Všeobecně řečeno, politika je ošemetná věc. Z tohoto důvodu se mnoho lidí často rozhodne se jí úplně vyhýbat. V posledních letech vzniklo tolik filmů, které jsou šarmantní a zajímavé a zůstávají pevně v oblasti osobních vztahů. A samozřejmě, na to si nikdo nemůže stěžovat. Tento moderní humanitární přístup a populární psychologie lidi velmi baví a dobře se prodává V nejlepším případě to dokáže být nesmírně tragické a krásné. Ale, bohužel, není možno se omezovat pouze na tento segment života. Někdy se lidé v určité zemi střetnou s jinými lidmi, někdy začnou být problematické zákony, někdy jsou intimně osobní vztahy ovlivněny mezinárodní politikou. A pak to vede filmaře k tomu, aby váhavě vstoupili do minového pole, jímž je politilka. Ve filmu The Visitor (Návštěvník) učinil Tom McCarthy tyto kroky.

In general, politics is a tricky business. For this reason many people often decide to avoid it altogether. There are so many films from recent years that are charming and interesting, and remain firmly in the realms of the personal. And of course there is no reason to complain about that. This modern humanitarianism and pop-psychology is all very enjoyable and sells very well. At its best it can be extremely tragic and beautiful. But sadly, we can't limit ourselves to just this segment of life. Sometimes people in a country clash against each other, sometimes laws become problematic, sometimes the intimately personal is affected by international policy. And then, film-makers are inspired to step tentatively into this minefield that is politics.. In The Visitor, Tom McCarthy makes these steps.

Piro Milkani (nar. 1939), který vystudoval v letech 1959-1965 pražskou FAMU, tedy v době, kdy z ní vyšli nejvýznamnější čeští filmoví tvůrci všech dob, dokázal svým nejnovějším filmem Smutek paní Šnajderové (Česká republika, Albánie, 2008), že se na pražské FAMU nic nenaučil. Katalog karlovarského festivalu o Milkanim praví, že natočil "24 hraných filmů a desítky dokumentů". Možná to vypovídá o celkové úrovni albánského filmu, nevím. Třeba jsou všechny jeho předchozí filmy dobré a jen toto se mu "nepovedlo". Nepovedlo se to však zcela spektakulárním způsobem.

Obdivuji vynikající dramaturgii karlovarského filmového festivalu, která dokáže, zdá se mi, přesně vyhmátnout to nejzajímavější ve světové kinematografické produkci za poslední rok a předložit to divákům v České republice, kteří se normálně k takto "exotickým" filmům během roku nedostanou. Je to skutečná intelektuální a umělecká hostina. Karlovy Vary jsou důležité tím, že výběr filmů je nesmírně otevřený: svým kritickým a pluralitním přístupem ke skutečnosti karlovarská dramaturgie bourá jinak běžné, hegemonistické pokusy českých médií, zejména televizí, ale i českého tisku, snažících se skoro pořád českou veřejnost, nemající povětšinou přístup k mezinárodní diskusi, ubezpečovat, že existuje pouze jediný správný názor na svět, onen podivně pokřiveně "prozápadní" postoj, kdy se pominou základní principy pluralitní demokratické západní společnosti, totiž otevřenost, svobodomyslnost, občanská odvaha a kritičnost, a předstírá se, že být na té "správné", "západní" straně znamená přijímat Čechami zpotvořené principy kapitalismu a stát v úslužném předklonu vůči Spojeným státům tak, jak to lidé mívali v někdejším Československu ve zvyku za komunistické totality.

Tak je velmi příjemné, že ve své "mezinárodní" dramaturgické otevřenosti karlovarský festival takový není. Před dvěma lety se tu například před plným velkým sálem promítal hraný film, dramatizace "skutečného příběhu" několika britských mladíků, kteří se vydali na výlet do Afghánistánu a skončili v táboře v zálivu Guantánamo. Letos tu v sekci "Otevřené oči" můžete v úterý 9.7. ve 14 hodin zhlédnout například izraelsko-francouzsko-německý film Ariho Folmana "Valčík s Baširem", jehož autobiografický hrdina hledá osoby, které přežily masakr v palestinských táborech Sabra a Šatila, který dopustila izraelská armáda za velení pozdějšího izraelského premiéra Ariela Šarona -- ten je za to mnohými označován za válečného zločince. Propalestinský přístup tohoto filmu není nutně to, co normálně propagují česká média. Atd.

