V zájmu vyváženosti chci vyjádřit svůj názor, že hysterická ufňukanost, kterou projevila slečna Náhlovská, je podobně závažným problémem levé části české politické scény, jako je primitivně antisociální agresivita problémem její pravé části.

Skutečně se mi ježí vlasy trapností, když čtu patetické fráze typu "Ležíme s migrénami doma, stáváme s neurotickými a děsíme se, že bychom náhodou chtěli porodit děti do takového světa" nebo "Mami, tati, děkuji Ti za demokracii, kterou jste nám vybojovali" (to je skutečně vrchol kýče!), jenom proto, že život studenta na univerzitě jistě není lehký - sám jsem to zažil, ostatně i spoustu lidí z mého okolí.

Podobně trapná je i věta "každý večer se modlím, ať neonemocním a nemusím do nemocnice, to bych si musela vybrat, buď nájem, nebo nemocniční postel". To je snad opravdu opsané z Haló novin (nic proti nim, styl jako používají ony ovšem není zaměnitelný s ničím jiným...). Pokud slečna Náhlovská denně spotřebuje za jídlo méně než 60 Kč, nezbývá jí než pogratulovat. A k těm energiím, které prý musí platit i době, kdy je v nemocnici: občas se vyplatí zhasnout doma světlo a ztlumit topení.

Nemyslím si, že je odsouzeníhodné či špatné kritizovat těžký život studentů na univerzitě, to určitě ne. Ale ufňukaný způsob, kterým to provedla slečna Náhlovská je patetický, trapný a nehodný studentky filozofie. V tomto smyslu se mi zdá, že si o reakci Pavla Svobody, jistě primitivní a odsouzeníhodnou, trochu koledovala.