1. 9. 2008
Obsesivní zaujetí bývalým dramatikemkomentář k článku "Štefan Švec: Kouteckého Občan Havel je dobrý film"
Přiznám se, že nechápu zájem, který Václav Havel vzbuzuje ještě i skoro po devatenácti letech od jeho inscenace Zahradní slavnosti pro patnáct miliónů, jak ono sametové divadlo v listopadu 1989 nazval mediální analytik a glosátor Miroslav Pejčoch-Ravik. Všechny Havlovy mýty byly jen lži. Přiznám se, že nechápu, co vede přemýšlivé lidi k neustálému nimrání se v tom, zda hry onoho theatra mundi, vytvořené tímto absurdním dramatikem, jsou sebeoslavné, nebo ne. Václav Havel stále žije v minulosti, kdy ještě něco znamenal. Uvěřil lživému mýtu o sobě samém. Václav Havel nejspíše neví, že už nic neznamená. Nejspíš neví, že v mýtus s jeho jménem věří už (možná) jenom jeho manželka a pak jen on sám. |
Jeho poslední vystoupení v Otázkách Václava Moravce ukázalo politika dvojího metru. Politika relativizujícího zásady, které kdysi pro disidenta byly svaté. Politika, který si plete zájmy národní se zájmy soukromými. Politika, který poznal, že do důchodu může přežít už jen jako sluha mocných, jako apologet totalitárních idejí, proti kterým jako disident bojoval. Pouze vyměnil rudou vlajku za vlajku s hvězdami a pruhy. Intelektuálem bojujícím proti nespravedlnostem světa být přestal ve chvíli, kdy začal ze zákulisí prezidentského úřadu manipulovat politikou a dělat kompromisy, o kterých ve svých pamětech nemluví. Tehdy se morální autorita změnila v karikaturu. Vysvětlí mi někdo, koho dnes ještě Václav Havel zajímá a proč? Pozn. JČ: Právě proto. - Kromě toho, české společnosti má Havel u mnoha lidí obrovský kredit, což se projevuje velkým zájmem o jeho poslední knihu i zrovna o film Občan Havel. |