Mě už trochu nuděj tyhlety komunistický řeči, který jsme, jak se zdá, ani mladý generaci nevymlátili za těch 18 let z palic. Copak slečnu Náhlovskou někdo nutí, aby studovala? Pokud se jí to nelíbí, nebo to nestíhá, ať odejde, tak je to fér.

A můžu vždycky nejvíc vyletět, když slyším řeči o tom, jak obtížně vyjdou dnes studenti s penězi. Kromě rodin úplnejch socek dnes není pro normální českou rodinu problém udržet dítě na vejšce. A u těch socek je to jedno, protože děti z těch rodin jsou stejně obvykle blbý. A kdo má hluboko do kapsy, tak ať si tatík odřekne lahváče denně a matka Ženu a život a celá rodina slečny Náhlovské Haló noviny (jejich četba soudě podle názorů) a hned bude na školu, míní čtenář, který se podepsal jako Pavel Svoboda.

"Komunistické řeči, které jsme mladé generaci nevymlátili z palic" je jeden z mála kvalitních příspěvků. Ta Náhlovská musí být nebetyčná kravka! píše čtenář, který si říká Richard Hujer.

Pozn. JČ: Ano, pokud to není parodie (pak je dokonalá) je to vynikající text, protože v mistrné zkratce zahrnuje všechny hlavní stereotypy fašistického myšlení, které ničí Českou republiku. Je to velmi cenný materiál.

Ano, a bude hůř, píše Dagmar Zrucká.

Vedoucí prodejny Drogerie, v městě 23 tis. obyvatel, má hmotnou odpovědnost za zboží a přitom plat 9 500 Kč HRUBÉHO. Tedy asi 8 tis. čistého. Nevěříte? Také jsem nevěřila svým uším, když mi to řekla. Drogerie patří firmě, která silně inzeruje a slabě platí své zaměstnance.

Náklady za bydlení za dvoupokojový byt v osobním vlastnictví v tomtéž městě jsou 4,5 tis. Kč. Náklady za bydlení v nájmu přesně nevím.

Takže, jak nemají být lidé ošuntělí. A to se ta naše republika ještě dělí na Prahu a zbytek. A jestliže v Praze, kde platy jsou v průměru vyšší než ve zbytku republiky, vidíte ošuntělost na ulicích, tak jak to může vypadat jinde.

Stále se jen divím, co všechno si naši lidé nechají líbit.

Jan Čulík ve svém komentáři k článku Komunistické řeči, které jsme mladé generaci nevymlátili z palic " naznačuje možnost, že jde o dokonalou parodii určitého způsobu myšlení. Parodie ovšem naplňuje svůj účel pouze tehdy, je-li alespoň častečně identifikovatelná.

Obávám se ale, že onen článek byl míněn vážně, protože jeho obsah a slovník se nikterak neodlišuje od projevů, které lze vídat na českých internetových fórech. Svým způsobem jde o novou formu třídní nenávisti. Možná dokonce trestně postižitelnou.

Čtu Britské listy asi rok jako jediné noviny (byť virtuální), jiné nečtu již několik let. Dnes jsem se konečně rozhodl napsat redakci, ač nepíšu skoro nikam a nic, pokud nemusím. Poslední dobou však cítím potřebu podpořit každého, kdo ještě za A/ nezblbnul, nebo se za B/ nedal do služeb některé většinové politické strany. To první je medicinský jev, to druhé jsem schopen pochopit, neboť nežijeme v demokratickém a právním státě a leckdo z existenčních důvodů podlehne. Pravda ale v každém případě je, že tak nebo tak - obojí je špatně, píše Michal Heger.

Všiml jste si jevu, který jsem si uvědomil již před několika lety. Jako senior si dokonce dovolím tvrdit, i když Vám to připadne možná provokativní, že se značná část zejména těch nemajetných starších lidí obléká hůře než za minulého režimu, což by bylo ovšem na dlouhou diskusi, píše Ivan Sommer. Československo bývalo totiž textilní a obuvní velmocí, nyní žijeme na asijské produkci. Postiženy jsou i vyšší vrstvy.

Reaguji na příspěvek Kateřiny Náhlovské "Jsem v šoku" a na navazující reakci Pavla Svobody "Komunistické řeči, které jsme mladé generaci nevymlátili z palic", který vzbudil na Britských listech doslova záplavu odsuzujících reakcí.

Souhlasím s tím, že primitivní forma článku pana Svobody, stejně jako určité jeho kvazi-fašizující rysy, skutečně typické pro určitou část české politické scény, jsou jistě hodny odsouzení.

