Záměrně teď nemluvím o mimoškolních aktivitách jako jsou olympiády a korespondenční semináře, které jsou zpravidla spojeny s konkrétními kurzy a soustředěními. Ty mají v Česku poměrně dlouhou tradici a výsledky mezinárodních soutěží ukazují, že Česká republika si v konkurenci nestojí nijak tragicky. Evidentně jsou i v ní učitelé, kteří jsou schopni nadané studenty naučit přemýšlet. Navzdory vzdělávacímu systému. Asi záleží na osobní zkušenosti. Poznal jsem jak učitele - školomety, tak ty, kteří svůj obor milovali a snažili se jej co nejlépe zprostředkovat studentům. Byl to právě můj středoškolský učitel fyziky, který mi v prvním ročníku přinesl Feynmanovy přednášky.

Podobnou zkušenost mám ze svých vysokoškolských studií. Především bych ale do jisté míry oddělil vědecké a pedagogické kvality učitelů. Je zajímavé, že o učitelích, kterým nebyl pedagogický talent dopřán, se většinou tradovaly věci jako "učit moc neumí, ale vědec to je prvotřídní". Někdy to bylo až komické, protože vědecké kvality mnoho studentů považovalo za nepřímo úměrné schopnosti se o ně podělit. Nemyslím, že by taková úměra platila. V mnoha případech byla neschopnost vyučovat vědu v plném souladu s neschopností ji chápat. Ale v některých případech se špatní učitelé při osobních konzultacích ukázali být lidmi s velmi otevřenou myslí a originálními nápady. Zároveň některá (i neuniverzitní) pracoviště dělají i v českých podmínkách špičkovou vědu. Jiná přežívají zabetonována v zašlých stereotypech. Paušalizování ve smyslu "čeští vědci jsou..." jednoduše nepřijímám.

K metafyzice a filozofii vědy se zde snažím nevyjadřovat. Ne proto, že bych je považoval za nehodné pozornosti, ale proto, že tématem diskuse jsou právě vědecké kvality českých vědců. Ačkoli pan Cvek zdůrazňuje potřebu konfrontace vědeckých výsledků s jejich filozofickou interpretací, snahu posuzovat kvalitu vědce podle jeho filozofických postojů považuji za poměrně nebezpečnou. Kolik je vědců, tolik je osobních přístupů. Stejně jako se někteří velcí fyzikové snažili a snaží diskutovat filozofické důsledky svých teorií (a mnozí mohou být filozofickými problémy i motivováni), jejich vědecký přínos se měří právě jen přísnými pravidly kladenými na vědecké výsledky. Od chvíle, kdy se věda začala vyjadřovat k tak důvěrně známým (což není totéž co pochopeným) pojmům jako je čas či stavební kameny hmoty, u mnoha lidí to přirozeně vyvolalo nové filozofické otázky. Vědce nevyjímaje. Ke zpětnému sloučení těchto oborů ovšem nedošlo. Přestože texty o historii vědy a filozofických názorech vědců sám rád čtu, protože jsou v mnohém inspirativní, vědcovy filozofické názory nemohou být měřítkem hodnocení jeho práce. Snad jsem měl štěstí na učitele, ale mnoho z nich bylo ochotných diskutovat i filozofické otázky vědy. Tyto debaty sice nemohou suplovat vědecký výzkum, mohou však kultivovat osobnost a rozšiřovat obzory o nové souvislosti.

