McCarthy je muž, který má charisma. Jako mnoho amerických herců má jemný, smetanový hlas a příjemné chování, které způsobuje, že se uvnitř cítíte v pohodě. Když uváděl v Karlových Varech svůj film, vtipkoval, usmíval se, vytvořil velmi sympatický dojem. A zdálo se mi, že tento sympatický Tom by se nikdy nesrovnával s aktivistou, jakým je Michael Moore. Ale když jsme o tomto filmu hovořili s přáteli poté, co jsme ho zhlédli, došla jsem nevyhnutelně k závěru, že s oběma filmovými tvůrci sympatizuji, kvůli způsobu, jímž zacházejí s politickými problémy. Nechci tvrdit, že jsou oba tito filmoví tvůrci totožní, ale jak se ukáže, jejich filmy mají něco navzájem společného.

Srdečnému McCarthymu by se asi můj úvod zdál podivný. Nezamýšlel, aby byl Návštěvník politický film. Řekl nám, že film vznikl ze vztahu mezi jeho dvěma hlavními postavami - předměstského a stagnujícího univerzitního profesora a živého a nesmírně sympatického mladého syrského přistěhovalce. Teprve, když začal příběh svého filmu podrobněji připravovat, objevil detenční střediska, v nichž jsou zadržováni přistěhovalci, kteří mají být deportováni. A tak vznikl tento film. Na základě svého rozhořčení se McCarthy rozhodl natočit film o šokujícím a destabilizujícím způsobu, jímž bývají přistěhovalci bezdůvodně vytrženi ze svého nového života a posláni zpět do země svého původu.

Začněme tím, s čím Tom chtěl, abychom začali - s postavami. Náš bělošský hrdina se jmenuje Walter Vale. Je to stárnoucí, zdeprimovaný středostavovský profesor, který na univerzitě v Connecticut vyučuje o globalizaci a o ekonomice rozvojových zemí. Jeho rodina se rozložila - jeho syn je v Londýně, jeho manželka je mrtvá. Neochotně cestuje do New Yorku, aby tam přednesl přednášku, jejímž je "spoluautorem" (čti: nenapsal ji). Když dorazí do svého newyorského bytu, zjistí, že po pětadvaceti letech jeho nepřítomnosti se v bytě usídlili noví nájemníci. Na scéně se objevuje Tarek - šarmantní mladý Syřan a jeho senegalská přítelkyně Zainab. Z laskavosti, anebo v důsledku středostavovského pocitu viny, jim dovolí, aby v bytě zůstali, dokud si nenajdou nové ubytování. Přirozeně se všichni spřátelí a tak jsme svědky mnoha vtipů ohledně neohrabanosti bělochů ve srovnání s neotřelým přátelstvím tmavých cizinců (viz taková kulturní klišé jako "bělošští muži neumějí tancovat"). Tarek začne Waltera učit hrát na djembe (to je africký buben) a jsme svědky vzniku přijemného mezikulturního přátelství. Ovšem pouze do té doby, kdy Tarka omylem zatknou nějací policisté v civilu. Jsou nesmírně hrubí, a dovídáme se, že Tarek i Zinaib žijí v Americe ilegálně.

A teď přestávají Tarek a Zainab být jen šarmantními cizinci - stávají se reálným zosobněním Walterova dosud odtažitého akademického výzkumu. Když jim Walter zpočátku sdělí, čím se živí, že studuje "ekonomiku rozvojových zemí", Tarek žoviálně odpoví, "Ale, to jsme my! Sýrie, Senegal!"

Dál v tomto filmu si Walter, který upadal do bezsmyslné a polomrtvé existence, uvědomí, že v životě existuje i energie - na světě žijí živí lidé a existuje tam fantastická bubnová hudba. Walter nachází v nových kulturách, které objevuje, čerstvý vzduch. Vracejí mu energii a oplátkou za to Walter poskytuje ze vší své síly pomoc uvězněnému Tarekovi a jeho ztracené rodině, dokonce vezme i jeho matku do divadla a na večeři. Jak hezké.

Je jasné, že Walterova nově nalezená filantropie má dvojí motivaci. Zjevně vidí, že se Tarek a jeho blízcí dostali do obtížné situace, a chce pomoci. Kromě toho ale je zjevné, že z toho všeho má osobní prospěch - nejen že má pocit, že chová eticky, ale zároveň je to pro něho nový, příjemný způsob života.

