A jak jsou reakce některých muslimů? Hrozí smrtí. V jednom příspěvku, který vysílala CNN, dokonce v minirozhovoru žena od hlavy až k patě zabalená v divný černý pytel reportérce řekla, že karikaturistu Larse Vilkse by "zařízla jako jehně". Taková slova prohlásila tato pomatená žena ve Švédsku. Tedy v zemi, která ji přijala do své náruče. Poskytla ji azyl, jistě velice ucházející sociální jistoty a hlavně, poskytla ji naprostou svobodu náboženství. Může si dál žít ve svém světě nesmyslných příkazů a zákazů. Ve světě islámu, kde musí věřící postupovat přesně podle pokynů Koránu. Sám by totiž nevěděl, jak se chovat. Snad by i pojedl vepřové! Nebo by si třeba dal po ránu jednu stopečku něčeho ostřejšího!

Přiznám se, že jsem proti náboženství zaujatý. Ale netýká se to jen islámu, stejně tak se dívám skrze prsty i na křesťanství a všechna další světová náboženství. Myslím si, že jsou prostě a jednoduše směšná a zcela zbytečná.

Tedy, zbytečná pro toho:

Kdo chce o sobě za každé situace rozhodovat sám.

Kdo věří v sám sebe a své schopnosti.

Kdo věří, že chovat se slušně dokáže člověk i bez předepsaných pravidel.

Kdo nevidí nic smysluplného na dodržování údajných "pravidel", která prostě platí a o kterých se nediskutuje. (Opravdu dělá odříkání vepřového masa, alkoholu, potratů či euthanasie z věřícího lepšího člověka?)

Kdo chce neustále pochybovat.

Kdo se nechce svůj život zjednodušovat tím, že se uzavře ve světě, kde je předem vše dané.

Náboženství je nesvoboda. Kdysi tak ve svém posledním článku v dresu MF DNES pravil novinář Šofr o Paroubkovi. Já si myslím, že nesvoboda se spíše opravdu "hodí" k náboženství.

Proto mi není jasné, proč se dnes tolik náboženství vyzdvihuje. Jsme automaticky dobří, pokud o náboženství mluvíme dobře. Patří do výbavy dnešního moderního, svobodomyslného a tolerantního člověka vyjadřovat se o jakémkoli náboženství v těch nejlepších barvách. Nesluší se psát,že náboženství je nesvoboda. Ono to tak přeci vůbec není. To jenom autor těchto řádků o náboženství nic neví. Bibli by si měl prý přečíst každý. Je to jedna z nejdůležitějších knih celého lidstva. Opět to patří do základní výbavy vzdělaného člověka. Popravdě řečeno, také jí mám doma a taky jsem si v ní přečetl pár řádek. V knihovně mám ale asi tak 150 mnohem lepších knih. Možná to je tím, že autoři těch 150 knih se mě nesnaží vodit jako malé děcko za ručičku a přikazovat mi, jak mám vést svůj život.

Bible je pohádková knížka, stejně jako Korán. Smutné (nebo směšné?) je hlavně to, že, tyto z historického hlediska jistě vzácné knihy, berou vážně i dospělí.

Každé náboženství přeci pochází od člověka (který navázal mně nepochopitelný kontakt s Bohem). Na tom přeci není nic svatého ani nedotknutelného.

Nechápu tedy, proč bych nemohl nakreslit Mohameda třeba s hlavou lišky Bystroušky? Samozřejmě bych to neudělal, protože nejsem žádný hrdina. A když, tak jedině ve svém pokoji, za zataženýma roletama...

Ale raději dost o islámu... Však i takové křesťanství bylo za počátku sekta. A sekty jsou přeci škodlivé, slýcháváme dnes kolem sebe. Takže teď, když už je křesťanů stovky milionů, tak už tato sekta škodlivá není? Aha, takže vždy záleží na množství. Kdyby bylo dnes věřících křesťanů jen několik tisíc, tak by to byla sekta a byla by škodlivá. Jasné jako facka.

Šel bych třeba bosky, s žebráckou holí, snad i v mnišské kutaně světem a přesvědčoval věřící, aby svého bludu zanechali. Jenže, na rozdíl od nich nejsem fanatik (a neustále pochybuji, jestli třeba náboženství nekřivdím) a chápu, že by to bylo zbytečné. Jediné, co tedy chci je, aby mi náboženství nezasahovalo do mého života. Jenže, je to čím dál tím těší. Náboženství je prostě "in":

Nechci číst články o tom, co řekl papež. Nechci číst zprávy o tom, jak v arabském světě ukamenovali muže, protože měl homosexuální styk s jiným mužem. Nechci číst oslavné texty, jak už v Saudské Arábii může jít žena sama do města a mohou jí přitom čouhat dokonce celé oči! Nechci číst o tom, že v Africe opět přibylo pár "miliónků" nakažených virem HIV, Jednoduše proto, že katolická církev nesouhlasí s kondomy.

Nechci se dívat na pořady, kde věřící naslouchají jako ovečky tomu pánovi v podivné vysoké čepici, který v ruce třímá jakousi podivnou zlatou berličku. Nechci se dívat na podivné obřady probíhající v nabubřelých svatostáncích, které vůbec nekorespondují s podstatou náboženství, což je snad odříkání a chudoba?

Nechci se na Andělu a i v jiných částech Prahy dívat na poskakující a usmívající se podivíny, kteří zpívají, jak nás Bůh miluje.

Nechci ( a tohle naštěstí nemusím) se dívat na TV NOE.

Nechci, ale většině z těchto věci se prostě nevyhnu. Náboženství je doslova všude a není mu vyhnutí. Žijeme sice v relativně svobodném světě , přesto, že vyznavači starých pořádků si to nemyslí. Nicméně mnohem víc, než komunismus, socialismus EU či snad fašismus, nás ohrožují náboženství. Křesťanství naštěstí urazilo od křižáckých válek alespoň kousek cesty. Islám bohužel ne. Asi to tak má být. Pokud je něco v rukách člověka, tak to vždycky špatně dopadne. Náboženství zvítězilo nad svobodou jedince, stejně jako na čas zvítězil komunismus či fašismus. Obávám se ale, že na rozdíl od těch dvou totalitních ideologií, se tohoto "moru" (v camusovském slova smyslu) lidstvo už nikdy nezbaví...