Musím však říct, že pateticky ufňukaný tón příspěvku slečny Náhlovské, který je skutečně jako vystřižený z Haló novin, mi připadá snad ještě více iritující než přímočará primitivnost příspěvku pana Svobody, píše Ondrej Rezák

Dobrý den, prosím, vysvětlete mi, proč schválně v ČR šíříte blbou náladu a malujete věci na černo, ptá se čtenář, který se nepodepsal. Vaše kryptokomunistická zapšklost bude asi výsledkem kornatění tepen nebo co. Je mi z vás fakt na blití. Tak nám, vážený Jane Čulíku, poraďte, jakou skvělou levičáckou politiku bys tady zase zaved. Nešetřete detailama a Paroubek tě pochválí.

Zarazil mě článek, v němž pan Svoboda reaguje na povzdech nějaké studentky. Neudržel jsem se, a musím vám napsat. Nevím, jestli zveřejňujete vše, co vám kdo pošle, nebo jestli publikujete jen to, co je vám blízké. Ale něco tak ubohého, jako Svobodovu reakci jsem už dlouho nečetl,*) píše Martin Pobucký

Názory je třeba vymlacovat palicí! To je ta pravá demokratická metoda! Je to přece pro jejich dobro, tak to udělejme, i proti jejich vůli.

Ad "Velmi kvalitní text":

- A jakto, že pravda a láska dosud nezvítězila?! Kam se poděla sametová duchovnost a proč jsme tak nadšeně přistoupili na materialický světonázor a ochotně ho praktikujeme ve stále brutálnějších formách? Kdo poručil a kdo, čím, jak a za co nás očaroval?? Kdo prosazuje magická hesla typu "máme svobodu a demokracii", "politická pluralita a demokratické volby", "vládne nám neviditelná ruka trhu", "trh práce vše vyřeší", "růst HDP a spotřeby", "lukrativní nabídka", "finančně zajímavé", "až BUDEME v EU, budeme se smět volně pohybovat", "užívejte si bez omezení", "až PŘEJDEME na euro", "proti globalizaci nic nenaděláme", "každý extrémismus je nežádoucí" atd. atd. Ptejme se dál (třeba i na to, proč "Bůh" či jen "duchovní" je mediálně téměř vulgární slovo, a mezi lidem horší než sprosté slovo) - a nepřestávejme, prosím... píše jeden čtenář...

Rozhodně nemohu souhlasit s článkem Jana Čulíka "Ošuntělá Česká republika" píše Kryštof Kreisinger. Nejsem příznivec zdražování, zvětšování sociálních rozdílů, ani současné vlády (názory některých pisatelů ohledně vymlacování komunismu z hlav studentům snad nestojí ani za to, aby se s nimi někdo zabýval), ale rozhodně odmítám to, že by Česká republika připomínala ekonomicky (či politicky) nějakou rozvojovou zemi.

Občas se objeví i optimistické signály, například samotný fenomén Britských listů (opravte mne, považuji-li jej za jedinečný pouze z neznalosti), nebo když do nich ministr zahraničí osobně přispěje velmi věcnou a akceptovatelnou odpovědí na čtenářský dotaz. Takový veřejný prostor je odpovědí na problém nedostatku nebo nemožnosti vzájemné komunikace jak o tom píše Michael Hauser. Ministr Schwarzenberg vysvětluje, že zpráva amerických zpravodajských služeb se týká jen některých aspektů íránského jaderného vojenského programu a ujišťuje, že „MZV ČR využívá informací z různých zdrojů, které pak samo vyhodnocuje a na jejichž základě přijímá vlastní stanoviska“.

Bylo by povzbudivé, kdyby MZV ČR měla k dispozici spolehlivější zdroje, než zpravodajské služby USA a kdyby si utvářela svá vlastní nezávislá stanoviska. Schwarzenbergova odpověď tomu ale příliš nenasvědčuje, samostatný úsudek vypadá jinak.

Okouzlení kapitalismem vyprchalo. Osmnáct let po listopadu 1989 narůstá znechucení veřejnosti. Zisky firem a platy vrcholových manažerů rostou, životní náklady prostých občanů rovněž. Roste i počet dolarových milionářů ve světě i u nás.

iHNed: Zisky firem šplhají k rekordům ZDE

Politický a právní systém je zneužíván mocenskými elitami k uspokojování jejich sobeckých skupinových a osobních zájmů. Kdo však nepatří mezi ně, ten má jen velmi malou naději, jestli vůbec nějakou, že se dovolá práva, a zcela jistě nemá žádnou, že jeho zájmy budou v tomto zkorumpovaném politickém prostředí vůbec vyslyšeny.

