Ani po delším přemýšlení se mi nepodařilo pochopit autorovu v této souvislosti použitou vazbu "fakultativně vyplývá". Dovoluji se proto dotázat, zda ji vnímáte jako antonymum k případnému "vyplývání obligatornímu" :) a, předně, co podle Vás toto sousloví znamená.

Shodneme se, že stánek s občerstvením je skutečně provozovnou podle živnostenského zákona. Podle panem Šebestou vyjádřeného názoru však do takovéto provozovny vstupuji ve stejném okamžiku, kdy vstoupím do areálu, kde se takový stánek či stánky nacházejí. Opět si dovolím dotaz: vstupuji tedy "do stravovny" v okamžiku, kdy moje noha překročí pomyslný práh haly Hlavního nádraží ČD v Praze (kde se to stánky jenom hemží), či snad v okamžiku, kdy vylezu na nástupiště (které je uzavřeným prostorem, kam se smí jenom s platnou jízdenkou, a kde většinou také nějaký ten stánek je)? Mohou mi zde přítomní stánkaři, resp. České dráhy, a.s., prohledat batoh a kapsy a vyhodit moji bagetu a pití koupené jinde, abych jim nekale nekonkuroval tím, že je budu chtít sníst (přirozeně tu bagetu, nikoliv stánkaře, jinak by jistě připadala v úvahu nutná obrana)?

A konečně (což je snad nejdůležitější) - ze skutečnosti (či spíše své domněnky), že "v ČR je soukromá bezpečnostní problematika nedostatečně koncipována, protože nejsou v mnoha případech stanoveny právní předpisy nižšího stupně" dovozujete, že chybějící legislativu může nahradit jakousi svojí quasi-právotvornou činností provozovatel občerstvení. Myslel to pan Šebesta vážně, nebo jen zkoušel pozornost čtenářů Britských listů? Četl někdy článek 2 odst. 3 Základní listiny práv a svobod, který praví, že "Každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá"? Vámi citovaný § 47 odst. 1 písm. f) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, (který jste mimochodem zapomněl označit, takže není jasné, z čeho vlastně citujete) jistě stanoví sankci za porušení legálně uložené podmínky na ochranu veřejného pořádku při sportovní akci...etc., ovšem za zákonné zmocnění k uložení takové podmínky jej nelze považovat ani s velkou dávkou představivosti. Toto zmocnění je třeba hledat jinde (třeba v zákoně o obcích). Takže se ptám: kdepak nám zákonodárce obdařil stánkaře či bezpečnostní agentury pravomocí rozhodovat autoritativně o právech a povinnostech jiných osob?

Člověče, neděste mne - snad nejste, podle e-mailu soudě, právník či dokonce policista? ;)

Jan Rovenský je student 4. ročníku Právnické fakulty Západočeské university