Velmi bizarní organizací, hodně vypovídající o české vědě, je spolek Sysifos, který bojuje proti "pavědě". Ti by pěkně zatočili s Galileim, Kochem, Einsteinem či Prigoginem. Bojovat proti pavědě je omezenost a tmářství, je to neschopnost bojovat za vědu, za její otevřenost a kritičnost k sobě samé. Je to věc volby.

Pravý milovník fyziky se bude kochat inspirující četbou Eddingtona, Jeanse, Bohra či jiných, kdežto omezenec bude počítat do zbláznění rutinní příklady a bojovat ze svou omezenou, prkennou představu vědy, která s vědou nemá nic společného.

Jeden z nejsilnějších a nejoriginálnějších duchů moderní fyziky, Niels Bohr, prý říkal spolupracovníkům, když přicházeli se svými hypotézami: nelíbí se mi, je málo šílená... není totiž nic sobě více protikladného než banální pravdy a bohatý, barevný, extravagantní svět přírodní vědy (a to už od dob Galilea, který popřel aristotelské, tehdy intuitivní vnímání pohybu).

Ale zpět k diskusi na BL. Jiří Štěpán má samozřejmě pravdu, zejména pak v tom, že silná tvrzení vyžadují silné důkazy. Věda je tak úžasná nikoli proto, že by si v ní každý mohl vybít fantazii, ale v tom, že fantazií čelí faktům, že hledá funkční teorie a není v žádném případě libovolným výtryskem inspirace. Je jako umění, i dobrý umělec svým tvůrčím duchem opravdově, vážně zápasí, neboť umělecké dílo není libovolný výron, nýbrž hluboký smysl, autentická výpověď o životě. Proto jsou také věda i umění elitářské.

Nakonec drobná poznámka k pojmu "metafyzika". Vím, že přírodní vědci (sám se toho dopouštím, zejména v hovoru) tímto slovem označují cosi méněcenného, pouze spekulativního. Nejsem zastánce metafyziky, spíš naopak, považuji však za vyšší známku intelektuální síly a otevřenosti schopnost mít požitek z vynikajících spisů klasické evropské filozofie než sebelepší odbornost v nějakém úzce specializovaném oboru přírodní vědy. To ovšem samozřejmě nic nemění na tom, co - podle mne trefně - chce o "hypotéze" pana Tichánka říci pan Štěpán.