Rekapituluje zde své dětství v Prostějově, kde se narodil do rodiny bohatého židovského právníka, dočteme se zde o jeho nepříliš lichotivém a často nespravedlivém, nepříliš znalém a povrchním pohledu na Čechy, o studiích na gymnáziu v Olomouci, o srovnání Olomouce a Prostějova z let těsně před "Velkou válkou", kdy "Prostějov byl šedivý a střízlivý, Olomouc pestrá a živoucí" apod.

Klíčovým předělem pro lidi jeho generace se stal sarajevský atentát a Max Zweig, stejně jako velká část židovských poddaných císaře Františka-Josefa I., zažívala v Evropě od tohoto okamžiku již jen úpadek.

Max Zweig, člověk naprosto vrostlý do německé kultury a jazyka, žil po 1. světové válce v Berlíně a po uchopení moci nacisty byl nucen se vrátit do Prostějova. Návrat z jednoho z center evropské kultury do malého moravského města byl složitý, navíc Zweig neuměl česky, takže jeho styk s okolím byl omezen pouze na pár přátel z vyšších židovských kruhů.

Evropa měla ve 2. polovině 30. let nakročeno do katastrofy a Zweig se šťastnou shodou náhod, která mu několikrát v životě pomohla, ocitá na britském mandátním území v Palestině. Zde začíná autorův druhý život, stává se očitým svědkem budování nového státu, ke kterému hluboce přilnul, a k němuž i přes jeho chyby cítil neotřesitelnou lásku. V Izraeli se taktéž v roce 1985 (ve svých 93 letech!) rozhodl začít psát své Vzpomínky.

Zweigovy paměti jsou neocenitelným vhledem člověka židovského původu, německého jazyka (který byl ale zároveň pro něj vězením a omezoval jeho rozhled), německého klasického vzdělání, německé kultury , do středoevropské problematiky 1. poloviny 20. století. Max Zweig nám umožňuje podívat se na Olomouc, Prostějov, národnostně smíšenou Moravu přelomu 19.-20. století z hlediska, které se neomezuje pouze na úzký česko-německý pohled.

Lubomír Novotný