Ještě nedávno jsem se v Britských listech chlubil tím, že jsem u lékaře nebyl cca 20 let a že lituji lidi, kteří k lékaři musí, třeba i několikrát do měsíce a kde na to mají brát. No, že neštěstí a nemoci nechodí po horách, ale po lidech jsem se přesvědčil v polovině ledna 2008. Také jsem se přesvědčil, jaký mají rozhled, znalosti a přístup někteří lidé ze zdravotnictví - zdravotnický personál, píše Arnošt Drozd.

Napadlo mne, zda by čtenáři a snad i autoři článků, sem tam nevyužili dvě kapitoly z naší knihy Vzpoura deprivantů II (Základy stupidologie), píše František Koukolík. Kapitoly pojednávají o propagandě a neformálních logických klamech. Chápeme je jako veřejný statek. Omlouvám se, že jsou kapitoly dlouhé. Propagandistických nástrojů a neformálních logických klamů je velký počet.

Koukolík, F., Drtilová,J.: Vzpoura deprivantů II (Základy stupidologie). Galén, Praha 2002.

Nevidět zotročení jen proto, že k němu došlo dávno a netrpěl jsem jím já, to je něco, pro co nikdy nenajdu omluvu...

Jan Zábrana, Modré sešity, 1974

V roce 1991 jsem na svých cestách Bavorskem navštívil v doprovodu místních přátel známou Walhallu, zmenšenou kopii aténského chrámu na Akropoli, poblíž městečka Donaustauf. Walhallu dal postavit v ro-ce 1841 tehdejší bavorský král Ludvík I. V roce 1991 tedy Svobodný stát Bavorsko oficiálně slavil stopa- desáté výročí dokončení této honosné stavby, zdobící pahorek nad levým břehem Dunaje. Návštěvu této kulturní památky lze jen doporučit. Doporučit lze též fakt, na který mne mí přátelé při návštěvě upozornili.

Walhallu oslavoval bavorský stát, ale nejbližší obec, tedy Donaustauf, tyto oslavy okázale ignorovala. Proč? Protože v době stavby, kdy se, takříkajíc, honily termíny, museli místní sedláci na této stavbě robotovat. Konkrétně, museli poskytnout své povozy na stavbu, zatímco jim úroda hnila na polích. A oni si to ti lidé celých těch stopadesát let pamatovali...

Trvalo mi několik dnů, než jsem si ověřila na vzorku svých kontaktů (asi 200), zda by byli ochotni jít cestou občanské neposlušnosti (např. tím, co jediné naše "hochy" ve vládě zajímá [peníze] - že zaplatí daně na zvláštní účet, ze kterého částka bude moci být převedena pouze FÚ, - za určitých podmínek - např. po schválení prvků přímé demokracie našimi poslanci, atd.).

Nebyli. Což mne mrzí, ale je to stejné, jako s "brdským problémem" v BL. Zde v ČR vládne strach o místo, o solventnost splácení úvěrů, strach z "kulek v obálkách" apod.

Strašně mne štve, jak se lidi brzy zase přihrbili, že opět "bližší košile".

To mne zneklidňuje, protože čím déle tato nespravedlivá agonie v našem státé potrvá, tím větší hrozí nebezpečí, že až nebudou moci ani dýchat (a to nemusí být velmi vzdálená budoucnost), klíče lidé nechají doma a vezmou okna a dveře Hradu a podhradí útokem. Toho se nechci dožít, varuje Soňa Hromátková.

Prezident Václav Klaus s oblibou tvrdí, že je prezidentem všech občanů. Cítí ale pravidelně potřebu vymezit se vůči všem -- a zvláště vůči některým občanům, kteří s ním nesouhlasí.

Nedávno byla za relativně velkého zájmu médií schválena Poslaneckou sněmovnou zásadní novela Živnostenského zákona, jejímž cílem má být usnadnění vstupu do podnikání i zjednodušení výkonu podnikání jako takového. Novela skutečně přináší řadu pozitivních změn, zůstaly v ní však i některé nelogičnosti až ustanovení velmi škodlivá, která smysl novely popírají nebo posouvají mimo původní záměry.