Více než dvě třetiny Čechů by chtěly vědět, pro kterého prezidentského kandidáta jejich zástupci v Parlamentu hlasovali.

Exkluzivní průzkum, který pro Aktuálně.cz zpracovali odborníci z Univerzity Palackého v Olomouci ukázal, že veřejnou volbu poslanců a senátorů si přeje 68,67 % dotázaných, pro tajnou volbu se vyslovilo 21,52 % lidí, 9,81 % se nebylo schopna rozhodnout. Výzkum probíhal od úterý do čtvrtka v Praze, Brně a Bruntále a zúčastnilo se ho 1050 respondentů.

Aktuálně: Volte prezidenta veřejně, žádá většina lidí ZDE

Hned v úvodu článku by nám "mladým" chtěl pan autor vymlátit z palic část názorů. No jistě, ti "staří" čí "starší" si tzv. "komunistické řeči" dovolují i dnes. Možná už ne v barvě rudé, ale prozměnu v barvě modro-červeno-bíle ve formě hvězdiček a pruhů (tj. usa). Vyjde to na stejno. Východ nebo západ, obojí je to vlastně stejné, akorát se to navenek tváří jinak, píše Petr Hamal.

Článků pana Lukáše Rázla jsem četl na stránkách Britských listů několik. Nemohu říci, že jsem s ním ve všem souhlasil, ale nepopírám, že měly hlavu a patu. Tentokrát však jeho exkurse do oblasti politologie dopadla hůře. Autor nám představil jakési politologické sci-fi o zhoubném dopadu přímé demokracie. Přímá demokracie -- toť totalita v podstatě samé, ve které je naprostým suverénem, chcete-li, diktátorem, lid -- v pojetí autora šílený dav, který ničí, zabíjí, znásilňuje bez jakékoli zábrany a kontroly. Je to, jak je napsáno v záhlaví, smrt demokracie.

Také jsem byl překvapen mírou primitivismu v reakci pana Pavla Svobody, píše Jaroslav Polák.

Paní Tachecí, kdo poslouchal o víkendu Radiožurnál, nestačil se divit. Často říkáte, že chcete o vysílání slyšet fakta. Nuže...

V pořadu "Děti vám to řeknou" se "redaktorka" Pavlína Wolfová ptala dvou děvčátek ve věku 12 a 14 let, zda by se jim líbilo vydávat se jako Barbora Škrlová za někoho jiného. Jedna z dotazovaných pak odpověděla, že sice neví kdo je Barbora Škrlová, ale že by chtěla jako Paris Hilton chodit celý den po obchodech a nakupovat.

doslovný přepis dialogu ředitelky Českého rozhalsu 1 Radiožurnálu Barbory Tachecí s posluchači této stanice, 19. 1. 2008 v pořadu Víkendový Radiožurnál, nazvaném Českým rozhlasem "Volejte ředitelce, volejte Barboře Tachecí"

ŠOK│ Doslovné přepisy mluveného projevu jsou podkladem nejen pro větný rozbor a a ukázkou schopnosti vyjadřování se ve spisovném jazyce. To by pro každého rozhlasového pracovníka, mluvčího i novináře měl být základ jeho profese. Přepisy jsou dobré ale i pro analýzu logického uvažování a frekvenční analýzu užitého slovníku. Je to krutá deduktivní metoda, počítající s tím, že soustředěnost na obsah sdělení uvolní bariéry myšlení hovořícího více, než by si sám přál. Například se dá dle množství přivlastňovacích součástí věty zjistit, do jaké míry se cítí mluvčí součástí týmu - tím kolikrát řekne v rozhovoru slova "my, naše" a kolikrát slova "já, moje". Jak často dá slovo "já" na začátek věty a použije formulaci zesilující ono JÁ ("Já si myslím" namísto "Myslím si" nebo pouze "Myslím") . Do jaké míry o sobě a svých činech pochybuje, do jaké míry reflektuje názory a připomínky druhých a je ochoten je akceptovat. Připouští vůbec, že by někdo jiný mohl mít pravdu? Do jaké míry vůbec zná spisovný jazyk a do jaké míry používá nářečí, slang nebo dokonce argot. To vše o nás všech prozradí řeč. Barbora Tachecí hovořila tak dlouho, že víc snad už ani nemusí říkat. Měla by možná nadále nechat mluvit jen svého mluvčího... Profesionálního mluvčího. Neměl by jím být ale moderátor Žmolík, který je schopen ze sebe vyžmolit větu "Ředitelka Radiožurnálu, Barbora Tachecí je v tomto okamžiku TEĎ A TADY" a pak začít vysvětlovat, co tím vlastně myslel...

