Podobně tu čtyřicet let neexistoval právní stát, nezávislá justice, nezávislé právní fakulty, ale prezident Klaus se domnívá, že staří, normalizační, soudci jsou lepší než ti mladí, které se on zdráhá uvést do funkcí. Nemají prý zkušenosti. Ano, někdy je lepší nemít zkušenosti, protože ty mohou deformovat. Právo je přitom nemyslitelné bez kvalitních lidí a právní stát v naší vlasti bez výměny starých soudců za nové. Kontinuita s normalizací, jak ji cítí a představuje Klaus i ve svých jiných postojích, nemá budoucnost a musí být všude přetržena. Je to ostatně zejména Klausova vina, že dodnes církevní restituce neproběhly. Klaus představuje podivné roky transformace, dlouhodobou dehonestaci disentu, heroizaci normalizačních kolaborantů, kteří prý tím, jak jezdili na chaty, položili režim, Klaus prosazoval trh bez přívlastků, kromě toho je také otcem opoziční smlouvy a prezidentem byl zvolený v roce 2003 spíše z nouze a omylem. Měl, podobně jako Helmut Kohl, odejít z politiky po skandálu s financováním ODS už za "sarajevského atentátu", ale vsadil na nevyspělost postnormalizační veřejnosti, která odpustí politikům všechno (i když na ně stále nadává), včetně lehkých topných olejů. A stal se prezidentem! Není však žádný důvod, proč by se to mělo opakovat.

Pan Jehlička si na prezidentovi chválil jeho konzervativní názory na eutanázii a registrované partnerství. Mé názory jsou sice opačné, ale nemyslím si, že právě tahle kontroverzní témata by měla hrát roli při volbě. Prezident by neměl, aspoň v našem systému, zastupovat nějakou partikulární hodnotovou či politickou orientaci (kdyby byl např. gay, neměl by se právě proto, že je prezidentem všech občanů, angažovat ve sporech o registrované partnerství a měl by toto nechat na parlamentu), měl by naopak představovat hlavní principy našeho státu. A mezi ty musí patřit právo a pravda, morální kredit, nespojenost s problematickou minulostí. Proto je Švejnar s mentalitou západního člověka a s pověstí vynikajícího, čestného ekonoma, který se nikdy nenamočil do politických tahanic, obchodů, do skandálů se stranickým financováním atd. mnohem lepší kandidát na prezidenta než Klaus. To, že byl dlouho pryč, je jeho výhoda. Pan Jehlička sice uváděl, že v obci by těžko mohl být zvolen někdo, koho občané neznají. Ale pokud je obec dlouhodobě zdecimována zločineckým režimem, zaslouží si po transformační fázi někoho nového, standardního, kdo jí otevře místo kontinuity budoucnost.

Odchod Klause potřebuje i sama ODS. Jednou se přece bude muset bez něj obejít a přestat žít v jeho stínu. Ta věrnost vůdci je věrnost normalizačního stáda. Ale ve standardním světě není normalizační bezčasí s kultem jedince, nýbrž vývoj -- objevují se nové výzvy a noví silní vůdci. David Cameron vedle Lady Thatcher a Arnold Schwarzenegger vedle Bushů, to není nic šokujícího pro standardní svět, říká se tomu život. Život se vyvíjí, a to i v pravicových stranách. Bez vývoje není života, nýbrž jen zatuchlé normalizační hniloby. Chce tohle ODS? Věřím, že většina volitelů při volbě prezidenta nebude tak hloupá, aby volila Klause.

Všechno, co se kolem prezidentské volby dosud děje, je pouze fraška, bude-li volba tajná. Při tajné volbě si nakonec každý volitel stejně udělá, co bude sám chtít, ať už budou na úrovni stran dohodnuty jakékoli kšefty. Veřejná volba naopak hraje do ruky Klausovi, protože ODS pak za ním bude stát nejspíše jako jeden muž. David Rath působí tedy proti vlastní straně hned ve dvojím smyslu: jednak dává najevo strach o hlasy socialistických volitelů, jednak se snaží donutit občanské volitele volit Klause. Někdy ovšem, což Rath určitě vůbec nechápe, ve společnosti dojde ke spontánní změně a ona proběhne sama bez pomoci těch, kdo jí chtějí ve skutečnosti zabránit. Tak se to stalo např. při volbě Jana XXIII. a při Druhém vatikánském koncilu. Určitě se něco takového děje i u nás, ať už se to ukáže teď při prezidentské volbě či někdy později.