Kvůli základně by mělo být vykáceno zhruba 20 hektarů lesa, na 85 hektarech by měl les "prořídnout". Vyplývá to ze čtyřstránkové "informační zprávy", kterou dnes na tiskové konferenci zveřejnil vicepremiér a ministr životního prostředí Martin Bursík (SZ). Bursík přiznal už dříve v odpovědi na dotaz předsedy kontrolního výboru Sněmovny Koníčka, že zprávy o radaru, které produkovala vláda, jsou zavádějící, neboť "experti měli kusé informace". Nikdo se ovšem už nezeptal ministra, jak kusé ty informace byly, když experti i představitelé armády ubezpečovali politiky, novináře i občany , že "radar neškodí" a sám premiér prohlásil, že pokud by se prokázala škodlivost radaru na životní prostředí, tak by smlouvu nepodepsal... Jelikož Bursíkovi ani nikomu jinému nevadí metr vysoký a metr široký žiletkový zátaras okolo celého vrcholu kopce, o vlivu radaru na životní prostředí s ním dál nemá smysl hovořit.

Nutno podotknout, že oni vládní "experti", ministři i česká generalita měli méně informací, než lze nalézt na amerických vládních webech. Ty co měli, nepochopili a spletli si průměrný výkon se špičkovým impulsním, spletli si i další údaje. Chce se říci, že nevěděli nic. Ty informace, které Američané sami zveřejnili - vzhledem k přísným americkým předpisům v oblasti ochrany životního prostředí a obyvatel, potvrzují ty nejčernější obavy brdských obyvatel.

Radar v Brdech - klíčové argumenty TÉMA BL

ČTK│ Ekologická studie o americkém radaru, kterou si loni nechala vypracovat česká vláda, je použitelná pouze orientačně. Těsně před návštěvou americké ministryně zahraničí Condoleezzy Riceové, která přijede v úterý smlouvu o postavení radaru podepsat, to připustil ministr životního prostředí a vicepremiér Martin Bursík (SZ). Jeho odpověď na dotaz komunistického poslance Vladimíra Koníčka zveřejnil server tyden.cz.

Dotaz předsedy kontrolního výboru Paralmentu Vladimíra Koníčka (KSČM) ZDE

Zatím uveřejněné informace o jejím pobytu v ČR ukazují na to, že nesetká. Jaké jsou vlastně mezinárodně-politické konsekvence tohoto „nekroku“? Není to pro zemi, která letos žije v „osmičkovém“ roce neblahého vpádu vojsk varšavské smlouvy v roce 1968 něco nedůstojného? Není to jak pro Česko, tak i pro USA v „osmičkovém“ roce výročí vzniku samostatné ČSR něco, co svědčí o, řečeno kulantně diplomaticky, o „parciálnosti“ demokracie v současné ČR a v současných USA?

V úterý 8. července přiletí do Prahy ministryně zahraničních věcí USA Condoleeza Rice. Má zde podepsat smlouvu o radaru a to i přes fakt, že drtivá většina obyvatel České republiky si vybudování americké základny na českém území nepřeje a žádá referendum. Radar nemá podporu ani u české veřejnosti, ani v parlamentu, kde vláda spoléhá na hlasy přeběhlíků. NATO nemá k projektu jasný postoj a Evropa se dosud nevyjádřila, tvrdí tisková zpráva iniciativy Ne základnám.

