Banka Halifax Bank of Scotland začala po pádu hodnoty svých akcií jednat se svým hlavním soupeřem, bankou Lloyds TSB o tom, že by ji Lloyds TSB koupila. Doporučil to premiér Gordon Brown. Nezastavitelný pád akcií banky HBOS vyvolal obavy ohledně její budoucnosti, i když britské inspekční finančnické orgány - Financial Services Authority, Anglická banka i ministerstvo financí jsou přesvědčeny, že HBOS je finančně v podstatě v pořádku. Britské finančnické úřady jsou nicméně znepokojeny, že pokles hodnoty akcií banky HBOS otřese důvěrou zákazníků v tuto banku a lidi budou své vklady z ní dál hromadně vybírat, jak už se to děje dva dny.

Odhaduje se, že si za poslední dva dny z HBOS vybrali zákazníci asi 1 miliardu liber - což je jen zlomek veškerých vkladů, které v této bance dosahují částky 280 miliard liber, ale považuje se to za důkaz, že záporné informace ve veřejné doméně mohou banku poškodit.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Americká Federální rezervní banka oznámila, že připravila balík v částce 85 miliard dolarů na záchranu největší americké pojištovny AIG, které hrozí bankrot.

V úterý v noci se zdálo pravděpodobné, že americká vláda nakonec bude sanovat jednu z největších světových pojišťoven, AIG, které hrozí bankrot, konstatoval list Financial Times. Newyorský guvernér David Patterson, který koordinuje úsilí pojišťovnu zachránit, varoval, že AIG má už jen jeden den na vyřešení svých finančních problémů, než dojde "ke katastrofě". Bankrot pojišťovny AIG by vážně prohloubil světovou finanční krizi, protože by postihl všechny čelné světové banky.

Americký deník New York Times informuje o tom, že Gruzie předložila fragmenty odposlechů telefonátů ruských vojáků, z něhož prý podle gruzínské vlády vyplývá, že před začátkem gruzínsko-ruského konfliktu Rusové už "prováděli invazi". NYT zdůrazňuje, že tyto gruzínské argumenty jsou nepřesvědčivé, avšak že z nich nicméně vyplývá, že situace v kritických hodinách před začátkem Saakašviliho útoku na Jižní Osetii byla možná složitější, než se dosud zdálo.

Na příkladu Srbska je možné pochopit základní lidskou zvláštnost. Společenské vědomí, dá se říct ustavičně, pláče nad traumaty minulosti a přitom systematicky tyranizuje současnost. Tato porouchaná perspektiva společenského vývoje připomíná běh pozpátku. Zatímco nad historií držíme s vážnou tváří pietu, současné a živé rány krvácejí.

Asi jste taky slyšeli někoho mluvit o moudrosti a mírnosti starých lidí. Zdánlivě má ta moudrost rozhodující vliv na to, jestli je někdo mírný, nebo ne. Když se ale podíváme kolem sebe, často najdeme protiklad toho a mohlo by se nám zdát, že právě staří lidé jsou obzvlášť nesnášenliví a netolerantní. Na to jsem si vzpomněl, když jsem četl ve Spiegel Online o objevu výzkumníků z National Institute of Mental Health, Bethesda, ( anglicky ZDE německy ZDE. Ti přišli na to, že u starých lidí vyrábí mozek méně dopaminu než u mladých. To prý znamená, že staří lidé neprožívají úspěchy tak intenzivně jako mladí lidé.

Po některých dotazech jsem se rozhodl napsat několik doplňujících informací ke vzdělávání zdravotnických pracovníků. Ti jsou v současné době problémem pro zdravotnická zařízení na všech úrovních. Problémem, jsou proto, že je jich obrovský nedostatek.

Došlo k tomu mnoha nepromyšlenými legislativními kroky. A popravdě světlo na konci tunelu nevidět...

Zaujala mne tato věta z Vašeho překladu diskuse v Any Questions?: "Ty léky by měly být k dispozici pro všechny, anebo by neměly být k dispozici," píše Boris Cvek.