Máte možnost číst, co jiní musejí poslouchat: ředitelku Českého rozhlasu 1 Radiožurnálu Barboru Tachecí.

Štěpán Kotrba: 21. 1. 2008 Stížnost Radě Českého rozhlasu: Tachecí porušila Kodex Českého rozhlasu aneb co je to "myslet nově" ZDE

Radiobulvár aneb Radiožurnál podle Tachecí TÉMA BL

Zařazením mimořádného pořadu "Volejte ředitelce, volejte Barboře Tachecí", jako variantu na pořad "Host Radiožurnálu", který navíc 19. ledna od 11 do 12 hodin moderoval její podřízený Václav Žmolík, Barbora Tachecí porušila závažným způsobem Kodex Českého rozhlasu. Pořad byl zjevně nevyvážený a Tachecí si v něm monopolně a z vlastní mocenské pozice uzurpovala vysílací čas. Stejného prohřešku se dopustil moderátor, jehož role v pořadu má být dle profesních standardů ČRo jiná. Tachecí tak navázala na neslavnou tradici televizních vzbouřenců z roku 2000-2001, kteří taktéž nevyváženým a neobjektivním způsobem prezentovali okupaci budovy zpravodajství a stávku zaměstnanců ve svých "zpravodajských" příspěvcích, dělali rozhovory se sebou navzájem, aniž by dali korektně prostor druhé straně k vyjádření. Nejhorší je, když se novinář stane objektem zpráv. Tachecí se to přihodilo, sotva zahájila svou kariéru ředitelky ČRo 1.

Plný text stížnosti Radě Českého rozhlasu ZDE

Paní Tachecí neznám příliš. Svého času sem ji velice obdivoval jako neohroženou, kurážnou a až ďábelsky chytrou redaktorku a moderátorku v ČT a málokomu tamtéž jsem tolik fandil.

V dobách, kdy jsem se těšil na její další "pokračování" a vývoj a na to, že by se podle jejího vzoru mohlo objevit více takových moderátorů v tomto médiu mi však někam zmizela. Nepátral jsem kam, prostě mi zmizel někdo, kdo naší - lidské společnosti velice užitečně sloužil, byla to tehdy škoda.

Bejvalo tak zle, že se psávalo už jenom po zdech: Johne, jsme s tebou! Mysleli spíš Lennona, protože o Janu Čulíkovi tenkrát nikdo nevěděl ni zbla. Kdyby věděli, modlili by se určitě k němu a von by jim milostivě vopravoval chybky, ke každý modlitbičce poznámečka. To bylo, když knížky, televize a rádio přetýkaly hroznýma bludama, ale já už tu dobu nezažil. Ale přetejká to i dneska, každýmu vobčas, a mně samotnýmu právě teď. Takže promiňte, když napíšu pár svejch dojmů, který vidim jako čiročirou pravdupravdoucí, ne že bysem chtěl někomu ublížit, ale že bych k nápravě obecných zlořádův taky malounko přispěti chtěl.

Knihu, která rozčílila české filmové teoretiky, si můžete objednat ZDE

Ve čtvrtek a v pátek se v Praze a v Brně konal "křest" mé knihy o českém filmu za posledních osmnáct let Jací jsme. Akce byla podstatně vydařenější v Brně, kde se konala v nádherné prostoře Domu pánů z Kunštátu v Dominikánské ulici, než v Praze, kde byla zahlcena letkou profesionálních sběratelů autogramů (sbírajících je nikoliv do vydané knihy, o niž neprojevili zájem, ale na podivné zvláštní kartičky :), a to nejen od autora knihy, ale i od přítomných režisérů, Petra Kolihy, Jana Švankmajera a Jiřího Svobody, kteří se o knížce vyjadřovali lichotivě.

Avšak podstatně zajímavější byla akce v Brně.

Vždycky se mi líbí vystupování ministra kultury Jehličky v televizních debatách -- a včerejší Otázky nejsou výjimkou. Podaří-li se mu, za podpory poslance Jandáka a všech rozumných lidí, konečně vyřešit církevní restituce a odloučit církve od státu, bude to důležitý bod obratu od postnormalizace ke skutečně svobodné společnosti. Souvisí to s reflexí celé minulosti od roku 1948, kdy v této zemi došlo nikoli jen k mnoha zločinům, nýbrž především k deformaci myšlení, postojů a názorů -- třeba tím směrem, že církve si žádný majetek nezaslouží. Přece se čtyřicet let říkalo, jak jsou nebezpečné pokroku, jak jsou fašistické a revanšistické a jak chtějí podvodně týt z pracujících bez práce. A všechno v minulosti prý ukradly, a proto jim to už ti naši hrdinní husité mohli právem vzít.

