Na konci vakací před učiteli, žáky a studenty i rodiči opět leží břemeno učení nebo výuky. Novináři to vědí, a tak budeme v médiích určitě číst lecjaké výroky o školství. Chci vás několika agresivními myšlenkami poněkud znepokojit tak, abyste si včas našli chvíli k hlubšímu přemýšlení o dnešním českém vzdělávání a o školství i o tom, co se o něm tvrdí. Je tu k ovšem přemýšlení i ruský imperialismus, domácí zkorumpovanost bezvýznamných lokálních politiků v ministerském křesle, hokej a jiná významná témata. Na rozdíl od těchto osudových témat však ve vzdělávání můžete něco udělat vy sami. O budoucnosti totiž rozhodne vedle ohřívání klimatu taky úroveň vzdělávání národa.

ŠOK│ Rusko v pondělí varovalo Západ, aby nepodporoval gruzínské vedení, a vyzvalo na zbrojní embargo vůči Gruzii, dokud se v zemi nezmění vláda. Rusko bude pokračovat v činnosti tak, aby "režim Michaila Saakashviliho nemohl už nikdy znovu rozpoutat válku."

"Evropská unie dnes na summitu objasnila hodně. Doufáme, že výsledek jednání bude přiměřený s ohledem na životně důležité zájmy Evropy," řekl Sergej Lavrov. Dal jasně najevo, že Rusko se nedá Evropskou unií tlačit a neskloní se. "Rusko se vrátilo na světovou scénu jako odpovědný stát, který je schopen chránit své občany," řekl.

Rusko nebude akceptovat mezinárodní právo jako závazné, pokud půjde proti jeho zájmům, o nic více, než jak to činí Spojené státy, jak to ukázaly v Kosovu, Iráku a jinde. Kosovo dalo Rusku významnou postkomunistickou lekci: když Západ může provést invazi do suverénního státu bez požehnání Rady bezpečnosti, proč ne Rusko?

AB│ Na článek Anatola Lievena z listu The Times, na který jsme v Britských listech upozornili pod titulkem Gruzie, Západ a politická nepředloženost (Don't pick a fight you can't finish, Mr Miliband, The Times, 26.8.2008), navázal v témže listě další, který rovněž nabádá britského ministra zahraničí k umírněnosti ve vztahu ke konfliktu na Kavkaze. Snad ještě více ale nabádá Gruzii a malé státy obecně k – řekněme – politickému realismu.

Autor, Lord Robert Skidelsky, je emeritním profesorem politické ekonomie na University of Warwick, autorem životopisu ekonoma J. M. Keynese a dnes působí jako komentátor ruského deníku Vedomosti .

Ministr zahraničí Karel Schwarzenberg po včerejším setkání se svým francouzským protějškem Bernardem Kouchnerem tiskové agentuře ČTK sdělil, že se Praha stejně jako Paříž nedomnívá, že by sankce vůči Rusku něco řešily. Sankce podle Schwarzenberga většinou "valné výsledky nemají". Unie by měla spíše uvažovat o "účinnějších prostředcích" řešení současné krize. Klíčová je podle něj jednota Evropské unie. "Když Rusko uvidí, že je v této záležitosti jednotná, to věci pomůže více, než kdyby... se uvalily nějaké sankce, ale nadále by byly slyšet i jiné hlasy" řekl ministr ČTK.

Ministr zahraničí projevil až gumovou ohebnost. Od počátečních výkřiků my s tím Ruskem zatočíme, přes rétoriku My bychom s ním zatočili, kdyby nás bylo víc, skončil nakonec u výzvy k jednotě postoje celé EU. Jednotná zahraniční politika EU ovšem vyžaduje jednotnou celní a imigrační politiku, jednotnou sociální a daňovou politiku, jednotnou bezpečnostní a obrannou politiku, jednotnou energetickou politiku a jednotnou investiční politiku. Čili vše,co vláda pravicových komsomolců Mirka Topolánka, ale i euroskeptický prezident Václav Klaus na Evropské unii odmítají jako výhonky socialismu.

