19. 2. 2008
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
19. 2. 2008

Lidové noviny dnes: Paroubek je špatný politik

Přestože Topolánkova ODS se svými partnery vládne české zemi již více než rok a svým působením si utváří obrázek čím dál horší a horší, česká resp. německá média se stále tvrdohlavě snaží lidem vnucovat, že za všechno zlé v podstatě mohou sociální demokraté. Především tedy Jiří Paroubek, socialistický politik, těšící se vedle Davida Ratha snad největší vlně odporu a nenávisti ze strany pravice. Paroubek se během několika let své dynamické kariéry dokázal vždy projevovat jako programově zásadový a nekompromisní hráč, podařilo se mu ČSSD vyvést z letité krize, dotáhnout jí k nejlepšímu volebnímu výsledku, jaký kdy mohla mít, a v křesle premiéra si počínal také více než úspěšně. Jelikož se však pohybuje v levém politickém spektru a vůči politické pravici zastává tvrdá kritická stanoviska (což je paradoxní vzhledem k tomu, že pochází z horákovského křídla ČSSD, které se k pravici chovalo téměř patolízalsky), je logické, že jeho osoba musí být v naší končině mediálně prezentována v co nejnegativnějších rysech.

Možná se někomu toto konstatování bude zdát přinejmenším zvláštní, ale Paroubek skutečně nastavil zrcadlo české žurnalistice.

Když v čele ČSSD působil Vladimír Špidla, ve vládní politice téměř rezignující na sociálnědemokratické myšlenky a podléhající vlivu svých pravicových koaličních spojenců, tisk byl k němu neobyčejně vstřícný. Čím menší levicovosti, tím větší poplácávání po zádech ze strany Lidových novin, Týdne, Mladé fronty Dnes, Respektu a dalších tiskovin. Paroubek neučinil skoro nic převratného - jen vrátil sociální demokracii tam, kam patří - nalevo. Získal si sice důvěru většiny občanů, leč média se s opětovným zlevicovatěním ČSSD nesmířila. Zahájila se tak série útočných dehonestačních komentářů i jakobyinformativních článků namířených proti Paroubkovi, ve kterých se v celé obludnosti odhalila nestoudná pokleslost, bulvárnost, povrchnost a pravičácká zaujatost české novinářské obce.

Již dostatečné známé jsou příklady tzv. novinářů, ve skutečnosti jen a pouze přízemních agitátorů pravice, konkrétněji ODS, s čímž se ani netají. Jejich nejviditelnějším představitelem je bezpochyby Karel Steigerwald - MF Dnes už tím, že jako nejčtenější noviny tisknou neprofesionální kojzarovštiny tohoto muže tak často, dokazuje, že hlouběji už klesnout nemohla. Daleko tragičtější jsou případy novinářů, narozdíl od Steigerwaldů pokoušejících se ještě vyvolávat dojem, že jsou dostatečně objektivní, že společenské dění dovedou komentovat s nadhledem a bez sympatie k jakýmkoli stranám. Pravdou však je, že právě jejich práce, daleko silněji než explicitně agitátorské texty Steigerwalda a spol., zcela nehorázným způsobem manipuluje veřejnost.

Postupem času se ukazuje, že novináři ve svých antiparoubkovských výlevech už i přestávají myslet na to, aby jim poskytly takovou formu, jaká by byla pro seriózní tisk vhodná. Zdá se, že šéfredaktoři jsou ochotni od svých redaktorů nebo externích přispěvovatelů publikovat cokoliv, jen když to bude protiparoubkovsky nebo alespoň protilevicově zaměřené. Na to, aby článek byl dobře vyargumentovaný a nenesl se v rovině pusté osobní averze, snad ani neohlížejí.

