A nejen to: začala eroze již tak nedokonalého režimu kontroly zbrojení, který byl obtížně vytvářen od počátku 70. let. Napřed byla v roce 2001 ze strany USA vypovězena Smlouva o omezení systému protiraketové obrany. Roku 2007 Rusko poté, kdy některé státy NATO neratifikovaly Smlouvu o konvenčních ozbrojených silách v Evropě, zmrazilo svoji účast na této smlouvě. Zároveň se hovoří o možnosti vypovězení smlouvy o likvidaci raket středního a kratšího doletu, kterou podepsaly Spojené státy ještě se Sovětským svazem.

Jako základ pro orientaci v oblasti výdajů na zbrojení slouží vědcům, ale i mnohým politickým institucím, údaje Stockholmského institutu pro výzkum míru (SIPRI). Podle SIPRI vzrostly za poslední dekádu vojenské výdaje ve světě o 37 %, na 1158 miliard dolarů v roce 2006. Tyto vojenské výdaje jsou ovšem extrémně nepravidelně rozděleny. Z tabulky číslo 1 vyplývá, že v patnácti z téměř dvou set států se vydává 83 % všech světových vojenských výdajů.

◄ v miliardách dolarů, v konstantních cenách roku 2005, podle směnných kurzů

Při zachování chladné řeči čísel lze snadno zjistit, že téměř polovina (46 %) světových vojenských výdajů připadá na jednu zemi – na Spojené státy americké. Ostatní stálí členové Rady bezpečnosti plus Německo, Japonsko, Indie a Brazílie plus dalších šest států patřících do první patnáctky zemí s největšími vojenskými výdaji nevydávají tolik peněz na vojenství jako USA. Výdaje USA jsou přibližně patnáctkrát větší než výdaje Ruska či téměř jedenáctkrát větší než výdaje Číny.

To však není celý příběh. Na stránkách Bílého domu lze nalézt prezidentský návrh rozpočtu na fiskální rok 2008, v němž jsou zvlášť uvedeny výdaje Ministerstva obrany ve výši 481,4 miliard (růst o 62 % oproti roku 2001) a zvlášť náklady na tzv. válku proti terorismu, tedy především na operace v Iráku a v Afghánistánu – dalších 141,7 miliard (oproti 93,4 miliardám v roce předcházejícím). Tentýž zdroj pak na fiskální rok 2008 uvádí jako odhad výdajů Ministerstva obrany 583,3 miliard dolarů.

Jenže řada analytiků již několik let upozorňuje, že k výdajům na obranu lze připočíst i např. výdaje Ministerstva energetiky, které má na starost vývoj, výrobu a údržbu nukleárních zbraní. Obdobně lze připočítat i části rozpočtu NASA, Ministerstva pro vnitřní bezpečnost, zpravodajských služeb, náklady na pomoc veteránům a obsluhu dluhu vzniklého během minulých válek. V takovémto případě již řeč nejde o 583,3 miliardách, ale o výdajích na úrovni jednoho bilionu (tisíce miliard) dolarů pro fiskální rok 2008.

Z hlediska budoucnosti je samozřejmě nejdůležitější položka určená na výzkum, vývoj, testy a hodnocení nových zbraňových systému. Na tento účel počítá rozpočet Ministerstva obrany USA ve fiskálním roce 2008 zatím s částkou 75,1 miliard dolarů. To je částka, jejíž výše podle tabulky číslo 1 nedosahuje celý vojenský rozpočet žádaného státu, kromě USA; vojenský rozpočet Ruské federace tvoří přibližně polovinu částky, kterou Spojené státy vynakládají pouze na výzkum a vývoj nových zbraní. Tabulka číslo 2 ukazuje, kam by podle Akvizičního programu Ministerstva obrany USA, měly v roce 2008 směřovat největší výdaje na výzkum a vývoj.

