Skutečnost, že další státy vlastní jaderné zbraně, nadále ovlivňuje rozhodování o potřebném strategickém postoji Spojených států. Velikost našeho jaderného odstrašení je nadále zčásti určována rozměrem ruských jaderných zbraní, což je dáno větším ruským spoléháním na taktické i strategické jaderné zbraně. Čína v této souvislosti nadále má menší význam.

Do popředí však vystoupila nová hrozba - katastrofický terorismus... Nejlepší obrana proti této hrozbě je zabránit teroristickým skupinám získat jadernou bombu nebo štěpný materiál, z něhož by snad mohli bombu udělat.

Taková obrana vede ke čtyřem bezpečnostním imperativům:

• redukovat a lépe chránit existující sklady jaderných zbraní a štěpného materiálu;
• odradit další země od toho, aby staly jadernými mocnostmi;
• účinně ochraňovat štěpný materiál vytvořený činnostmi obohacování, přepracování použitého materiálu a v komerčních reaktorech;
• zlepšovat nástroje, jak odhalovat utajenou přepravu jaderných zbraní, učinit je neschopnými a jinak se před nimi bránit.

Žádného z těchto imperativů nemůže být dosaženo jednostranně. Můžeme omezit a chránit naše vlastní sklady, ale potřebujeme spolupráci jiných zemí, zejména Ruska, abychom si mohli být jisti, že jejich skladovaný materiál neunikne k teroristickým skupinám. Od začátku devadesátých let jsme spolupracovali s Ruskem na redukci o ochraně skladišť, ale současná spolupráce s Ruskem je čím dál tím více zpochybňována v důsledku obecně napjatějších geopolitických vztahů mezi Spojenými státy a Ruskem.

Snahy odradit jiné země od toho, aby staly jadernými mocnostmi jsou nezbytně mnohonárodní. Šestistranné rozhovory měly až dosud omezený úspěch, pokud jde o Severní Koreu, ale nakonec mohou být úspěšné. Avšak neexistuje podobné diplomatické porozumění v přístupu k Íránu, který vybudoval velké zařízení na obohacování uranu.

Zdá se, že se nacházíme v kritickém bodu šíření jaderných zbraní. Pokud nebude Íránu a Severní Koreji zabráněno ve výstavbě jaderných arsenálů, je tu závažná možnost následné kaskády šíření. A s každou novou jadernou mocností vzrůstá pravděpodobnost, že nějaká teroristická skupina získá jadernou bombu.

I když teroristická skupina nebude schopna získat zbraň od jaderného státu, může vytvořit zařízení se surovým jaderným materiálem, pokud bude schopna získat nezbytný štěpný materiál. Mezinárodní agentura pro atomovou energii (IAEA) navrhla posílit smlouvu o nešíření jaderných zbraní v zájmu lepší ochrany štěpného materiálu, ale tyto návrhy zatím nezískaly dostatečnou podporu.

Tudíž stav čím dál nebezpečnější hrozby šíření vyžaduje od nás hledat možnosti spolupráce s řadou dalších zemí včetně všech jaderných mocností, ale nejen jich. A to vyžaduje účinně spolupracovat s IAEA. To, čím se zabýváme ve svém vlastním programu jaderných zbraní má významný efekt, ale nezaručuje naši schopnost dosáhnout takové spolupráce. To, čím se zabýváme ve zbraňových laboratořích, v rozmístění jaderných sil, jak artikulujeme jadernou politiku a co činíme ve vztahu ke smlouvám o kontrole zbrojení, nemusí působit na jaderný kalkul Severní Koreje nebo Íránu či jiných, ale jistě působí na činy zemí, jejichž spolupráci potřebujeme, abychom jednali se Severní Koreou a Íránem, jakož i o dalších problémech šíření. Zkrátka, když USA svými činy ukazují jiným zemím, že nám jde vážně o snížení významu a role jaderných zbraní, zvyšujeme svou šanci dosáhnout takové spolupráce, kterou potřebujeme, abychom účinně čelili nebezpečím plynoucím ze šíření.

Ovšem některé aktivity podporující spolupráci mohou být v rozporu s aktivitami potřebnými pro udržení spolehlivosti, jistoty a bezpečnosti našich jaderných sil. Dokud potřebujeme mít takové síly, našim úkolem je stanovit jaderný program přispívající ke snižování globálních nebezpečí šíření, včetně udržování potřebné spolehlivosti, jistoty a bezpečnosti našich jaderných zbraní a udržování role, kterou hrají v celkové stabilitě a ujištění spojenců. Nakolik existují nejistoty co do faktorů, působících na současnou globální bezpečnost, potřeba odstrašení (a rozšířeného odstrašení) může pokračovat i v blíže neomezené budoucnosti.

