V poměrech právě tohoto festivalu to bylo obzvlášť drsné: hodně lidí se ve velmi teplém počasí pohybovalo z jednoho ostrova na druhý často opravdu přes celou Prahu, nápoje si s sebou přirozeně brala spousta z nich. A zde je konečně třeba dodat výmluvnou součást bezpečnostně-obchodní frašky - půllitrová láhev stolní vody ve stánku na Střeleckém ostrově stála 30 korun...

Podtrženo a sečteno: jedná se drobný, leč plakativní příklad zneužití "boje proti terorismu", v tomto případě pro komerční zájmy. Pokud by se pohoršení nad tím zdálo být malicherné vzhledem k jednorázovosti akce a nízkému vstupnému (v souvislosti se vstupem do EU stálo na každý z deseti festivalových ostrovů symbolicky ekvivalent 1 eura - 33 korun), odporuji: tím spíše je to trapné (tedy žádná EU-slavnostní velkorysost...), tím více pobuřuje nehoráznost uplatněné "bezpečnostní karty".

Vsadím se, že v proklamativní rovině jsou organizátoři i stánkaři ze Střeláku (má-li je vůbec smysl od sebe odlišovat) velikými liberály brojícími za "svobodnou soutěž" (zvlášť pikantní vzpomínka: free afrocopánky šéfa klobáskářů...) - návštěvníkům ale výběr mezi sortimentem nabízeným ve stáncích a zbožím prodávaným jinde neumožnili. Argument, že se to tak na koncertech dělá běžně, odmítám, stejně jako případné paralely k zákazu konzumace hosty donesených potravin v restauracích - návštěvou koncertu na Střeleckém ostrově snad člověk nevstupuje do žádné stravovny...

Nechme ale kupčíky být - zajímavější je zde vedle odevzdanosti návštěvníků vůči osobním prohlídkám také role Policie České republiky. Policisté totiž byli u brány promíšeni s pracovníky bezpečnostní agentury, a i když jsem je neviděl dělat osobní kontroly, byli do celé akce svou bezprostřední přítomností a živou komunikací se členy soukromé ochranky zapojeni a dodávali prohlídkám zdání legálnosti.

Když jsem se k bráně vrátil, abych se vyzbrojen novinářskou průkazkou pokusil zjistit, na základě jakého nařízení se kontroly provádějí, oslovil jsem v té věci dvojici dokládající výše uvedenou symbiózu soukromé ochranky a České policie: dva muže vytvářející dojem "smíšených hlídek" kousek za branou. Poté, co zkusili pár frází (bezpečnost, v oněch plastikových lahvích může být jed, žíravina...), se mi od nich - hlavně od pracovníka agentury, policista ovšem výrazně přitakával - dostalo překvapivě otevřeného objasnění: kontroly slouží k odebrání donesených nápojů, je to tak na přání pořadatele, jinak by nic nevydělal... Nechybělo ani bohorovné ubezpečení, že je to na koncertech normální...

O další ujišťování o "commonplaces" zábavního průmyslu ("Spojeným ostrovům" se přitom toto přízvisko moc dávat nechce, protože na nich hrálo množství výborných, nekomerčních hudebníků) jsem už nestál, a tak jsem si řekl, že na nehoráznost upozorním Českou televizi - snad by se jí to mohlo hodit jako reportáž. Už jsem v duchu viděl ty výmluvné záběry stovek PET-lahví následované snímky cenovek s přemrštěnými cenami.

Zavolal jsem tedy do zpravodajské služby ČT, řádně jsem se představil a s poukázáním na svoji vlastní částečnou přináležitost k novinářské obci jsem slečně s inteligentním hlasem i reakcemi popsal vše potřebné. Dozvěděl se, že se uvidí, že by to snad mohlo být pro pořad tuším Černá ovce. Jelikož jsem nějakému médiu dával tip vůbec poprvé, poněkud mne překvapilo, že pracovnici zpravodajské služby ČT nenapadlo vzít si na mne spojení - pro případné další informace, ověření zprávy atd.

Nedělal jsem si ovšem iluze, že bych České televizi nabídl obzvlášť zajímavou kauzu, a s obavou, že haldy lahví a cenovky nespíše nebudou natočeny, jsem zavolal do redakce Práva, zda by je to nezajímalo a neposlali by alespoň fotografa - článek že jim mohu napsat sám. Telefon zde ale zřejmě nezvedla redakční služba, čekající tu na případná ohlášení zaznamenáníhodných události, ale - soudě alespoň podle nedbalé artikulace i zjevně negativního vztahu k samotnému faktu zavolání - nejspíše vrátný. Řekl mi - a po mém udiveném opakování toho, proč volám ("nabízím vaší redakci téma ") již opravdu nevrle zopakoval: "je sobota a svátek k tomu, nikdo tady není".