Minulý týden jsem v článku „Jak býti světovými“ nabádal k tomu, abychom poměřovali kvalitu politických výzev našich vůdců jejich praktickými činy a uvedl jsem několik příkladů z domácí politické scény. Nyní mi to nedá, abych se o totéž nepokusil v případě americké proklamace o ochraně svých evropských spojenců pomocí protiraketového deštníku.

Obracím se proto ke všem zastáncům bílé koule lásky v Brdech, kteří mimo symbolického propojení s příslovečně humánní globální politikou USA navíc doufají ve svou větší bezpečnost svých životů a majetku, s upozorněním, že jediné co dokázaly Spojené státy americké, stát Louisiana a město New Orleans společnými silami udělat tváří v tvář dujícímu větru Gustav pro své občany a daňové poplatníky, je učinit prohlášení na způsob: zachraň se, kdo můžeš a kdož neutečeš, nepočítej s naší pomocí. Tak pravil starosta a zřejmě už míří tryskáčem někam za klidnějším povětřím.

Výstava obrazů malířky Gudrun Siegmundové v male galerii 3X23 se jmenuje podle jednoho z jejích nových obrazů 'Schlafende Hunde' (Spící psi). Tato myšlenka mě ale napadla, když jsem se díval na jiný obraz s titulem 'Paar' (dvojice) a Henryk Klajna mluvil s poukazem na německé přísloví o tom, že se někteří psi opravdu nemají budit, protože jiní nám mohou pomoci zdokonalovat svět. V té chvíli jsem pomyslel na onoho mesiášského kazatele Baracka Obamu a na tu křesťanskou fundamentalistku Sarah Palin a pocítil jsem podivný strach...

Pročítám Právo (29. 8.) a utvrzuju se v přesvědčení, jak velký je český Kocourkov. Od zprávy o "recyklovaném generálovi" ("generálové nesmí končit na pracáku" - tím se pro komentátora stal bývalý náčelník generálního štábu Pavel Štefka, kdysi spolužák současného premiéra z vojenské školy, z níž byl/nebyl pan Topolánek vyloučen) přes uniformu, kterou nejmladšímu (nemanželskému), několik měsíců starému synovi ministerského předsedy darovala zpívající ministryně obrany, přes novinku o nočním setkání zelené kandidátky na předsednictví své strany Dany Kuchtové a premiérovo ocenění ministryně Stehlíkové (Stehlíková mívá divné nápady, ale je dobrá) až po zprávu, která mne skutečně zarazila.

Ruský prezident Dmitrij Medvěděv sdělil v neděli ruským televizním reportérům, že Moskva poskytne nově se odtrhnuvším separatistickým provinciím v Gruzii vojenskou pomoc. Vyplývá z toho, že Rusko naprosto nemá v plánu ustoupit tváří v tvář kritice ze Západu.

Zatímco Británie a bývalé komunistické země z Pobaltí a ze střední Evropy podporují tvrdý zásah proti Rusku, Německo, Francie a Itálie nechtějí Rusko trestat příliš přísně. Je prý pravděpodobné, že namísto tvrdých sankcí proti Rusku schválí pondělní summit EU silnější podporu pro Gruzii, včetně pomoci na znovuvybudování země, lehčí získávání víz pro cestování do Evropy, větší obchodní výměnu a deklaraci potvrzují územní celistvost Gruzie.

Pondělní vrcholná schůzka EU zřejmě bude pouze začátkem úvah o změnách evropské politiky vůči Rusku. Evropa je z Ruska zranitelná, protože z Ruska dováží třetinu své ropy a 40 procent svého plynu. Britský premiér Gordon Brown se vyjádřil, že tato závislost musí být odstraněna.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Zajímavý názor vyslovil Štefan Švec v diskusi o filmu Občan Havel, o němž jsem - právem - zveřejnil ostře kritickou recenzi.

