Jediný, kdo z politiků v sociální demokracii chtěl kývnout na církevní restituce, byl Paroubek, který je sám členem husitské církve. Pro všechny ostatní na levici, ale i pro racionální politiky pravice je částka nepřijatelná a její prosazování lidovci nemravné. Nejviditelnější nemravnost je to právě v souvislosti s Husem, který kázal chudobu a bojoval proti tehdejší katolické církvi, opájející se mocí a majetkem.

To, že si nechává doposud středolevá sociální demokracie vnucovat svým předsedou strategie vždy středopravých národních socialistů, včetně zastydlého národovectví a konzervativismu, je na jedné straně neznalost historických souvislostí a na druhé straně přílišná důvěra v setrvačnost stranické politiky, orientované Milošem Zemanem na ekonomická a sociální témata "dolních deseti milionů". Co platilo včera, ale nemusí platit dnes... Poslanec ODS Tlustý, který se netají svým vztahem k prezidentovi, se projevil daleko odpovědněji, než člověk, kterého sociální demokraté prosazovali na Hrad. Naposledy bylo politicky programové zmatení vidět při vzpomínce na Mistra Jana Husa v Betlémské kapli v neděli 6. 7. 2008, kdy jedinými politiky, kteří se zde sešli u řečnického pultu, byli lidovec Cyril Svoboda a národní socialista Jiří Paroubek. Nelze nevzpomenout na Svobodovy kšeftařské výroky, kdy podmiňoval souhlas KDU-ČSL s asociální Julínkovou reformou zdravotnictví právě souhlasem s restitucemi katolíkům. Kšeft je kšeft. Nelze nevzpomenout ani na výměnu manželek u husity Paroubka. A jak je vidět, katolík Svoboda je ochoten kšeftovat s kýmkoliv. I s husitou. Ve jménu "politicky nekorektního" Mistra Jana. KDU-ČSL hodlá podle ministra Cyrila Svobody podporovat ratifikaci lisabonské smlouvy i v případě, že Ústavní soud rozhodne na podzim o tom, že smlouva je v rozporu s českým ústavním pořádkem. V tomto případě by lidovci podporovali změnu české ústavy.

Ukazuje se, že "křesťanská" platforma v ČSSD začíná hledat budoucí spojence. Ukazuje se, že akceptováním "zeleného" protikandidáta Švejnara se sociální demokracie nechala vmanévrovat do řešení, které nemělo jinou volbu, než Václava Klause. Paroubek měl při této koaličně kompromisní variantě hlavní slovo a byl nejhlasitějším obhájcem amerického politika nepolitické politiky na křeslo českého prezidenta. Bez ohledu na to, do jaké míry Švejnar vnímá program ČSSD. Někdy je lepší nemít žádného kandidáta, než přijmout kukaččí vejce. A to platí i o vztazích národních socialistů a sociálních demokratů. Platí to i pro roli Jiřího Paroubka v ČSSD. Je načase přemýšlet na levici o novém stylu politiky a novém předsedovi nejsilnější levicové strany. Série politických proher a neschopnost poučení toho stávajícího vzbuzuje obavy. Švejnarovy výroky, že koalice ČSSD, lidovců a zelených by lidem prospěla, stejně jako jeho o několik dní pozdější vyjádření o dohodě s ODS na velké koalici jsou typickou nedomyšleností, která vede i některé kroky Paroubkovy. Ode zdi ke zdi. Bez respektu k programu sociální demokracie, bez vyslechnutí názoru jejich voličů či členů. Trojkoalice s lidovci a zelenými v sobě skrývá schválení církevních restitucí s částkou oněch mystických 270 miliard, zcela určitě blahořečení mistra Jan Husa a zelené energetické nesmysly s biopalivy, větrníky a zpoždění výstavby jaderných bloků, nepostavením dálnic, nezprovozněním dopravy na Labi a nezapočetím výstavby vodních elektráren. Hrozivá představa. Koalice s ODS by legitimizovala asociální politiku této vlády - zpoplatnění zdravotnictví, zpoplatnění sociálních služeb a řadu dalších kroků Modré šance ODS. Ještěže sociální demokracie chce otevřít debatu nad návrhem zákona o přímé volbě prezidenta a rozhodla se volit přímo i svého předsedu... Voliči mají mnohdy víc rozumu než politici. Mohli by také dát po očekávaném krachu Topolánkovy vlády na podzim zelenou menšinové vládě ODS s opoziční smlouvou ODS s komunisty a ČSSD by se tak ocitla v budoucí Trojkoalici. S předvídatelnou budoucností.