Ač nerad, obrátil jsem se tedy na noviny, které mi vadí více než Právo - proto, že nejsou tím, čím by být mohly a snad i být měly (k vysokým měřítkům se přece samy hlásí zdůrazňováním tradic svého jména): Lidové noviny. Netušil jsem při vytáčení jejich čísla, že sice nedosáhnu zveřejnění kauzy s příslušným obrazovým doprovodem, ale že se mi dostane sondy do poměrů domácího tisku. Začátek byl přitom slibný, ba přímo podle mých představ: pracovník, který podle projevu asi také nebyl odbornou redakční službou, si na mne vzal číslo a slíbil, že se mi někdo ozve.

A stalo se - k mému překvapení však volal fotograf (či redaktor, přeslechl jsem to) z Mladé fronty Dnes! Tak se tedy šetří v té německé firmě, která u nás vlastní oba deníky... Popsal jsem mu, oč se jedná, a co je na tom podle mne zajímavého. Mladého muže to, alespoň jak se zdálo, zaujalo a řekl, že se noviny na věc snad podívají - že informaci předá kolegovi, který má "United islands of Prague" na starost a který se mi určitě ozve.

Nestalo se tak. Jak jsem si ověřil, podnět nedošel v žádném z obou deníků ohlasu. Do České televize jsem zavolal o den později, službu měla stejná slečna, která mi však sdělila "nenatočilo se to" tak lapidárně, že jsem se ani neptal, zda se o tom alespoň přemýšlelo, co tomu říkali apod. ... A pokud vím, nikdo jiný ani v ostatních médiích necítil potřebu na věc veřejně upozornit.

Ačkoli si nemyslím, že by se jednalo o bůhvíjakou mediální "bombu", chci dodat ještě následující: již po rozhovoru s pracovníkem "Mladé lidové novinové fronty" mne napadlo, jestli nejsou oba bratrské deníky náhodou "mediálním partnerem" hudebního festivalu, pak by asi nebylo co dodat. Vzpomeňme si např. na "zvláštní vztah" MF Dnes ke karlovarskému filmovému festivalu a problémy, když o něm loni chtěla kriticky napsat Sabina Slonková.

A o něco později jsem si vzpomněl na další věc, jež mne asi usvědčuje z veliké naivity: na plakátech "Spojených ostrovů" byla daleko nejviditelnější Česká spořitelna coby jejich hlavní sponzor. Propagační materiály dokonce byly vyvedeny v jejích barvách. Neměla snad i ona vliv na to, jak na ostrově, který se díky skvělé hudbě a milým, kultivovaně a jistě právem sebevědomě vyhlížejícím lidem vskutku zdál být "jedním z ostrovů svobody", nastavit pravidla "bezpečnosti vstupu a monopolního prodeje"? Ať tomu tak bylo či nikoliv, čekat od zmíněných deníků kritiku akce zaštítěné jejich velkým inzerentem asi nemá smysl. Vždyť právě jejich vydání v pátek 30. dubna bylo svorně obaleno do stejné spořitelní reklamy...

Jelikož se jména pořadatelských firem - Joe's garage a J.v.j. produkce - na plakátech zcela ztrácela mezi sponzory, postihla rozladěnost návštěvníků z "technických poměrů" akce (např. u stánků s klobásami - neoznačených jmény živnostníků - se šidilo ostošest ) zřejmě image právě oněch všude tak dobře viditelných sponzorů. Snad by si toto riziko měli obecně více uvědomovat.

Budou-li podobné, byť jakkoli drobné případy zůstávat mimo zájem médií, stane se postupně, obávám se, stejnou "přirozeností" i šizuňský kapitalismus vytvářející a zneužívající iracionální strach. Ten z terorismu bude "vytěžován" ještě hodně, hodně dlouho... Anebo je tomu tak, že v očích masmédií takové věci jako zmíněná kauza již leží ve "slepé skvrně", že je už nevnímají jako něco, co by stálo za kritiku či alespoň zmínku, a domnívají se stejně jako onen pěšák soukromé bezpečnostní agentury, že "je to tak normální"?