• Odpůrci americké základny se sejdou v úterý 8. 7. 2008 v 18:00 "pod vocasem" na Václavském náměstí.. Po demonstraci se protestující vydají z Václavského náměstí k rezidenci amerického velvyslance. Pochod povede přes Můstek, Malostranskou a Chotkovy sady.
• Příznivci amerického radaru mají být v úterý 8. 7. 2008 už od 15:00 před Černínským palácem - sídlem ministerstva zahraničních věcí , kde bude podepsána dohoda o radaru mezi Českou republikou a USA. Americké vlajky, symboly a transparenty podle organizátorů vítány...
• V úterý 8. 7. 2008 13:00 v Lidovém domě, Steinerův sál, Hybernská 7, je přednáška ruského experta na otázky protiraketové obrany, náčelníka sekce mezinárodních dohod ruského ministerstva obrany Jevgenije Bužinského na téma na téma Ruský pohled na protiraketovou obranu.
• Od úterý 8. 7. 2008 v hotelu Hilton, Pobřežní 1, Praha 8 začíná třídenní konference Generálního štábu Armády České republiky o protiraketové obraně. Měl by se jí zúčastnit i šéf americké protiraketové agentury MDA Henry Obering. Vyloučena není ani přítomnost ministryně zahraničí Condoleezy Riceové. Konference by se měl zúčasnit i zástupce ruského ministerstva obrany. Konference prý "není pro novináře", ani žádná tisková konference se nebude konat... - prostě vrchol otevřenosti.

Při posuzování vztahu Romů k penězům je třeba mít na paměti jejich postavení a jeho historické příčiny. Po staletí přetrvává pozice Romů jako věčných štvanců, kterým se bránilo usazovat se, vlastnit půdu a provozovat řemesla. Kdykoli se mohli stát terčem beztrestné násilné zvůle. To způsobilo, že jako strategie přežití se osvědčila spíše vzájemná soudržnost a mobilita než dlouhodobé plánování, postavené na usilovné práci a hromadění majetku. Kvůli zkušenostem holocaustu za druhé světové války a přetrvávajícím předsudkům většiny se i dnes valná část z nich cítí v roli nedobrovolného výsadku na území nepřítele, kde musí neustále bojovat o přežití.

Registr dlužníků, který si pro vzájemnou informovanost zřídili bankovní i nebankovní poskytovatelé úvěrů, registruje v Česku už 4,7 milionů lidí, tedy polovinu populace. Celkový dluh podle tohoto registru dosáhl ke konci roku 2007 výše 827,5 miliardy korun. Lidé, kteří v konečném součtu dluží tuto pohádkovou částku, si půjčili na nákup dovolené, moderního spotřebního zboží, ale i na to, aby zajistili jednu ze základních lidských potřeb – bydlení. Výsledkem nezřídka bývá dlužní past, která zejména pro chudé může znamenat totální zbídačení, v extrémních případech i sebevraždu. Mnoho půjček představuje pouze draze vykoupený odklad – slouží pouze k tomu, aby se z nich zaplatily starší dluhy. I pro ty, kteří jsou schopni úvěry splácet, představuje zadlužení smyčku utaženou kolem krku, která rozhodujícím způsobem omezuje jejich svobodu, tlačí je k disciplíně a zužuje život na přikázání z písně bratislavské hiphopové skupiny H16: „Zarábaj keš!“

Konečně jsem narazil na snímky, kde se dramaturgický výběr moc nepovedl - a asi nestojí za to s nimi příliš ztrácet čas. Film, z kterého jsme v neděli asi po hodině a čtvrt odešli, se jmenoval Gomorra (Itálie 2008, režie Matteo Garrone), festivalový program praví, že je to "brutálně syrová freska o cestách, jakými neapolská camorra ovládá život lidí".

Politické grémium ČSSD konstatuje, že přes nesouhlas drtivé části českého obyvatelstva hodlá předseda české vlády Mirek Topolánek podepsat se státní tajemnicí USA Condoleezou Riceovou smlouvu o vybudování amerického radaru v České republice. Tento krok je činěn vládou, která je od počátku nelegitimní díky způsobu využití policejních složek ke změně možného výsledku voleb, i k nákupu politických přeběhlíků ze strany nejsilnější opoziční strany.

Velké peníze mají, vždycky, zdá se podstatný vliv na konečný tvar filmového díla. Ve svém nejnovějším historickém velkofilmu o hraběnce Báthoryové zachoval Jakubisko základní rysy své poetiky, jejímž prostřednictvím svědčí o divokosti člověka, ale peníze z fondu Eurimage zřejmě soustředily jeho mysl. Vizuální motivy jsou disciplinovaně podřízeny tradičně vedenému velkofilmovému ději. Snímek má feministické vyznění: mocná, vlivná a energická hraběnka Báthoryová (Anna Friel, anglická herečka, která hrála královnu Alžbětu) se stane obětí mužských spiknutí, především hraběte Thurza, který touží po jejím majetku i po jejím těle a nakonec ji zničí, matejek získá, silnou ženu si však nepodrobí.

