Za všechno nemůže jen George Bush; problémy začaly už za Billa Clintona, právě on se rozhodl, že Amerika bude jednat jen sama. A Západ potřebuje vlastní perestrojku, aby vyřešil problémy Třetího světa. To jsou názory Michaila Gorbačova, který před příjezdem do Londýna poskytl rozhovor deníku Times.

Na protesty mnoha neziskových organizací odpověděl prezident republiky, že jejich podrážděnost nemá opodstatnění. Prý neřekl nic, co by je mohlo popudit.

To už je takový klausismus -- v televizních debatách se moderátoři i oponenti vždy mýlili, novináři to nebo ono "naprosto, naprosto" nechápali atd. Nezbývá než si pořádně přečíst, co prezident pravil a ponořit se hlouběji přes hysterizující "intelektuální provokativnost" jeho myšlenek.

Na okraj k článku p. Kartouse "On to řekl", píše Michal Škop. Ať si kdokoliv zkusí najít NGOismus a humanrightismus (či dokonce radikální humanrightismus) např. v Googlu.

Klaus píše:"Ta si vypůjčuji ze standardní společensko-vědní literatury, zejména z anglosaských zemí. Použití těchto slov není ani originalita, ani extremismus a ti, kterým se to takovým zdá, jenom předvádějí své ne-čtení a svou absolutní neznalost této, běžně dostupné literatury."

Mně vyšly na Google velmi malé výsledky:

tisková zpráva

Prohlášení a výzva neziskových organizací

Další velkou ostudu utržil Václav Klaus svými výroky o nevládních neziskových organizacích jako hrozbě pro svobodu a demokracii. Pocit studu v nás vyvolává skutečnost, že naše republika má prezidenta, který bez skrupulí znehodnocuje a odsuzuje činnost tisíců občanů aktivních v neziskovém sektoru.

Přečetl jsem si se zájmem polemický příspěvek pana Tomáše Ulmana a musím říct: nesouhlasím, píše Martin Kyral.

Bohužel, otevřete-li si nějaký web věnovaný IT, velice často v různých fórech najdete tzv. flamewar Windows vs. Linux či Microsoft vs. open-source. Argumenty zde vznesené nemají žádnou váhu, cílem není diskuse, nýbrž napadání a urážky...

Nyní projdu některé teze z příspěvku T. Ulmana a pokusím se reagovat z pozice spokojeného, ale ne fanatického, uživatele Linuxu a studenta informatiky:

Reakce na článek Jana Čulíka "Proč to nejde".

Prostě proto, že není za co platit, vysvětluje Jindřich Semerád. Snad za příšernou úroveň, která je o mnoho horší než zdarma poskytovaný deník Metro? Ten však nepláče, že nemá, kdo by vkládal reklamu. Mám snad platit, abych podporoval s rostoucim počtem čtenářů stále klesající úroveň? Nebo proto, abych podporoval bláboly? Nevím, pane Čulíku, o jakých náročných intelektuálních textech to mluvíte. Žádné takové se u vás nevyskytují.

Jindřich Semerád napsal dnes slova plná zloby, zášti, nenávisti k BL. Co kdyby nám přispěl nějakou svou vlastní úvahou, písemně se vyjádřil k některému společenskému jevu sám, ať dá příklad jak se mají noviny nezávisle dělat, píše Jan Bárta.

Jsem důchodce, tu padesátikorunu bych vám posílal, ale konto v bance nemám, posílat složenkou každý měsíc znamená, vzhledem k částce, vysoké poštovné. Spíš bych si střádal do prasátka a poslal celkem jako dárek k Vánocům. Nermuťte se nad pány Semerády, jistě máte podstatně víc kladných vyjádření k BL. Držím vám palce, čtu vás téměř pravidelně a myslím, že mi velmi pomáháte upřesňovat si názory na řadu společenských jevů.

Považuji článek pana Čulíka "Proč to nejde" za naprosto logický a pochopitelný. Britské Listy - jsou opravdu bohužel jediným, na našich politicích a nátlakových skupinách nezávislým médiem, píše Jan Žižka.

Zkusíte-li do jakýchkoli českých novin zaslat článek se zmínkou, že prezident není zrovna génius nebo že útok na Irák je válečný zločin. Pochopíte - na vlastní kůži. Existence Listů je potřebná a prospěšná.