Jiní velcí fyzikové naopak přistupovali k podobným úvahám značně rezervovaně. Příkladem budiž John von Neumann nebo již několikrát zmíněný Richard Feynman. Jeho přednášky jsou bezpochyby vrcholným dílem ve vyučování fyziky. Některé jejich "nefyzikální" pasáže (například celá kapitola o lidském oku) považuji coby fyzik za kouzelnou ukázku toho, jak přistupovat k přírodě v její komplexnosti. Sám Feynman je pak právem považován za jednoho z nejoriginálnějších intuicionistů minulého století. Jeho přístup k přírodovědě je pravou ukázkou vášně k myšlení a objevování nových přístupů. Zároveň je však Feynman znám pro svůj silný odpor ke snahám ustupovat z vědecké metody a obklopovat konkrétní výsledky oblakem filozofických úvah. Fyziku vnímal jako snahu o co nejobjektivnější popis přírodních zákonů, ať jsou jakékoli. Nic víc, nic méně. Tvrdil, že podobnými otázkami se vůbec nemusíte zabývat, abyste dosáhli vědeckých úspěchů. Jeho proslulý projev o kargokultických vědách (http://wwwcdf.pd.infn.it/~loreti/science.html) je typickou ukázkou jeho velmi pragmatického přístupu. A jen sotva to někdo bude vykládat jako důkaz české malosti nebo relikt komunistické masáže. K filozofii vědy zaujímal značně rezervovaný postoj, protože tato zřejmě nikdy přímo nevedla k důkazu matematické věty, ani nestála za objevem nového léku. Je vidět, že i takový přístup je možný, jakkoli může leckomu připadat omezený. Ve skutečnosti šlo v jeho případě o velmi efektivní systém řešení konkrétních problémů, aniž by byl zatížem dodatečnými předsudky. Uvádím to jako protipříklad k názoru, že velcí fyzikové jsou zároveň velkými metafyziky.

To všechno pochopitelně nesnižuje legitimitu filozofie vědy. Jde jen o rozdílné přístupy k různým problémům. A přestože se podobné vymezení může někomu zdát přízemní, faktem zůstává, že jedině na poli soupeření konkrétních vyvratitelných teorií lze dosáhnout rozdělení funkčních a nefunkčních myšlenek. Chcete-li, užitečných a neužitečných. Je to stejné jako s Borisem Cvekem kritizovaným rovnítkem mezi vědou a dobrem. Buď mluvíme o praktické vědě a jejích konkrétních výsledcích, nebo mluvíme o jejím společenském postavení, implikacích pro filozofii, pro dobro a zlo. Příspěvek pana Tichánka se týkal konkrétní hypotézy a možnosti její falzifikace bez ohledu na náš subjektivní dojem z ní. Kritérium vyvratitelnosti je ve vědě vždy posledním soudcem, zatímco Bohrem zmiňovaná "šílenost" myšlenky je do značné míry relativní. Co bylo šílené před sto lety, může se dnes zdát vcelku triviální. Je to osobní hodnocení. Je to možné vodítko, nikoli jednoznačný recept pro identifikaci dobrého nápadu. Zároveň je dobré mít na paměti, že pravděpodobnost, že šílená myšlenka bude zároveň geniální, rozhodně s šíleností nestoupá. Proto onen důraz na silné argumenty u silných tvrzení.

Zpět k české vědě. Činnost Sysifa detailně nesleduji a netroufám si ji hodnotit. Z toho, co o něm vím, jde o sdružení osob hájících principy vědecké metody a "odhalujících" snahy o propagování objektivně nefunkčních alternativních metod. Sdružení podle všeho vzniklo po vzoru obdobné společnosti v USA. Sám bych asi k otázce tzv. pavěd přistupoval poněkud jinak. Domnívám se, že správným přístupem je popularizace vědy, nikoli demonstrativní odsuzování těch, kteří ji z nejrůznějších důvodů odmítají. Taková činnost je vpravdě sysifovská. V každém případě bych pak rozlišoval termíny "nevědecký" a "pavědecký". Zatímco první pro mě nemá ani kladné ani záporné konotace, pod druhým rozumím propagaci vědecky ověřitelného názoru, který již byl vyvrácen, případně přímé popírání stávajících vědeckých teorií bez nabídky prokazatelně funkční alternativy. Tento pojem pro mne záporné konotace má, protože je v rozporu s hlavním cílem vědy, totiž co nejobjektivnějším popis světa. Mimochodem, před časem proběhla v časopise Nature diskuse o tom, zda má smysl reagovat na tzv. pavědecké výpady proti vědě. A výsledek? Co vědec, to jiný názor. Uvádím to jen jako ilustraci toho, že v otázce vypořádávání se s těmito jevy zdaleka nepanuje ve vědecké komunitě jednoznačný konsenzus. V této souvislosti doporučuji i knihu fyzika a historika vědy Geralda Holtona Science and antiscience (v českém překladu Věda a antivěda).

