O marastu internetovym, leda jsem chlapec s bílou hůlkou

Internet je o vojetejch kárách a jejich prodeji, reklamě, bankovních transakcích, rozjuchanejch děckách, počítačovejch hrách, zkrátka: o kde čem a ještě o jedný věci: o výměně emocí. Áno, emocí. Lidi se strašně rádi navzájem rozohňujou a rozparáďujou, nejčastěji tím, že jeden druhýmu posílaj, nabízej a tak dál, nejrůznější sprosťárny. A Britský listy nejsou výjimka, ba navopak. Na netu musí bejt všecko hned a neska, jinak to prostě nego. Křáp a buch a zlostně rozesmátej smajlík, mateřská školka vundrbár. Entr, entr, entr, fofrem a bez voprav, já mu to, šmejdovi, nandám, že na to bude lukovat jak poslední prik. Vo tom je internet. Rychlý reakce, počet reakcí, kliky, přečtení, mejly: pocit, že je člověk v samým středu dění a pozornosti, a když einclmomentýno neni, celej se scvrkne. Todle ví každej blogger.

Voba guruové maj svý mouchy

Štěpán Kotrba je možná prorok, nejspíš těžkej magor, určitě umělec, ale žádnej novinář. Vychování řeznickýho psa, taktika hrobnickýho učně, politik jako z kozí prdele taška. Klik, klik, Seznam, už to vim, já už tomu všemu rozumim.

Takhle jsem byl v minulosti díky Britskejm poučenej (to když měl Kotrba zánět básnickýho střeva), že Američani hodlaj vysadit kolem Česka prales, abysme nemohli exportovat. Že konkordát s Vatikánem znamená, že faráře nebude možný soudit. Že ukrást překlad knížky je OK a supr, a kdo proti tomu protestuje, ten je vostuda a tak dál. Todle je ovšem komunistický myšlení jako stehno a nic z toho neni pravda! A mně se nechce další příklady hledat, i když Jan Čulík hrozí, že bez příkladů to nevoimprintuje.

Jan Čulík je možná slušnej chlap, možná samozvanej kazatel, určitě kantor, ale taky žádnej novinář. Klik, klik, gůgl, já to vim, já už vás všechny vopravim.

Jenže novinařinu dělaj hlavně zpravodajové (a ty Blisty nemaj) a taky nějaká ta zdravá míra, co se votiskne, a co ne, a tu už Blisty vůbec nemaj, protože názor je jak díra do prdele, říkal Egon Bondy, má ho každej. A trocha vychování a úcty k lidem, vo kterejch se píše, je potřebná, aby se všichni nenasrali a neposlali celý slavný médium k šípku. Proč vyrost (napřevelepříklad) z Václava Moravce britskejm tak úhlavní nepřítel, že došlo až na ubožácký texty jako "Péro Václava Moravce na prodej?"

A todle se právě Britskejm stalo: tím, jak se vrhaly na kde koho jako na osobního nepřítele (to se prý jmenuje diskuze) nasraly úplně všechny.

Nasrali křesťany a katolíky zvlášť, i když křesťanský intelektuálové (a katoličtí zvlášť) hrajou v zemi prim; no diskuze přece ano, ale proč tak nechutně jako tady? Proč ten ksicht? Tohle není manipulace čtenářem? Pár udatnejch ještě drží vartu i na stránkách (Bárta, Štampach, Cvek), ale moji věřící kamarádi, když slyšej Blisty, tak si vodplivnou.

Nasrali všechny jen trochu slavný a úspěšný novináře, já nevim vo žádnym významným jméně, se kterým by britský nezacházely jako s vonucí. Copak je Martin Komárek nějak politruk? Dyť je to jeden z nejlepších českej komentátorů, šmarja. Je snad Steigerwald nějakej ignorant, jak jsem se dočet? Takhle se nedělá ani politika, ani ty zatracený noviny.

Nasíraj nalevo, nasíraj napravo, ale prosim vás, když si dám za cíl bejt lepší, tak musim bejt přece lepší ve všem. Lepší taktik, lepší stratég, lepší psycholog a tak dál. Lidi jde přece kritizovat a neurážet! Že to teď sám nedělám? Okay. Ale todle je prostě čtenářskej dopis a já mám hejbnuto žlučí.

A tak se dál ptám hlasem medovym, něžnej jak polibek rosy za svítání.

V čem že jsou britský nečeský?

Kristapána, já to fakt nevim. Proč se nemenujou čížkovský? Netušim*). Těch různejch Eskymo Welzlů, co choděj po hospodách a vysvětlujou všem, jak se vařej bejčí kulky v Bungistánu, je přece plnej národ. Takže myšlenka britskej je dost česká už sama vo sobě.