Jsem pravidelnou čtenářkou BL a moc vám ve vaší práci fandím. Z vlastní zkušenosti vím, že prakticky jakákoliv nezisková/mimimalně zisková práce pro veřejnost je v Čechách z velké části jen pro silné nátury. Vděku se prakticky nedočkáte, i když prokazatelně vytváříte hodnoty, které druzí vesele užívají, a akorát se na vás snese sprška zášti když se jen minimálně ozvete nebo něco neklapne. Prý že to přeci děláte z nadšení, tak co byste ještě nechtěli, že jo.

Obdivuji vás, že tuhle káru už táhněte takhle dlouho a těší mě, že alespoň stoupá čtenost. Ono i když třeba lidé nepřispějí, ty 'jiné' názory publikované na BL se čím dál tím víc mezi lidí dostávají a to je jedině dobře. Ono to neškodí čas od času se takhle připomenout, míní Radka Pichlová.

Jan Čulík se durdí, že čtenáři nehnou pro Britské listy prstem, natož pak peněženkou. Chápu ho, taky by mě štvalo, kdybych se léta po nocích s něčím mořil a součet nákladů a příjmů by přesto zůstával v červených číslech. A pak bych se možná jednoho dne naštval, řekl si, že toho mám dost, a zavřel krám. Tak už to na světě chodí, že podniky, které nedokáží pokrýt náklady, vyhlašují bankrot. Anebo začnou vydělávat na předplacené televizi, jako to udělal Hugh Heffner s Playboyem.

Zadal jsem trvalý příkaz k platbě na 100,-Kč měsíčně. Je to opravdu maličkost, skutečně si to zasloužíte, považují BL v ČR za naprosto unikátní periodikum, díky kterému jsem si v dřívějších dobách byl schopen uchovat odstup od zdejšího dění a nenechat se přesvědčit o normálnosti názoru místních mainstreamových sdělovacích prostředků, míní Patrik Janicadis.

Ježkovy zraky, teď se propracovávám těmi reakcemi na váš sloupek. Lidi jsou fakt natvrdlý. Je mi líto, že máte tolik negativních reakcí. V tomhle se teda od Američanů můžeme trochu poučit, píše Barbara Dillard.

Reakce na článek Jana Čulíka "Proč to nejde"

Musím říci, že jsem opravdu vděčným čtenářem Britských listů a nedokáži vůbec slovy vyjádřit, jak velice si této Vaší práce vážím, píše čtenář O.H., který si nepřeje zveřejnit své jméno.

Na rozdíl od některých čtenářů nepovažuji vaši výzvu k podpoře provozu internetového časopisu za drzou a nemravnou. Okamžitě jsem Vám proto zaslal příspěvek.

Co se týče požadavků na odstranění reklam atd., nesouhlasím s nimi, neboť je to koneckonců jedna z mála možností jak peníze získat. Mně reklamy na Vašich stránkách vůbec nevadí, protože je nesleduji. Nízká úroveň některých příspěvků mne také neirituje, to už k amatérské žurnalistice patří. Přitom její význam stále roste. Se zájmem jsem někdy na podzim poslouchal komentář známého redaktora Jefima Fištejna, který si spokojeně pochvaloval jak k volební porážce senátora Kerryho významně přispěli i pravicoví internetoví publicisté (blogeři).

V této souvislosti je smutné, když mi tiskový mluvčí ČSSD Jiří Hron (kterého mimochodem znám již velmi dlouho) na otázku, zda by ČSSD byla ochotna podpořit Britské listy, rozpačitě odpověděl něco v tom smyslu, že to již probírali a zavrhli pro častou kritiku vedení strany.

Britské listy čtu víceméně pravidelně, píše Jiří Pilný. Tudíž i já jsem jeden z těch tisíců, kteří čtou a neplatí. Přečetl jsem si reakce čtenářů na sloupek Jana Čulíka a překvapilo mne, že většina reakcí byla negativních. Autoři útočili buď na úroveň článků uvedených v Britských listech, včetně obligátního: "tak jsem po dlouhé době zavítal na Britské listy" nebo na tón, jakým Jan Čulík svou výzvu napsal.