Pokud jde o možnou inspiraci vědců alternativními přístupy, revoluční myšlenky, o kterých se zmiňuje Bohr, vznikly zpravidla v hlavách osob, které se velmi dobře orientovaly v někdejším stavu vědy. To je případ Einsteina, Diraca i Feynmana. A v jejich vědecké práci samotné nenajdete filozofické názory. Bez ohledu na to, jakými cestami se k výsledkům propracovávali. Dále se přiznám, že nevím o jediném významném průlomu ve fyzikálních teoriích, který by v posledních sto letech vzešel z obecné nefyzikální veřejnosti. Nechápejte mě špatně: Netvrdím, že něco takového není možné a už vůbec si nemyslím, že jen vědci mají patent na pravdu. Také netvrdím, že žádný takový příklad z posledních doby neexistuje. Ale rozhodně to není běžné. Věda není o jistotách a nezvratných důkazech. Věda je o pravděpodobnostech, kterými měříme kvalitu teorií. Sám Feynman kdysi prohlásil, že považuje za velmi nepravděpodobné, že by zásadní průlom ve fyzice přišel od někoho, kdo není důkladně obeznámen se strukturou stávajícího poznání, s nezbytnou matematikou. Vyloučené to jistě není, protože ve vědě není vyloučené prakticky nic. Ale někteří vědci mohou být a priori skeptičtí k novým extrémním hypotézám vzešlým od lidových tvůrců. A to dokonce aniž by se s nimi důkladně seznámili. Někteří jsou nedůtkliví a odmítají "ztrácet čas" s neperspektivními nápady. Čeští vědci si se zahraničními nemají v tomto ohledu co vyčítat. Oprávněně bychom je mohli kritizovat v případě, že by se jimi zcela odmítli zabývat, i když by jejich analýza výrazně neovlivnila běžnou pracovní výkonnost. Vím, že všichni to neodmítají: Můj bývalý učitel popisoval, jakou práci mu dalo najít konkrétní chybu v návrhu perpetua mobile. Zároveň tohoto příkladu využil k vtipné demonstraci charaktru obecných fyzikálních zákonů. Ty odborníkovi rychle napoví, že zmíněný stroj je nerelizovatelný. Byl totiž navržen na základě fyzikálních zákonů, které jeho konstrukci matematicky vylučují. Podobné vysvětlení však zpravidla autorovi vynálezu nestačí, protože ve skutečnosti nechápe smysl fyzikálních zákonů. Místo toho vyžaduje pídění se po chybě ve znaménku ve svých rovnicích. To je také moment, kdy není možné se na vědce zlobit, pokud takovou činnost odmítne. Dlužno ocenit trpělivost zmíněného vědce, který strávil nemálo času mechanickou kontrolou výpočtu. Kupodivu obsahoval chybu ve znaménku.

Dnešní fyzika je velmi abstraktní a matematická. Především pak teorie vzniklé během uplynulého století. Ty jsou také takřka výhradním cílem lidových zlepšovatelů. Přes tuto bariéru se mnoho lidí jen těžko dostává. Interpretace důsledků těchto teorií není o nic snazší, i když čtení populárních knih může v mnohých vyvolat opačný dojem. Proto jsem místo - podle mne neopodstatněného - žehrání na zkostnatělost českých fyziků doporučil panu Tichánkovi publikovat svou hypotézu. Toto doporučení stále trvá. Pokud jeho myšlenka dojde všeobencného uznání, pak i já připustím, že vysokoškolský učitel, s nímž svou myšlenku konzultoval, jí nevěnoval tolik pozornosti, kolik zasloužila. Nemilosrdné pravidlo "publish or perish" stále platí. Stejně jako dosud známé fyzikální teorie. Alespoň dokud někdo nepřijde s průlomovým objevem. Už se na něj těším.