6. 11. 2008
Větvička - novinář který selhalreakce na článek Ivana Větvičky
"Protiraketová obrana USA v Evropě -- mezinárodní konference o zajíci v pytli"
Nesouhlasím s kritikou Ivana Větvičky. Zejména proto, že jsem první den konference byl přítomen. Jediné, co bych mohl vytknout organizátorům, byl akademický liberalismus řízení příspěvků i diskuse s publikem po jednotlivých blocích , které měly daleko k rychlému televiznímu rytmu. Debaty s občany mnohdy lákají i ty, jejichž duševní obzor je rozostřen. Ať už stářím, nebo chorobou. Omezení některých příspěvků na polovinu a omezení odpovědí na otázky publika by bývalo prospělo výsledku. Vytknout by se teoreticky dalo i to, že pořadatelé nenechali na stole jmenovky těch, kteří ač byli pozváni, nepřišli. Bojiště si mnohdy nevybíráme, ale bojujeme tam, kde někdo útočí, zní zásada nejen vojenská. Vládní tlampače si myslely, že bojiště argumentů si lze vybrat. A proto ze strachu z další porážky nepřišly. Odměnou jim měla být prázdná židle s jejich jménem a funkcí. Větvička ovšem absentoval v četbě dvou let trvající odborné diskuse. Ten kdo chce psát by měl umět číst. |
Jinak by pro něj nebylo překvapením vystoupení inženýra Milana Hlobila, který na toto téma měl řadu odborných článků v Britských listech i v armádním technickém měsíčníku ATM.. Ano, pokud se navýší výkon zařízení tak, aby plnilo svůj účel, půjde současně i o emitor "paprsků smrti", který usmaží nejen elektroniku rakety nad Ruskem, ale i ptáka v letu nad brdskými rybníky. Ohrožení životného prostředí - fauny, flóry i podmínek pro život lidí - je reálné nebezpečí. I proto Američané na svém území chrání obyvatele až 12,5 km a letouny 50 km polokulovitým ochranným pásmem. Kdyby konference byla na ČVUT, nejspíš by převládaly technické aspekty problému. Jelikož byla na Karlově univerzitě, převládaly argumenty politické resp. politologické. Kate Hudsonová, vedoucí katedry Sociálních a politických studií na London South Bank University, stínový ministr zahraničí ČSSD Zaorálek či poslanec Evropského parlamentu za KSČM Kohlíček nebo profesor mezinárodní politiky Oskar Krejčí se věnovali argumentaci v míře své odbornosti. A byly to závažné argumenty, předvídající reakce mezinárodního společenství a analyzující důsledky neuváženého rozhodování Bushovy administrativy. Lze jim to vyčítat? Nelze. Přesto to Větvička činí, ale odbornými argumenty jako doktorand jaderné a fyzikálně inženýrské fakulty ČVUT do debaty nepřispěl. I když určitě mohl. Ano, i přednášející se mnohdy dopustili chyb a na některé z nich bylo nutné reagovat v diskusi. Od toho ona diskuse byla. Nikdo z nás neví vše a někteří přednášející si s sebou přinášeli i své vlastní politické či občanské předsudky. Dialog nastává ve chvíli, kdy skončí monolog. I Větvička se mohl do dialogu zapojit a své výhrady mohl přednášejícím sdělit. Neučinil tak, škoda. Jeho politické knížecí rady přednášejícím i "doporučení" organizátorům už ale přesahují rámec odborné diskuze a jsou ukázkou politicky předpojatého postoje, jaký by ve zpravodajství zaznít neměl. Na "názor" má právo i novinář. Ale jen jako komentátor. Ne jako zpravodaj. Větvičkův článek ale chtěl být zpravodajským shrnutím. Co si počít s autorem, který po dvou letech odborné debaty řekne, že "o radaru stále mnoho nevíme" a přitom kádruje organizátory diskuze, kteří se pokoušejí konfrontovat odpůrce se zastánci? Že jako novinář - rešeršista s odborným vzděláním po odborné stránce selhal. Ti, kteří hledali informace i navzdory českému ministerstvu obrany či zahraničí, případně lobbistické agentuře MDA, si informace našli. Díky americkým zákonům na ochranu spotřebitelů, životního prostředí i svobody informací. |