Přestože Topolánkova ODS se svými partnery vládne české zemi již více než rok a svým působením si utváří obrázek čím dál horší a horší, česká resp. německá média se stále tvrdohlavě snaží lidem vnucovat, že za všechno zlé v podstatě mohou sociální demokraté. Především tedy Jiří Paroubek, socialistický politik, těšící se vedle Davida Ratha snad největší vlně odporu a nenávisti ze strany pravice. Paroubek se během několika let své dynamické kariéry dokázal vždy projevovat jako programově zásadový a nekompromisní hráč, podařilo se mu ČSSD vyvést z letité krize, dotáhnout jí k nejlepšímu volebnímu výsledku, jaký kdy mohla mít, a v křesle premiéra si počínal také více než úspěšně. Jelikož se však pohybuje v levém politickém spektru a vůči politické pravici zastává tvrdá kritická stanoviska (což je paradoxní vzhledem k tomu, že pochází z horákovského křídla ČSSD, které se k pravici chovalo téměř patolízalsky), je logické, že jeho osoba musí být v naší končině mediálně prezentována v co nejnegativnějších rysech.

Možná se někomu toto konstatování bude zdát přinejmenším zvláštní, ale Paroubek skutečně nastavil zrcadlo české žurnalistice.

Staré úsloví, ale pravdivé. Každý opravdový válečník nebo sportovec ho ctí.

Náš prezident není ani válečník ani sportovec. Nestačí mu že vyhrál. (Jak radši nechme stranou.) Pořád mu to není dost a musí svojí výhru zdůrazňovat, neustále o ní mluvit a neustále ponižovat partnera -- soupeře.

Psychologové již kroutí hlavou. To není mužská ješitnost, to není lidský narcismus, to je nějaká jiná nemoc.

Když jsem v neděli v otázkách Václava Moravce sledoval pana Béma, uvědomil jsem si, že asi hodně nakažlivá.

Já o mně se mnou pro mě o mně. Ruce nad ramena jako jasný znak nonverbální agresivity -- nejistoty, obočí, úsměvy.

ODS by asi měla velmi rychle podstoupit nějaké očkování, jinak hrozí, že nám pravice vyhyne na nemoc šílených......ptáků.

Feminističtí bojovníci -- a bojovnice -- toho dosáhli hodně, ku prospěchu lidské společnosti i lepšího soužití žen a mužů, a hodně by toho ještě chtěli dosáhnout. Že ale jejich vliv na používání jazyka může být někdy unavující a obraz, jaký vytvářejí o Bohu, pro nevěřící matoucí, o tom píšu v dnešní poznámce.

Diskriminace kuřáků je žhavým tématem dne. Zavedení nekuřácké daně je v současnosti jedním z hlavních úkolů naší úspěšně se rozvíjející ekonomiky a demokracie. Je to nespravedlivé, když se někdo podílí na tvorbě národního rozpočtu a druhý si jej bezpracně užívá. Je to vlastně svým způsobem nezdaněný příjem. Nekuřáctví je přinejmenším daňový únik. Jistě větší, než z vykouřených topných olejů. Kam bychom takto, občané, všichni přišli s kapitalismem a demokracii? Vyčoudila by se nám.

V okamžiku, kdy zasedá Rada Bezpečnosti OSN k jednostrannému aktu vyhlášení nezávislosti srbské provincie Kosovo a podpoře tohoto kroku USA a některými zeměmi EU, je třeba se poohlédnout do minulosti. Abychom si vzpomněli na to, jak balkánská válka vznikala a jaké názory ji v jejím průběhu provázely. Jakou roli hrála Evropská unie, které jsem se stali členy a jak hanebně se chovaly země, kterým říkáme bez uzardění demokratické. (ŠOK)

Odkazy na výběr více než 360 článků, publikovaných v BL o válce v bývalé Jugoslávii do 29. 8. 2001 ZDE

26. února se v Evropském parlamentu v Bruselu uskuteční promítání italského filmu Zero: Vyšetřování 11. září, který vloni vyvolal rozruch na Mezinárodním filmovém festivalu v Římě, který je v Itálii velmi často promítán a jehož anglická verze se zatím neveřejně promítala 13. února na Berlinale, globální práva byla zakoupena společností MercuryMedia (trailer zde, v italštině zde, informace v angličtině zde, oficiální stránka zde, delší diskuse k filmu na Milánském filmovém festivalu (v italštině) zde )

