Trvalo mi několik dnů, než jsem si ověřila na vzorku svých kontaktů (asi 200), zda by byli ochotni jít cestou občanské neposlušnosti (např. tím, co jediné naše "hochy" ve vládě zajímá [peníze] - že zaplatí daně na zvláštní účet, ze kterého částka bude moci být převedena pouze FÚ, - za určitých podmínek - např. po schválení prvků přímé demokracie našimi poslanci, atd.).

Nebyli. Což mne mrzí, ale je to stejné, jako s "brdským problémem" v BL. Zde v ČR vládne strach o místo, o solventnost splácení úvěrů, strach z "kulek v obálkách" apod.

Strašně mne štve, jak se lidi brzy zase přihrbili, že opět "bližší košile".

To mne zneklidňuje, protože čím déle tato nespravedlivá agonie v našem státé potrvá, tím větší hrozí nebezpečí, že až nebudou moci ani dýchat (a to nemusí být velmi vzdálená budoucnost), klíče lidé nechají doma a vezmou okna a dveře Hradu a podhradí útokem. Toho se nechci dožít, varuje Soňa Hromátková.