Snímek kupodivu obdržel letos v Cannes jednu z hlavních cen. Mám pocit, že to muselo být rozhodnutí politické: podpořit režiséra, který prokázal odvahu tím, že se rozhodl natočit film o italské mafii podle knihy, která se stala v Itálii bestsellerem a jejíž autor musí být prý dodnes pod policejní ochranou. Jenže film je roztříštěný a neví, co chce - polodokumentárním stylem a pohyblivou kamerou (věčné natáčení z ruky) sleduje neintegrovaně život nejrůznějších postaviček na neapolských předměstích. Nemá dostatečně silný příběh. Podobně jako chorvatský film Za sklem (2008, režie Zrinko Ogresta) je i Gomorra zajímavým cvičením, na němž si člověk může dobře uvědomit, že dobrý film musí mít náboj, který diváka do příběhu od první chvíle vtáhne. Snímek, odehrávající se v Záhřebu, líčí docela banálně šestiletou manželskou nevěru úspěšného místního architekta. Milenka chce, aby kvůli ní opustil manželku, což architekt udělat nemůže, protože manželka otěhotní s druhým dítětem. V nemocnici pak spontánně potratí. Film se nepříliš objevně potácí ve vleklé rodinné a milenecké krizi (režisér se svěřil divákům, že jde prý o první chorvatský? balkánský? film na mezinárodním festivalu, který nepojednává o traumatech nedávné balkánské války, a že chtěl divákům filmem sdělit, že i Chorvati dnes žijí, jako každý jiný evropský národ) a když už si v závěru režisér neví rady, jak film ukončit, vytáhne "boha z mašiny" - architektovu milenku, která se náhodou octne na návštěvě v místní nemocnici, neočekávané usmrtí odražený výstřel z pistole rozčileného pacienta. Hlavní hrdina - nevěrník - je tím otřesen, náhle vzniklé ticho přeruší duté hrozivé zvuky a tím film končí.

Velmi úsměvnou a dobře natočenou "vážnou komedií" o mezlidiských vztazích, podle amerického románu Stephena McCauleyho, jehož příběh byl přenesen do Francie, je film Sama Karmanna Skoro celá pravda (2007). Svou atmosférou a vyzněním ("škatule hejbejte se" v mezilidských vztazích) připomíná vzdáleně americké televizní seriály, jako je Sex ve městě. Protagonisty jsou regionální televizní moderátorka, její bývalý manžel, s nímž se hrdinka znovu po letech vyspí, nová, těhotná manželka bývalého manžela moderátorky, která nalezne dočasné sympatie v moderátorčině současném manželovi, dále stárnoucí akademický výzkumník a autor - homosexuál, který má mladého, žárlivého milence. Osou příběhu je historie zapomenuté francouzské zpěvačky, která měla údajně zahynout někdy r. 1970 v autonehodě. Výzkumník a moderátorka v magických scénách v posledních minutách filmu objeví, že nyní velmi stará herečka nezemřela, avšak její tajemství ve filmu, který o ní natočili, neprozradí. Film je zábavnou, vážnou a jemnou apoteózou moudrého lidství, tolerujícího všechny pošetilosti nás mužů a žen, ztracených v tomto světě, kteří se často chováme jako bezradné malé děti, avšak vycházíme s druhými a snažíme se neškodit a napravovat své chyby.