Politolog Oskar Krejčí nabízí ve svém článku interpretaci statistik výdajů na zbrojení naznačující, že vinnou USA dochází k novým závodům ke zbrojení. Považuji jeho výklad za zjednodušující , tím i chybný a bohužel i velmi podobný článkům, které produkoval na toto téma "zbojení USA" minulý režim. Také ty se také (stále častěji) odvolávaly na západní zdroje (Spiegel, materiály SIPRI), u vědomí toho, že argumenty pocházející z "tábora míru a socialismu" již jaksi natáhly. Naposled to bylo tuším v souvislosti se bojem proti rozmístění raket středního doletu (na Západě, nikoliv proti těm na Východě)! Agitační praxe starého režimu u mne za všechna ta léta vyvolala rezidentní averzi vůči každé takové "nestranné" argumentaci za "světový mír", míní čtenář T. Weiser.

Poprvé podle článku pana Daniela k české politice vůči Kosovu, s jehož závěry souhlasím. Podruhé za to, že nepřesně a více méně v souladu se zvyklostmi krajanských sdružení bývalých Českých Němců používáme pojmy"Sudety", "sudetský", apod.

O vývoji těchto pojmů i o tom, jak bychom je my, Češi, měli používat, se lze dočíst stručně na cs.wikipedia.org. Dále bychom se měli podívat do některého německého zeměpisného atlasu, nevydaného SDL a příbuznými organizacemi, např. Neuer Illustrierter Atlas der Welt, Kunth, Muenchen 1999, kde je za Sudeten označeno pásmo pohoří na severovýchodě Čech, zhruba od Liberce po Ostravu.

Prosím pana europoslance Maštálku o stručnou odpověď, odkdy je jeho ideálem demokratický socialismus - zvýrazněno Maštálkou v jeho dialogu s p. Rovenským. Bylo to už v době, kdy se na plzeňské StB ještě za ideál demokratického socialismu v roce 1989 zadržovalo a vyslýchalo?

František Řezáč, demokratický socialista od roku 1968, Plzeň

Vyhlášení samostatnosti Kosova je jednostranný krok skupiny separatistů do okamžiku, kdy se mu dostane diplomatického uznání z jiných zemí. Pak se stává činem, který zásadně porušuje mezinárodní právo. Z tohoto hlediska se mi jeví jednání vlády České republiky jako zcela nepřijatelné, a to hned z několika důvodů. Stanovisko ministra zahraničních věcí Karla Schwarzenberga, že Česká republika počká na vyjádření jiných členů Evropské unie, je nezodpovědné a pokrytecké. Především je vláda povinna mít vlastně koncepci obhajoby národních zájmů a této koncepci odpovídající politiku – nikoli čekat na to, co řeknou jiní. Zároveň pan ministr dobře ví, že kosovští separatisté se ke svému kroku odhodlali až ve chvíli, kdy jim někteří přestavitelé USA a vybraných států Unie slíbili podporu. Ministrovo tzv. pasivní vyčkávání není ničím jiným, než špatně skrývaným aktivním souhlasem s rozbíjením územní celistvosti Srbska.

Pan Jindřich Kalous by si měl položit jednu drobnou otázku: je-li ČSSD tak beznadějný případ, jak to popisuje a lidé ji podporují pouze ze zoufalství, tak proč tito zoufalí lidé nepodpoří tedy raději KSČM, která splňuje přece jen lépe jeho požadavky a nemá žádné bohumínské usnesení? ptá se Miroslav Tejkl.

Čím pevnější je česká koruna a její kurs vůči tvrdým měnám, tím rychleji rostou u nás ceny zboží, služeb a poplatků (i těch nesmyslných a nelogických). Mám na to svůj názor. Ale možná bude zajímavé hledat vysvětlení a také jiné názory. Ať autoři fundovaní i četní čtenáři Britských listů napíší své názory a vysvětlení k tomuto jevu, píše Milan Dubský.

