Film Občan Havel je zosobněním mýtu, jaký si Havel přeje, aby se o něm udržel v povědomí české společnosti. Je to literární dílo, fikční svět. Film Občan Havel je, jako (skoro) všechno dneska, reklama, poukazuje Štefan Švec. Podobně jako Milan Kundera o sobě pro západní čtenáře vytváří subjektivní literární mýtus ("do poloviny svého života jsem byl nevýznamný český intelektuál", zamlčuje polovinu svého díla), i Havel je především muž literatury, vytváří fikční světy, umělé konstrukce a snaží se je veřejnosti vnutit.

Mýtus, který Havel prosazuje filmem Občan Havel, podle Štefana Švece prý bojuje proti statutu celebrity: "Podívejte se na mě, jaký jsem slabý, neohrabaný, a tedy lidský, a proto mě mějte rádi," argumentuje podle Štefana Švece Havel tímto filmem. Dodejme, že je to paradox: snaha "celebrity" vytvořit o sobě "anticelebritální" mýtus celebrity. Klaus by nikdy nedopustil, aby o něm někdo natočil film, jak je neohrabaný, a proto "lidský".

Navzdory chytrému vysvětlení, musím trvat na své původní recenzi, v tom smyslu, že Havlův pokus vytvořit o sobě tento mýtus je lež, a proto urážka české společnosti.

Není ovšem pochyb o tom, že Havlův mýtus velmi pravděpodobně přežije. Všechny nesrovnalosti i veškeré manipulace, které na filmu vidí dnešní divák, budou zapomenuty, protože budoucí divák už nebude mít osobní zkušenost, která by Havlův mýtus korigovala.