Štefan poukazuje na to, že mám k filmu o Václavu Havlovi kritický přístup, protože ho posuzuji z hlediska investigativního novináře. Film Občan Havel však není dokument, je to fikce. Není to film Pavla Kouteckého, ani onoho mladého režiséra, který snímek po Kouteckého smrti dokončil. Film Občan Havel, je dílo, které Václav Havel natočil sám o sobě. Je známo, že Havel Kouteckého na Pražský hrad zval, vždycky tehdy, když usoudil, že je vhodné, aby ho Koutecký natáčel. (Podobně jako i jindy, kdy Havel tahal za scénou za nitky, je i pro tento film nutné, aby bylo pro veřejnost předstíráno, že autorem není Havel, ale někdo jiný.)

Přiznám se, že nechápu zájem, který Václav Havel vzbuzuje ještě i skoro po devatenácti letech od jeho inscenace Zahradní slavnosti pro patnáct miliónů, jak ono sametové divadlo v listopadu 1989 nazval mediální analytik a glosátor Miroslav Pejčoch-Ravik. Všechny Havlovy mýty byly jen lži.

Přiznám se, že nechápu, co vede přemýšlivé lidi k neustálému nimrání se v tom, zda hry onoho theatra mundi, vytvořené tímto absurdním dramatikem, jsou sebeoslavné, nebo ne. Václav Havel stále žije v minulosti, kdy ještě něco znamenal. Uvěřil lživému mýtu o sobě samém. Václav Havel nejspíše neví, že už nic neznamená. Nejspíš neví, že v mýtus s jeho jménem věří už (možná) jenom jeho manželka a pak jen on sám.

Šedesát devět let po zahájení druhé světové války byly zveřejněny dokumenty osvětlující cesty, kterými po jejím skončení prchali nacističtí váleční zločinci. Tyto temné kapitoly útěků vysoce angažovaných nacistických vrahů jako Adolfa Eichmanna a Josefa Mengeleho do Jižní Ameriky osvětluje nedávno vydaná kniha rakouského historika Geralda Steinachera. Podle ní se na nich podílel rozhodujícím způsobem Vatikán a Červený kříž.

V roce 1938 se jeho projevy staly významným svědectvím úporného zápasu na obranu Československa, v jehož čele stál. V oné dramatické době vedl prezident Beneš bezpočet politických a diplomatických jednání, instruoval československé vyslance, politiky i vojáky, psal dopisy a memoranda předním představitelům evropských a světových velmocí a od poloviny srpna byl nucen osobně převzít i jednání s nacistickou sudetoněmeckou stranou. A právě z tohoto období přetiskujeme pět projevů, které podávají významné a bezprostřední svědectví o jeho stanoviscích ve dnech vrcholící evropské politické krize.

Dvadsiaty prvý august 1968 je čierny deň v dejinách Československa i slovenského národa. Cena za opustenie chápania socializmu, aké mali v hlavách najvyšší politickí predstavitelia krajín Varšavskej zmluvy, bola strašná. Nezaplatili ju len reformní komunisti, ale celý český a slovenský národ. Na tom sa pri štyridsiatom výročí tejto historickej udalosti zhodlo celé slovenské parlamentné politické spektrum i prezidenti a premiéri slovenskej republiky a českej republiky.

Mnohí sa usilovali presvedčiť Európu a svet, že v prípade Kosova je všetko v poriadku, všetko bude dobré. Lenže kosovský tieň sa nad svetom aj nad postsovietskym priestorom bude ešte dlho vznášať. Žiaľ, ten tieň sa spája s desiatkami nevinných obetí. Na malej šachovnici tečie priveľa krvi. Veľká šachovnica zatiaľ ešte nie je vybalená...

Kým sa na Slovensku (česť výnimkám) všetci rozhorčujú nad tým, čo si to Rusko dovoľuje, denník The New York Times, ktorý určite nemôžeme podozrievať z prokremeľských nálad, v článku z pera Helen Cooperovej Stret v Gruzínsku -- lekcia pre USA o úlohe Ruska (In Georgia Clash, a Lesson on U.S. Need for Russia) priznáva, že americká zahraničná politika, teda politika Georga Busha juniora, je vo vzťahu k Rusku vlastnou vinou v koncoch. Vladimír Putin a jeho suita dali Washingtonu mat.