Ten strašlivej skrým, když jim někdo ťapne na pacinku! Vesničko má středisková hovno. Všecičku úroveň vodnesou zlý proudy a najednou nesmrdí kdejakej šplech a šproch: zadupat, zabít, zničit, žádná pomluva, jedinej poklesek nebude vodpuštěnej. Nějakýho chlapíka, jak si vzpomínám, co se hádal s Janem Čulíkem, diskreditovaly před časem britský, že prej používá niknejmy v diskuzích, tak se mu nemá věřit. Jenom úplnej magor nepoužívá niknejmy v diskuzích, to dnes věděj jedenáctiletý smradi! To jenom pro malej příklad. Kdo si vybaví další, může mi ho poslat na mejla.

Že britský nemanipulujou?

Bylo už to vejš, ale znova něco. Kliknu na článek, vidim tam na vobrázku černý dásně. Pánajána, zase protikuřácká kampaň, věděj, kam mě s ní políbit. Děda vykouřil, co mu padlo do hnáty, a vodešel za předkama v šestadevadesáti. Fór je v tom, že ten článek byl proti zákazu kouření v hospodách, a já se nenudit k smrti, nikdy bych si ho nepřečetl -- kvůli manipulativní fotografii.

Jedu myší po stránce a rudě mi zazáří: Mezinárodně hledanej George Novotný. Aha, říkám si mlsně -- ten kartelovej boss z Kolumbie. Si zas počtu. Leda prd. Chlap není ani z Kolumbije, ani hledanej, a prostě se hádá s Janem Č., a ten mu to dává vyžrat. Jenže těžký hafo čtenářů už mu nikdy věřit nebude (Novotnýmu), když si jednou přečtou titulek, že je mezinárodně hledanej (zločinec).

Fakt britský nedělaj pubický relace?

Jasně, že dělaj. Držej basu jako každá jiná partička, a když jednomu teče do bot, snažej se mu hned vyžehliti res només. Nic proti tomu. Ale maj potom zapotřebí všechny ty kecy vokolo? Není nakonec celá ta britská mravnost, před kterou stojej všichni co pouhopouhé špiň díry, něco na způsob tý, jak se vona jenom: Demagógie Účelová?

Jedinej příklad: Golgo Fabiáno. Vo tom jsme se dozvěděli, jak hrozitánsky mu ukřivdili. Ano, ano, my to víme. Takhlenc zrovinka to bylo! Podepsána: redakce. A proč mám jako věřit "redakci"? Že v ní sedí Svatej Jan a zuřivej pošuk Štěpán Kotrba, kterýho by i Gottwald nechal pověsit za přílišnej radikalismus? (Ne já, to George Novotný nazval jeho texty paranoidní a schizofrenní, já to jenom podepisuju.) Kde jsou vyjádření jeho nadřízenejch? Proč nikdo nezved telefon a nezeptal se v Londýně nebo Stockholmu po englicku, z jakejch důvodů byl vodvolán pražskej šéfredaktor? Investigativní žurnalistika nic? Dotazy u spolupracovníků -- e, e? Místo toho píár jako kráva, až by člověk zvracel.

A jak to řešit?

Co takhle změnit značku? Co takhle se rozhodnout, jestli jde vo čtenost za každou cenu, nebo o nějakej kulturní, intelektuální zápisník na úrovni? Co takhle aktualizace jednou týdně, než se sejde nějakej kvalitní vobsah a ten nejlíp project aspoň automatickejma opravama ve Wordu, jak tu kdysi psal už ten Koenigsmark? A hlavně, hlavně, a fakt vážně: co se takhlenc zamyslet nad tim, že jak se do lesa volá, tak se z něho tento? Páč já, dlouholetej čtenář britskej, už teďkom v posledních časech slyším jenom dunění prázdnýho sudu: všichni jsou magoři, píáristi a nevimco. Nic u nás nestojí za čtení.

Ale já vidim spoustu hodnotný novinařiny na papíře každej den. A čím dál míň na monitoru. A to je zatrachprdel škoda. Jak já z celýho srdce toužim po kultivovanym webovskym žurnálu s uhlazenejma textama čelnejch intelektuálů a k tomu zadáč. Pane Čulík, myslim, že jste sešel z cesty... Myslim si (bez důkazů a příkladů), že jste chtěl udělat jinej projekt, než jakej zrovinka běží. Že ať už cokoliv myslej nebo páchaj kolem Temže, britský nutně potřebujou strukturální čendže.

Tak bumapráskaenter. Ne, že bysem byl lepší.

Pozn. red. Název Britské listy vymyslel před dvanácti lety Ondřej Neff, který si myslel, že to budou turistické reportáže z Británie. Název je zavedený a už se nedá měnit.