S odstupem několika týdnů uveřejnil sloupkař pan Dan Gardner v ottawských novinách The Ottawa Citizen svou úvahu na téma setkání amerických válečných lodí s 5 íránskými rychlými hlídkovými čluny v Hormuzském průlivu, tedy v místě, kde je Perský záliv nejužší. Hlídkové čluny připlouvaly rychle do vzdálenosti několika set metrů a američtí rádioví operátoři slyšeli něco jako vyhrůžky. Válečné lodě otáčely své masívní kulometné věže, ale íránské čluny opět rychle odpluly aniž Američani vypálili jedinou dávku. Proč také?

V rámci zásady Audiatur et altera pars zveřejňujeme zpravodajství o nedávných bojích v Iráku z hlediska osob, které bojují proti americkým a západním okupačním vojskům.

Dovoluji si předpokládat, že jako absolvent medicíny mám asi poněkud vyšší kvalifikaci pro vyjádření se ke klecovým lůžkům než třeba spisovatelka románů o čarodějnickém učni. Zároveň nemám žádný zvláštní vztah k psychiatrii (mimo to, že jsem z ní kdysi dělal zkoušku, a že jsem její základy svého času přednášel studentům učitelských oborů).

Co myslíte, je lepší otevřené lůžko s vysokými postranicemi, kde vás personál vidí a vy vidíte kolem sebe, navíc nejste naládován chemií, anebo uzavřená kobka bez oken, kde se o vás dlouhou dobu nikdo nezajímá a pokud trpíte klaustrofobií, můžete se tam udusit bez pomoci? Anebo obrovská dávka psychofarmak, která vám vymývají mozek? Co je lidštější?

V létě se vypravím do Anglie a přesně po vzoru reportérů z BBC se budu vydávat za charitativního pracovníka. To bude reportáž!

15.ledna tohoto roku byl ve Wall Street Journal publikován komentář, v němž se bývalí američtí političtí představitelé jako např. George P. Shultz, William J.Perry, Henry Kissinger a další vyslovili pro svět bez nukleárních zbraní.Tato výzva jen oprašuje rok staré prohlášení se stejným apelem.

Zdali protizákonně, ponechme soudům. My zůstaňme střízliví, věcní a prozíraví, tak jako plzeňský primátor. Nenechme si namluvit, že v Plzni náhle došlo k jakési "jednotě demokratických sil", dokonce včetně KSČM! Tomu snad ani sám pan Náhlík nemůže věřit. A dokonce, že by to mělo platit do budoucnosti! Povídali, že mu hráli.

Plzeň, sobota odpoledne. Těžkooděnci neprodyšně uzavřené centrum, nezbytný monitoring za pomoci vrtulníku a zvýšená aktivita policie na území celého města. U plzeňské synagogy vyjadřuje odpor vůči neonacismu několik set lidí v jejichž těsné blízkosti probíhají grandiózní policejní manévry. Jedinou větší skupinu lidí na náměstí Emila Škody tvoří novináři! Zdá se být naprosto jasné, že česká ( částečně uměle vytvářená ) neonacistická scéna, jenž si nevidí ani na špičku svého rozbitého nosu, posloužila mocenským zájmům skutečných uzurpátorů občanských svobod.

Nejen v rozhlase a v televizi se to hemží výrazy z cizích jazyků, zvláště vlastních jmen je "pohustu". Pokud jde o křestní jména, která zdomácněla také u nás, je kupodivu, že zvláště po roce 1989 se je snažíme vyslovovat především anglicky, i když jméno patří třeba Francouzovi. Psané "Charles" pak zazní jako "čárls" (i když anglicky by to mělo být slyšet spíše jako "čá-lz"); přitom ač Francouz píše toto jméno stejně, vyslovuje je zcela jinak ("šárl"). Což vesměs hlasatelům a "spíkrům", komentátorům i dalším mluvčím nejednou uniká. 17. 1. 2008 se objevilo -- ne poprvé! -- ve zprávách na ČT1 jméno "Robert Gates". Bylo opakovaně z různých úst to křestní jméno čteno "roubrt"!

V zajímavé Encyklopedii českých klášterů (Vlček, Sommer, Foltýn - Praha, Libri, 1997) se dočítáme následující:

"KOLVÍN -TESLÍN (Příbram) - Zaniklé proboštství ostrovských benediktinů s kostelem Sv. Jana Křtitele. Proboštství doložené od 50. let 14. století je střídavě označováno jako baštinské či teslínské. V papežském potvrzení... z roku 1310... není cella uvedena. Zhruba ve stejné době však daroval Protiva z Rožmitálu... benediktinům vrch zvaný Baštiny."