Pred štyridsiatimi rokmi preplakala moja mama celý dvadsiaty prvý august. Tanky v uliciach nášho malého mesta nevidela, no počula ich zlovestný hrmot z vysielania rozhlasu. V Bratislave strely okupantov zasiahli Danku Košanovú a Petra Legnera, hlásili z rádia. Mama zažila vojnu a bála sa, že sa začína nová. Bola už vdova a mala sedem detí. Kto jej pomôže, ak sa politici nedohodnú? Skúsenosť jej našepkala, čo povedal doktor Gustáv Husák doktorovi Colotkovi: Peter, oni sem neprišli na odpust... Politici sa akosi dohodli, podpísali akési protokoly, a nás bolel august. Bolel nás osud Alexandra Dubčeka. Cítili sme nespravodlivosť. A možno sme si aj mysleli, že radšej vojna, ako také poníženie.

Kedysi mi Vladimír Mináč povedal: "Dlho som si myslel, že naša vojna bola spravodlivá, no dnes už viem, že žiadna vojna nie je spravodlivá." Aký význam má pripomínať si výročia? Podľa mňa taký, aby sme nikdy neuverili žoldnierom slova, len sile vlastného zážitku a vlastného rozumu.

ŠOK│ "Každá paralela trochu kulhá. ... Když nějaký medvěd přepadne trpaslíka, je třeba, aby se to vědělo", prohlásil bývalý prezident Václav Havel v nedělním pořadu České televize Otázky Václava Moravce. Havel chce, aby Rusko podpořilo právo na sebeurčení i u Čečenska - a to přesto, že legálně zvolený čečenský prezident Ramzan Kadyrov, syn bývalého velkého bojovníka za nezávislost Achmada Kadyrova, samostatnost země odmítl.

"Kdyby Evropská unie dala najevo, že je schopna šetřit energií," získala by podle Havla "větší nezávislost na Rusku".... K tomu je nutno dodat, že v současnosti více než tři čtvrtiny energetických potřeb uspokojuje Česko prostřednictvím ruských zdrojů a minimálně patnáct let tomu nebude jinak. Poslanec Státní dumy Semjon Bagdasarov, specialista na islamismus, oproti tomu v pořadu Otázky Václava Moravce prohlásil, že NATO a jeho členské země mají větší zájem na Rusku, než Rusko na NATu.

Ačkoliv McCaina moc neoblibuju a občas mám za to, že se chová jako dement, musím uznat, že volba Sarah Palin za viceprezidentku byl chytrý tah - rozhodně chytřejší, než si vybrat staré okoukané bardy jako Mitta Romney nebo dokonce Joe Liebermana. Však také v socialistickém táboře Demokratické strany už vládne pořádné zděšení.

Ludwig Wittgenstein: Žádné náboženské vyznání nehřešilo zneužíváním metafyzických výrazů tolik jako matematika. (1929)

Není obvyklé na stránkách naplněných politikou upozorňovat na možnost jiného paradigmatu světa. Před časem Britské listy zveřejnily vyčítavý názor, že je fyzika v ČR příliš zaměřena na materialismus. Asi je to v lidské povaze, držet se přístupu, ke kterému životní vývoj člověka přivedl, zvlášť když je to v aktuálním směru jeho profese. Sám Albert Einstein odmítal novou možnost, že základní částice hmoty jsou ve svém pohybu podrobené pouhé náhodě. Přesto si lze představit jeho pravdu, že by se přece někdy - jakoby zázrakem - částice usměrnily ke sjednocení svého pohybu. Chůze po vodě umožněná utajeným zákonem?

(Šel bych bosky světem..., Náboženství je nesvoboda, Bible i Korán patří do pohádky, Věřme...ale ne v náboženství, Náboženství jako mor...)

"...Lidé jsou k islámu málo tolerantní. Hlavně po roce 2001 se to zhoršilo. A to i tady v Austrálii, kde máme dlouho fungující demokracii. Společnost tady teď prochází jakousi krizí identity...". Zhruba toto říkal jakýsi muslim žijící v Austrálii v jednom nedělním pořadu na ČT1.

Ano, ten moudrý muž má pravdu. Dokonce si občas lidé dovolují z islámu dělat legraci, dá se říci, že toto náboženství dokonce zesměšňují! míní Josef Provazník.

