|
19. 2. 2008
Hanba nám dvakrát, jestliže...Poprvé podle článku pana Daniela k české politice vůči Kosovu, s jehož závěry souhlasím. Podruhé za to, že nepřesně a více méně v souladu se zvyklostmi krajanských sdružení bývalých Českých Němců používáme pojmy"Sudety", "sudetský", apod. O vývoji těchto pojmů i o tom, jak bychom je my, Češi, měli používat, se lze dočíst stručně na cs.wikipedia.org. Dále bychom se měli podívat do některého německého zeměpisného atlasu, nevydaného SDL a příbuznými organizacemi, např. Neuer Illustrierter Atlas der Welt, Kunth, Muenchen 1999, kde je za Sudeten označeno pásmo pohoří na severovýchodě Čech, zhruba od Liberce po Ostravu. |
|
Označovat za "Sudety" (v překladu "Sudetenland"), celé území, obývané kdysi německy mluvícími krajany, znamená přijmout politickou konstrukci, vytvořenou zprvu jako obranu proti jazykovým nařízením několika vlád Františka Josefa I., např. Badeniho, jež byla za údajnou snahu o "Tschechisierung" napadána nejostřeji. Ve vypjatých dobách se pak "Sudetenland" měnilo v "Deutschboehmen", už ne se snahou o jazykovou svébytnost v rámci Rakouska-Uherska, ale o odtržení od historických zemí a připojení k té či oné velkoněmecké říši. Například chebští Němci svolali proti čechizaci Badeniho reforem v roce 1897 proti zákazu vlády svůj sněm, jehož vrcholem byl pochod do Waldsassenu, tedy již tenkrát "Heim ins Reich". Politická konstrukce "Sudetenland" se pak prosazovala i v oficiálních rakouských učebnicích dokonce jako označení celých Čech. Organizace Českých Němců si pečlivě udržují své dějinné povědomí. Považují například stále Chebsko za součást Bavorska, protože to byla kdysi jen zástava Ludvíka Bavora Janu Lucemburskému a tento status vlastně "protiprávně" zrušila až centralistka Marie Terezie. Jestliže si kdokoli hlídá a pěstuje své národní tradice, je to jistě především jeho věc. My si zase hlídejme ty svoje. Osud Kosova by nám měl být varováním i pobídkou. |
