Ani já ani Jefim Fištejn nepožadujeme po arabských státech, aby své občanství palestinským uprchlíkům vnucovaly. Pokud by Palestinci (jako jednotlivci, ne jako celem) měli na výběr, nedalo by se zpochybnit, že ti, kteří zůstávají uprchlíky, tak činí nikoli proto, že musí. Za dané situace se dá jen těžko polemizovat s tvrzením, že arabské státy udržují uprchlický problém uměle, byť to asi nebude celá pravda.

Stejná práva jako ostatní místní lidé mají i obyvatelé černošských ghett v amerických velkoměstech. Jen na ně trochu hůře dosáhnou. Po pravdě řečeno, o životě palestinských uprchlíků v arabských státech nemám z posledních zhruba patnácti let žádné informace, a to ani z proizraelských zdrojů. Je tedy docela dobře možné, že výraz "znemožňovat normální život" neodpovídá současné realitě. Pokud je tomu tak, pak se omlouvám. V minulosti nicméně chování palestinských uprchlíků připomínalo spíš frustrace ghetta než integrované cizince, kteří vedou válku s někým úplně jiným. Libanon není jedinou zemí, která s palestinskými uprchlíky nemá zrovna nejlepší zkušenosti.

Co se týče neochoty nechat za sebe rozhodovat jiné, nehodlám vyčítat Arabům to, co nevyčítám Izraeli. Nicméně kdo se rozhodne řešit své problémy válkou, měl by ji být schopen vyhrát. Pokud ji prohraje, měl by z toho vyvodit důsledky a "přijmout nepřijatelné", jak to vyjádřil v srpnu 1945 japonský císař Hirohito. Alternativou je vlastní zničení nebo nekonečná válka. Není to úplně spravedlivé. Ale dějiny nejsou vždy spravedlivé a Izrael není jediným státem, jehož existence či současná rozloha začala vyhnáním či rovnou genocidou těch, kteří zde byli dříve.

V roce 1967 se arabské státy chystaly zaútočit na Izrael a ani se tím příliš netajily. Izrael zaútočil první a válku vyhrál. Za těchto okolností není divu, že požadoval mír, v jehož rámci by se pochopitelně řešil i osud okupovaných území. Naproti tomu rezoluce OSN požadovala vyklizení území okupovaných Izraelem v roce 1967 a za to nabízela cosi jako respektování suverenity a teritoriální celistvosti všech států v oblasti. To rozhodně není totéž co mír s nepřítelem, jehož existenci de iure neuznáváme a který nemá žádné hranice, jen linii příměří. Takovouto rezoluci mohly arabské státy přijmout s klidným srdcem, neboť je fakticky k ničemu nezavazovala.

Ad hnutí Netureikarta: Arabové a Židé jsou skutečně bratranci, ba možná bratři. Jako Slované bychom měli vědět, co to znamená. Nesdílím naznačenou myšlenku, že by se izraelští Židé zachovali lépe, kdyby místo vyhnání nahnali Palestince do plynových komor. Sionismus je nacionalistickým hnutím národa, který je definován nábožensky. Je možné, že jinak nemá s židovskou vírou nic společného. Nezdá se, že by názory rabína Weisse sdílela nebo hodlala sdílet většina Izraelců. Za těchto okolností si nemyslím, že by nějak mohly přispět k palestinsko-izraelskému míru.

Ve své polemice jsem naznačil, že Palestinci bojují za osvobození celé Palestiny. Podle Jany Malé jde pouze o moji domněnku, nemám právo ji vydávat za argument. Pravda ovšem je, že tohle byl po celá desetiletí program OOP. Pak ovšem "9. září 1993 zaslal předseda Arafat dopis premiéru Rabinovi, ve kterém řekl jasně, že Organizace pro osvobození Palestiny: Uznává právo Izraele na existenci v míru a bezpečnosti."

Nechme teď stranou, že někdejší předseda OOP je mrtev a jeho dopisy nemusí nikoho zavazovat. Text zmíněného dopisu neznám, sám si pamatuji právě jen na ochotu uznat Izrael. Ale protože paní Malá nehodlá čtenáře BL zatěžovat dalšími jeho body, budu předpokládat, že nejsou významné.

Nuže, je-li tomu tak, pak jednoznačným viníkem současné palestinsko-izraelské války -- nebo válek -- jsou Palestinci. Jsou to přece oni, kdo neustále útočí na Izrael a jeho občany, kteří nechtějí nic jiného, než žít v míru s Palestinským státem, který už de facto existuje. Má parlament, vládu -- toho času dokonce dvě -- a kontroluje určitá území. Útoky izraelské armády na Palestince na tento teror pouze odpovídají (zdá se, že tomu tak opravdu je).

Pravda, faktická hranice palestinského státu je, jemně řečeno, prapodivná. Připočteme-li k ní izraelská kontrolní stanoviště, pak téměř nefunkční. Navíc bývá Izraelem občas jednostranně korigována. Ale o hranicích nebyla ve zmíněném dopisu řeč nebo ano ? Jen o míru a bezpečnosti ...

Samozřejmě nemá smysl vytýkat Arafatovi, že tehdy rovnou nenavrhl konkrétní podobu mírové smlouvy. Pak bychom ale ani my neměli v onom dopisu vidět víc, než čím skutečně byl : zásadním obratem, ovšem jen v porovnání s dosavadní situací, která jakákoli jednání vylučovala. Nadějí, která nemusela být naplněna, a to ani z palestinské strany. Není mi známo, že by někdo z těch, kteří bojují proti Izraeli jasně a veřejně prohlásil, že si nedělá nároky na území uvnitř linie příměří z roku 1948 (někdy nesprávně nazývané "hranicí z roku 1967"), že uznává tuto linii jako definitivní hranici Izraele a že bojuje jen za osvobození Západního břehu a Gazy. Kdyby tomu tak bylo, byl bych ochoten vidět v jejich boji válku za mír a Izrael jako zdroj války.

Nejde jen o oficiální politiku. Jednu dobu nadějná vyjednávání ztroskotala ani ne tak pro neschopnost vyjednavačů se dohodnout, jako spíš proto, že již dohodnuté podmínky se ukázaly pro řadové Palestince jako nepřijatelné a vyvolaly druhou intifádu. Přiznám se, že právě tato událost poněkud změnila můj pohled na věc. Izraelská politika vůči Palestincům mi není o nic sympatičtější než dříve. Ale už si nejsem tak jistý, zda Židé a Palestinci mohou spolu žít v míru, třeba studeném.

Dosavadní praxe bohužel vůbec nepotvrzuje názory, že čím více Izrael ustoupí, tím blíže bude k míru. Nevím, zda situaci lidí, jejichž auta mají problémy s izraelskými kontrolami, lze popsat jako "nepředstavitelnou bídu". Otřesná skutečně je. Ale co když Izrael skutečně nemá jinou možnost, jak přežít ? Rád bych si na tuto otázku odpověděl nějakým přijatelným způsobem. Ale nemyslím, že by to záviselo jen na Izraeli.

Mimochodem, Izrael zlikvidoval své osady v pásmu Gazy. To znamená, že rakety Hamásu mohou zasahovat jen území, které leží uvnitř zmíněné linie příměří z roku 1948. Tedy území považovaná neutrály za izraelské. Pokud paní Malá nazývá tato území "nejbližšími izraelskými koloniemi", pak by měla vysvětlit, co to ty izraelské kolonie vlastně jsou. Abychom tedy nevyvolávali dojem, že je takto označován celý Izrael.