Báli se přistěhovalců. Báli se změny. Odmítavý postoj komunistů a extremní pravice se sice od sebe navzájem odlišovaly, avšak jednu věc měly společnou: strach.

Budou budoucí historikové hovořit o 29. květnu 2005 jako o začátku konce Evropské unie? Bylo by pošetilé takovou možnost okamžitě odmítnout. Všechny předchozí pokusy sjednotit Evropu, počínaje římskou říší, selhaly. Proč by měl být tento pokus úspěšný?

Na rozdíl od veškerých ostatních, předchozích pokusů je tento založen na souhlasu občanů. Avšak nejen ve Francii, ale stále více i jinde mají nyní lidé v Evropě pocit, že se jim Evropská unie nezodpovídá.

Francouzské referendum však ukazuje, že o Evropské unii evropští občané skutečně rozhodují. Pokud odepřou svůj souhlas, Evropská unie selže.

Optimisté argumentují, že nejde o nic závažného. Že se EU vždycky vyvíjela systémem: dva kroky kupředu, jeden krok zpátky. Po určitém období zmatku vypracují vedoucí evropští představitelé zjednodušenou verzi této ústavy, jejímž cílem bude učinit tento svazek 25 zemí uskutečnitelný a poskytne mu silnější hlas ve světě.

Domnívám se, že ratifikační proces nebude pokračovat, píše autor. Nedošlo k apokalypse, ani k prkotině. Vznikl středně velký problém. Francouzské "Ne" velmi posílí holandské "Ne" v referendu, které se má konat tuto středu. Pokud smlouvu odmítnou dva zakládající členové EU, těžko ji na podzim schválí Poláci a Dánové.

Vedoucí představitelé EU budou muset čelit realitě.

Největším problémem Evropské ústavy je, že proti ní mají lidé v různých evropských zemích naprosto opačné námitky. Takže pokusí-li se politikové odstranit určitou část ústavy, aby uspokojili kritiky v jedné zemi, ještě dál rozčílí kritiky v jiné zemi. A hlubší příčiny hněvu jsou mimo vliv Evropanů - například to, jak sílící Čína a Indie odčerpávají z Evropy její pracovní příležitosti.

Podrobnosti v angličtině ZDE