Tiskové prohlášení sdružení Auto*Mat mě svou arogancí a ignorací zcela základních práv platných ve společnosti vyrazilo dech. Prohlášení je nejen lehce zavádějící, ale spíše nepravdivé. Často jezdím autem mimo Prahu, ještě častěji dokonce přes křižovatku zmiňovanou Auto*Matem. Právě na této křižovatce jsem nejednou stál na červené, zatímco cyklista, neosvětlený, bez přilby a jakýchkoliv odrazek, v klidu pokračoval v jízdě a odbočoval mezi protijedoucími vozidly doleva, stejně jak pan Bouchal. Jedině z této křižovatky mám dva zážitky, po kterých se mi ještě doma klepaly ruce a kolena, oba z noci, kdy jakýsi cyklistický hlupák přejížděl napříč přechodem, bez povinných odrazek v drátech či na pláštích, bez osvětlení atd. Naštěstí jsem se mu v obou případech dokázal vyhnout. Pokud bych to nedokázal, zřejmě by mě hnutí Auto*Mat utratilo na místě.

Pane Jírovče, já jsem se domníval že chytráci jako vy lépe pochopí performanci jednoho bostonského hlupáka.

Ano, oprátka je v Americe také symbolem lynčování Afroameričanů, a proto jsem ji záměrně použil. Jestli o tom nevíte, tak slizké taktiky bankovních domů při nabízení půjček právě této menšině vedly k největší ztrátě majetku Afroameričanů v historii celé Ameriky, a to v odhadované výši 213 miliard dolarů.

Každá šestá britská domácnost žije v energetické chudobě. Je to nejvyšší počet za téměř deset let, podle nových statistik, které ohrožují cíl britské vlády zlikvidovat energetickou chudobu v Anglii do konce desetiletí, píše týdeník Observer. Kdo se takovými skutečnostmi zabývá v ČR?

Energetická chudoba je definována tak, že domácnost vydává více než desetinu svých příjmů na poplatky z domácnosti (energie, atd.) Spotřebitelská organizace Energywatch konstatovala, že v Británii nyní existují 4,4 miliony takovýchto domácností.

Nancy Fraser: Rozvíjení radikální imaginace. Globální přerozdelování, uznání a reprezentace. (ed.) Marek Hrubec. FILOSOFIA, Praha 2007, edice filosofie a sociální vědy. ISBN: 978-80-7007-251-6, EAN: 9788070072516

Môže nám skúmanie problémov, do ktorých sa dostal feminizmus, objasniť širšie spoločenské súvislosti? Zaiste. Feminizmus je jedným z radu tzv. nových sociálnych hnutí a naráža na rovnaké skutočnosti, ako iné spoločenské skupiny. Zmeny, ktoré priniesla globalizácia -- nech si pod týmto pojmom predstavíte čokoľvek -- obnažili a zvýraznili problémy teritoriálnych štátov i medzinárodnej politiky. To, čo fungovalo včera, dnes už neplatí. Rovnako bezprizorná ako politika minulých desaťročí zostala aj spoločenská veda.

Kdo to vlastně je?

Slušný řidič je dobrý řidič.

Slušný řidič chápe, že zákon stanoví obecná pravidla, která mají chránit jeho i druhé lidi. Že zákon zajišťuje jeho bezpečí a nemá smysl o něm planě diskutovat.

V nejbližších dnech by se měl veřejný ochránce lidských práv vyjádřit k dva roky staré kauze kontroverzního pořadu České televize "Infiltrace - Já, muslim". Podnět k prošetření případu ze strany veřejného ochránce práv se stala stížnost Islámské nadace v Brně z počátku tohoto roku. Následně se k stížnosti připojila i Islámská nadace v Praze a další jednotlivci.

Rada pro rozhlasové a televizní vysíláni v oficiálním tiskovém prohlášení konstatovala, že:

Asi všichni jsme to všichni zaznamenali, po sametové revoluci se počet aut víc než zdvojnásobil, a to přesto, že cena benzínu je již téměř čtyřnásobná. Také u tabákových výrobků vzrostla s cenou obliba. Je neoddiskutovatelnou chybou minulého režimu, že nezanechal statistiky oblíbenosti jaderných elektráren. Určitě bychom se podivili, jak i zde s jejich privatizací a růstem ceny elektřiny roste spotřeba v domácnosti a podpora energetiky u veřejnosti.