Reakce na článek Jana Čulíka "Proč to nejde"

Cením si vašeho úsilí a existence BL. Pro mne je to velmi zajímavá diskuzní platforma a zdroj informací. Dovolují si však poznamenat že hodnota BL je v jistě části i v jejich neprofesionální/nekomerční funkčnosti. Obávám se že by BL ztratily část svého image zvýšením vlastní profesionalizace, byť by to bylo "kompenzováno" zvýšenou kvalitou servisu pro čtenáře. BL mi plně vyhovují takové, jaké jsou. To, že jsou BL na amatérské a nízkorozpočtové úrovni, je pro mne jejich důležitým znakem, píše Petr Rudzan.

Reakce na článek Jana Čulíka "Proč to nejde"

Pane Čulík, po dlouhé době jsem se podíval na stránku Britských listů.. Opět jste mne překvapil..., míní Ondřej Kuneta.

Ještě jsem neviděl tak arogantní, drzou a pro mne iritující žádost o finanční příspěvek. Vůbec se nedivím, že na tyto stránky přispívá 6 lidí z tisíců. Možná by stačilo se zamyslet nad tím, jak vedete tyto stránky, nebo jen se podívat, čím zde přispíváte. Pokud tady Vy neustále pomlouváte (jak jste mi už napsal, je toto velmi xenofóbní názor) Čechy, český národ, jak tady každý čech chce vše zadarmo, nikdo nic nechce dělat, nikdo ničemu nerozumí, všichni jsou méně inteligentní než vy, atd., tak se nedivte, že vám na tyto názory nechce nikdo přispívat...

Reakce na článek Jana Čulíka "Proč to nejde"

Jakožto člověk pravicového smýšlení sice na Vaše Britské listy občas nahlédnu, abych snáze pochopil způsob uvažování a argumentace levičáků (stejně činím i s Haló novinami a několika dalšími stránkami), ale rozhodně Vás ani Vám podobné nehodlám v čemkoliv podporovat, vysvětluje Roman Šindler. Nečiním si nárok na objektivitu, ale v okruhu mých známých (bydlím ve středně velkém průmyslovém městě, pracuji ve zdravotnictví, jsem nestraník) přistupuje k Vašemu webu převážná většina lidí z podobných pozic.

Vážený pane Čulíku,

nedivím se Vaší výzvě. Blisty čtu denně a rovněž jsem patřil k těm líným, co si neudělali čas zadat platební příkaz. Již jsem tak učinil, píše Dušan Vymětal. Jsem člověk pravicového smýšlení, ovšem také myslící bytost a proto budu rád podporovat Váš deník, jelikž je to jedno z mála médií snažící se v ČR o kvalitní žurnalistiku.

Reakce na článek Jana Čulíka "Proč to nejde".

Přestože máte víceméně pravdu, tak mám pocit, že shánět peníze tím, že na čtenáře zaútočím, je poněkud nešťastná a hlavně nevýnosná taktika. Také mi v tom sloupku chybí popis toho, jak sháníte peníze Vy, zda jste se pokusil o získání nějakého grantů, eventuálně sponzora. Na vydávání novin se můžete podívat z nejrůznějších úhlů (např. tady vám předkládám kvalitní médium a vy - holoto - to čtete zadarmo ), ale já předpokládám, že hlavním impulzem k vydávání BL bylo Vaše rozhodnutí je vydávat, takže...

Já vím (dokonce z vlastní zkušenosti), jak je to úmorné a ty prachy nejsou a nejsou, ale zkuste alespoň cvičně změnit úhel pohledu, píše Hana Jirkalová z redakce časopisu Čtenář.

Odpověď JČ: Nemáme naprosto struktury na to, abychom vypracovávali žádosti o granty. Kromě toho si chceme za každou cenu zachovat nezávislost a není dost dobře možné, abychom přijímali větší finanční částky od jakýchkoliv organizací, které mají nakonec nutně politickou agendu. Kdyby nám např. poskytlo grant ministerstvo kultury, těžko bychom si ho mohli dovolit kritizovat, že?