Mohli bychom ho odsoudit za poskvrněné motivy, ale myslím, že to není třeba. Walter byl na začátku filmu nepříjemný, skoro skrblický, a tak by bylo nepřesvědčivé, kdyby se najednou proměnil v nadšeného, hluboce morálního charitativního pracovníka. Scrooge byl taky dohnán k změně strachem ze samoty.

Takže, proč je tento film politický? Máme tady celou řadu velmi pěkných postav. Scény mezi Walterem a Tarekem jsou intimní a jiskřivé - obsahují potěšující humor a je jasné, že vztah mezi nimi byl pro film odrazovým můstkem. Avšak prostřednictvím těchto scén se tyto postavy zároveň stávají i nám sympatické a vyvolávají v nás empatii pro přistěhovalce, kteří mohou pro některé lidi být zdrojem strachu a obav. Teď si můžeme říct, "Ale, jsou to chudáci, jsou tak sympatičtí, proč jsme na ně tak krutí?" Walter se v jejich věci velmi silně angažuje, a zažije velmi silně pociťované rozhořčení. "Nemůžete prostě jen tak lidi takto odvážet!! Slyšíte mě? Chci říct, slyšíte mě?" křičí na bezpečnostní stráže v imigračním vězení. Film je možná o jednotlivých lidských postavách, ale tito lidé se téměř stávají pouhými příklady špatného fungování politiky. A přitom se všichni tak dobře hodí pro své role: Walter je stárnoucí pedant, ale dá si říct a vnímá nové věci kolem sebe. Je neohrabaný, ale má smysl pro humor, a tak je nám nakonec blízký. Stává se růžovými brýlemi, skrze něž to všechno vidíme A jeho "návštěvníci" - jsou tak přístupní a čistí a milí - jsou přátelskou tváří imigrace. Dovídáme se, že Zainab je dobrá muslimka a film obsahuje občasnké odkazy na muslimskou kulturu - Tarek a jeho matka říkají svým blízkým "habibti"... Mnoho jich však není, celkem vzato, se zdají všichni být dobře integrováni do americké kultury.

Vezmeme-li ten film jako celek, režisér ho má dokonale pod kontrolou. Je to dílo profesionála - někoho, kdo ví, co dělá. Osobní scény jsou velmi efektivní - zábavné, dobře napsané, dobře nasnímané, dobře zahrané. Je potěšení se na ně dívat. A politický aspekt tohoto filmu je také velmi dobře vystavěn. Postavy jsou sympatické, události se odvíjejí velmi systematickým, i když do určité míry předpověditelným způsobem.

A v tom jsou ty podobnosti s Michaelem Moorem. Moore je mistr svého umění. Ví přesně, co má udělat, aby v amerických (i jiných) divácích vyvolal určité pocity - každý záběr Moorových filmů zaměřuje naše myšlení určitým směrem. A McCarthy to dělá také - jeho film přesně vypovídá, co si máme o tom všem myslet. Vyvolává v nás hnus nad odporným chováním americké policie a imigračních úředníků - všichni z nich jsou ukázáni jako hrubci a primitivové. "Dodržuju předpisy. Jiné informace nemám." A tak se to všechno zdá být tak korektní. Neexistuje tu žádná složitost - ani v postavách, ani v příběhu, ani v myšlenkových vzorcích, které se nám mají objevit v mozku. A problémem je právě to mají se nám tam objevit. Bylo by lepší, kdybychom viděli druhou stranu. Ale to byl odpálilo všechny miny na tomto politickém bojišti. A to je pro zábavu příliš složité.

Film je dobře natočený. McCarthy si zaslouží chválu za jeho citlivost, s níž vylíčil příjemnou a zábavnou konverzaci. Film je příjemné sledovat určitým lehkým způsobem - avšak když se McCarthy rozhodl zabývat se tak problematickou otázkou, jakou je přistěhovalectví (je to v současnosti relevantní snad v každé zemi světa), neměl se snažit vyhýbat se skutečné debatě. V důsledku toho je film tak trochu nepřesvědčivý. Rozesměje vás. Avšak impulsem k zamyšlení v žádném případě není.