Dopustím se asi v této poznámce urážlivé národnostní stereotypizace. Různé národy, připadá mi, si vypěstovaly různý druh organizačních schopností, pořádku a předvídavosti. Proč například, jsou čeští návštěvníci v Británii vždycky tolik překvapeni, že anglické a skotské vesnice jsou úpravné? (Přitom v ulicích anglických měst bývá obrovský nepořádek, odpadků daleko víc než v městech českých.) Proč jezdí německé vlaky na čas a české ne?

Řekl bych, že na škále zorganizovanosti je Česká republika někde tak uprostřed. Velké veřejné akce, jako je např. v ČR karlovarský filmový festival, bývají na Západě (Cannes) dokonale zorganizovány. V ČR je to všechno tak napůl, víceméně to funguje, přesto však vznikají chyby a nedomyšlenosti. Proč to čeští organizátoři a programátoři nedokážou myšlenkově dovést do perfektního stavu? Cynik by řekl - šlendrián.

Když se ve své moudrosti oproti předchozím létům na karlovarském filmovém festivalu rozhodli od soboty v přízemí hotelu Thermal nehorázně vybírat poplatky za návštěvu záchoda (přitom jde jediný záchod v blízkosti restauračního zařízení), zaútočili tak na ženské účastníky festivalu. Ty to mají při takovýchto akcích vždycky těžké - na každé dámské toaletě je skoro permanentní nekonečná fronta až ven.

Normálním, slušným přístupem k dámám by bylo dát k dispozici větší množství toalet než mužům; zpoplatněním silně užívaného záchoda v přízemí hotelu Thermal vedení festivalu? či hotelu? geniálním způsobem přispělo k prodloužení dámských front.

Gratulujeme, pane Bartoško.

Britské listy, jako každoročně, jsou i letos přítomny na filmovém festivalu v Karlových Varech. Je to pořád stejná historie: Vynikající výběr filmů, nesmyslné "celebritální" informace, které přinášejí česká média, a poněkud nedostatečná infrastruktura pro normálního diváka.

Řadový divák si zakoupí festivalovou akreditaci za 1000 Kč, která ho opravňuje k získání vstupenek na tři představení denně. Jakmile ty peníze vydá, zjistí, že je svým způsobem vyhodil do vzduchu. Zamluvit si předem vstupenky na další den prostřednictvím esemesek v 7 hodin ráno předchozího dne nelze, protože už úderem sedmé, kdy je předprodej zahájen, jsou vstupenky záhadným způsobem všechny vyprodány. Návštěvník má pak možnost stát dlouhé fronty před pokladnami, aby zjistil, že vstupenky jsou také skoro všechny vyprodány. Byl jsem přítomen při snahách dvou držitelů řadové festivalové akreditace za 1000 Kč, jímž se dnes, v sobotu, namísto tří vstupenek podařilo horko těžko získat lístek jeden.

Řadovým návštěvníkům zůstává ovšem ještě pořád možnost čekat půl hodiny až hodinu před představením před sálem, jestli se náhodou dovnitř nedostanou na na poslední chvíli neosazená místa. Možná se tedy nakonec normální návštěvník na nějaké filmy dostane, ale až po těžkém úsilí, tvrdých frontách a nervácích socialistického stylu.

( Novým zlepšením oproti loňskému roku je vynález, že se u recepce v hotelu Thermal, kde se koná řada hlavních představení, začalo platit na záchodě, přestože je Thermal restaurační zařízení a v každém restauračním zařízení - aspoň v civilizovaných zemích - jsou zákonem zpřístupněny toalety zadarmo.)