Vážený pane Čulíku,

Britské listy čtu často. Rád je označuji za špatné, ale ihned dodávám, že jsou dosud tím nejlepším, co máme! Jsou důležitou a bohužel jedinou otevřenou názorovou platformou české mediální krajiny. Váš dnešní apel mne přesvědčil, že bych i já měl konečně tuto platformu podpořit. Dnes večer zadám trvalý příkaz, píše Josef Ftorek a dodává:

Přeji Vám vše nejlepší ve Vaší novinářské i pedagogické práci.

Musím se přiznat, že jako jeden z pravidelných čtenářů jsem vinen prvním pohoršením a to tím, že jsem si neuvědomoval potřebu platit za čtení Britských listu, píše Jakub Vajnar. Omluvou nemůže být fakt, že jsem pravidelným čtenářem jen několik měsíců a doteď na to nebyla má pozornost nijak upozorněna.

Myslím si ale, že i v tom by mohl být problém. Proč například nemáte pod každým článkem odkaz typu "Zaujal Vás tento článek, pak prosím přispějte na rozvoj Britských listů" či jiný. Již to by mohlo čtenáře mého typu vytrhnout z letargie.

Důvod proč já, i přes toto upozornění pravděpodobně nebudu schopen přispívat je čistě technický. Převod na účet je hezká věc, ale pro lidi žijící jinde než v ČR (například já) občas poměrně složitá. Kdybyste na druhou stranu vedle trvalých převodu zavedli dobrovolně příspěvky pomoci systému jako je např. PayPal, pak bych milerád přispíval.

Pravda je, že od té doby co nežijí v ČR, ale v Dánsku se můj přístup k placení za služby v mnohem změnil. Legalizoval jsem svůj software, nakupuju legální hudbu na itnernetu a přispívám programátorům pracujícím na freeware projektech. Ale dělám to i díky jednoduchosti, které systémy jako PayPal nabízejí. Zvažte prosím alternativní možnosti platby, včetně upozornění, které by neagresivní formou zburcovalo čtenáře a snad se Vám bude dařit v budoucnu lépe.

Přeji Vám mnoho úspěchu v pokračování tak zdařilého projektu, jakým BL jsou.

Poznámka redakce: Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

V minulých dnech Magistrát hl. m. Prahy rozhodl o výrazném zvýšení jízdného v městské hromadné dopravě v Praze, ke kterému má dojít od 1. července. Cena jednotlivé jízdenky se zvyšuje z 12 na 20 Kč, přibližně o 10 procent podraží také předplatní kupóny. Radnice tento krok zdůvodnila rostoucími náklady na provoz MHD.

S tímto rozhodnutím radnice zásadně nesouhlasíme. Chápeme, že ceny vstupů rostou, zdražení jízdného však nepovažujeme za vhodný způsob jak zvýšit příjmy MHD. Máme za to, že tento krok bude mít za následek úbytek cestujících v MHD a jejich následný přesun do individuální automobilové dopravy, což ještě dále vyhrotí již tak kritickou situaci na pražských silnicích.

Centra britských měst začínají rychle být naprosto totožná a přicházejí o veškeré znaky místní totožnosti. Zcela je totiž začínají ovládat nadnárodní společnosti se svými obchody, varovali v pondělí v Británii ekonomové.

Zpráva organizace New Economics Foundation poukázala na to, že nadnárodní společnosti proměňují britská města v totožně "nakolnovaná" sídliště. Ze 103 měst, které nadace zkoumala, zjistila, že v centrech 42 z nich jsou jen obchody týchž nadnárodních společností. Místní firmy a obchody byly z center měst zcela vytlačeny.

Na Slovensku pôsobí niekoľko televíznych staníc s celoštátnym pokrytím. Sú to STV, Markíza, Joj a TA3. Všetky sú bulvárne a manipulatívne. Všetky sú platené z televíznych reklám s výnimkou STV, ktorá je okrem toho podstatným spôsobom financovaná aj z koncesionárskych poplatkov.

Je to hořké, bratrovražedný boj o ÚEU mezi českými demokraty v plném proudu, člověk by s obavami musel myslet na bitvu u Lipan, kdyby naši čeští rivalové suverénně neukázali, že vesměs nevědí, o co jde, a nepodtrhli tím pro Česko typickou humornou komponentu celé záležitosti.

