Křesťanské televizní kazatele jsem zažil poprvé, když jsem se kdysi díval na japonskou televizi. Nechápal jsem tehdy, co jsem viděl, nemohl jsem tomu uvěřit. Ale nebyl to film, byly to bohoslužby, při nichž se sbíraly peníze. Tehdy jsem se ptal, co si ti kazatelé asi opravdu myslí, jestli opravdu věří v Boha, nebo se jen chtějí dostat k penězům těch věřících.

Ptáte se, co to má co společného s Barackem Obamou, prezidentským kandidátem demokratů? No, když jsem ho slyšel mluvit v Berlíně, taky jsem vlastně nevěděl, co chce, ačkoliv jsem rozuměl, co řekl. Byla to opravdu krásná řeč, krásná nic neříkající řeč. A když prý němečtí posluchači tleskali, když mluvil Obama o tom, že by chtěl od Evropanů větší vojenskou angažovanost v Afghánistánu, jen jsem se tomu divil. Pak jsem usoudil, že jestli to byli Němci, tak asi nerozuměli, že tleskali tomu, že by se do Afghánistánu mělo vyslat víc německých vojáků.

Na tom obraze jsou ale naznačeny dvojice. A podivným způsobem jsem přidal k Baracku Obamovi ne jeho manželku, ale tu kandidátku republikánů Sarah Palin, která mi připadá jako nějaká křesťanská bojovnice, pro někoho dokonce s náznakem nějaké svatozáře. Je to matka pěti dětí, která asi klidně nechá nejstaršího syna táhnout s vojskem do Iráku a která by asi vlastní dceři, kdyby byla znásilněna a při tom otěhotněla, nepovolila potrat.

Nevím, jak se cítíte Vy, ale já mám z mesiášských kazatelů strach a z božích bojovnic hrůzu. A to nejen, když jde o kandidáty na nejvyšší úřady ve Spojených státech amerických. Ohledně amerických voleb tedy doufám v oba ty starší pány, s nimiž ale taky nejsem moc spokojen. Ale o mou spokojenost při tom samozřejmě nejde. Přeju ale Johnu McCainovi ještě dlouhý život ve zdraví a samozřejmě i to, aby v těch prezidentských volbách prohrál...