"Před chvílí jsem uvedl, že antropický vesmír bývá běžným výsledkem velkého třesku v předešlé generaci antropických vesmírů. Tyto vesmíry se množí přednostně proto, že v dostatečně vyspělém antropickém vesmíru proces tvorby nové generace minivesmírů podstatně zrychlují umělé zásahy dostatečně vzdělaných fyziků. Proto není tak úplně ztřeštěná domněnka, že to, že vesmír, v němž žijeme, je právě takový, jaký je, má na svědomí aspirant-experimentální fyzik, pracující v předešlé generaci antropického vesmíru, který úspěšně obhájil doktorskou dizertaci, a vůbec netuší, jak zajímavě se mu jeho pokus vydařil."

Těmito větami zakončil svou knihu VESMÍR JAKÝ JE dr. Jiří Grygar. Ano, právě jeden ze zakladatelů "velmi bizarní organizace" zkostnatělých vědců, Sysifos. Srovnejme si tedy Grygarovy věty s převratným "modelem" pana Tichánka, "že by snad Vesmír mohl být po promyšleném projektu a výstavbě následovně nějakou nadřazenou civilizací provozovaný," píše Jiří Suchánek.

Vcelku souhlasím s panem Cvekem a jeho hodnocením české školské fyziky. Přesto si nejsem jistý, zda je to možné chápat jako zastání se pana Tichánka. Se školskou výukou fyziky a ostatních přírodních věd v Česku může být spokojen jen málokdo z těch, kteří se pohybují v prostředí živého výzkumu. Na druhou stranu se obávám, že podobný závěr je možné udělat o prakticky každém všeobecném školském systému ve světě. Pro příklad doporučuji kapitolu Posuzování knih podle obálek ve Feynmanově knize To snad nemyslíte vážně. Pokud je někde na světě skutečně kvalitní a efektivní systém výuky školské fyziky, rád se s ním blíže seznámím.

Komentářů, které se na politické, ale nejčastěji spíše na pavlačové úrovni snaží popisovat volbu prezidenta, mohla česká veřejnost číst a slyšet už dost. Ještě jich pár přijde poté, co byla Václavu Klausovi definitivně schválena druhá pětiletka v roli vysokého ústavního činitele. Záběr těchto komentářů je vcelku plytký, nejčastěji se jedná o banality, které vycházejí vstříc "obyčejnému" čtenáři a divákovi, posouzenému okem všeznalého žurnalisty s vysokým sebevědomím a nízkými schopnostmi špatného učitele občanské výchovy za nepřemýšlivého.

K volbě prezidenta už toho bylo napsáno a vyřčeno hodně. Přesto mě včerejší vyjádření nadstranického prezidenta a čestného předsedy ODS Václava Klause přimělo k napsání pár řádků.

V Nedělní partii řekl, že za zvolení vděčí široké občanské podpoře.