Francouzské a holandské NE Evropské ústavní smlouvě vyvolává četné diskuse. Proti hlasovala nejen konzervativní pravice, ale také mnoho levicově smýšlejících lidí. Argumenty proti se v tomto duchu rozkládaly od zakomplexovaného nacionalismu až po obavy, že Evropa se sjednocuje pod diktátem velkých nadnárodních monopolů a celý projekt Evropské unie má sloužit pouze k vytvoření dostatečně velkého hospodářského prostoru umožňujícího ještě větší maximalizaci jejich zisku, než jakého dosahovaly doposud. Ale v tomto nebylo spatřováno jediné nebezpečí. Zaměstnanci velkých firem v západních zemích se dostávali pod tlak svých zaměstnavatelů, vyhrožujících přesunutím výroby do nových členských zemí či dokonce do Asie, pokud nedojde ke snížení mezd a prodloužení pracovního týdne.

S argumentací P. Šebesty nelze zcela souhlasit. Je nutno si uvědomit, že odebírání občerstvení při vstupu do areálu je samo o sobě zásahem do vlastnického práva návštěvníků akce, neboť dochází k omezování vlastnického práva tím, že si spotřebitel občerstvení, které je v jeho vlastnictví, nemůže zkonzumovat na místě, které si k tomu původně zvolil.

Vídeňské státní zastupitelstvo připravuje obžalobu proti bývalému generálnímu tajemníkovi Haiderových Svobodných a evropskému poslanci Peteru Sichrovskymu pro jeho údajnou spolupráci s izraelskou tajnou službou Mossadem. Podle veřejnoprávní stanice Rakousko 1 měl Sychrovsky informovat Mossad o kontaktech svého předsedy Jörga Haidera v arabské oblasti.

Max Zweig, Vzpomínky. Z německého originálu přeložil Tomáš Fürst, vydala Univerzita Palackého v Olomouci v koedici s Nakladatelstvím Monse o.p.s. v Olomouci v r. 2004. 1. české vydání (1. vydání Gerlingen 1987, 2. vydání Oldenburg 2002). ISBN 80-244-0910-0, 364 stran, cena není uvedena.

Svět včerejška. Pod tímto názvem vydal světoznámý židovský spisovatel Stefan Zweig knihu, která byla testamentem nad zaniklou habsburskou říší, nad mnohonárodnostním státem, který v posledních desetiletích své existence umožnil svým obyvatelům a národům dospět. Dílo Stefana Zweiga bylo povzdechnutím nad světem, který pro autora znamenal tu nejzářivější epochu evropských dějin. Do doby fin d'siecle se narodil v Prostějově i jeho vzdálený příbuzný Max Zweig (1892-1992). Prožil dlouhý a bohatý život, který zůstával až téměř do posledních dní částečně spojen s Prostějovem. Na sklonku svého života, jehož druhou polovinu prožil v Izraeli, se rozhodl napsat své paměti pod lakonickým názvem - Vzpomínky.

tisková zpráva XVI. večer s NESEHNUTÍm se uskuteční ve čtvrtek 9. června 2005 od 18:00 v prostorách NEzávislého Sociálně Ekologického HNUTÍ - NESEHNUTÍ na ulici Údolní 44 (tramvaj č. 4. směr Masarykova čtvrť, zast. Úvoz)

Jak vypadá okolí jaderné katastrofy v ukrajinském Černobylu dnes? Jak žijí lidé v ""zóně"? Co bývalí likvidátoři? Je bezpečné sem cestovat? Jaká je současná sociální situace v Bělorusku a na Ukrajině?

O své nedávné cestě po zemích bývalého Sovětského svazu bude vyprávět: fotograf Václav Vašků.

Povídání doplní promítáním fotografií a možná i některým ze slavných filmových dokumentů o Černobylu. Již od 16:00 můžete na stejném místě navštívit knihovnu NESEHNUTÍ s více než 400 tituly z oblasti ekologie, lidských práv, feminismu a práv zvířat. K dispozici Vám bude také široké spektrum informačních materiálů od českých ekologických a lidskoprávních organizací.

