22. 12. 2008
ORF se nachází v těžké kriziRakouská veřejnoprávní rozhlasová a televizní společnost ORF se dostala na kraj ekonomického zhroucení. Její generální ředitel Alexander Wrabetz má nyní po zasedání nadační rady šibeniční lhůtu, jak vyřešit tento problém, když před čtrnácti dny odmítla jeho sanační plán. Jeho záchranný balíček obsahoval zásadní návrhy. Prodej areálu ORF na Rosenhügelu za 14 milionů eur. Střednědobý finanční plán do roku 2013, který by restrikcí pracovních míst dosáhl úspory 61,8 milionů eur. To by mělo za následek snížení počtu spolupracovníků ORF o 300 osob, které by měly být převedeny do devíti dceřiných firem. To se týká i rozhlasového orchestru. Do března příštího roku má Wrabetz tyto návrhy předložit radě spolu s obsáhlým strategickým konceptem o další budoucnosti ORF. |
Předseda nadační rady Klaus Pekarek hovoří o „poslední šanci“ pro tuto společnost, a tak na Wrabetze zřejmě čekají bezesné noci, protože bude muset do čtvrt roku připravit realistický strategický koncept, spojený s programovou reformou. Pouze těsnou většinou hlasů se mu podařilo prosadit rozpočet ORF na příští rok, který počítá s deficitem 29 milionů euro. Zástupci koaličních lidovců, jakož i opoziční Svobodní, Společenství pro budoucnost Rakouska BZÖ i Zelení ruku v ruce hlasovali proti němu. Pouze díky podpoře sociálně demokratických představitelů a závodních radních byl rozpočet schválen, když 19 hlasy z 35 bylo dosaženo dohody mezi vedením ORF a ústřední závodní radou a prosazeno zvýšení mezd o 1,9 procent. Vídeňský týdeník „Profil“ se proto obrátil na přední rakouské mediální znalce s dotazem, zdali lze vůbec ORF ještě zachránit a k jakým opatřením se bude muset přistoupit. Dále pak, zdali návrhy nynějšího šéfa ORF Wrabetze na úsporu personálu jsou dostatečné a zdali by se mělo šetřit na programové nabídce. Rovněž jak vyřešit financování ORF a zda by nemělo být pouze na základě koncesionářských poplatků nebo zdali by nemělo být převzato soukromými investory. V současné době je ORF z 56 procent financována z poplatků 3,5 milionu koncesionářů a 37 procenty z reklamy. Poplatky se pohybují vzhledem k určení v jednotlivých spolkových zemích kolem 20 eur měsíčně. I když je ORF proti privátním stanicím, které mohly v Rakousku vysílat až od roku 1993, zvýhodněna přidělenými frekvencemi, zaznamenala propad především v oblasti inzerce. Stalo se tak kvůli německým privátním stanicím, které začaly vysílat především prostřednictvím kabelu a satelitu speciální programy pro rakouského diváka. Prostředky rakouského filmového a reklamního průmyslu, které byly závislé na ORF, začaly tak plynout do německých privátních stanic. Od roku 2007 zvolený Wrabetz se tomu snažil zabránit „největší programovou reformu“ v historii ORF, která měla být zaměřena na věkové skupiny posluchačů a diváků pod 49 let. Mělo se tak zabránit odlivu prostředků, které dostávala z trhu a který dosáhl poklesu až 40 procent. Jak se však ukázalo, to samo od sebe nepomohlo a ORF se dostala na okraj bankrotu, a to po prvé od svého založení v roce 1924. Dlouholetý generální intendant ORF 83letý Gerd Bacher, jeden z nejznámějších rakouských novinářů „Profilu“, odpověděl, že především kontrolní grémium by mělo být obsazeno jedině odborníky z oblasti kultury, médií a hospodářství se „striktním veřejno – právním pověřením“. Úspor lze dosáhnout pouze vedením s jasným cílem, výkonem a nezávislostí. U programu by se mělo nejméně spořit, ale mnohé bude nutno změnit. Měla by se redukovat inzerce a poplatky by měly být v celém Rakousku sjednoceny, po případě i refundovány. Podle názoru Bachera potřebuje rakouská kultura, hospodářství i politika silnou ORF. Privátní investoři mají zájem jedině na ještě větší inzertní kvótě místo kvality a nikým nekontrolovanými jejich zájmy. Rudi Klausnitzer, 60letý rakouský novinář a mediální manažer je přesvědčen, že ORF lze ještě zachránit, ale potřebuje okamžitou změnu. Měla by se koncentrovat na své výkony a zvýraznit své veřejno – právní poslání. Zákazníci i spolupracovníci ORF musí být zase hrdí na svůj podnik a motem musí být kvalita před kvótou. Pokud se má omezit personál, lze to zdůvodnit pouze za předpokladu, že se tak stane na základě promyšlené dlouholeté koncepce, která bude muset vycházet z toho, že nebude konkurovat programové nabídce typické pro privátní oblast. Peníze musí soustředit na spolehlivé informace pro občany a nechat prostor pro názory z oblasti kultury, vědy a výzkumu. Jako příklad zde uvádí programy BBC a Discovery Channel. Především pak bude muset podporovat rakouskou produkci. Když se pak komerční část jasně oddělí od ORF, pak bude možno posílit její pozici. Zákonodárce se však musí rozhodnout, zdali bude pokračovat v dosavadním hybridu financování z prostředků diváků a posluchačů a reklamy, nebo čistě z koncesionářských poplatků. Z obou lze sice žít, ale nikoliv dnešním smíšeným financováním, které patří již dávno minulosti. Gerhard Weis, 70letý bývalý generální ředitel ORF v letech 1998 – 2001, novinář a rozhlasový manažer upřednostňuje především program. Divácká a posluchačská veřejnost je rozhodujícím činitelem a pracovníci ORF musí toto akceptovat. Upozorňuje, že částka 300 milionů eur ročně odtéká z rakouského inzertního koláče do zahraničních privátních stanic, aniž by to Rakousku přineslo nějaký hmatatelný užitek. Výsledek liberalizace prostředí v roce 2001 má za následek, že domácí tisk a privátní rozhlas se dívají skrze prsty na situaci, kdy deficit ORF v důsledku toho neustále vzrůstá. Proto změna zákona, který způsobil tuto situaci, je v zájmu rakouských médií nutná co nejdříve. Privátní investoři pochopitelně mají zájem na takových programech, které jim přinesou zisk. Tedy těch prostředků, které ORF nutně potřebuje. Kdyby se na příklad privatizoval třetí rakouský rozhlasový program Ö3 nebo první televizní FS1, znamenalo by to ztrátu příjmů. Chudší následný program by způsobil, že by koncesionářské poplatky musely být sníženy a současná mizérie by se ještě více prohloubila. |