◄ V úvahu jsou brány pouze programy nad jednu miliardu ročně

Pro rozvíjející se diskusi v Česku je především zajímavé, s jakou částkou počítá rozpočet na Národní protiraketovou obranu USA. Z tabulky číslo 2 je zřejmé, že se jedná o program, kterému vláda George Bushe přičítá největší význam – i to, že nezahrnuje celou problematiku amerických příprav na válku v kosmu. Podle citovaného zdroje z Bílého domu se na nový fiskální rok předpokládá 8,9 miliard na vývoj, testy a rozmisťování komponentů Národní protiraketové obrany USA, přičemž 310 milionů dolarů je určeno pro základny v Evropě. Podle Missile Defense Agency bylo na program protiraketové obrany od roku 1985 vydáno 107 miliard dolarů, což názorně ukazuje tabulka číslo 3. Missile Defense Agency pak v návrhu rozpočtu předpokládá, že údržba protiraketových systému bude až do roku 2013 stát každoročně přibližně jednu miliardu, ovšem na vývoj pro potřeby NMD bude vydáno šest až sedm miliard dolarů ročně.

◄ Pramen: Missile Defense Agency

Otázkou otázek je: Proč tak dramatické zvýšené světových vojenských výdajů? Je samozřejmě možné říci, že roste moc Číny a obnovuje se moc Ruska, což vyžaduje zvýšení amerických vojenských výdajů. V tabulce číslo 1 jsou vojenské výdaje Číny a Ruska uvedeny v hranaté závorce, čímž SIPRI tradičně sděluje, že se jedná o odhad, protože oficiální údaje nepokládá za hodnověrné. Trend pak ukazuje na růst výdajů těchto zemí.

Zpráva Ministerstva obrany USA Military Power of the People’s Republic of China 2006, připravená pro Kongres, hned na počátku cituje větu, že „Čína má největší potenciál pro to, být vojenským konkurentem Spojených států“. Defense Intelligence Agency, zpravodajská služba ministerstva obrany USA, uvádí, že v roce 2006 čínské vojenské nebo vojenství blízké výdaje činily 70 a 105 miliard dolarů – tehdy dva- až třikrát více, než Pekingem oficiálně oznámené výdaje na obranu. Zpráva Ministerstva obrany USA pak čínskou strategii charakterizuje jako nesrozumitelnou. Je z ní zřejmé, že analytici odchovaní euroamerickou politickou kulturou si nevědí rady s faktem, že stát s obrovskou ekonomickou mocí a globální politikou buduje ozbrojené síly pro lokální konflikty a obranu. Podle pekingské zahraničněpolitické doktríny Čínská mírová cesta rozvoje „lidstvo má jediný domov – Zemi. Budování harmonického světa s udržitelným mírem a prosperitou je společné přání lidí na celé planetě právě tak jako vznešený cíl Číny“. To je ovšem teze, která je pro západní myšlení buď nesrozumitelná, nebo se jedná kamuflující frázi.

Graf číslo 1 ukazuje, jak by měl podle analytiků zpravodajských služeb USA do roku 2025 vypadat vývoj čínských vojenských výdajů. Vyplývá z něho, že ve střednědobém horizontu Čína vojensky USA nemaže ohrozit. Čína se chová jako stát, který se snaží nebýt vojenskou supervelmocí. I test, během kterého na počátku roku 2007 Čína raketou středního doletu sestřelila vlastní družici, naznačuje, že Peking se orientuje na relativně levné asymetrické strategie, které mají defenzivní charakter.

◄ Pramen: Mapping of the Global Future. Report of the National Intelligence Council’s 2020 Project. Washington: NIC, 2004, s. 51.

Rusko naopak vidí svojí bezpečnost v tom, že ukáže schopnost vojensky konkurovat. Velmi citlivě zareagovalo na přezbrojování americké armády, které mělo být původně dokončeno v roce 2010. Zintenzivnilo své úsilí o obnovu bojeschopnosti armády rozložené po rozpadu Sovětského svazu a obnovilo nejen výzkum, vývoj a testy nových zbraní, ale též aktivitu svých ozbrojených sil za hranicemi: strategické bombardéry obnovily lety, do Středomoří se vydala ruská flotila, ožily i jadrné ponorky.

