Zásah nelze zdůvodnit tím, že by jinak agentuře pořádající akci, která si bezpečnostní službu objednala, ušel zisk, neboť dosahování zisku na úkor ústavně zaručeného práva občana je v rozporu s ustanovením § 3 Občanského zákoníku, které stanoví, že výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

Právním důvdodem pro omezení vlastnického práva může být pouze smluvní vztah, kterým je vlastník vázán nebo musí jít o takové omezení, které je nutné k ochraně života a zdraví občanů, k ochraně životního prostředí, k ochraně kulturních památek či v jiném obdobně důležitém veřejném zájmu.

Popisovaný postup bezpečnostní agentury by byl odůvodněný pouze v případě, že návštěvníci akce byli předem (tj. nejpozději při zakoupení vstupenky) informováni o zákazu donášení vlastního občerstvení do uzavřeného prostoru, v němž se akce koná. Jestliže by o tomto zákazu návštěvníci akce (spotřebitelé) předem informováni nebyli, šlo by o porušení ustanovení § 56 odst. 3) písm. g) Občanského zákoníku, podle kterého dodavatel nesmí spotřebitele zavazovat k plnění dodatečných podmínek, s nimiž spotřebitel neměl možnost se seznámit před uzavřením smlouvy. K uzavření smlouvy v daném případě dochází zakoupením vstupenky.

Dle mého názoru se zde nepochybně jedná o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 53 a násl. Obč. zákoníku, neboť na jedné straně smlouvy figuruje agentura, která akci pořádá v rámci své podnikatelské činnosti (tedy dodavatel) a na druhé straně občan, který si kupuje vstupenku, čímž uzavírá smlouvu dle dodavatelem deklarovaných podmínek k uspokojení svých osobních potřeb, nikoli v rámci podnikatelské činnosti (tedy spotřebitel).

Jednání pracovníků bezpečnostní agentury, kterou si agentura pořádající kulturní akci pro tuto akci najala, je třeba považovat za jednání pořádající agentury, neboť jde o vztah z mandátní smlouvy, kde jednání mandatáře (v tomto případě bezpečnostní agentury) se podle ustanovení § 566 Obchodního zákoníku ve vztahu ke třetím osobám považuje za jednání mandanta (pořádající agentury).

Jestliže by ten, kdo si zakoupil vstupenku, neměl možnost se předem seznámit s tím, že pořádající agentura zakázala donášení vlastního občerstvení do uzavřeného areálu, dozvěděl se o něm až na místě a s tímto není srozumněn, může se rozhodnout akce se nezúčastnit, tedy odstoupit od smlouvy, čímž mu vzniká nárok na vrácení vstupného proti vrácení vstupenky a v případě, že není místní a jinak by do místa konání akce nejel, též nárok na na náhradu jízdného proti předložení jízdenky (jakožto marně vynaložené náklady při odstoupení od smlouvy z důvodu způsobeného dodavatelem).

Poznámka JČ: Byl jsem asi před čtrnácti dny na rockovém koncertě v Glasgow. Při příchodu do koncertního sálu jsme byli prošacováni, zda nemáme útočné zbraně (nože, apod.) a byly nám také odebrány lahve s nápoji, respektive bylo na nás naléháno, abychom je na místě vypili a láhev vyhodili. Zdůvodňováno to bylo bezpečnostními opatřeními: nikdo prý nemůže zaručit, že si někdo v lahvi nenese na koncert kyselinu, kterou chce někoho polít.

Je mi jasné, že kdybychom se vzepřeli, jistě by nám bylo vráceno vstupné, možná i s odškodněním za dopravu - jenže to bychom se nedostali na koncert, který jsme chtěli slyšet...