Člověk posoudí svět dle své schopnosti dělat kroky stejné délky; tudíž je svět lineární - podle Euklidovy geometrie. Podobně hodiny měří čas a ručka poskakuje na ciferníku rovnoměrně. Ovšem následkem důrazu, se kterým na nás působí současnost - přítomnost, lze spekulovat o možné nelinearitě času. V přímé podobnosti s nelinearitou délky okolí, jakou očima vnímáme.

Zrakové zážitky, podrobené prostorové perspektivě, lze matematizovat! Výpočetně popsat onen stlačený prostor. I když Nikolaj Ivanovič Lobačevskij napsal: "Závislost sil na vzdálenosti lze zjistit experimenty, ale závislost geometrických vztahů na vzdálenosti lze jen předpokládat".

Námi vnímanou zrakovou perspektivu lze navíc výpočetně odvodit z diskrétního prostoru! Ten má body umístěné odděleně, podobné políčkům šachovnice. Bezchybný převod bodů z diskrétního prostoru do perspektivního zrakového prostoru vede k názoru, že se geometrie světa svou organizací podobá dnešní informatice. Také počítač zpracovává veškeré údaje bod po bodu.

Body geometrického diskrétního prostoru nelze úspěšně převádět do Euklidova lineárního prostoru, jak věděl už starověk. Zato lze tento diskrétní prostor převádět přímo do geometrie našich zrakových zážitků - s vynecháním Euklidova prostoru!

A k zájmu o převod z diskrétního prostoru rovnou do zrakové perspektivy vede ještě jeden důvod. Zatímco Euklidův prostor nabízí představu úsečky o délce odmocniny ze dvou, matematika takovou možnost neprokáže. Zpochybní Euklidův prostor. Kdežto matematizací zrakových perspektivních zážitků žádné iracionální vzdálenosti nevznikají. Jenže na iracionální prostor ze starověku jsme prostě zvyklí.

Diskrétní prostor vede k představě světa podobného technice počítačů. V něm ať údaje o veškeré hmotě schraňuje paměťové zařízení, které pečuje o každý jeden bod. V souladu s pamětí počítačů. Údaje jsou pak ve prospěch vnímajícího vědomí tvora přepočtem komprimované do perspektivního provedení. Tvor tím získává zrakový a i sluchový zážitek.

Když hledám na plánku určitou ulici, očima sleduji vždy jen jedno místo. To bych chtěl mít zvětšené, kdežto ostatní, zrovna nepozorovaná místa, by mohla být stlačená. Informatici programátoři opomíjejí, že na obrazovce lze plánek okolí předkládat perspektivně stlačený, v němž roztáhnutý střed zobrazení bude určený kurzorem. A snadno ho lze posunovat. Ovšem věda dosud informatice nepředložila výpočet perspektivního prostoru. Tudíž v perspektivě vídáme na obrazovce fotografie, záběry kamery nebo kresby umělců. Zobrazenou naprogramovanou mapu okolí vídám výhradně lineární.

Poznatky speciální teorie relativity nevysvětlují, proč se čas při pohybu zpomaluje, proč narůstá hmotnost či proč je nějaké veličina dost nečekaně neměnná. V diskrétním provedení prostoru s hmotou lze uvažovat zdůvodnění.

Je-li svět skrytě organizovaný v podobnosti s výpočetní technikou, pak konstrukce takové virtuální reality světa si vyžádala nesrovnatelně víc rozumu, než používáme my lidé.