Odpověď na mail, kterým Ondřej Neff reagoval na Otevřený dopis Ondřeji Neffovi

Vážený pane Neffe, Děkuji Vám za Váš mail, kterým ovšem -- ať jej pročítám jakkoli pozorně -- nijak nereagujete na výzvu, s níž jsem se na Vás obrátil v článku zveřejněném na Britských listech. Že jste v souvislosti s ruskými a arabskými penězi nemluvil o Greenpeace, to mi bylo a je jasné. Oslovil jsem Vás veřejně právě proto, že jste mluvil obecně o většině české populace a napsal jste, že

• za jejím odmítáním americké základny jsou "ruské a arabské peníze" (ale nejen to); a dále pak, že
• "Ty v tom samozřejmě jsou a bylo to už mnohokrát spolehlivě prokázáno."

Veškeré zprávy týkající se amerického radaru sleduji velmi pečlivě od samého počátku, ale nikde jsem nenarazil na relevantní fakta, argumenty a/nebo zdroje, které by Vaše tvrzení (jež uvádím pod body 1 a 2) potvrzovaly. Jediné, s čím jsem se setkal, byly spekulace a slátaniny na úrovni bulvárního Blesku, které ale -- jak jistě chápete -- nemůže soudný člověk akceptovat.

Motto: "Německé loupežné tažení skončilo u Stalingradu, německá porážka začíná u Kurska." Paul Carell

Před 65 lety, v pondělí 5. července 1943, zahájila hitlerovská armáda operaci "Citadela", poslední velkou německou ofenzívu až do konce druhé světové války na sovětské frontě. Měla napravit důsledky porážky u Stalingradu začátkem téhož roku, která otřásla třetí říší a jejím vedením. V hlavním stanu došlo k těžké krizi důvěry mezi generalitou a Hitlerem. Zatím co generalita se snažila dokázat, že za všechny neúspěchy nese odpovědnost především Hitler, ten sám jí přestal důvěřovat. Generalitu začal posuzovat podle polního maršála Pauluse, který kapituloval a nezastřelil se a vytýkal jí, že jej klamou, kde jen mohou. Drtivé kritice se nevyhnul ani polní maršál von Manstein, kterého chtěl vystřídat jako neschopného vojáka. Přitom tento nejschopnější německý vojevůdce se zatím snažil odvážnými a rychlými manévry zabránit zhroucení celé jižní části východní fronty.

Jak se nakonec ukazuje, nezvolení "Antiklause" bylo moudrým rozhodnutím. Před měsícem se nechal slyšet Jan Švejnar, který chce nyní v sociální demokracii vybudovat liberální think-tank, že on by pro církevní restituce ve výši 270 miliard hlasoval. Kdyby mohl. Ještě že nemůže. V Pressklubu na Frekvenci 1 3. 6. 2008 neúspěšný prezidentský kandidát řekl, že je ale škoda, že se na tomto návrhu neshodlo širší politické spektrum. "Rozhodně je lepší nějak se vyrovnat než status quo, kdy stát vlastně platí církevní hodnostáře jako státní zaměstnance. To je otázka, jak se na tu částku podíváte. Pokud bychom zůstali u nynější situace, tak vlastně platíme donekonečna řádům, církvím, jejich duchovním - čili to je též obrovská suma, když se spočítá, kolik to vlastně je peněz. Je potřeba se podívat na obě částky, srovnat je a najít něco, co je politicky přijatelné, protože nakonec to bude politický kalkul, který bude důležitý," dodal Švejnar.

Že jím je, říká výslovně Vivien Sternová z Mezinárodního střediska vězeňských studií při King's College v Londýně a dodává: "Spojené státy jsou zemí, která se rozhodla nesledovat normální západní přístup /pokud jde o míru věznění/" -- přičemž nemá ani tak na mysli známé případy Abu Ghraib a Guantánamo, jako celý současný systém amerického vězeňství a výkonu trestu.

Mimochodem, pokud jde o Guantánamo: soud má právě rozhodnout, je-li v případu Jemence Salima Ahmeda Hamdana, bývalého řidiče Usámy bin Ládina, relevantní námitka obhajoby, že je mentálně neschopen své obhajoby, protože podmínky jeho "života" -- tráví nejméně 22 hodin denně na samotce, v cele 2,6 x 4 m, v níž jí, myje se a chodí na záchod -- jej učinily nepříčetným.

Pro prezidenta George W. Bushe a jeho neokonzervativní kotérii bylo věcí cti, aby s režimy, které se jim nelíbily, jednali tvrdě a ne s diplomatickým pochlebováním. Roku 2002 odsoudil Bush ve své Zprávě o stavu Unie „osu zla“ – skládající se z Iráku, Íránu a Severní Koreje – a oznámil, že Spojené státy nebudou s těmito režimy jednat, ale usilovat o jejich odstranění.

Krátce potom Bush odvolal rámcovou dohodu z roku 1994, kterou vyjednala Clintonova administrativa se Severní Koreou, na což tato země odpověděla opětovným spuštěním svého jaderného reaktoru a ukončením spolupráce s Mezinárodní agenturou pro atomovou energii (International Atomic Energy Agency, IAEA). Spojené státy poté odmítly dvoustranná jednání se Severní Koreou a požadovaly, aby veškeré diskuse probíhaly v rámci takzvaných šestistranných jednání (Spojených států, Severní Koreje, Jižní Koreje, Číny, Japonska a Ruska) jako jediné formy kontaktu.

Polsko dnes ústy premiéra Donalda Tuska odmítlo americkou žádost o stavbu protiraketové základny na svém území. Tusk řekl, že nabídka USA na modernizaci polské armády stále není dostatečná a neodpovídá polským představám. Nebrání se ale dalšímu jednání. Američtí vyjednávači však tento týden oznámili, že nejnovější nabídka je konečná a další už nepřijde. Poláci rovněž žádali od USA bezpečnostní záruky. Detaily posledního amerického návrhu nebyly zveřejněny. Tusk ale dnes naznačil, že Varšava měla jiné představy o zajištění své bezpečnosti a že měla zájem zejména o trvalé rozmístění raket Patriot na svém území.

Podrobnosti Aktuálně ZDE

Česká republika má opravdu dobrý systém přirozeného výběru cizinců. Strávila jsem čekáním před úřadem Cizinecké policie v Praze dva dny a dvě noci, jen abych si vyzvedla už hotové vízum, konstatuje Valerie Muravjeva, vědecký pracovník, toho času na stáži v České akademii věd.

Zdá se, že je pro čekatele na místě k dispozici jen jediný záchod. Představa, že by se víza mohla vyřizovat poštou, nebo na internetu, nebo aspoň prostřednictvím pořadových čísel, je české Cizinecké policii cizí. Proč považovat Nečechy za lidi, že, Topolánku? Holt to nejsou Američani, před nimiž je český premiér v úslužném úklonu. │JČ

Jan Čulík správně poukazuje na to, že současnou vládní administrativu situace cizinců u nás v podstatě nezajímá a Cizineckou policii vláda používá většinou jen jako nástroj k tomu, aby jim co nejvíce znepříjemnila život.

S řadovými cizineckými policisty se setkávám a oni jsou s cizinci v denním kontaktu. Na obranu většiny z nich musím uvést, že to jsou profesionálové, pro něž je a musí být základní normou zákon, který připravilo legislativní oddělení odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra, a jejž schválil parlament. Četných novel zákona si donedávna ve sněmovně ani v senátu nikdo nevšímal a oběma komorami procházely ke spokojenosti lidí, kteří restriktivní politiku vůči cizincům dirigují, jako nůž máslem. Loni došlo k posunu, přitvrzení pod záminkou fiktivních sňatků, přece jen vyvolalo určitou odezvu. S molochem největšího oddělení na ministerstvu lásky to ovšem nepohlo.

"Česká republika imigraci potřebuje a ze strany cizinců je o příchod do ní zájem", píše imigrační aktivista Milan Daniel v článku "Imigrační politika státu není věcí Cizinecké policie" v reakci na výron morálního rozhořčení Jana Čulíka . Hezké klišé, takové harmonizující.... Je ale tento výrok pravdivý?

Imigrační politika není jen hejno moralistických proklamací bývalých emigrantů, vděčných západní Evropě za ekonomický azyl po opuštění politicky nepřijatelného Československa. Imigrační politika dnes účinně reguluje cenu práce v dělnických profesích a tvoří onen bič na příliš sociálním systémem rozmazlené Čechy bez práce. A to je dnes její jediná funkce - umožnit snížení potřeby pracovníků v dělnických profesích a umožnit podnikatelům rozvoj při zachování dostatečného množství hladových nezaměstnaných "před bránou".