V reakci na článek "Používáte MS Office? Pak jste dinosauři!" od Jana Sýkory, ve kterém bylo velmi jasně naznačeno že Office je špatný a je moderní používat open-source, ano, proč ne, není důvod to nedělat a jistě Vám v tom nikdo nezabrání a ani se nesnaží. Ono je moderní poslední dobou házet na Microsoft kde co, obviňovat jej z mnoha věcí, ovšemm na co zapomínáte je to že většina z Vás by bez této špatné a ošklivé společnosti se zlými produkty nemohla ve světě Internetu existovat, píše Tomáš Ulman a pokračuje:

K tomu: "Zbavte se Microsoftu a ušetříte miliony"

Sednu do jedné z pražských hospod, a ještě než mi stačí hospodský přinést pivo, strhne se mezi mým a sousedním stolem hádka, píše Pavel Sádek: Pivo je zde jednoho druhu a zákazníci pravidelní denní. A tak všichni jasně vidí, že potyčka je více sranda než vážně myšlená. Hltnu první lok plný pěny a zamhouřeným okem se přenáším tisíce kilometrů do pubu v Sydney. Deset druhů piv a přesná pravidla konzumace. Tedy tato sranda by se tam prostě odehrát nemohla. Jsme v takzvaně rozvinuté a právní společnosti. Pro pivo se tam chodí k baru a když barman sezná, že už máme rozvolněný krok, prohlásí, že dost. A přes to nejede vlak.

Je otázkou jen několika let, než vznikne počítačový program, který bude schopen opravovat seminární práce vysokoškolských studentů, tvrdí James Christie, který vyučuje počítačovou vědu na univerzitě v Amerdeenu. Konstatuje, že počítače už nyní dokáží opravovat a známkovat seminární práce studentů z prvního ročníku, a to i v oborech, jako je historie či zeměpis.

Studentské eseje jsou v anglosaském univerzitním školství velmi důležité, protože se ústně nezkouší, skoro všechny zkoušky jsou písemné.

Simon Jenkins byl v Holandsku svědkem odmítnutí Evropské ústavy a se zaujetím jej popsal ve včerejším nedělníku Sunday Times:

José Manuel Barroso, prezident Evropské komise, varoval, že by se "riziko nákazy" mohlo rozšířit po celé Evropě. Jen v Bruselu je slovo "demokracie" synonymem nemoci, konstatuje britský komentátor a pokračuje:

Od počátku 90. let Evropskou unií zřetelně prostupuje pocit znepokojení a hořkosti, kterému jsme v Česku 90. let dali název "blbá nálada". Předcházel mu dlouhý čas nepřetržitého hospodářského růstu a zvyšování životní úrovně. V letech 1945 -- 1975 byl tento růst dokonce bezprecedentní. V polovině 70. let začal projekt státu sociálního blahobytu narážet na limity dané zvyšující se konkurenceschopností některých zahraničních ekonomik, vyčerpáváním nerostných surovin a ekologickými faktory. Hospodářský růst, na kterém byl stát blahobytu závislý, začal zpomalovat, až se zastavil docela. Vzrůstala nezaměstnanost a státní dluh. S těmito krizovými prvky se objevily první pokusy politických elit o změnu neudržitelného stavu.

Milan Valach v dalším pokračování svého seriálu o demokracii zdůvodňuje, proč svoboda slova neznamená, že si každý může říkat, co chce. Jakoby na důkaz aktuálnosti jeho slov jsem se stal nechtěným účastníkem situace, jejíž bližší okolnosti z pochopitelných důvodů raději nebudu uvádět.

V profesně příbuzné, ale jinak víceméně náhodně sesbírané společnosti asi 30 lidí, která spolu z pracovních důvodů strávila 4 dny a která sestávala z větší části z "naděje národa", tj. z lidí (většinou zaměstnanců) z české podnikatelské sféry ve věku 25 - 40 let, přišla diskuse na cikány.

Jistý mladík zalitoval, že koncem války zbylo v Čechách méně než 600 původních Romů a ten zbytek "že už jsme bohužel nestihli a podívejte se, teď jich tu máme snad 200 tisíc".

Byl jsem vyzván hlavními organizátory 2. Pražského mezinárodního bienále, abych se pokusil prezentovat devadesátá léta v českém vizuálním umění. Přistoupil jsem na tento úkol s tím, že pokusím zvýraznit takové umělce, kteří byli a jsou pro mne v tomto údobí podstatní a nemusím přitom s nimi žít jejich osobní životy.