Stanou-li se teroristé obyčejnými zaměstnanci, pozbudou nádechu čehosi výjimečného.

Autor v celém článku přešlapuje kolem rozdílu přímé a nepřímé demokracie aby v konci článku položil klíčovou otázku - "Kdo by pak místo nich skutečně vládl a řídil stát? V prvé řadě majitelé médií (pokud by je lid ihned nevyvlastnil)". Já si dovolím tuto otázku nepříliš modifikovat - "Kdo skutečně vládne a řídí stát? V prvé řadě majitelé médií (a tajné služby s přístupem k informacím)", píše Pavel Krajtl.

Otázka demokracie nestojí na její přímosti či nepřímosti. Stojí a padá s kompetencí voličů, s jejich schopností orientovat se v otázkách, které má rozhodovat. Takovou otázkou je v nepřímé demokracii volba zastupitele, v té přímé každá otázka v referendu. Naše média, tak jak se vyvíjela od zvonění klíčů až dodnes, měla - zhruba řečeno - dvě cesty, jak na své konzumenty působit. Přirovnám ty dvě cesty k známému čínskému přísloví "Chceš-li někoho nasytit, nedávej mu rybu, ale nauč jej, jak ryby chytat". Mám pocit že dnes jsou nám servírovány "ryby" přímo talíři.

V české společnosti není něco v pořádku. Při čtení o knize Jana Čulíka "Jací jsme", mi znovu přišla na mysl slova o Šaldovi v knize pamětí Václava Černého Křik koruny české:

Nechtělo se mi věřit, že prezident republiky, byť jen v náznaku, mohl dát najevo, že považuje exilový status Jana Švejnara za hendikep, i když jsem měl být poučenější. V roce 1990 jsem zažil v tehdejší ČSSD smršť malosti, intrik a švindlů, když byl namísto místního favorita zvolen předsedou obnovené strany - emigrant!

Před naplněným sálem v Poslanecké sněmovně hovořil včera odpoledne Philip E. Coyle, který přijel do Česka na pozvání Greenpeace. Přítomni byli z poslaneckého klubu ČSSD - stejně jako v případě jeho přednášky pro Zelené den předtím - jen "pozorovatelé", neboť pro poslance stejnou přednášku přednesl už v úterý speciálně pro členy klubu. Poslanec Zaorálek uvedl veřejnosti Coyleho slovy, že se jeho návštěva nedá srovnat s návštěvou Oberinga, neboť ten přijel se zástupci zbrojařských firem lobbovat kšefty s poslanci a zástupci českého průmyslu. Coyle ale vrací dle Zaorálka správně politickou diskuzi na politickou půdu.

Coyle v průběhu diskuze na veřejně pronesenou, přímou a dvakrát opakovanou otázku Britských listů byl nucen připustit informace BL z roku 2006, že americké rakety, které USA plánují umístit v Polsku, jsou technicky schopné nést namísto EKV (exoatmospheric kill vehicle) hlavic jaderné hlavice. Bránil ale USA tím, že "MDA o tom ale neuvažuje". Směšný, i když pochopitelný argument loajálního, nicméně poctivého amerického státního úředníka. Přítomný pracovník ruského velvyslanectví nevěřil vlastním uším a byl nejspíše jedním z mála hostů, který ze slovní přestřelky mezi Coylem a Britskými listy pochopil dosah toho, co v tu chvíli bývalý náměstek ministra obrany USA a zbrojní expert Pentagonu řekl. Coyle také znovu potvrdil, že nespolehlivost systému protiraketové obrany MDA v dosavadních testech vylučuje její operační nasazení jako "hlídacího" systému, což je doposud jediný důvod, který USA deklarují.

powerpointová přednáška Philipa E. Coyla - v češtině ZDE

Philip E. Coyle, der ehemalige Stellvertreter des amerikanischen Verteidigungsministers, der auf Einladung der Greenpeace nach Prag gekommen ist, hat gestern nachmittags vor einem vollen Saal der Abgeordnetenversammlung des Tschechischen Parlamentes seine Vorlesung gehalten. Der Abgeordnete Zaorálek hat den Gast eingeführt mit den Worte, dass sein Besuch mit dem des Generals Obering (Chef der amerikanischen Missile Defence Agency, MDA, der gleichzeitig in Prag zu Besuch war) nicht verglichen werden kann, da Obering mit Vertretern der Rüstungsindustrie gekommen ist, um mit den Abgeordneten und Vertretern der tschechischen Industrie zu treffen und lobbyistische Bemühungen und Geschäfte zu fördern. Coyle jedoch soll die politische Diskussion wieder zurück auf politischen Boden bringen, wohin sie gehört.

