|
19. 2. 2008
Kosovo: Evropská unie porušuje svá vlastní pravidla i mezinárodní právoVyhlášení samostatnosti Kosova je jednostranný krok skupiny separatistů do okamžiku, kdy se mu dostane diplomatického uznání z jiných zemí. Pak se stává činem, který zásadně porušuje mezinárodní právo. Z tohoto hlediska se mi jeví jednání vlády České republiky jako zcela nepřijatelné, a to hned z několika důvodů. Stanovisko ministra zahraničních věcí Karla Schwarzenberga, že Česká republika počká na vyjádření jiných členů Evropské unie, je nezodpovědné a pokrytecké. Především je vláda povinna mít vlastně koncepci obhajoby národních zájmů a této koncepci odpovídající politiku – nikoli čekat na to, co řeknou jiní. Zároveň pan ministr dobře ví, že kosovští separatisté se ke svému kroku odhodlali až ve chvíli, kdy jim někteří přestavitelé USA a vybraných států Unie slíbili podporu. Ministrovo tzv. pasivní vyčkávání není ničím jiným, než špatně skrývaným aktivním souhlasem s rozbíjením územní celistvosti Srbska. |
|
Vláda České republiky by se při své politice vůči separatistům z Kosova měla řídit rezolucí Poslanecké sněmovny z 6. února. Ta zcela jednoznačně konstatovala, že možnosti jednání o budoucím statutu Kosova nebyly vyčerpány a že je nutné dbát na dodržování mezinárodního práva. Vyslání mise Evropské unie do Kosova bez souhlasu Srbska je aktem, který porušuje nejen mezinárodní právo, ale i platné smlouvy o Unii. Ty požadují při formování zahraniční politiky Evropské unie konsensus. Toho se však - přes hrubých nátlak některých států a politiků - v této otázce nepodařilo dosáhnout. Je tomu tak díky principiálním stanoviskům některých vlád, mezi nimiž vláda České republiky, bohužel, chybí. Evropská unie vznikla jako instituce, která měla především zabezpečit mír a právo na evropském světadíle. Jednání některých představitelů a členských států Unie v souvislosti s požadavky kosovských separatistů se zpronevěřuje tomuto nejdůležitějšímu odkazu zakladatelů evropské integrace. Dochází tak k nežádoucí diskreditaci Evropské unie ve chvíli, kdy by měla získat co nejvíce podpory veřejnosti pro přijetí Lisabonské smlouvy a pro plnění sociálních a ekonomických rozvojových programů. Autor je odborným mluvčím KSČM pro evropské záležitosti, poslancem EP |