Věděl jsem rovněž, že můj výběr nikdy v tomto limitovaném prostoru nemůže regulérně postihnout kompletní sestavu umělců, kteří se v té době jednoznačně a smysluplně prosazovali.

Stephen Fry, známý britský herec, komik a spisovatel, se vyjádřil, že po tom, co viděl v minulých dnech na Slovensku, je ochoten podpořit kontroverzní návrh nového britského zákona, kriminalizujícího útoky na náboženskou víru, přestože dosud tento zákon odmítal. Zjistil totiž, že v blíže neurčené slovenské vesnici, jižně od Bratislavy, byl zničen židovský hřbitov, kde je pohřben jeho pradědeček - ze země byly nedávno vykopány i pozůstatky mrtvých a byly jim ukradeny prsteny a zlaté zuby.

Hodně se v poslední době hovoří o tom, zejména v souvislosti s varováním, že v nejbližší době zřejmě dojde ke kulminaci objemu světové těžby ropy, a dále už bude její množství jen klesat, že lidstvo v současné době dosáhlo nejluxusnější fáze svého hmotného rozvoje a od nynějška se bude muset začít stále výrazněji uskrovňovat.

Britský ministr dopravy Alastair Darling vyzval o víkendu veřejnost k debatě o tom, jak v Británii v nadcházejících letech regulovat soukromou automobilovou dopravu. Varuje totiž, že pokud se nic nepodnikne, do dvaceti let dojde k naprostému zahlcení britských dálnic.

Zažil jsem to na vlastní kůži v pátek, kdy jsem jel automobilem ze skotského Glasgow na vzdálenost 600 km po dálnici do anglického Oxfordu. Ve Skotsku se to neděje (země je příliš řídce obydlena), avšak od severní Anglie došlo na několika místech ve všech čtyřech jízdních pruzích dálnice k dlouhodobým, velkým bezdůvodným zácpám. (Děje se to na těchto místech zřejmě pravidelně, neboť jsou tam umístěny trvalé značky, varující před zácpami.) Dálnice prostě byla přeplněna automobily, a tak jsme několikrát - skoro hodinu - stáli. Vede to člověka k tomu, že se uvědomí, že od určité hranice se stává moderní dopravní infrastruktura nesmyslnou. K čemu je osmiproudá dálnice, když ji neomezené množství soukromých automobilů dokáže na několika místech v obou směrech zahltit tak, že je dopravní komunikace zcela nepoužitelná. Nedá se například vůbec předpovědět, kdy člověk konečně dojede do cíle.

Britský ministr dopravy navrhuje, aby automobilisté byli nuceni za užívání dálnic platit, a to podle ujetých kilometrů. Sazba se bude zvyšovat úměrně se silou silničního provozu. Na málo užívaných komunikacích se bude platit cca korunu za kilometr, na silně užívaných dálnicích daleko více - až padesát korun za kilometr. Předpokládá se, že mýtné za jednu cestu automobilem z předměstí Londýna do centra bude cca 500 Kč. Britské ministerstvo dopravy chce vybavit všechny automobily černou skříňkou, napojenou na satelit, která bude registrovat jízdy, které automobil podnikne, a bude za ně řidiči automaticky účtovat poplatky. Dosavadní silniční daň bude snížena. Odborníci se domnívají, že celostátně bude systém zprovozněn tak do roku 2014. Kritikové však varují, že navrhovaný systém bude vážnou ranou mezinárodnímu turismu a tvrdě hospodářsky postihne většinu turistických oblastí ve Velké Británii. Po většině britských dálnic nyní jezdí pětkrát více automobilů, než pro kolik byly postaveny.

Podrobnosti v angličtině ZDE

V dubnu 2005 přispěli čtenáři na provoz Britských listů částkou částkou 8600.00 Kč. Příspěvky stačí na běžný administrativní provoz listu, avšak neumožňují nám zatím financovat systematickou novinářskou práci ani systematickou technickou správu a technický rozvoj ani odbornou právní pomoc. Právě pro nedostatek financí nejsme schopni rychle zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Hlavní potíží v současnosti je, že nemáme finanční prostředky na kompletní zprovoznění veškeré funkčnosti serveru Britských listů.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.