29. 12. 2008
Myslím, že nemůžeme bránit ideologiiS názorem pana Litoše, který obdivuje papeže Benedikta, že zaujal ve věci morálky a ideologie jasné slovo, nesouhlasím, ale konec konců se to ode mne asi dalo očekávat, že? Myslím, že každý vnímavější člověk si až úzkostně uvědomuje, jak nedokonalé je lidské vnímání a že člověk svými smysly nedokáže o životě a světě pochopit vůbec nic. Právě proto, pokud nemá dělat obrovské chyby a nemá - ke své škodě - katastroficky skončit ve virtuálním světě - by měl své postavení v realitě skromně a pragmaticky znovu a znovu ohledávat, zkoumat, kriticky hodnotit a pochybovat o něm, a kdykoliv dojde k novému dílčímu poznání, svůj postoj ke světu musí změnit. Neústupná věrnost pevné ideologii vede jen do pekla. |
V tomto smyslu se mi líbí pragmatičnost Britů, kteří nedokáží věřit v žádnou ideologii a právě takovýmto způsobem se přizpůsobují měnícím se poměrům. O Britech a jejich "mlhavě" pragmatickém přístupu ke světu psal známý britský televizní novinář Jeremy Paxman ve své knize The English (Angličané). Kdysi jsem z ní v BL publikoval pár úryvků, mezitím vyšla i česky. V paměti mi zůstala ironizující kapitolka o anglikánské církvi. (Bohužel jsem ji tehdy před deseti lety nezařadil mezi tyto krátké citáty.) Paxman tam píše, že anglikánská církev vlastně vůbec nemá žádnou teologii a když se zeptáte arcibiskupa z Canterbury, v co vlastně věří, odpoví vám: "No, to záleží na okolnostech..." :) Možná by si z něho měl papež Benedikt vzít příklad. Je to v každém případě lidštější a rozumnější přístup než úporné lpění na nějaké ideologii či teologii... |