Zavedení mýtného považuje premiér Paroubek jako jednu z priorit svého kabinetu. Bouřlivé diskuse v tisku, zda má být systém založen na mikrovlnné technologii (jako u našich jižních sousedů) nebo na satelitní technologii (jako u našich severozápadních sousedů), jsou jalové. Nejde jen o vypsání podmínek pro technicko-obchodní řešení. Především jde o volbu základních principů budovaného systému.

Cílem mýtného systému by nemělo být jen zajištění výběru peněz za průjezd kamionů republikou. To je ale strašně málo. Cílem by mělo být, vznešeně řečeno, umožnění realizace dopravní politiky. Převedeno do srozumitelné řeči to znamená, že chceme kamióny donutit, aby jezdily především po dálnicích a rychlostních komunikacích. A když už to po dálnici nejde, chceme, aby využívaly objížďky kolem měst a necpaly se kratší cestou skrz úzké uličky městských zástaveb. Chceme, aby velké náklaďáky jezdily spíše v noci a méně ve dne, a už skoro vůbec ne v dopravních špičkách na začátku a na konci víkendu.

Když ale podle páně Šimonovského představ uvalíme mýtné jen na 972 kilometrů dálnic, jak zabráníme tomu, aby se některé kamióny, ve snaze vyhnout se placení mýtného, nepřesunuly na okolní "nezpoplatněné" silnice? A jak přinutit kamión, aby se neproplétal centrem města a raději jel po objízdné, ale delší komunikaci? Dá se to jistě udělat restrikcí -- od dopravních značek až po vybudování "umělých překážek", kterými se snadno proplete osobní automobil, ale jen velmi těžko dlouhatánský náklaďák.

Existuje ale mnohem elegantnější řešení, které povede k tomu, že kamióny budou samy aktivně vyhledávat možnosti jak jet co nejdelší úseky cesty po dálnicích a širokých silnících první třídy, kde jejich cestu bude sledovat a zaznamenávat bdělé elektronické oko mýtného systému. Řešení navrhované odbornou komisí pro informatiku a telekomunikace ČSSD donutí velké krabice na kolečkách vyhýbat se centrům měst a raději zamířit na objezdovou komunikaci, kde jejich cestu bude rovněž "odškrtávat" neúnavně chytrý systém elektronického mýtného.

Stačí k tomu propojit dvě zásady. Nejprve je třeba plošně zpoplatnit všechny komunikace -- a výši mýtného stanovovat podle celkového množství ujetých kilometrů. Technicky je to vcelku snadno řešitelný úkol -- velmi zjednodušeně řečeno: stačí k tomu elektronický tachograf, z něhož by se v určitých periodách odečítal počet najetých kilometrů (obdobně jako se odečítá spotřeba plynu nebo elektřiny). Za druhé je třeba, aby tento systém byl doplněn zvláštním zpoplatněním dálnic a vybraných rychlostních komunikací, včetně objezdových tras u jednotlivých měst, kam chceme soustředit těžkou nákladní dopravu. Pro technickou realizaci se nabízí celá plejáda řešení -- stačí se jen podívat jak jsou zpoplatňovány dálnice v některých okolních zemích -- kritériem pro výběr by měla být spolehlivost a cena.

Celý vtip spočívá v tom, že cena mýtného za průjezd jednoho kilometru zpoplatněných úseků dálnic a rychlostních komunikací by byla levnější než cena mýtného na ostatních komunikacích. Po dálnici by tedy jel náklaďák levněji než po okresce. Pro výpočet ceny "dražšího" mýtného by stačilo za příslušné období od celkového počtu najetých kilometrů odečíst počet najetých kilometrů zvlášť zpoplatňovaných úseků a vynásobit příslušnou cenou.

Je zřejmé, že autodopravci pak budou chtít, aby počet kilometrů najetých po zvlášť nezpoplatňovaných úsecích, byl co nejmenší -- a budou se tedy sami (bez žádného donucování) snažit, aby jejich vozidla jezdila v co největší možné míře po "levnějších" dálnicích a vyhýbala se "dražším" okreskám. Budou raději jezdit po delší, ale levnější. zvlášť zpoplatňované objížďce hlídané elektronickým systémem mýtného, než aby projely centrem města, protože v nákladech je vyhnutí se městu vyjde nakonec levněji.

Konečně, cenu za průjezd zvlášť zpoplatňovaných úseků je možno stanovit různě v závislosti na denní době -- v noci by cena mohla být obzvláště levná (podobně jako elektrárny nabízejí levnější "noční proud") a naopak, v dobách dopravních špiček, by cena stoupala. Tím by bylo možné ekonomickými stimuly přesunout část dopravní zátěže na noční hodiny a snížit počet těžkých náklaďáků v době dopravních špiček.

Není možné otálet. Zpozdí-li se příprava zavedení elektronického mýtného, stát přijde o miliardy, silnice budou rozbité následkem zvýšené dopravní zátěže a na jejich údržbu nebude dostatek prostředků. Vláda to má dnes v rukou. Jaké podmínky v tendru na výběr elektronického mýtného vypíše, to ji nakonec vybrané firmy postaví. Pokud se ale, jako dosud, soustředí jen na sledování technických a cenových parametrů a nikoliv na návrh základních principů systému -- může mít zdánlivě dokonalý systém výběru mýtného na dálnicích, ale okresky plné kamionů.

autor je místopředsedou odborné komise pro informatiku a telekomunikace ČSSD