ŠOK│ Zásilky surové ropy a přírodní plynu z Mexického zálivu prudce klesly. Důvodem výpadku je avízo, že hurikán Gustav posílil na bouři kategorie 4 na Saffirově-Simpsonově bouřkové škále (rychlost větru až 240 km/hod) a nabral kurz do oblasti Louisiany s tím, že by měl dosáhnout New Orleansu do dvou dnů.

Valero Energy a Shell snižují výkon rafinérských provozů. BP, Exxon Mobil a Shell stěhují zaměstnance z plošin na pevninu a uzavírají veškerou produkci. Podle Associated Press 77 procent produkce ropy a 37 procent produkce plynu v Mexickém zálivu je uzavřeno. Největší americký ropný terminál Louisiana Oil Port je od včerejšího rána uzavřen. National Hurricane Center vydal varování, že Gustav je extrémně nebezpečná bouře, která může dosáhnout stupně 5 do 24 hodin. Doposud existovaly pouze tři bouře kategorie 5 : Andrew v roce 1992, Camille v roce 1969 a hurikán Labor Day v roce 1935. Prezident Bush vyhlásil v Louisianě a v Texasu před příchodem hurikánu výjimečný stav .

Rusko zakázalo 19 americkým dovozním společnostem dovoz drůbežího masa do Ruska, řekl v rozhovoru pro CNN předseda vlády Ruské federace Vladimir Putin. Aćkoliv prohlašoval, že to není reakce na hrozby EU a USA "potrestat" ekonomicky Rusko, je jasné, že opět dojde k využití záminky. Rusko totiž hodlá postupně obnovit vlastní zemědělskou produkci a dosáhnout potravinové soběstačnosti. Ještě 29 zahraničním podnikům bude vydáno varování o nutnosti nápravy , se kterou nejsou spokojeni ruští kontroloři. "Máme svá vlastní pravidla. Chcete-li dodávat na náš trh, musíte se přizpůsobit našim pravidlům" - řekl Putin. A tím řekl vše.

KD -- Podle informací získaných redakcí německého týdeníku Spiegel Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) před pondělním summitem EU upozorňuje, že gruzínské vedení samo zavinilo válku s Ruskem.

Zprávy získané od vojenských pozorovatelů OBSE na Kavkaze a několika vládních zdrojů v Berlíně tvrdí, že vojenský útok proti Jižní Osetii byl intenzívně připravován a že začal dříve, než ruské tankové jednotky vstoupily Rokským tunelem na území separatistické republiky. Zprávy také hovoří o možných gruzínských válečných zločinech. Pozorovatelé OBSE tvrdí, že gruzínské vedení nařídilo útok v době, kdy jihoosetští civilisté spali.

Zdůvodňuje ho ruskou hrozbou, spíše se však snaží ztížit americkou podporu opozici

KD - Server Civil Georgia v pátek v noci přinesl zprávu o plánu gruzínského prezidenta na přijetí "vlasteneckého zákona", který by měl zabezpečit vládu před svržením v důsledku vnějšího zásahu. Zákon, jenž prezident zatím nepředložil, by údajně neměl omezovat občanské a politické svobody, ale zajistit kontrolu vlády nad financováním politických stran.

Vzhledem k tomu, že v tomtéž vystoupení v televizi Rustavi 2 Saakašvili současně pochválil opozici za podporu během války s Ruskem, jsou jeho údajné obavy z vlivu Moskvy na gruzínskou politickou scénu dosti nevěrohodné. Mnohem spíše se dá předpokládat, že zamýšlený zákon je ve skutečnosti namířen proti snahám USA podpořit opozici, Saakašviliho vyměnit a krizi v Gruzii disponující přijatelnější hlavou státu pak postupně uklidnit.