Dalo by se stejně říci, že špičkoví doktoři, kterých je velmi omezený počet a kteří dokážou zachránit život i v situacích, kdy u normálního doktora člověk umře, by taky měli být buď pro všechny (což fyzicky nelze), nebo nebýt vůbec.

Pro ty, kdo si myslí, že ten, kdo kritizuje Fidela Castra, musí být pravičák, či americký agent, by měla stačit slova vnuka tohoto známého argentinského revolucionáře, Caneka Sancheze Guevary. Před čtyřmi lety napsal otevřený dopis, který vyšel v mexickém levicovém deníku Proceso. V tom dopise Guevarův vnuk odsoudil Fidela Castra jako "zestárnuvšího tyrana" a "mesiášského" vůdce, který pronásleduje jak básníky, tak odboráře.

Štěpán Kotrba by neměl psát o "jedenáct let staré knize autora, kterého snad ani žádný primitiv nepovažuje za 'antiamerikanistu". I ve wikipedii najdeme, že "4. února 2008 zveřejnil deník El Universal, vycházející v Mexico City archivní dokumentaci od bývalé mexické výzvědné služby (Dirección Federal de Seguridad), která dokazuje Castañedovy špionáž pro kubánskou výzvědnou službu. Prováděl ji v letech 1979 - 1985. POdle těchto dokumentů bylo Castañedovým hlavním úkolem poskytovat Kubě tajné vládní informace a vyvíjet nátlak na svého otce (který byl tehdy ministrem zahraničí), aby prováděl politiku, z niž by Kuba Fidela Castra měla prospěch. Také se dovídáme, že Castañedova matka pracovala jako sovětská diplomatka u OSN v New Yorku pro vládu Josefa Stalina, jeho otec Jorge Castañeda y Álvarez de la Rosa byl Mexičan španělsko-evropského původu. Castañedův otec byl ministrem zahraničních věcí v letech 1979 - 1982, během vlády José Lópeze Portilla. A také "začala Castañedova politická kariéra členstvím v Mexické komunistické straně."

S takovým životopisem byl očekával, že Castañeda bude automaticky Che Guevaru hájit. Asi se naučil od maminky být fascinován masovým vrahem.

Byl jsem překvapen, že se Štěpán Kotrba znovu pokouší útočit na mé názory na kubánskou diktaturu. Rozdíl mezi mým pohledem na Kubu a pohledem Štěpána Kotrby je v tom, že já jsem ostrov Fidela Castra navštívil sedmnáctkrát, a pokud vím, tak Kotrba ho nenavštívil ani jednou. Dalším rozdílem je, že umím velmi dobře španělsky a že každý dnes sleduji prostřednictvím svého satelitního talíře havanskou televizní stanici Cubavision. To znamená, že já skutečně vím, co se děje na Kubě. Vidím a slyším, co se tam odehrává. Kromě toho mám mnoho kubánských přátel. Příkladem toho, jak silně jsem spojen s Kubou a s Kubánci, je skutečnost, že jsem před dvěma dny uváděl fotografickou výstavu "Cuba, No Comment" Vítězslava Jandáka mladšího. Při zahájení bylo přítomno mnoho Kubánců, kteří žijí v Praze, i příslušníků kubánského diplomatického sboru.

Výpad Jana Čulíka znamená nejspíš jediné: univerzitní bohemista už nepolemizuje s fakty, ale s osobami. Argumenty docházejí... Namísto nálepkování bych ovšem uvítal dát přednost faktům před předsudky. Uvítal bych profesionálně akademicky odargumentované zpochybnění formulací, uvedených v životopisných heslech kontroverzního revolucionáře - v sedmi odkazech, v sedmi jazycích, nejméně sedmi autory. Ze zdrojů, kontrolovaných veřejně, u kterých ani historie tvorby hesel neukazuje kontroverzní průběh. A historie konfliktů okolo jednotlivých hesel, včetně diskusí mezi autory, lze na Wikiepedii nalézt též. Tato encyklopedie má paměť. Místo toho Jan Čulík zatracuje en block celou Wikipedii jako neseriózní zdroj. Wikipedie si přitom nehraje na "autoritativní" zjevenou jedinou pravdu a jednou uzavřený kánon informací. Je to otevřený interaktivní zdroj pod veřejnou kontrolou. Jediný zdroj pod veřejnou kontrolou celého světa. Zvláště u global language cenná ukázka globalizace postojů globálního společenství. A to je jejím cílem. Proto jsem uvedl jako nejautoritativnější odkazy právě anglický a španělský. U kontroverzních interpretací trvá velmi dlouho, než diskuze okolo nich utichne a heslo se ustálí...

