• U střetu byli jen dva lidé, řidič automobilu a cyklista, ten druhý bohužel zemřel. Neexistují svědci. Přesto sdružení Auto*Mat neustále obviňuje řidiče v situaci, kdy z jeho strany neexistuje možnost se nijak bránit. Přestože nikdo ze sdružení na místě nebyl, vědí, že vina je na něm. Celý začátek tiskové zprávy je věnován tomu, že řidiči jsou vinni v případě střetu s cyklistou vždy a vším. Už tahle maličkost degraduje úroveň celého dalšího textu. Mimochodem, na webu lze najít řadu komentářů, které sdělují, že přátelé pana Bouchala mu nasadili přilbu a světlo až po nehodě. Jsou stejně „důvěryhodné“ jako prohlášení, že za vše může řidič. Čemu mám věřit?
• Dalším zajímavým bodem je zcela ignorovaný fakt, že došlo ke střetu za situace, kdy cyklista byl sražen protijedoucím vozidlem, které mělo přednost. Způsobíte-li nehodu za stejných okolností, je jednoznačná vina na tom, kdo protijedoucímu přednost nedal. To je konstatování faktu, s kterým můžete či nemusíte souhlasit, ovšem to je tak všechno, co vám zbývá. Protijedoucí má přednost, tečka.
• Z výše uvedeného plyne, s údaji uvedenými přímo v tiskové zprávě, že stopy na místě žádné nebyly a svědci také ne. Policie tedy, při vší úctě, nemá žádné informace, které by vůbec nějaké vyšetřování umožnily. Tudíž její napadání je jen levnou hrou na city, policie je ve stejné situaci jako řidič, nemá se jak bránit.
• Ve zprávě několikanásobné zmiňování chodců, kteří ve dne v noci proudí přes přechody pro pěší, je čirou demagogií. Přes tuto křižovatku občas jezdím autem, občas na kole, občas pěšky. Je to oblast, kde právě díky zvýšenému provozu aut je počet chodců naprosto minimální. Navíc se jedná o jeden z frekventovaných průtahů Prahou, takže v daném okamžiku by zúžení či jiné omezení dopravy způsobilo ještě větší kolaps, než v daném místě celoročně je. Chodci jsou v daném případě jen záminkou.
• Nevidím důvod, proč napadat magistrát i policii za neschválení pomníku zapuštěného do plochy vozovky. Kovový povrch může navrhnout jen technický ignorant, který nemá ponětí, jak vypadá tření mezi gumou, ať již automobilovou či cyklistickou, a podobným povrchem, obzvláště mokrým či namrzlým. Jediným výsledkem pro daný prostor a čas by byl jen větší počet zbytečných nehod. Materiál, kterým se malují přechody má v mokrém stavu podobně kluzké vlastnosti. Když už jsem párkrát v životě na kole padal, skoro pokaždé to bylo na podobném materiálu, včetně bílé čáry na cestách ve Stromovce.
• Třešničkou na dortu tiskového prohlášení je pak neprovedený výslech hlídky Dopravních podniků, která přijela na místo po policii, tedy u toho také nebyla a nic jiného než policisté vidět nemohla.
• Závěrečná statistika nehod je jen hrou na city, nemající s danou nehodou žádnou souvislost.

Chování cyklistů v mimopražských oblastech je ještě horší, takové Kolínsko, kam jsem jezdil do nové továrny Toyoty večer a v noci zpátky, je přímo perlou. Osvětleného cyklistu ani hledat nemusíte, pravděpodobnost jeho zjevení je stejná jako zjevení Čachtické paní. Policie má k situaci stejný přístup jako ta pražská, tyto cyklisty ignoruje.

Abych zabránil emotivnímu nařčení že „jako řidič a nemám rád cyklisty“, bych závěrem podotknul, že pár tisíc kilometrů ročně na kole najedu, na dovolené, do práce, víkendové akce, atd. Přesto si myslím, že klíčovým problémem tiskové zprávy sdružení Auto*Mat jsou klapky na očích ignorující pražskou cyklistickou realitu, kdy cyklistů dodržujících předpisy jak z pohledu vybavení kola, tak z pohledu pohybu po silnici je naprosté minimum. Navíc i klapky vztahující se k této nehodě, každá zmíněná hypotéza je platná a zároveň neplatná, neboť bez svědků a důkazů neexistuje způsob jejího ověření. Nakonec, ani název článku nijak neodpovídá obsahu, jen tabulka na konci se to snaží dohnat.

Závěr si dovolím poněkud vulgárnější, celou tiskovou zprávu lze okomentovat jedinou větou, a to prohlášením nejen mého dědečka: „Z hovna bič neupleteš“.

Pro zvídavé uvádím link na komplexní statistiku nehod v letech 1982 až 2006, zveřejněnou na stránkách Statistického úřadu. Přes obrovský nárůst počtu aut, přes nedostatečnost naší dálniční sítě, nedotaženost obchvatů, přes rádoby ochranářskou tiskovou zprávu sdružení Auto*Mat z ní vyplývá jediné, celkový počet nehod zaviněných řidiči mezi lety 1996 až 2006 je stejný, tedy kolem 25.000 ročně s nějakými odchylkami směrem nahoru ve starších letech a naopak poklesem dolů v letech posledních. Což mi vyrazilo dech, protože to vypovídá o jediném – řidiči nejsou až takoví vrazi, jak Auto*Mat tvrdí...

statistika nehod v letech 1982 až 2006 - ČSÚ ZDE