Jedním z posledních vrcholů této pokleslé žurnalistiky, cíleně dloubající do Paroubka za každou cenu, je článek Lukáše Dolanského "Paroubkovo déja vu" z pondělních Lidových novin. Dolanský v něm srovnává víkendové projevy Jiřího Paroubka s jeho povolebním projevem z roku 2006. Bez rozpaků ho označí za nenávistný. Od seriózního novináře by se očekávalo, aby podrobněji zdůvodnil, proč podle něj takový byl, zároveň by snad už dnes, kdy je řada věcí jasnější, i od něj bylo žádoucí, kdyby v rámci objektivity alespoň okrajově poznamenal, jaká že byla Kubiceho zpráva a její zneužití lidmi z ODS v demokratické zemi nepřijatelným krokem. Nic.

Dolanský dále konstatuje, že Paroubek neumí prohrávat, když neúspěch Švejnara v prezidentské volbě svaluje na Vojtěcha Filipa. Paroubek prý ,,pokud neuspěje, kope kolem sebe a hledá nejbližšího viníka". Otázkou je, jestli z neinformovanosti nebo vědomě Dolanský zapírá fakta, když Paroubek po Klausově zvolení uznal Klausovo zvolení, pogratuloval mu, přiznal svou porážku, akorát vyjmenoval některé důvody, které k ní vedly. Snad by si Dolanský mohl spočítat, že komunisté hráli při volbě významnou roli a nebýt jejich nesmyslné nominace Bobošíkové a zdržení se hlasování v klíčových kolech volby, mohlo by být dnes leccos jinak.

Dolanský se v textu diví, že Paroubek tak jako tak suverénní Švejnarův výsledek neobrátil ve svou výhodu. Těžko říci, zda přímo ve svou výhodu, každopádně mohl Dolanský slyšet Paroubkova prohlášení již během první volby, že si Švejnar počíná skvěle a že již tehdy byl podle něj morálním vítězem.

Paroubek si podle Dolanského uzavírá dveře nalevo i napravo. To je poněkud předběžné hodnocení, vždyť momentální Paroubkovo kritické vymezování se vůči KSČM nemusí a s ohledem na skutečnost, že si radikální a umírněná levice dokázali vždy k sobě cestu najít, ani nemůže znamenat definitivní rozkol. A co se týče spolupráce napravo? Záleží na tom, s jakou pravicí. S ODS může dnešní důsledně levicová ČSSD spolupracovat jen těžko, vzájemná koalice je nemožná a ani nová opoziční smlouva není na pořadu nejbližších let. Což není nic strašného, protože paktování s ODS by ČSSD jen ublížilo u jejích voličů.

Pokud jde o další pravicové strany, není zrovna aktuální, že by ČSSD považovala spolupráci s nimi za prvořadou. V každém případě nejsou náznaky, že by zde vznikala mezi sociální demokracií a menšími liberálními subjekty taková bariéra, jako mezi ní a ODS. Se Stranou zelených, v současné době už výhradně pravicovou stranou, se ČSSD dokázala při prezidentské volbě bez potíží dohodnout.

Ke konci Dolanský svůj zaujatý pohled na Jiřího Paroubka nechá vrcholit ostrým konstatováním - Paroubek není dobrý politik. Neumí udržet nervy, nedokáže vyjednávat a dohodnout se - snad toto jsou Dolanského zdůvodnění Paroubkovy špatnosti, když je zde v další větě líčí jako základní politické zbraně. Jak už jsem zmínil, Dolanský nemluví pravdu. I kdyby jí měl, může snad údajně seriózní novinář z údajně seriózních novin takto paušálně odsoudit jednoho z politických představitelů země, zatímco ty ostatní (z pravého pole) nechat být, přestože na nemálo z nich by se vzhledem k Dolanského kritérií označení ,,špatný politik" hodilo naprosto přesně?

V úplném závěru se Dolanský domnívá, že Paroubek by měl vyslechnout nedávnou výzvu své exmanželky, uveřejněnou v bulváru, aby nechal politiky. Tohle už ani nestojí za komentář.