Coyle war gezwungen, auf eine öffentlich ausgesprochene, direkte und zweimal wiederholte Frage von Britské listy (BL) während der Diskussion anzugeben, dass die BL-Information vom 2006 richtig war, nämlich dass die amerikanische Raketen, die die Vereinigten Staaten in Poland zu stazionieren beabsichtigen, technisch in der Lage sind, anstelle von EKV (exoatmospheric kill vehicle) Gefechtsköpfe Atomgefechtsköpfe zu tragen.

Hier Philip E. Coyle, l'ancien vice-ministre de défense des Etats Unis, parlait devant la salle comble de la Chambre des députés. Il est venu en République Tchèque sur l'invitation de Greenpeace. Le député Zaorálek a présenté Monsieur Coyle au public en disant que sa visite ne pouvais pas être comparée avec la visite de général Obering (chef de MDA), puisque celui-la était venu avec les représentants des entreprises d'armement pour lober les bizness avec les députés est les représentants de l'industrie tchèque. D'après Zaorálek, Coyle donc remet la discussion politique correctement sur le terrain politique.

Lors de la discussion, en réponse à la question directe prononcée en public et répétée deux fois, Coyle a été contraint d'admettre les informations de Britské listy (BL) de l'année 2006, que les fusées américaines, prévues par les Etats Unies d'être placées en Pologne, sont techniquement capables de porter des missiles nucléaires à la place de l'EKV (Exoatmospheric Kill Vehicle).

During discussion in Czech Parliament, on Thursday 17th January, Philip E. Coyle, former US deputy Defense Secretary, admitted when responding to a question from Britské listy that the US missiles to be deployed in Poland can be fitted with nuclear warheads, thus confirming a Britské listy report about this from as early as 2006. Coyle neverheless added that the United States are not planning to deploy nuclear missiles in Poland.

Coyle also confirmed that the US anti-missile system is unreliable and hence cannot be used as a defence system. This follows from the tests that have been carried out to date.

Further information in Czech HERE

"Neocenitelná historicko-kritická práce, přehledná, vnímavá a dobře napsaná."

Josef Škvorecký, 6. ledna 2008

Právě přichází na předvánoční trh nová kniha o českém filmu od Jana Čulíka. K dispozici ke koupi na www.kosmas.cz ZDE, též přímo z nakladatelství Host ZDE

V první souborné knižní práci o českém hraném filmu od roku 1989 rozebírá autor více než dvě stě devadesát snímků, které vznikly za posledních osmnáct let. Filmovou produkci rozdělil tematicky do několika celků: v období kolem pádu komunismu se objevila celá řada trpkých výpovědí o životě v Československu sedmdesátých a osmdesátých let; naproti tomu svědectví o stalinském útlaku z padesátých let většinou už nesvědčí o životě v totalitě s tak úzkostnou naléhavostí jako snímky o normalizaci. Autor se dále věnuje četným filmům s historickými tématy, zejména z traumatických období, dále snímkům svědčícím o prvních zkušenostech z postkomunismu, včetně "pokleslých" komerčních komedií, a rozebírá též množství filmů vzniklých o současné společnosti. Nejnověji se česká kinematografie zabývá především mezilidskými vztahy; tyto snímky patří podle autora k nejlepším. Kniha analyzuje i filmy pro děti a mládež, dále četné, více či méně úspěšné umělecké experimenty, a závěrem vybírá "nejlepších pětačtyřicet" --- snímky vysoké kvality, které podle autorova názoru zřejmě přežijí.

Cílem autorovy analýzy bylo zjistit, jakým způsobem vypovídá současná česká kinematografie o dnešní české společnosti, zda o ní vytváří mýty a jakého hodnotového systému se podle českých filmů dnešní společnost přidržuje. Podrobným sémantickým rozborem příběhů jednotlivých hraných filmů dochází autor k překvapivým závěrům.

Současná česká kinematografie zaujímá vůči české společnosti svobodný a kritický postoj. Vytváří o ní podle jeho názoru pozoruhodně ucelené svědectví.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. V anketě letos na jaře odpovědělo během několika málo dnů více než 5000 čtenářů. Finančně však na provoz listu přispívá jen něco málo nad 100 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře. Nedokáže to česká komunita? Jsou finanční prostředky skutečně k dispozici jen pro cílenou politickou manipulaci, a chce-li list prosazovat svobodnou linii, padni komu padni, národ se pro jeji podporu nevzchopí?

V prosinci 2007 přispělo celkem 131 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 45 847.78 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 31.12. 2007 částku 197 706.42 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a 688.55 euro.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely.