29. 8. 2008
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
29. 8. 2008

Falšování dějin je vlastností hanebné inteligence

Vítám pana Volného zpět v českém Kocourkově a přeji mu hodně štěstí při následné aklimatizaci. Nějak mi však stále uniká, proč se pustil za každou cenu do obhajoby toho (řečeno politicky nekorektně) škváru Deryové - a to ještě způsobem emotivně iracionálním, tedy nedůstojným jeho intelektu a renomé úspěšného vědce. Jako by nebylo dost kvalitní literatury české i zahraniční - a ani tu člověk nestihne přečíst.

Nemyslím si, že je pan Volný fachidiotem - jeho jiné články vedou k zamyšlení (např. o stavu vzdělanosti; článek o akademikovi Šormovi byl velmi dobrý). V otázkách týkajících se literatury však nepovažuju Volného názory pro sebe za směrodatné. Nejde snad tady ani o odbornost či neodbornost (já sám jsem také nevystudoval literaturu jako obor - i když součástí studia to bylo), jako spíše o míru literárního vkusu či nevkusu.

Myslím si ale, že jako vědce by jej měla zajímat pravda - ať už je "pohoršlivá", či není. Skutečné hledání pravdy je nekompromisní: padni komu padni. Právě jako vědec by měl vědět, jak v historii vědy mnohé pravdy pohoršovaly.

Jádrem argumentace pana Volného je tvrzení, že knížka je v rozporu s americkým vnímáním Východní Evropy, protože líčí komunismus příliš mírně. Já bych si však položil jinou otázku: a sice tu, jestli je ta knížka pravdivá.

A na tyto konkrétní argumenty po pravdivosti knihy reaguje pan Volný a) tím, že na ně nereaguje: např. jak je možné, že šestileté dítě produkuje ideologické komentáře;

b) používá metody, které vytýká svým kritikům, tj. demagogicky vyvrací něco, co oponent vůbec netvrdí: např. nikde jsem nepsal o tom, že mě překvapuje distribuce majetku za socialismu; poukazoval jsem na rozpor mezi objektivní situací rodiny -- otec taxikář vozící Němce ze Západu za německé marky, matka pracovnice Prognostického ústavu, dcera navštěvuje elitní baletní školu a jako dětská baletka účinkuje v Národním divadle, otec uzavírá kontrakt v době tzv. pěrestrojky s předsedou JZD, předtím do r. 1968 pracoval na Ministerstvu zahraničí, kde se stýkal (i poté) např. s panem Polreichem, skutečnost, že vysoudili na tzv. Rudé hraběnce (Furmanova tchyně) vilu v Černošcích, že problémy s graviditou paní Furmanové konzultovali "s nejlepšími odborníky v zemi", že paní Furmanové se podařilo dostat se do "prominentní komunistické porodnice" v Podolí (kde se přesto personál opíjel), to všechno ad. věci mi prostě nejde dohromady se subjektivním tvrzením autorky, že rodina byla podle jejích slov chudá a disidentská. Se závistí, kterou mi pan Volný přisuzuje to souvisí tak, že nijak.

c) Pan Volný, když už vyčerpal všechny pseudoargumenty, se nakonec uchyluje k laciným nálepkám typu "antiamerikanisté". To už vůbec nevím, kde k tomu přišel. Tady už je jen krůček ke zřizování "Výborů pro neamerickou činnost".

Samozřejmě, detaily lze mnohdy přehlédnout: pokud ovšem nevypadají jako sláma trčící z bot. Potom skutečně platí, že ďábel je skryt v detailu. Jestliže tedy skeptik začne pochybovat o pravdivosti výpovědi paní Dery (a důvody jsem výše uvedl), potom otázka, zda tato výpověď nějak mění americkou představu o Východní Evropě je bezpředmětná: jaký smysl má vyrážet klín klínem, resp. jedno pokřivené zrcadlo nahradit jiným?

Jako hlavní přínos knížky pan Volný "ocenil vzpomínky na ČSSR od Dominiky Dery, protože líčila náš tehdejší život jako šťastný; ukazovala, že štěstí je na politice nezávislé. I v tom hrozném komunismu. A bylo by důležité, kdyby to Američané -- zejména ti mladí -- pochopili." Nechápu, na základě čeho pan Volný tuto tezi z knihy vydedukoval (nijak explicitně tam vyjádřena není). Podle mého názoru čtenář získává jiný dojem: život sice ujde, ale byl by ještě lepší, kdyby nás neotravoval hnusný komunistický režim (např. v podobě Furmanovy tchyně, špehujících sousedů, uklízečky ve škole, lidí v místě bydliště, kteří se Furmanům vyhýbali -- až na její sestru, která měla "kozy" a vzala si Itala, rozpadající se škodovky na prázdninovém výletě v Polsku apod.).

I kdyby si Američané panem Volným propagovanou tezi skutečně vzali k srdci -- že "štěstí je na politice nezávislé" -- tak by to museli být idioti. Ať to řekne pan Volný např. veteránům z amerických válek či jejich pozůstalým!

Musím říct, že mám docela pochopení pro drsnější recenzi než byla moje, od Tomáše Krčka. (A obecněji: pochopení pro alergii některých lidí na dnešní komunistobijce -- převlečené normalizační kádry.) Myslím, že ta kniha vzbudila jeho rozhořčení právě z tohoto důvodu : vypadá totiž jako kamufláž podobného druhu.

Z veřejně známých osob vyjádřil tento postoj celkem pregnantně např. Miloš Zeman (v knize Kdo je Miloš Zeman, 1998):

"Podívejte se, mně na české politické scéně nesmírně vadí jedna věc. Tady mnoho lidí kolaborovalo s komunistickým režimem. Já sám jsem se pohyboval v šedé zóně a kvůli nesouhlasu s bývalým režimem jsem byl několikrát vyhozen z práce. Nebyl jsem ale ve vězení a nepovažuji se za čistého disidenta. Mně nevadí, když tito lidé kolaborovali s komunistickým režimem, mně pouze vadí, když se tito lidé dnes prohlašují za vášnivé antikomunisty.

Mně vadí, když Helenka Vondráčková prohlašuje, že bude volit pravicovou stranu. Mně vadí, když Michal David zpívá na plese ODS. Mně vadí, když Jiří Leschtina, který psal v Mladé frontě včera o tom, jak významný projev pronesl soudruh Miloš Jakeš, dnes píše jako fanaticky pravicový novinář. Já tyto lidi pokládám za jakýsi druh póvlu. Masaryk tomu říkal patologická sedlina. Tedy lidi, kteří jsou ochotni kdykoli převléknout kabát. Kdyby sem přišli Číňané, tak jim druhý den zešikmí oči. ...Já se prostě těchhle lidí štítím. Mně se nesmírně líbí výrok polského disidenta Adama Michnika, který na adresu podobných lidí řekl: Nebyl jsem s vámi v minulosti zbabělý, proto s vámi dnes nemusím být statečný. "

Pan Volný si ve své argumentaci pomáhá i některými důvody jazykovými: např. panu Krčkovi vyčítá, že se hlásí k "politické nekorektnosti" a neuvědomuje si, že "termín politická korektnost je nyní používán výsměšně zejména k denunciaci akademických levicových liberálů." Užití "politicky korektní" má údajně znamenat podle Krčka "zcela úpadkové".

Myslím, že rozumím kontextu, v jakém tento pojem používá pan Krček. V kontextu, ve kterém tento pojem znám i já, to znamená "cenzurováno jako politicky nevhodné (pro vládnoucí kastu)". Např. si vzpomínám na jednu učitelku z Katedry AJ na Pedf UK, kde jsem studoval, která mi politicky korektně zcenzurovala jeden odstavec z mého eseje ve školním časopise s odůvodněním, že co jsem napsal, bylo politicky nekorektní. (Samozřejmě jsem to zjistil až dodatečně, neřekla mi to předem.) Tato milá dáma pak propagovala ve svém (snad jediném) publikovaném textu politickou korektnost (inspirovanou nějakou americkou divou), že by se měly přepisovat pohádky, protože např. ženy jsou v těch tradičních vždy pasivním objektem (na rozdíl od mužských hrdinů), takže např. sama princezna by měla jít bojovat s drakem (dračicí?). Nevím, jestli je to pravicové či levicové (ani mě to v tomto případě nezajímá), ale je to především hloupé. Proto i já jsem odpůrcem "politické korektnosti".

Dále se dovídáme, že "Furmanovi byli v podstatě disidenti v jazyce anglickém, zatímco v jazyce českém to jsou "ti zatracení osmašedesátníci" a je nám doporučováno podívat se do výkladového slovníku. Volný tedy naznačuje (nevím ale, proč to tedy sám nevysvětlil), že v češtině je sémantické pole slova "disident" užší (jen pro chartisty, takže Furmanovi tam nepatří), kdežto v angličtině je význam širší (Furmanovi tam tedy patří). Vzápětí svůj argument však sám (nevědomě) vyvrací, když tvrdí že "osmašedesátníci" nepatří mezi disidenty, když je přece všeobecně známo, že mezi chartisty byla výrazná skupina právě "osmašedesátníků". Ale právě do TĚCHTO osmašedesátníků Furmanovi nepatří.

Pro doplnění: takto se ke svému disidentství staví známý osmašedesátník Zdeněk Mlynář v předmluvě své knihy Socialistou na volné noze (1992): "Chci pomocí autentických textů z let 1975-1989 ukázat, že byli lidé, kteří právě proto, že byli socialistického smýšlení, musili se dostat do konfliktu se systémem, který si říkal "reálný socialismus" a byl totalitní diktaturou jedné degenerované strany. Že v tomto konfliktu byli pak tito lidé zatlačeni do postavení pronásledovaných "disidentů", byli pomlouváni jako "agenti antikomunismu a imperialismu", že na ně útočili jak držitelé moci v Praze i Moskvě, tak také politická pravice, zejména v řadách politického exilu. Ukázat, proč se to dálo, za jaké své názory tomu byli vystaveni a jak se tomu bránili."

Co se týče anglického užití slova dissident, pak je třeba říci, že je to pojem převážně žurnalistický, v běžné mluvě Američanů málo používaný. Je to navíc slovo přejaté z francouzštiny (kde znamená "odštěpenec, rozkolník, odpadlík"). Americký výkladový slovník New Webster's Dictionary (1993) definuje dissident lapidárně v adj. jako disagreeing, esp. contentiously a jako subst. someone who is dissident. To nám ale pro možné odlišné pojetí nic neřekne. Pokud vím, tak Američané si pod pojmem disident v souvislosti s Českou republikou vybaví Václava Havla (pokud vůbec někoho).

Pokud jim tedy někdo řekne, že byl disident, znamená to pro ně, že byl v podobné pozici jako Havel. (Shodou okolností jsem pobýval v Americe v době po rozdělení republiky a studoval jsem za účelem referátu tamní materiály o politicích jako byl Václav Klaus nebo Vladimír Mečiar. Zaznamenal jsem též článek v amerických novinách o Alexanderu Dubčekovi v souvislosti s jeho podivnou smrtí. Nejenom že se tito politici sami neoznačovali za disidenty, ani se tak o nich nepsalo.)

Jinak mně připadá, že pojem "disident" v sobě skrývá velmi silný ideologický náboj. Můžeme totiž slyšet o čínských, kubánských, kdysi sovětských, českých, možná i barmských, iráckých, íránských apod. disidentech (tedy o rozkolnících v režimech nepřátelských Americe), ale nikdy jsem neslyšel nic o amerických disidentech, i když zde podobní rozkolníci nepochybně také existovali (jako např. Sacco a Vanzetti, kteří šli na odpočinek z elektrického křesla v r. 1927). Neslyšel jsem nic o tureckých disidentech (to jsou spíše Kurdové -- teroristi), nic o disidentech v Saúdské Arábii (tam nejsou, protože by jim usekli hlavu) apod. Je tedy otázka, zda termín dissident není naopak v angličtině užší než v češtině.

Pan Furman byl disident, protože přišel o práci (nalezl však jinou, výnosnější). To je však v dnešní době zcela běžné -- lidé přicházejí o práci, a mnohdy už jinou neseženou: jako na disidenty se na ně ale nikdo nedívá. Naopak, je to obtížný hmyz, který otravuje se sociálními dávkami. Pokud se někdo náhodou upálí, je to jeho osobní problém -- pes po něm neštěkne! V tomto směru je tedy české i americké užití pojmu "disident" obdobné.

Již nevím, zda Deryová (mimochodem - čeština ráda přechyluje: proto se např. u nás nepsalo o Monice Lewinsky, ale o Lewinské) označila svoji sestru a tetu za wheeler-dealer (ve slovníku přeloženo jako "čachrář, politikář"), vím ale bezpečně, že tak několikrát charakterizovala svého otce, Ing. Furmana. Pokud jsem měl možnost toho pána osobně poznat, domnívám se, že je to charakteristika správná.

On se snaží prosadit -- napsal za tím účelem dopis ministru školství -- aby se knížka prosadila do škol pro výuku angličtiny. Když zjistil, že jsem publikoval článek o výuce AJ v BL, kontaktoval mě, abych mu napsal z tohoto hlediska pro knihu dobrozdání. Já jsem mu vyšel vstříc a knihu si od něj půjčil: když jsem mu však sdělil, že již AJ aktivně neučím, knížku mi ani nechtěl půjčit s tím, že nejsem dost "bonitní" na to, abych to mohl posuzovat. Tedy zatímco mně šlo o úroveň té knížky, panu Furmanovi šlo čistě o obchod (a o propagaci svojí geniální dcery): také mi řekl, že do vydání knížky investoval svoje peníze. Rovněž mi sdělil, že ona úvodní pasáž o komunismu, jejíž část jsem citoval v předešlém příspěvku, byla do knihy vřazena na podnět nakladatele. (Je to tedy skutečně proti konvencím amerického establišmentu, když ten se na tom sám podílí?) Když jsem po přečtení knihy panu Furmanovi některé svoje kritické výhrady osobně sdělil, reagoval na to a) otázkou, co dělal za komunismu můj otec; b) tvrzením, že všechno v knize je pravda; c) že jeho dcera byla nedostižnou učitelkou AJ a že se jí podařilo jazykově vyjádřit duši dítěte; d) že se o ní jako o spisovatelce učí na americkém západním pobřeží; e) jak si můžu dovolit kritizovat něco tak skvělého, jako je kniha jeho dcery, a že je mu "mně líto". S tím jsme se rozešli.

Paní Deryovou osobně neznám: četl jsem její knížku, některé její básně v češtině (ty mimochodem nejsou špatné), slyšel jsem záznam jejího rozhovoru v australském rozhlase, četl jsem její dopis ministru školství (v souvislosti se zmíněným úsilím jejího otce prosadit knížku do škol): "Jako vzdělaná mladá Češka, s mnoholetou zkušeností ze života v anglosaském prostředí (3 roky v USA a UK a 6 let v Austrálii) a poměrně bohatou pedagogickou praxí v jazykových školách, bych ráda využila příležitosti zhodnotit své dojmy ze současného způsobu výuky anglického jazyka v českém školství..."

Nic proti zdravému sebevědomí, ale upřímně si nedokážu představit, že bych se někam hlásil jako "vzdělaný mladý Čech". Jednak si myslím, že mládí není zásluha, ale fyzický, příp. mentální stav, a potom "být vzdělaný" může znamenat u různých lidí různé věci. Spíš se mi zdá, že lidé vzdělaní a moudří, které znám, se svým vzděláním příliš nechlubí (alespoň ne takto okatě), protože řečeno se Sokratem "ví, že nic neví".

Pan Volný vytýká panu Krčkovi demagogii a agresivitu v jeho textu. Je ale otázka, zda to není Humovo post hoc, ergo propter hoc. Domnívám se, že některé "drobné detaily" v knížce Deryové totiž mohou vyvolávat u některých čtenářů obdobný dojem.

Zaujaly mě např. tzv. hodinové scény (využívám zde překlad pana Krčka z němčiny, neb knížku v angličtině již nemám k dispozici):

"...Ty hodiny visely na radniční věži a když odbíjely, v malých okénkách se objevovalo dvanáct apoštolů a malá figurka smrtky zvonila na zvonek. To představení trvalo vždy jen krátce - rychle skončilo hned jak začalo, ale já jsem je vždy pozorovala v napjatém očekávání. "Přála bych si, aby si apoštolové trochu pospíšili" naříkala jsem, zatímco jsme čekali. "Nemyslíš, že je orloj pokažený?"

"Není, ale už byl několikrát poškozený" vysvětlovala mi."Nacisté vyhodili východní křídlo Radnice ještě v posledních dnech války do vzduchu. A když Rudá armáda v roce 1945 osvobodila Prahu, pokusil se maršál Koněv orloj odmontovat a poslat do Ruska. Naštěstí byl příliš velký pro ruský transportér a proto museli orloj nechat tady."

"Proč jej Rusové chtěli?"

"To je právě otázka." Moje matka se zasmála. "Z nějakého důvodu jsou Rusové posedlí po hodinách"

"To jsem tedy moc ráda, že právě tyhle zde neodvezli."

"Já taky," řekla moje matka s úsměvem. "Podívej, apoštolové už jdou..."

...Projížděli jsme bezútěšnou krajinou kouřících komínů a těžních věží a s úžasem jsme pozorovali mohutnou sochu z betonu, ovládající panorama - památník na Rudou armádu, která osvobodila Ostravu od nacistů.

"Vzpomínáš si ještě na nacisty, tatínku?" zeptala jsem se.

"Samozřejmě si ještě vzpomínám," řekl."Když je Rusové vyhnali, byl jsem přibližně v tvém věku."

"Bylo to vzrušující?" chtěla jsem vědět."Byl jsi šťastný, že Rusové přišli?"

"Ne, vůbec ne. Rusové byli horší než Němci. Mířili zbraněmi na české civilisty a křičeli:"Dej hodiny!" Kdo jim nerozuměl a neudělal, co chtěli, byl na místě zastřelen." Kroutil hlavou. "Sám jsem to párkrát zažil. Někteří vojáci měli vyhrnuté rukávy a jejich ruce až po ramena byly plné hodinek. V Ostravě jsem viděl pár věcí, které bych nejraději chtěl zapomenut. Tady v Praze je život mnohem hezčí."

K těmto pasážím bych doplnil alternativní výklad pana Krčka z mailů, které mi k tématu zaslal -- sice ani on není pamětníkem osvobození Československa od nacismu (ročník 1945), přesto je však těmto událostem věkově blíže a navíc zná situaci v Ostravě, kde pobýval do r. 1979, kdy emigroval do Německa:

"Nejsem Pražák, jsem z Ostravy, ale matně si nějak vzpomínám na jinou verzi zničení křídla pražské staroměstské radnice. Já bohužel nevím, odkud to mám a googlovat se mi nechce, ale to křídlo ve směru k Pařížské mělo být zničeno bombardováním - kupodivu ruským za Pražského povstání. Moc se o tom z pochopitelných důvodů nemluvilo, ale mělo to tak být. Znovu opakuji, že nevím.

Ta zkazka o Koněvovi, jak chtěl odvézt ty hodiny do Ruska je však blábol na kvadrát. Vy to možná nevíte, ale Rusové měli zakázáno v ČSR rabovat, neb Češi nebyli nepřátelé, ale spojenci. To je faktum, to mi třeba vyprávěl můj otec. Z tohoto důvodu ruští důstojníci stříleli bez dlouhých procesů vlastní vojáky, když je přichytili při rabování nebo znásilňování. Čeští Němci ovšem touto privilejí nebyli vybaveni - byli taky občany Říše.

Obávám se, že žádný Koněv nic takového nemohl - protože nesměl - udělat. Samozřejmě se děly různé věci i přes rozkazy - jak to ve válce bývá a při přechodu fronty zvláště. Nejde si dělat iluze o prvních sledech, kteří hledí neustále smrti do tváře. Navíc je situace v Ostravě dost problematická- v podstatě to bylo pohraniční město, protože některé dnešní čtvrti padly už v osmatřicátém vlivem Mnichovské dohody přímo pod správu III.Říše. - tzv. Sudetengau..."

"Samozřejmě jsem rovněž pozdvihl obočí, když jsem četl, jak otec Furman vzpomínal na osvobozování Ostravy a vytváří dojem, že ta okupace byla vlastně lepší, protože unavení němečtí vojáci, kteří se stahovali z pozic, odkud je vytlačovali postupující Rusové (a nezapomeňme, že Ostravu dobývaly i československé brigády - Svobodova vojska), ostravským občanům nekradli hodinky. I když to mne už dnes ani vlastně nepřekvapuje.

Mám ve zvyku - ještě z doby, kdy jsem pracoval a mé volno bylo dost ovlivňováno vhodnou kumulací státních svátků - jezdit do Ostravy kolem prvního května. Minulý rok jsem tam v tu dobu byl rovněž a spolu s kamarádem, který měl ten den taky "volno" od tentokrát rodinných povinností, jsme se šli podívat "do města". Bylo třicátého dubna, na ten den připadá výročí osvobození Ostravy.

Teď si vlastně uvědomuju, že jsem se Vás nezeptal, nakolik Ostravu znáte - víte, je dost pozdě a taky bych se chtěl dostat do postele a nerozepisovat se do šířky. Zkrátka - rád se procházím v Komenského sadech, neb to místo má zvláštní, melancholický genius loci a především taky proto, že nějaké hovado, přišlo na nápad zlikvidování - "popíliť! - imposantní alej 130 překrásných lip, tedy to nejkrásnější, co na těch KS je. Podotýkám, že lípy jsou krásně vzrostlé, tvoří kouzelnou klenbu, ne nepodobnou chrámu, poskytují stín v létě a nepopsatelnou melancholickou atmosféru na podzim - a jsou naprosto zdravé. Místo nich má být instalovaná jakási alej třímetrových nedochůdčat, které má instalovat jakási zahradnická firma - nuž lze si domyslet, proč se to vše děje - natvrdo řečeno, jde o sprostou korupci a přihrávku kšeftu. Tedy abych si užil ještě, co se dá, procházím se téměř každý den KS. V nich je taky umístěn památník sovětských vojáků, kteří padli v takzvané "ostravské operaci". Třicet tisíc jich bylo!

S tím kamarádem jsme tedy šli i kolem toho památníku zrovna v době, kdy tam přijelo auto a nějací starší lidé začali vytahovat přivezené propriety - mikrofon a jakési reproduktory. Jeden z těch starších pánů pak přistoupil ke stožáru na kraji toho areálu památníku a začal na něj vytahovat naši - českou - vlajku. Na vedlejší stožár pak vytáhl vlajku sovětskou. Mezitím se přišouralo tak kolem stovky starších lidí a postávali a posedávali po lavičkách, které tam jsou. Bylo to jasné - místní organizace KSČM uspořádává obřad k oslavě, či připomenutí 30. dubna 1945 - dne osvobození Ostravy, jak jsem se již zmínil.

S kamarádem jsme už nečekali na projevy a po hymnách se vydali dále. Za chvíli jsme přišli před radnici - ta totiž leží hned vedle Komenského sadů a učinili pozoruhodný objev - na jednom domě, kde byla umístěna pamětní deska na padlého českého občana byl ještě pod ní takový držák na květiny, které tam vždy kdysi město instalovalo v dny výročí. Nyní ten držák byl prázdný... Podíval jsem se kolem a všiml si, že nikde není ani tzv. vlajková výzdoba.

Proč Vás tímto popisem obtěžuji. Protože si myslím, že je to hanebnost, taková zvláštní, nízká - až se mi chce napsat česká ubohost, ale nemám dost srovnání, jak je tomu jinde, jen v tom Německu, ale tady v Bavorsku takové pomníky nejsou - Německo bylo přece poraženo, nikoliv osvobozeno, tedy se spíše stará o své padlé - tak vlastně nad tím váhám, zdali to označit za české specifikum.

Těch třicet tisíc bezejmenných "Rusů" a pár českých občanů, kteří měli tu smůlu, že byli zastřeleni německými ostřelovači - já nevím, ale myslím, že by si zasloužili slušnost výroční piety. Jenže řiťolezi mezitím převlékli šatky a přelezli na "druhou stranu barikády" a jsou dnes hrdinnými komunistobijci - no a ti "Rusi" to slízli s nima.

Už možná chápete, že aspoň mne nenechává chladným a nepřehlížím tyto "chrabré zápasy" dnešních tzv. antikomunistů. Protože znám osobně právě ony příklady dnes "arci" komunistobijců a vím, jak se chovali minimálně od toho 69 do 79, kdy jsem v tehdejším Československu ještě žil, tak možná tušíte, proč jsem tak alergický na tyto lidi."

Je zajímavé, že knížka se shodou okolností prodává v Americe a v Německu. Nevím o tom, že by se prodávala v Rusku. Pokud by se tak stalo, dostala by se myslím poprvé do pozice, kdy by byla proti gustu nějakého establišmentu -- a sice establišmentu ruského.

Závěrem bych si dovolil odcitovat závěrečnou pasáž z (nedokončeného) románu Karla Čapka Život a dílo skladatele Foltýna (1939) pro svoji nadčasovost: "Neboť i ďábel se míchá a fušuje do umění; můžete ho dobře poznat podle toho, že je od přírody ctižádostivý a ješitný. Honosí se látkou, originalitou nebo siláctvím; každá přemíra, každé bujení je rozkvašeno jeho zkaženým dechem; všechno velikášství a veškerá okázalost se nadýmá jeho nečistou a křečovitou pýchou; všechno, co je v umění laciné, lesklé a líbivé, jsou nakradené cetky jeho opičí chlubivosti; všechno, co je nehotové a nedotvořené, jsou chvatné stopy jeho horečné netrpělivosti a věčného lajdáctví; veškerá falešná a honosná forma je vypůjčená maska, jíž marně zakrývá svou zoufalou pustotu. Všude, kde pracuje umělec, jako všude, kde jde o lidské vynikání, obchází duch zlý hledaje svou příležitost, aby se projevil, aby tě pokoušel nebo posedl. Protože sám nemůže tvořit, hledí se zmocnit tebe. Aby zkazil tvé dílo, kazí tebe a vyžírá tvé nitro samochválou a samolibostí....Díky bohu, konečně mohu mluvit jenom o umění; ale musel jsme mluvit o Bohu i ďáblu, neboť nevěř nikdo, že umění je mimo dobro a zlo. Naopak, v umění je místo pro vznešenější ctnost i pro ohavnější nízkost a neřest než nevím v kterém povolání lidském. Je čisté umění, které se pokouší o práci čistou a dokonalou; jest umění, ve kterém tvar věcí je oddělen a vykoupen, ba, řekl bych, zbožněn; neboť na věcech může ležet něco jako zřetelná svatost nebo nejasná kletba. Záleží jen na tobě; čím víc miluješ věci, s tím větší snažností se budeš prodírat k jejich plnému a tajemně dokonalému bytí. Není ti uloženo tvé dílo, aby ses jím projevil, ale aby ses jím očistil, aby ses odpoutal od sebe sama; netvoříš ze sebe, ale nad sebe; hrozně a trpělivě se domáháš lepšího vidění a slyšení, jasnějšího porozumění, větší lásky a hlubšího poznání, než s jakým jsi přistoupil k svému dílu. Tvoříš proto, abys na svém díle poznal tvar a dokonalost věcí. Tvá služba věcem je bohoslužba. A naproti tomu je umění nečisté a zlořečené..."

                 
Obsah vydání       29. 8. 2008
31. 8. 2008 Hurikán Gustav míří na New Orleans: Americe hrozí ropný šok
30. 8. 2008 Saakašvili navrhuje "Patriot Act"
30. 8. 2008 Spiegel: Pozorovatelé OBSE vznesli vážná obvinění vůči Gruzii
29. 8. 2008 Po "povinném vítězství" nad Gruzií zaznívají z Ruska i kritické hlasy
31. 8. 2008 Michael  Marčák
29. 8. 2008 Human Rights Watch: Satelitní snímky ukazují ničení a etnické útoky v Jižní Osetii
29. 8. 2008 Gruzínská opozice kritizuje Saakašviliho
29. 8. 2008 Independent: Gruzínští vesničané chtějí být zadobře s Ruskem
29. 8. 2008 RIA Novosti: Gruzie přeruší diplomatické styky s Ruskem
29. 8. 2008 Putin odmítl nový světový pořádek
31. 8. 2008 Putin: Máme svá vlastní pravidla. Chcete-li dodávat na náš trh, musíte se přizpůsobit našim pravidlům" Štěpán  Kotrba
29. 8. 2008 Hra s krajní sázkou Fedor  Lukjanov
31. 8. 2008 Bývalý velitel Černomořské flotily: stačila by jediná salva z raketového křižníku Moskva...
29. 8. 2008 Gruzínská krize ukázala, že se změnila pravidla mezinárodní diplomacie
28. 8. 2008 Gruzií skončil unipolární svět
29. 8. 2008 Točka zvaná Iskander a Sorosovi manipulátoři potřetí a snad už naposled Štěpán  Kotrba
29. 8. 2008 Iniciativa Ne základnám k tzv. Hlavní smlouvě o radaru
28. 8. 2008 Co v Dohodě chybí
29. 8. 2008 Kavkazský konflikt, Gruzie a její ozbrojené síly - fakta a souvislosti Štěpán  Kotrba, Zdeněk  Brousil
29. 8. 2008 Ruští zelení odjeli do Osetie, chtějí obžalovat Gruzii u ekologického soudu OSN
29. 8. 2008 Putin: "Gruzínská krize je americký předvolební trik"
28. 8. 2008 Rusko podle nepotvrzených informací zajalo v Gruzii šest Američanů. A USA mlčí...
29. 8. 2008 Pánbu chraň Greenpeace Karel  Dolejší
29. 8. 2008 Privátní zdravotní pojišťovny Petr  Wagner
29. 8. 2008 RRTV pokutovala Novu za islamofobii
29. 8. 2008 Ekologické organizace se odvacejí od strany Zelených
29. 8. 2008 Hnutí DUHA se od politických stran neodvrací -- ani k nim nepřivrací Vojtěch  Kotecký
29. 8. 2008 Koteckého zbožná přání v situaci, kdy Bůh není Štěpán  Kotrba
29. 8. 2008 Válečná kořist made in Odessa
29. 8. 2008 Srbský velvyslanec: Chceme zpět Kosovo; opozice a vláda jsou zajedno
29. 8. 2008 Šanghajská spolupráce: íránský jaderný program i "podpora v gruzínské operaci"
28. 8. 2008 Naděje na uznání a vyhrožování sankcemi, aneb Proč by politikové měli myslet, než začnou mluvit Uwe  Ladwig
29. 8. 2008 Falšování dějin je vlastností hanebné inteligence Jiří  Beránek
29. 8. 2008 Dějinné pokoušení, aneb Blanka je naštvaná, že o ní píšu... Josef  Brož
29. 8. 2008 Část válečných lodí ruské flotily v Černém moři odplula do přístavu Suchumi v Abchazii
29. 8. 2008 Soupeření velmocí jako barbarský přežitek
29. 8. 2008 Je Barack Obama vůbec volitelný do úřadu prezidenta USA? Jan  Zeman
29. 8. 2008 Citát dne (včerejšího) aneb americké prezidentské volby důvodem k válce
28. 8. 2008 Ironický vypravěč Pavel Jansa Pavel  Svoboda
29. 8. 2008 Z čeho budou zaměstnanci profitovat Petr  Bezouška
28. 8. 2008 Condoleezza: Jak si dovoluje Rusko napadnout suverénní zemi?
27. 8. 2008 Stratfor: Gruzie a Kosovo - spojité nádoby George  Friedman
27. 8. 2008 Inflace: Třicet stříbrných včera a dnes Michael  Volný
28. 8. 2008 Je Ukrajina novou frontovou linií studené války?
28. 8. 2008 Západ by měl konečně ratifikovat modifikovanou smlouvu o konvenčních ozbrojených silách v Evropě
28. 8. 2008 Pánbůh s SPD Jan  Rovenský
28. 8. 2008 Konec Rádia Wave se nelíbí ani jeho komerční konkurenci
29. 8. 2008 Nájemce musí mít právo přihlásit se v bytě k trvalému pobytu ! František  Beneš
29. 8. 2008 Zápisky od sporáku aneb z deníku ženy v domácnosti Ester  Edr
9. 8. 2008 Hospodaření OSBL za červenec 2008