Co to má znamenat? "Fakta jsou taková a obávám se, že není chuť je měnit?" Odkdy je Štěpán Kotrba stoupencem pokryteckých a fašistických řešení české vlády? Měl jsem dosud naivní dojem, že nezávislý novinář má držitele moci kritizovat...

Argumentace Štěpána Kotrby má několik mezer. Na některé již poukázal pan Čulík. Pokusím se poukázat na ostatní.

Moderná veda začala o niekoľko storočí skôr, než sme si mysleli. Jej počiatok siaha do 12. storočia -- a v tomto storočí sa s vedou objavil aj dlhodobý rozpor medzi rozumom a vierou.

Populárna, zjednodušená verzia histórie kladie počiatky modernej vedy do prírodnej filozofie antického Grécka a znovuobjavenia jej ducha počas renesancie a osvietenstva. Dlhé obdobie medzi tým prechádza bez povšimnutia, považuje ho za dobu predsudkov. V skutočnosti sa však obraz Vesmíru riadeného zákonmi spoznateľnými ľudským rozumom -- ktorý je nevyhnutnou podmienkou existencie vedy -- sa objavil v Západnej Európe v podstate v dvanástom storočí, o niekoľko storočí skôr, než sme si mysleli.

Šéf Gazpromu Alexej Miller 3. července oznámil, že podle prognózy společnosti Gazprom bude ruský plyn pro Evropu stát více než 500 dolarů za tisíc kubických metrů. Miller uvedl, že pokud cena ropy dosáhne 250 dolarů za barel, pak tisíc kubíků plynu může stát až 1000 dolarů. Deník Kommersant upozorňuje, že Miller tyto ceny rozhodně nepovažuje za nadpřirozené. Alexej Miller doslova řekl: „Na konci roku 2008 bude v Evropě stát ruský plyn 500 dolarů za tisíc kubických metrů.“

Rusko dnes 4. 7. 2008 podrobnosti ZDE

V textu o „Jaru normálního politického myšlení“ jsem konstatoval, že doba před čtyřiceti lety přivedla na svět kultivovanější veřejnou rozpravu o věcech pro život politický a občanský důležitých než doba dnešní. Rozpravu jaksi fundovanější. Napsal jsem, že otevření veřejné rozpravy na ožehavá témata bylo tehdy normou, že snad hrálo po Srpnu větší roli než dnes. Proto se nám dnes věc politiky spíš vzdaluje. Prečanova odezva mi však podsouvá snahu konstatovat, že s pádem minulého režimu „'nenastala' žádná svobodná výměna názorů“. Konstatovat takovouto nehoráznou hloupost bych nedokázal ani ve snu, a tak se musím proti podobným výtkám, které věcně „neštymují“, ohradit – a něco o nevěcnosti a kýči dodatečně říci.

Podle Jany Malé "neuvádím žádná fakta, která by vyvrátila tzv. 'omyly v článku Daniela Veselého', jen líčím situaci, všem známou, do nekonečna a do omrzení opakovanou." Pokud Daniel Veselý píše, že "palestinští předáci na stát Izrael zaútočili poté, co bylo izraelskou armádou a teroristickými skupinami ze svých domovů vyhnáno na 175.000 lidí", pak líčená situace asi zas tak všeobecně známá není.

Ivan Odilo Štampach ve svém článku o vzdělání¨ bědoval nad vytrácející se podstatou vzdělávání - neuvedl jeden aspekt, který bych rád doplnil. Jde o sociální cítění, sociální empatii. Vědomí, že i ti na nižším sociálním (kulturním, pracovním, vzdělanostním atd.) stupni jsou také lidé, píše Martin Pobucký.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. Britské listy si každý měsíc otevře 200 000 individuálních IP adres. Finančně však na provoz listu přispívá jen něco pod 200 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře.

V květnu 2008 přispělo celkem 179 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 43 396.14 Kč, příjem z reklamy byl v květnu 2008 6000 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 31. 5. 2008 částku 273 143.85 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a 1,187.93 euro.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.