Nicméně Jan Čulík nepolemizuje s hesly, ale s osobou komentátora. Vraťme se proto k faktům...

Při vší úctě k Janu Čulíkovi považuji za potřebné ve chvíli, kdy dostává Štěpán Kotrba v Britských listech na frak, oponovat Čulíkovi a hájit Kotrbu. Je pravda, že posledně jmenovaný často přehání a občas bývá ve své impulzivnosti nesnesitelný. Mám v tomto směru i osobní zkušenost. Na druhé straně ale Kotrba mívá často pravdu a někdy vidí hodně daleko. Mívá pravdu a vidí daleko proti obrovské převaze hlavního proudu české žurnalistiky (o různých extrémech nemluvě) s jeho nízkou kvalitou. Tohle ho v mých očích vykupuje. Jeho mimřádné schopnosti a pracovitost dělají Britské listy Britskými listy obdobně jako mimořádné schopnosti a pracovist Jana Čulíka, i když jsou navzájem tak protikladní.

Fabiano Golgo je seriozní autor a je neférové zpochybňovat jeho závěry výrazy jako "protikubánské nadšení". Právě Golgův názor na Kubu je podložený fakty, Kotrbův tuto monarchistickou diktaturu idealizuje. Štěpán Kotrba systematicky bagatelizuje policejní útlak v diktaturách, pokud se mu hodí k jeho antiamerikanismu. Je to totéž, jako když se Spojeným státům pro prosazování svých mocenských zájmů hodily v Jižní Americe jakkoliv nelidské pravicové diktatury, jen když byly proamerické.

Oslavování idealizovaného komunisty Che Guevary mě nepřekvapuje. Falešný mýtus o tomto komunistickém teroristovi rozebírá Fabiano Golgo zde. Zdá se, že falešné mýty podobného druhu jsou běžné. Extrémní praxice si zase idealizuje Rudolfa Hesse, píše Petr Nachtmann.

Mnozí čtenáři i někteří autoři si zbytečně bipolarizovali svět na zápolení "těch dobrých" a "těch zlých", stejně jako mnozí státníci v době nedávno minulé. Hlavně když o sobě mohou tvrdit, že MY jsme ti dobří. Nálepka na duši, sžíranou nejistotou, kam se která politická reprezentace vydá po kolenou. Kam vykročí pravá noha a kam levá. Prostě - Rychlé šípy a Bratrstvo kočičí pracky. Svět rozdělený na MY a ONI v nesmiřitelném dalíkovském nepřátelství. Bipolární svět byl ale vždy svět primitivní, umělý, zideologizovaný jednou i druhou stranou do marketinkově uchopitelné karikatury. Argumenty nejen o historii jsou a byly vždy navíc podmíněné historicko-kulturně. Stačí se podívat na reformaci a Husa. Nyní bude i Mistr Jan v hledáčku Ústavu totalitního myšlení.

Zhoršení mezinárodní bezpečnostní situace v souvislosti s rusko-gruzínským konfliktem předpokládá každý druhý občan. Vzhledem k distribuci odpovědí je však zřejmé, že názory veřejnosti jsou jen mělce zakotveny. O něco častější obavy mají starší lidé, občané s horším materiálním standardem a lidé levicově orientovaní. V rusko-gruzínském konfliktu jsou občané ČR spíše na straně Gruzie než Ruska, relativně velká část z nich však neví, na čí stranu se v tomto konfliktu přiklonit. Uváděné výsledky vycházejí z rozsáhlého reprezentativního výzkumu STEM ze série Trendy.