Od skončení Studené války jsme se pustili do řady programů ke zvýšení spolehlivosti, jistoty a bezpečnosti zásob jaderných zbraní. Zejména Program správy zásob (SSP), zahájený v jaderných laboratořích na začátku devadesátých let, poskytující důvěru v bojeschopnost bez nutnosti testování výbuchem. Tento program je ohrožen a potřebuje být obnoven - jak zbraně stárnou, vyžadují pokračující rozpočtovou a politickou podporu. Udržení dostatečně robustního programu SSP by bylo předpokladem pro ratifikaci Smlouvy o zákazu zkoušek (CTBT). Pro udržení důvěryhodnosti skladovaných zbraní je rozhodující program rozšíření životnosti (LEP), odhadující bojeschopnost a k tomu i upravující komponenty existujících hlavic. S postupujícím stárnutím hlavic je tento program čím dál těžší. Před pár lety vláda navrhovala řešit tento problém vývojem nových hlavic (RRW). Po podrobné debatě Kongres neschválil vývoj RRW, ale zato schválil program pokročilé certifikace, umožňující významnější zásahy do zbraní, včetně "vytěžování" komponent nerozmístěných zbraní... Rovněž základní význam pro udržení účinnosti zásob má dlouhodobá stabilita plutonia, jev neznámý v době podpisu smlouvy o zákazu zkoušek (1996) a prodlužující dobu použitelnosti nábojů na 85 let i více.

Vysoká důvěra ve spolehlivost zásob je životně důležitá i pro podstatnou redukci velikosti zásob, zvláště odepsání tisíců zbraní udržovaných v rezervách, stejně jako k zahájení rozhovorů s Ruskem s cílem dalších omezení počtu rozmístěných jaderných zbraní, jejich rezerv a systémů jejich nosičů.

Tak se tedy od konce Studené války podstatným způsobem změnilo politické prostředí, což je výzvou k novému určení možné role jaderných zbraní v naší bezpečnosti. Bezpečnost USA už dále nezávisí na udržování vysokého počtu jaderných zbraní, potřebného během Studené války. K největším omezením amerických a ruských jaderných zásob již došlo, avšak jak USA tak Rusko věří, že jejich bezpečnost v dohlédnutelné budoucnosti bude záviset na udržení jisté velikosti odstrašující síly. Pokud je tomu tak, bude pro USA nezbytné udržet spolehlivost, bezpečnost a jistotu zbytkové jaderné síly; čím menší velikost zásob, tím důležitější bude mít důvěru v její spolehlivost.

Jak se měnilo politické prostředí, tak se vyvíjelo naše technologické porozumění jaderným zbraním, umožňující nám podržet si důvěru v naše zásoby, i když zbraně stárnou. Ale tento technologický pokrok vyplynul z mimořádných výsledků našich vědců ze zbraňových laboratoří v rámci dobře financovaných programů SSP a LEP. A závisel na lidském kapitálu, který má čím dál tím více krátící se zdroje. Setrvalá podpora těmto vědcům a těmto programům je předpokladem pro udržení pokračující důvěry ve spolehlivost zásob. Čím menší zásoby budou, tím důležitější bude udržet laboratorní vědeckou expertizu.

Tolik z obsahu druhé části prozatímní zprávy.

V průběhu zbývajících tří měsíců svého pověření komise ještě podnikne kvalitativní analýzu amerických možností, jak udržet strategickou pozici (zejména strukturu jaderných sil a jejich nosičů), jak čelit šíření jaderných zbraní a jak čelit jadernému terorismu.

Někteří členové branného výboru se ke zprávě obratem a pochvalně vyjádřili.

Další komentář na blogu Federace amerických vědeckých pracovníků zprávu považuje za opatrnou.

Obsah celé prozatímní zprávy

Kongresová komise pro strategickou pozici (doktrínu) Spojených států vydala v prosinci 2008 svou prozatímní zprávu o zatím shromážděných poznatcích a zbývajících úkolech komise do konce března 2009.

Prozatímní zpráva má čtyři části.

První část rekapituluje úkoly, přístupy a dosavadní činnost komise.

Druhá část se věnuje měnícím se strategickým podmínkám (výzvám).

Třetí část shrnuje některé zatímní nálezy - předběžné závěry - s tím, že vyplývající doporučení vysloví až zpráva konečná.

Čtvrtá část popisuje kroky, jež je třeba ještě učinit v zájmu naplnění úkolů komise.

Právní postavení komise

Americký kongres zřídil zákonem o rozpočtu na obranu pro finanční rok 2008 (rok začínající vždy 1. října roku předcházejícího roku kalendářnímu) č. 110-181, ustanovením článku 1062, komisi pro strategickou pozici Spojených států, jež započala svou práci ustavením na jaře 2008, přičemž první schůze se konala v červenci 2008.

Zdržení vzniklo kvůli problémům se schválením rozpočtu, jež se vleklo až do konce roku 2007 a příslušný zákon byl vydán teprve koncem ledna 2008.

V důsledku toho byla článkem 1060 zákona o rozpočtu na obranu pro rok 2009 komisi pro strategickou pozici Spojených států lhůta pro předložení závěrečné zprávy posunuta z 1. prosince 2008 na 1. dubna 2009. Zároveň bylo komisi uloženo předložit do 1. prosince 2008 zprávu prozatímní.

Prameny

Zákon o rozpočtu na obranu pro rok 2008 (P.L. 110-181) ZDE

Zákon o rozpočtu na obranu pro rok 2009 (P.L. 110-417) ZDE

Prozatímní zpráva Kongresové komise pro strategickou pozici (doktrínu) Spojených států z 15. prosince 2008 ZDE

Ohlasy

Tiskové stanovisko několika členů branného výboru Sněmovny reprezentantů ZDE

FAS strategic security blog ZDE