Pod titulkem "Česko a USA zahajují strategický dialog" se skrývá zpráva, jež by patřila v jiné zemi pro většinu tištěných médií na první stranu. Co je na ní kocourkovského? Členská země EU -- tedy Unie, jejíž peníze současná vláda velice vítá -- tak, že je nechává spravovat soukromými společnostmi -, ale kterou by nejradši degradovala na pouhého obchodního partnera -- nemá žádný strategický dialog se žádnou jinou členskou zemí (aspoň pokud vím).

Zato jej povede se zemí neevropskou. Jaké mají tyto dva státy společné strategické zájmy? O zájmech největší světové mocnosti leccos víme. O strategických zájmech země třicetkrát menší (co do počtu obyvatel), jež s tou velkou nemá ani společné hranice a přes všechno úsilí současné vlády společné jenom historické vzpomínky, veřejně nevíme nic. Protože např. tzv. boj proti terorismu, který by za "společný zájem" mohl být vydáván, není než převážně planým řečněním (zejména v současné podobě, jak uznává mnoho amerických "expertů").

Závěr může být jenom jeden: ČR se po vybudování radaru -- dojde-li k němu nebo ne -- stává naprostým vazalem americké zahraniční politiky, lokajem ne o mnoho větším než tomu bylo v letech 1948 -- 1989 vůči SSSR.

Na rozdíl od oné doby ovšem se tak děje opravdu dobrovolně v tom smyslu, že ať by byl americký nátlak jakýkoliv, jeho odmítnutí by pro Česko nemělo žádné praktické důsledky. Všichni ti, kdož tak velice malují na zeď čerta ruských výhrůžek a ruské sféry vlivu, nechtějí americkou sféru vlivu v ČR vidět -- nebo ji chtějí s odvoláním na ony údajné výhrůžky. Kocourkov se mění v ošklivou a hrozivou realitu -- hrozivou pro budoucnost.