Prezidentská volba - druhé kolo, Pražský hrad 15. 2. 2008

Více než sedm set snímků z prvního kola voleb a osm set snímků z druhého kola voleb v archivu Britských listů dokumentuje velmi surově to, jak volba probíhala, i to, jak se tvářili jednotliví účastníci této povedené taškařice. Sociálním demokratům a Zeleným se podařilo zvolit Václava Klause. I když měli vlastního kandidáta, za kterým "neochvějně stáli od začátku až do konce". Zopakoval se tak podraz z předešlých prezidentských voleb, kdy ČSSD nepodpořila svého kandidáta Zemana. Tehdy zradily dvě desítky sociálních demokratů a komunistů. Nyní k prohře Jana Švejnara stačila jedna odoperovaná poslankyně Zelených a jeden sociální demokrat, který až tak dalece nebyl sociální demokrat. Směšné výtky na adresu komunistů od předsedy ČSSD Paroubka jsou jen hysterickou dohrou pro ty, kteří neumějí počítat. Bobošíková odstartovala kampaň do Evropského parlamentu, ale nezasáhla do vlastních voleb. Absence Zubové a hlas Snítilého stačily. To, že KDU-ČSL se zachová jako chytrá horákyně a své hlasy rozdělí, se vědělo předem. Jsou to přece dvě strany. Jedna pravicová a druhou tvoří lidovci... Václav Klaus byl zvolen, protože hlas biskupů a jejich modlitby za miliardové odstupné byly vyslyšeny. . Veřejně před očima všech. Stejně tak veřejně jedni lobbovali a druzí hlasovali. I když mnozí hlasovali jinak, než chtěli původně. Ale to je jejich odpovědnost. Někteří chtěli dokonce nehlasovat, neb Klaus za osmnáct, Švejnar bez dvou za dvacet. Přesto hlasovali. A je jedno jak. Protože Klaus za osmnáct, Švejnar bez dvou za dvacet. Obhájit svůj krok před spolustraníky a voliči je součástí mandátu každého voleného zástupce. S rizikem, že už zvolen nebude. Václav Klaus zvítězil. Zvítězil Bursík a Topolánek. Zvítězila jejich vize koalice. Vedlejším efektem, skoro "kolaterální škodou" tohoto aktu je, že ČSSD má o jednoho ze strany vyloučeného přeběhlíka více. A eroze klubu pokračuje tím více, čím více si předseda Paroubek myslí, že politiku lze dělat silou. Odhalili se Zelení. Neschopnost Bursíka a Paroubka přesvědčit nejen všechny poslance ve svých klubech, ale i několik lidovců o volbě Švejnara a stvořit tak na troskách Klausova křesla novou koalici je vizitkou jejich politických schopností. Už jsem o nich psal - v článcích "Chcete prezidentem Klause? Najměte si Paroubka" a "Co udělal Paroubek pro vysvětlení Švejnarových kvalit". A tak všichni volili podle hesla, že bližší zmuchlaná košile stávající koalice než vyžehlený kabát té příští. Klausovy způsoby po upynulých osmnáct let sice vytvořily vekslácký kapitalismus a podnikání na dluh, nevyvolaly ale sociální otřesy. Ani otřesy vládní. Mirek Topolánek má otevřenou cestu k vládě do konce svého mandátu, neboť i Zeleným moc zachutnala tak, že se jí nebudou chtít dobrovolně vzdát. I když z jejich programu se nezrealizuje skoro nic a Klaus nevynechá jedinou chvilku, aby jim uprostřed dvacetistupňového mrazu v podhradí nevysvětlil, že to oteplování určitě není opravdu globální....

FOTOGALERIE BL - 2. VOLBA 15. 2.
Osoby, předsálí , kuloáry a detaily ze sálu: Štěpán Kotrba 12345678

FOTOGALERIE ČRo - 2. VOLBA 15. 2.
Španělský sál: Khalil Baalbaki 1-4

FOTOGALERIE BL - 1. VOLBA 8.-9. 2.
Osoby, předsálí a kuloáry: Štěpán Kotrba 123456

FOTOGALERIE ČRo - 1. VOLBA 8.-9. 2.
Španělský sál: Khalil Baalbaki 1-10

... a nakonec proměny nálad ministra zahraničí Schwarzenberga během projevu kandidátů
       

Klaus versus Švejnar - prezidentské volby 2008 TÉMA BL

Nedávné bouřlivé debaty kolem drahoty mi připomněly téma, které se mi již několik roků dere před oči. Rozeznávám některé podobné rysy v situaci a projevech sociálně slabých lidí bez ohledu na původ. Za vynikající proto pokládám zveřejněné pásmo rozborů romské problematiky Jana Potměšila. Navrátilo mne totiž k několikerému pohledu na obsah pojmu „kultura chudoby“.

S pojmem samotným jsem se setkala poprvé v rubrice „Téma“ časopisu Respekt 4/2005 a doslova mne šokovalo, jak popisované příznaky odpovídaly mé tehdejší zkušenosti. Ne kdesi na východu Slovenska, ne u Romů, ale u rodin českých nebo smíšených a uprostřed Čech.

Materialismus (přívlastek "exaktních" je nadbytečný) přírodních věd a fyziky zvláště, je jen metodologický přístup k přírodním jevům, které si troufá věda popsat. Může tedy popisovat jevy, které lze opakovaně měřit. Klasická (řekl bych "biflovací") školská fyzika je dokonce vyjmenovává (a zkouší -- brrr!). Látka, těleso, pohyb, síly, světlo, teplo atd. Fyzika se zabývá jen věcmi fyzického světa, věcmi reálně (materiálně) existujícími. Nezabývá se jevy, které nejsou za standardních podmínek opakovatelné a u nichž nelze (zase tím opakováním) prokázat reálnou interakci s materiálním světem. Velmi často se setkáte s tvrzením, že nějaký jev toho typu (např. kruhy v obilí) vysílá neznámý, ale dokumentovaný druh energie. A tedy, že ta energie je "vědecky" prokázaná. Zde je skryt první omyl (nebo snad úmysl?), věda může odhalit nanejvýš taková tajemství, která jsou předmětem jejich zkoumání. Nemůže jít dál (rozumí se mimo vědu) a také dál nejde.