Lidové noviny právě slaví dvacet let od svého obnovení. Podle on-line uveřejněných archivních článků ze samizdatových LN sousedících s těmi nejnovějšími můžeme sledovat, jak se tvář této kdysi zajímavé tiskoviny změnila. S disidentskými úvahami Rumla, Hanáka, Pitharta, Havla nebo Dienstbiera nešlo vždy souhlasit, žádný z nich však nepostrádal jistou úroveň a myšlenkovou hloubku. A Lidové noviny dnes? Jsou přeplněné žlučovitými provládními výpady na adresu levice, především jejího nejvýraznějšího představitele, svou sdělností a podobou se podobajícími bulvárním grafomániím, ze kterých, jak nám předvedl naposledy pan Dolanský, dokonce i citují a utvářejí hodnocení. Což až na výjimky platí i pro ostatní modře vybarvené plátky.

Co je jisté - dokud levice zůstane levici, sociální demokracie sociální demokracií a Paroubek Paroubkem, žádná změna v lidovkovitém pojetí žurnalistiky jen tak nenastane. Což neznamená nic tragického - alespoň vidíme naši (pravicovou) novinářskou obec takovou, jaká doopravdy je. Byla by snad servilita vůči Špidlům a Topolánkům snesitelnější než antiparoubkovské plivance?

                 
Obsah vydání       19. 2. 2008
19. 2. 2008 Fidel Castro oznámil, že se nevrátí do funkce
19. 2. 2008 Jak jsem onemocněl
19. 2. 2008 Propaganda a logické klamy František  Koukolík, Jana  Drtilová
19. 2. 2008 Jak vznikal majetek František  Řezáč
18. 2. 2008 Byli by Češi ochotni jít cestou občanské neposlušnosti? Nebyli.
19. 2. 2008 Prezident, který vyhrožuje
19. 2. 2008 Zásadní novela Živnostenského zákona -- co jsme se v novinách nedočetli Jan  Potměšil
19. 2. 2008 Lidové noviny dnes: Paroubek je špatný politik Vladimír  Tupáček
19. 2. 2008 Sláva vítězům, čest poraženým Petr  Wagner
19. 2. 2008 Přišla veřejnost, politici a političky, včetně členů a členek, neboli Že by Bůh byla žena? Uwe  Ladwig
19. 2. 2008 Nutnost zavedení nekuřácké daně Wenzel  Lischka
19. 2. 2008 Jak informovaly Britské listy o válce v Kosovu, "humanitárním bombardování" Srbska a etnickém očišťování Balkánu vojsky NATO
19. 2. 2008 Promítání filmu ZERO a debata o pozadí útoků 11. září v Evropském parlamentu Jan  Zeman
19. 2. 2008 Čím škodí lidstvo samo sobě? Oskar Krejčí zjednodušuje
19. 2. 2008 377 Emily  Dickinsonová
19. 2. 2008 Hanba nám dvakrát, jestliže... František  Řezáč
19. 2. 2008 Forma lži František  Řezáč
19. 2. 2008 Kosovo: Evropská unie porušuje svá vlastní pravidla i mezinárodní právo Jiří  Maštálka
19. 2. 2008 Je ČSSD skutečně tak beznadějný případ?
19. 2. 2008 Zajímavý úkaz
19. 2. 2008 Díky za polemiku o "normalizaci" české fyziky
18. 2. 2008 Jsou čeští fyzici málo metafyzičtí? Jiří  Štěpán
18. 2. 2008 Cesta do pravěku Bohumil  Kartous
18. 2. 2008 Ještě k volbě prezidenta Adam  Rykala
17. 2. 2008 Volba Klause objektivem fotoaparátu - jak se kdo tvářil při druhé volbě Štěpán  Kotrba
18. 2. 2008 Zvoní na poplach. Probereme se? Hana  Mudrová
18. 2. 2008 O fyzice: S těmi pojmy, prosím - opatrně Leopold  Kyslinger
16. 2. 2008 Kdo koho zradil Milan  Daniel
11. 2. 2008 Britské listy ukazují, že tudy cesta nevede
30. 11. 2007 Jací jsme
12. 2. 2008 Hospodaření OSBL za leden 2008