KD│ Human Rights Watch v dopise adresovaném mimořádnému summitu EU vyzvala Unii, aby se zabývala "zodpovědností za vážné porušování lidských práv a porušování mezinárodního humanitárního práva, jehož se dopustily všechny strany konfliktu". Již ve zprávě z 13. srpna HRW konstatovala, že "Síly obou válčících stran v konfliktu mezi Gruzií a Ruskem zřejmě zabíjely a zraňovaly civilisty nerozlišenými útoky... na města Gori a Cchinvali". Dnes ovšem informuje o násilí, k němuž podle předložených důkazů dochází v Jižní Osetii ještě řadu dnů po ukončení ozbrojeného nepřátelství. Ať už se těchto činů dopustil kdokoliv, ruská strana má nyní povinnost tato vážná obvinění vyšetřit a zahájit trestní stíhání pachatelů.

KD - Alexandr Chramčichin, vedoucí analytického oddělení ruského Institutu politických a vojenských analýz, si v situaci, kdy se ruské imperiální sebevědomí v několika dnech zvedlo z nuly téměř k nekonečnu, zachoval chladnou hlavu. Jeho příspěvek pro Nězavisimoje vojennoje obozrenie (NVO) ovšem zčásti navazuje na mnohaměsíční debaty v uvedeném periodiku, takže zde pouze přetlumočím pasáže zajímavé i pro českého čtenáře.

Skončil právě srpen, takže jsme byli účastni jednoho z vrcholů letošního osmičkového roku. Včetně úpění nad tím, kde "my jsme mohli být" nebýt bratrské pomoci chatrně kryjící sovětské imperiální ambice přímo, vlastními garnizonami kontrolovat Střední Evropu. Vyvažme se, rozbijme okovy proletářů místního historizujícího písemnictví a žurnalistiky a pišme o něčem jiném.

Analýza nevýhod a nezákonných ustanovení Dohody mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými o zřízení radarové stanice protiraketové obrany Spojených států v České republice ze dne 8. 7. 2008

Tento dokument, zpracovaný právníky i vojenskými analytiky, představilo občanské sdružení Ne radaru veřejnosti včera. Britské listy vám přinášejí jeho plné znění, včetně mapy vojenského újezdu, z které je zřejmé, které jeho části hodlají zabrat Spojené státy pro svou radarovou stanici. Tato analýza má dvě části. V první se zabývá postupně vadami Dohody podle jednotlivých článků a ve druhé doplňuje, co v Dohodě chybí, respektive co by v ní mělo být obsaženo.

Obyčejné písmo jsou výňatky z Dohody, kurzívou je komentář autorů analýzy.

První polovina roku 1943 představovala na východní frontě dobu, kdy obě bojující strany hledaly nejvhodnější strategii k pokračování dalších bojů. Po několik měsíců se bojové operace omezily prakticky na minimum a německá vojska i Rudá armáda sbíraly síly k rozhodujícímu střetnutí v letním období. Výjimečné na této situaci bylo i to, že nebylo žádným tajemstvím, kde k letní bitvě roku 1943 dojde. Místem střetu se měl stát rozlehlý výběžek fronty u měst Kursk, Orel a Bělgorod.

Rok 1943 na východní frontě začal apokalypsou německé 6. armády u Stalingradu, rozpadem fronty držené italskými, rumunskými a maďarskými jednotkami a hlubokými vlomy Rudé armády do týlů německých sil, které hrozily odříznout armádní skupinu A na Kavkaze.

Uběhla dlouhá doba, co jsem naposledy psala o Kanadě a přitom se stala spousta věcí. Například to, že do mého milovaného stařičkého notebooku se dostal virus s názvem Antivirus 2008. Nedokázala jsem si s ním poradit. Každý normální uživatel počítače by zavolal odborníka, který by mašinku vyléčil a bylo by vše v pořádku. Jo, to by udělal normální uživatel. Ale ne já. Já se tak dlouho pokoušela toho protivného viru zbavit (podotýkám, že jsem absolutní amatér, co se počítačů týče) až jsem svou oblíbenou metodou „pokus – omyl“ dostala laptop do stavu, že už mu nedokáže pomoci opravdu nikdo. Bylo mi ho opravdu líto.

Předchozí kapitoly 987654321

Seznámil jsem se s materiálem ČMKOS, který ač je zván interním, byl zveřejněn v Britských listech. Autoři onoho materiálu povětšinou věrně přepisují, někde sem tam něco popletou, což se může při takovém kvantu informací stát, bohužel, sem tam i něco zamlčí. Aby si čtenář mohl učinit úplný obrázek, je třeba některé informace doplnit. Nevystupuji jako druhá strana, ale jako člen téhož expertního panelu, do kterého byli k projednání navržených změn přizváni též zástupci odborů a zaměstnavatelů. Ke cti všech zúčastněných slouží, že prozatím neukončená jednání jsou povětšinou konstruktivní a věcná. A jelikož jsem svým založením duše nepodezíravá, velmi oceňuji, že ČMKOS považuje předložené návrhy změn za produkt ucelené soustavy myšlenek (co jiného bych si měl představit pod označením ideologický?).

Vítám pana Volného zpět v českém Kocourkově a přeji mu hodně štěstí při následné aklimatizaci. Nějak mi však stále uniká, proč se pustil za každou cenu do obhajoby toho (řečeno politicky nekorektně) škváru Deryové - a to ještě způsobem emotivně iracionálním, tedy nedůstojným jeho intelektu a renomé úspěšného vědce. Jako by nebylo dost kvalitní literatury české i zahraniční - a ani tu člověk nestihne přečíst.

Nemyslím si, že je pan Volný fachidiotem - jeho jiné články vedou k zamyšlení (např. o stavu vzdělanosti; článek o akademikovi Šormovi byl velmi dobrý). V otázkách týkajících se literatury však nepovažuju Volného názory pro sebe za směrodatné. Nejde snad tady ani o odbornost či neodbornost (já sám jsem také nevystudoval literaturu jako obor - i když součástí studia to bylo), jako spíše o míru literárního vkusu či nevkusu.

Jako vášnivý čtenář, toužící po dobrém románu ze současnosti, jsem dlouho a marně v knihkupectvích i veřejných knihovnách lovil ve vodách české polistopadové beletrie. Nemám rád ani černobílé vidění, ani zpovědi psychopatů, tím méně červenou knihovnu nebo bulvár a netoužím ani po post- či jiné moderně, pokud příliš velkoryse zachází s logikou a přírodními zákony. Až jednou jsem si v knihovně povšiml, že paní za pultem přijímá záznamy na knihy Pavla Jansy. Maje dosud za to, že v českých knihovnách se čeká nejvýš na Viewegha nebo Pawlowskou, začal jsem se pídit po tom, co tento autor napsal. Pokusím se teď podělit o své postřehy.

Blanka mi volala a řekla, že si nepřeje, abych zneužíval jejích soukromých příběhů. Že prý si chce uchovat svůj soukromý život. Blanka přitom není vůbec žádná mediální hvězda. Dokonce si myslím, že patří naštěstí k těm lidem, kteří hvězdné manýry neprovozují. V minulých textech ZDE ZDE jsem ale využil jejích osobních postřehů k tomu, abych se tak trochu její optikou věnoval světu, jenž nás obklopuje. Není to zcela vážné, ale místy se mi zdá, že to přesahuje horizont všedního dne. Proto tyhle texty posílám do Britských listů , které ten horizont dne přesahují.

Naše země je ve vztahu k cizím vlivům pozoruhodná. Mírotvorná Strana zelených podporuje zahraniční projekt, který může vést až ke třetí světové válce. Skoro každá česká politická reprezentace ráda operuje s národním cítěním, ale přitom má každých pár let tendenci předkládat nás mocnostem jako kolonii. Pro anglicky mluvící civilizaci důležitý liberální myslitel Milton Friedman je u nás prezentován jako konzervativec a jeho pokrokové liberální myšlenky nebyly uvedeny ani v jednom z jeho mnoha českých nekrologů. A kniha, která zcela odporuje stereotypům, které o životě za socialismu má ta menšina Američanů, kterou něco takového jako život v cizích zemích vůbec zajímá, je okamžitě onálepkována jako poplatná Americe za "třicet stříbrných".

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. Britské listy si každý měsíc otevře 200 000 individuálních IP adres. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 180 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře.

V červenci 2008 přispělo celkem 185 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 40 916.45 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 31.7. 2008 částku 231 190.15 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a 1,400.18 euro.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.