Jiří Paroubek pokládal za potřebné vyjet po předsedovi KSČM Filipovi hned po skončené prezidentské volbě. Šéf ČSSD, zřejmě aby předešel tomu, že tak bude někdo hodnotit jeho samého, oznamuje médiím, která po každém plivanci na komunisty lační, že "Filip je buď neschopný, nebo všeho schopný".

Při pročtení Čulíkovy obsáhlé knihy o současném českém filmu Jací jsme zůstává v mysli snad jen povzdychnutí, že se česká filmologická obec nechala v reflexi současné kinematografie předběhnout Janem Čulíkem. I Čulíkovy Britské listy se již delší dobu specializují na dobývání aktuálních prvenství žhavě ukvapenými komentáři, aby ostatním mnohdy ukázaly, že tudy cesta nevede.

Lucie Česálková, Literární noviny

Kniha je k dispozici ke koupi na www.kosmas.cz ZDE, též přímo z nakladatelství Host ZDE. Ukázka z jedné ze shrnujících kapitol a obsah knihy ZDE

"Neocenitelná historicko-kritická práce, přehledná, vnímavá a dobře napsaná."

Josef Škvorecký, 6. ledna 2008

Právě přichází na předvánoční trh nová kniha o českém filmu od Jana Čulíka. K dispozici ke koupi na www.kosmas.cz ZDE, též přímo z nakladatelství Host ZDE

V první souborné knižní práci o českém hraném filmu od roku 1989 rozebírá autor více než dvě stě devadesát snímků, které vznikly za posledních osmnáct let. Filmovou produkci rozdělil tematicky do několika celků: v období kolem pádu komunismu se objevila celá řada trpkých výpovědí o životě v Československu sedmdesátých a osmdesátých let; naproti tomu svědectví o stalinském útlaku z padesátých let většinou už nesvědčí o životě v totalitě s tak úzkostnou naléhavostí jako snímky o normalizaci. Autor se dále věnuje četným filmům s historickými tématy, zejména z traumatických období, dále snímkům svědčícím o prvních zkušenostech z postkomunismu, včetně "pokleslých" komerčních komedií, a rozebírá též množství filmů vzniklých o současné společnosti. Nejnověji se česká kinematografie zabývá především mezilidskými vztahy; tyto snímky patří podle autora k nejlepším. Kniha analyzuje i filmy pro děti a mládež, dále četné, více či méně úspěšné umělecké experimenty, a závěrem vybírá "nejlepších pětačtyřicet" --- snímky vysoké kvality, které podle autorova názoru zřejmě přežijí.

Cílem autorovy analýzy bylo zjistit, jakým způsobem vypovídá současná česká kinematografie o dnešní české společnosti, zda o ní vytváří mýty a jakého hodnotového systému se podle českých filmů dnešní společnost přidržuje. Podrobným sémantickým rozborem příběhů jednotlivých hraných filmů dochází autor k překvapivým závěrům.

Současná česká kinematografie zaujímá vůči české společnosti svobodný a kritický postoj. Vytváří o ní podle jeho názoru pozoruhodně ucelené svědectví.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. V anketě letos na jaře odpovědělo během několika málo dnů více než 5000 čtenářů. Finančně však na provoz listu přispívá jen něco málo nad 100 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře. Nedokáže to česká komunita? Jsou finanční prostředky skutečně k dispozici jen pro cílenou politickou manipulaci, a chce-li list prosazovat svobodnou linii, padni komu padni, národ se pro jeji podporu nevzchopí?

V lednu 2008 přispělo celkem 161 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 56 692.22 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 31.1. 2008 částku 246 031.56 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a 783.89 euro.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely.