nebude s ČSSD o jejich podobě vést diskusi, nebude se podobná vstřícnost opakovat. Vláda však arogantně spoléhala na to, že postaví ČSSD doslova ke zdi tím, že nechá schválení misí na poslední chvíli a bude ji skrze média a nátlakové metody vydírat, aniž by se sociální demokracií vedla během roku seriózní diskusi.

Na hrubý pytel hrubá záplata, proto se ČSSD rozhodla, že bude postupovat stejně a nabídne vládě kompromis: výměnou za zrušení či rozsáhlé omezení zdravotnických poplatků umožní schválení vládou předloženého materiálu k zahraničním misím, ovšem s plným promítnutím snížení vládou předpokládané účasti v Afghanistánu. Pokud by vláda akceptovala pravidla hry, ke kterým sama vyzývala (výměna podpory Lisabonské smlouvy za radar), mise do Afghanistánu by byla schválena. Pokud by vláda měla alespoň minimální zájem na našem zahraničním renomé, rozdělila by hlasování o ostatních misích od mise do Afghanistánu, neboť s ostatními misemi nemá ČSSD problém.

Miloš Zeman, Miloš Melčák a další bývalí sociální demokraté, kteří dnes prakticky bezvýhradně podporují pravicovou Topolánkovu vládu, by si měli připomenout program, za který byli zvoleni a kterému vděčí za své současné i bývalé funkce. U žádného demokratického politika nemůže pýcha nahradit respekt k názorům občanů či členů vlastní strany. I přesto, že je 70% občanů proti navýšení vojenské účasti v naší misi v Afghanistánu (a lze předpokládat, že u voličů levice je toto procento vyšší) a tři čtvrtiny voličů ČSSD jsou proti misím obecně, je ČSSD ochotna ke kompromisu, který nyní vláda připravuje. Je na místě otázka, proč vláda k takovému kompromisu nebyla schopna dospět celý rok a nechala vlastní vinou, neboť ona je odpovědná v čele s premiérem za zajištění podpory v Poslanecké sněmovně, celou věc dospět až do této situace.

Konstatuji, že Miloš Zeman se již poněkolikáté ve významné politické otázce plně angažuje na straně vlády. Stejně intenzivně, jako podporuje nepřiměřené vojenské ambice pravicové vlády, by jako bývalý sociálně demokratický premiér mohl vystupovat ve prospěch zrušení poplatků ve zdravotnictví.