Česká republika imigraci potřebuje a ze strany cizinců je o příchod do ní zájem. Zdálo se, že Topolánkova vláda pohne stojatými vodami a zájemci o práci v ČR budou moci do země přicházet snadněji. Měl tomu napomoci zejména projekt tzv. Zelených karet, který se měl realizovat od počátku tohoto roku. Není o něm slyšet; administrativu s ním spojenou mělo na konzulárních odděleních českých zastupitelských úřadů v zahraničí převzít MZV . To se ale potýká s obviněními korupce na ambasádách v Hanoji a Ulánbátáru. Možná jsou lichá, ale MZV po nich zavedlo tuhá protikorupční opatření, která situaci ještě zhoršila. Na pracovní víza do ČR čeká ve Vietnamu deset tisíc lidí, v Mongolsku je situace obdobná.

Nejde jen o posílení byrokracie, která vyplývá z komunitárního práva. Jde zejména o její zjednodušení, či delegování některých pravomocí na komerční subjekty, které by měly nepochybně větší zájem na zrychlení procedur, než státní moloch. Nic z toho nejen vládu, ale ani pány poslance napříč stranami nezajímá. Cizinci pro ně nejsou voliči, a tudíž ani lidi. Vláda, která ročně dotuje sport dvěma a půl miliardami korun, vydává na integraci cizinců 25 milionů, čili stokrát méně. Pro to, aby se vytvořil funkční most mezi českou společností a příchozími s ciziny, to absolutně nestačí.

Situace na "cizině" na Olšanské v Praze je nejviditelnější, ale je to vrcholek hory. Podobně je tomu i v menších městech. Znám několik cizineckých policistů, kteří se snažili situaci v rámci svých možností řešit, zabezpečit relativně důstojné podmínky pro čekající cizince. Sami bohužel nic nezmohli. Takže raději odešli.

Cizinci bohužel nemají takovou volbu.