Na levici však nikdo neví, proč by měl konzervativního socialistu Klause vyměnit za dřevíčského liberála Švejnara. Evropskou unii si doposud voliči ČSSD nestačili zamilovat. Nikdo jim neukázal její přednosti, zato důsledků ultraliberální unie si užívají peněženky voličů více než dost. Výdaje jako v EU, příjmy jako v Česku. Chápete, že přístup amerického profesora liberální ekonomie české levicové voliče příliš nenadchne...

Medvěda je potřeba ukazovat publiku, předvádět jeho kousky, nechat mu tleskat. Tvrdit jak je silný, jak je chytrý, jak je obratný. Jak je sympatický. Sbírat ten potlesk nejen mezi stranickými bafuňáři, ale mezi těmi, od kterých se odvinuje legitimita politika - mezi voliči.

Paroubek by měl odpovědět spolu s Švejnarem, proč je americký profesor lepším kandidátem právě ve chvíli, kdy americká politika narazila svou arogancí na veřejné mínění nejen v Česku, ale v celém světě. Chce to ale? Umí to? Média ani stylisty vyžehlený kandidát na českého prezidenta prozatím nenadchl. Váhají nad jeho schopností být politikem, váhají nad jeho schopností být státníkem. Váhají i nad jeho schopností být manekýnem. Klausovu ješitnost, sebestřednost všichni znají. Znají ale i jeho schopnost politického manévrování, ve kterém kočičí povaha přežila i ty nejhroznější pády.

Proč hovořím o Klausovi jako o konzervativním socialistovi? Protože jeho lpění na tradici a rituálech ukazuje jeho bázlivost a strach z experimentů. Ekonomických i sociálních. Stejně tak jeho kroky při zadání "vytvořte kapitalismus co nejrychleji". Neprivatizoval banky a snažil se nerozprodat stát zahraničním investorům. Udržel měnovou stabilitu - i za cenu šedé ekonomiky na vietnamských tržištích. Nepřipustil inflaci a likvidaci vkladů. Jeho způsoby sice vytvořily vexlácký kapitalismus a podnikání na dluh, nevyvolaly ale sociální otřesy. Až na železničáře neměly Klausovy vlády problémy ani s odbory.

Oproti tomu Švejnar je představitelem tvrdé globalizace bezhotovostních spekulací, šekových knížek a kreditních karet. Představitel nadnárodních korporací, kterým vždy patřil, patří a patřit bude. Kamarád Madeleine Albrightové. Člověk až příliš vkořeněný do americké kultury a politického zákulisí, než aby zde nebylo podezření na účelovost jeho kroků a snahu Američanů podřídit si českou politiku alespoň nějak, když už to s Václavem Havlem moc nedopadlo.

Klaus se bojí se se Švejnarem utkat. Mediální duel o podobu české politiky se tak před obrazovkami národa nepovede. Jiří Paroubek se zase bojí vysvětlovat voličům ČSSD něco, co stejně nemyslí vážně. Jen čeká, kdy bude moci nastoupit do klání proti Václavu Klausovi on sám.