Onou přetékající kapkou, která u mě nastartovala psací aktivitu, asi je dění kolem nové podoby Radiožurnálu, které pravidelně sleduji a před chvíli přečtená série článků "Jsem v šoku" M. Náhlovské, "Komunistické řeči, které jsme mladé generaci nevymlátili z palic", jak soudím pod falešným jménem, "Velmi kvalitní text" a "Ošuntělá Česká republika" Jana Čulíka.

Delší dobu sleduji i poctivou snahu redakce BL postavit proti vládním lžím o americkém výzvědném radaru skutečně relevantní informace. Cením si i snahy BL o vyvážené uvádění alternativních názorů na zveřejněná témata. Ostatně absence toho principu je důvodem proč jsem postupně přestal sledovat ostatní periodika, tištěná či elektronická, neb se vydala cestou B. Do 31.12.07 byl jakž takž sledovatelný již jmenovaný Radiožurnál, dnes mě jako posluchače od kolotočové formy prezentace až po katastrofálně ignorantské chování celého vedení souvisle uráží. Ale k věci:

Když pan Čulík popisuje ošuntělost České republiky a postupující atomizaci a ošuntělost společnosti, kterých si všiml, zvláště po delší době nepřítomnosti, uvědomil jsem si že doba, po kterou se věnoval více práci v zahraničí než sledování situace ve vlasti, se shoduje s obdobím kdy rychlost zdražování všeho a frekvence lhaní a korupčního jednání vlády ČR začly obě růst tempem dosud nevídaným. Jakkoli i před tím to tempo nebylo pomalé.

Cesta zničení střední třídy a posledních zbytků morálních principů v politické, podnikatelské a sociální oblasti byla bez dalšího maskování oficiálně vyhlášena za prioritní. Zatímco naši policejní úředníci na kameru tvrdí, že zrušit webové stránky fašistických skupin není možné neboť jsou umístěny v USA, kde podle ústavního práva na svobodu projevu není jejich obsah trestný, v ČR je vládou a parlamentem bez mrknutí oka popřena Listina základních práv a svobod (součást ústavy podepsané i současným prezidentem Klausem!) minimálně v článku 31 hlavy čtvrté.

Bezohledným prosazováním umístění cizích špionážních vojenských prostředků vláda porušuje už samotnou preambuli ústavy. Jak jinak mám chápat snahu o zařazení mé vlasti mezi prvosledové cíle ruských útočných raket a do seznamů potencionálních cílů teroristů z řad muslimských extrémistů? Oboje bez objektivně obhajitelného důvodu, neboť ČR se začíná natolik podobat banánové republice bez vlastní identity a politického nebo hospodářského vlivu, že by se mohla stát terčem útoku leda omylem.

Zatímco president předvedl smysl pro perverzní humor, když v novoročním projevu označil úpadkovou dobu za nejlepší, kterou si dovede představit, průměrní rodiče v maloměstě (ne ti z vládních statistik) po tom, co dají děti spát, přemýšlí, jak by sami na sobě mohli ještě více ušetřit, nebo jak se okrást o čas odpočinku nějakou mizerně placenou brigádou nebo přesčasem, aby děti nevypadaly ve škole jako socky a aby vůbec do nějaké další, střední či vysoké školy mohly jít.

Přitom bez výrazné naděje že děti na tom budou i se sebelepším vzděláním tak dobře aby kromě výchovy vnoučat mohly své rodiče podporovat ve stáří. Spíš je tomu tak, že brzy budou ještě děti splácet dluhy svých rodičů. Dluhy ne za luxus, ale za to, že mládí neoprožily s rodiči v holobytě.

Dalo by se pokračovat až příliš snadno v podobném duchu, leč nevidím v tom další smysl. Jen bych opakoval co každý jiný soudný člověk může pozorovat sám. Otázkou je jak zastavit vládní degradaci hodnoty člověka - občana na pouhou položku ve sloupci nadepsaném "mají zaplatit a držet hubu".

A tady je shnilá pecka v pudlovi. Nemohu si nevšimnout, že snaha o vymývání mozků je ze strany politiků stupňována, občanské iniciativy jsou obtěžovány přibývajícími překážkami v legislativě a účetnictví a prostředí státní správy je k pracujícím občanům nastaveno nepřívětivěji než vůči nepracujícím konzumentům sociálních dávek.

Nechci být zastáncem konspiračních teorií, ale může být kombinace velkého počtu dějů a opatření - všech vedoucích stejným směrem náhodná?

Zatím nevím, jak se v tom všem bez zásadních omylů vyznat. Oficiálních informací k tomu použitelných je nedostatek. Za to infozábavy je nadbytek. Je obdivuhodné jak dlouho mohou panovináři za jidášské stříbrňáky omílat bezobsažné hovadiny. Je zajímavé jak rychle se jim mnoho rádoby seriozních novinářů dokáže připodobnit. O to víc já obdivuji ty, kteří se mi snaží zprostředkovat tu z módy vyšlou pravdu místo leštěných exkrementů v barevných obalech. A k tomu bez stříbrňáků. Nejde o to zda jde vždy o pravdu ryze absolutní. Hlavní je ta trvalá snaha o ni a také o širší spektrum názorů než na jaké nás zvyká oficiální propaganda balená do čehokoliv.

Děkuji Vám, pánové a dámy z Britských listů!