Podle prezidentského dekretu obsahujícího Státní program rozvoje zbrojení na léta 2007 až 2015 (GPV-2015) by za osm let mělo být na ozbrojené síly vydáno 4, 939 biliónů rublů, z toho 63 % na nákup nových zbraní. Pozornost přitahují především nové projekty strategických zbraní. Mezikontinentální balistická raketa Topol-M (SS-27), která může být umístěn jak na mobilním zařízení, tak i v silu (GPV-2015 předpokládá nákup 34 raket pro sila a 66 mobilních). Testuje se balistická raketa Bulava (SS-NX-30), kterou mají být vyzbrojeny nové typy jaderných ponorek (Project 955, známé též jako ponorky třídy Borej či Jurij Dolgorukij; GPV-2015 předpokládá nákup 5 až 8 strategických ponorek). Bombardéry mají dostat nové typy střel s plochou drahou letu s konvenční i s nukleární hlavicí. Do služby byly zařazeny nové radary typu Voroněž-DM. Do roku 2015 by ruská armáda měla mít 58 nových letadel SU-34,67 vrtulníků Mi 28H, mělo by vzniknout 18 divizí vyzbrojených raketovými systémy S-400 atd. Ovšem jak konvenční, tak jaderné přezbrojování v Rusku nese charakteristiky snahy uchovat si potenciál druhého úderu, tedy schopnosti odstrašit protivníka, nikoliv zaútočit.

Je zřejmé, že se globální, ale i čínské a ruské, vojenské výdaje ve své vývojové křivce přizpůsobují změnám výdajů v USA. Proto lze otázku po příčinách růstu světových vojenských výdajů zúžit: Proč tak dramaticky vzrostly vojenské výdaje USA? Odpověď je nutné hledat ve dvou rovinách – doktrinální a ekonomické.

• Doktrinální důvody: Do 21. století vstoupily Spojené státy jako hegemon světového politického systému – historicky nejsilnější stát, který neměl a nemá žádnou reálnou silovou konkurenci. Po příchodu George Bushe ml. do Bílého domu se ale změnil základní přístup americké vlády k mezinárodním otázkám. Začala nová éra jako unilateralismu: Spojené státy se řídí pouze svými zájmy a svými představami o potřebách ostatních. Zároveň hegemonistický unilateralismus vyžaduje, aby ozbrojené síly byly schopné plnit úkoly samostatně – tedy bez ohledu na mezinárodní právo, bez spoléhání na spojence a proti jakékoliv, byť i hypotetické, koalici. Navíc Bushova doktrína, přijatá v roce 2002 a upravená v roce 2006, předpokládá preventivní využití síly proti hrozbám, které se ještě nestačily nezformovat – což lze chápat i jako přepravu proti Rusku a Číně.
• Ekonomické důvody: USA vznikly jako vyhraněně antimilitaristická společnost. Ovšem po 2. světové válce získal vojenskoprůmyslový komplex novou roli. Vojenské výdaje se staly jedním z nástrojů řízení ekonomiky, slouží jako jeden z hlavních prostředků přerozdělování zisků, zálohování výzkumu a vývoje, zajištění stability zaměstnanosti i odbytu. Militarismus – tedy zbrojení pro zisk a pro řízení vlastní společnosti, nikoliv pro obranu – se stal součástí amerického způsobu života.

Změněný přístup Bílého domu k mezinárodní problematice vyčerpává nejen Spojené státy, ale i svět jako celek. Ve chvíli, kdy by se lidstvo mělo soustředit na odstraňování hladu na zemi a čelit klimatickým změnám v atmosféře, zahajuje zbrojení v kosmu. Zvyšuje ničivá schopnost vojenských potenciálů, roste riziko sebevraždy lidstva.

Psáno pro odborný měsíčník ATM 02/2008, který vyšel právě nyní