Výzkumné šetření se uskutečnilo ve dnech 29. 8. -- 8. 9. 2008 na souboru 1354 občanů reprezentujících obyvatelstvo ČR starší 18 let. Výsledky ZDE

Myslím že se Miloslav Štěrba ve svém článku Lourdy na věčné časy a nikdy jinak mýlí, když tvrdí, že v Česku schází klasické poutní místo, jako mají jiné evropské země, např. Mariazell, Czenstochowa, Medžugorje, Fatima, Lourdy atd. Autor zmiňuje okrajově Velehrad a Hostýn, ale zcela zapomněl na to nejdůležitější, na Svatou Horu u Příbrami, která si v ničem nezadá s jinými poutními místy, byť navštěvovanějšími.

Česká lékařská komora zásadně nesouhlasí s návrhem zavádět kategorii léčiv „přípravky vydávané bez lékařského předpisu s omezením“, který nemá medicínské opodstatnění a je velmi nebezpečný pro pacienty.

Léčba chronických chorob vyžaduje monitorování lékařem, který odhalí včas nedostatečný či nadměrný efekt léčby, nežádoucí účinky léčby, komplikace... Pouze vyšetření u lékaře může odhalit změnu diagnózy při někdy jen málo změněných příznacích (např. dříve dráždivý tračník nyní tumor...). Představa, že v lékárně je možno odebírat od pacientů anamnézu a provádět jejich vyšetřování lege artis je naivní. Oddělení funkcí, kompetencí a odpovědnosti lékařů a farmaceutů bylo nevyhnutelných důsledkem rozvoje medicíny. Lékárník nemůže nahradit lékaře. Byl by to závažný krok zpět. K výkonu obou profesí je třeba získat patřičné vzdělání a splnit kvalifikační požadavky.

V článku MUDr.Milana Kubka mne zarazila jedna věta: "Byl by to závažný krok zpět."

Musím upozornit na to, že se samostatná léčba pacientů s pomocí rady lékárníků už dávno stala zavedenou praxí. Nikoliv proto, že by si pacienti mysleli, že lékaře k léčbě nepotřebují, ale proto, že lékařů je velký nedostatek, přístup k lékaři je stále obtížnější a spíše nemožnější, a také pro ztrátu důvěry pacientů k mnoha nezodpovědným lékařům, kteří dávají přednost ziskům před zdravím pacienta. Příčiny mají mnoho faktorů, na většinu z nich reaguje na těchto stránkách Petr Wagner.

Dne 17.9. v 17.15 hodin na ČT2 v magazínu vědy a techniky PORT se bude vysílat pořad o radaru v Brdech. Vystupují v něm mimo jiné i odborníci, kritizující jeho stavbu a vládní zprávy o jeho neškodnosti - fyzik z Fyzikálního ústavu Akademie věd Pokorný, odborník na radiolokaci Hlobil a vojensko-technický analytik Kaucký z odborného měsíčníku ATM.

články RNDr. Petra Pokorného, CSc. o radaru v Britských listech ZDE

Radar v Brdech - klíčové argumenty TÉMA BL

O tom, kdo je Ernesto Che Guevara, ví každý své. Méně je v povědomí, co a kde je Galície. Tak tedy pár slov osvěty do začátku. Galície je provincií Španělska, nacházející se v jeho severozápadním cípu. Galicijci jsou svérázní lidé, formovaní drsným podnebím a nelehkým životem po mnohá staletí. Na náměstích galicijských měst jsou památníky obětem moře a emigrace. Galicijci hovoří svým úředně uznaným jazykem - galicijštinou. V přístavu Ferrol už není na náměstí jezdecká socha generalisima Franka ani pamětní deska na jeho rodném domě. Zato byla před třemi lety v Galicii odhalena pamětní deska na rodném domě otce Fidela Castra.

Ad "Advokátka Klára Veselá Samková ostře kritizuje novelu občanského zákoníku z dílny ODS" a "Nepoučitelný ministr u duchcovského viaduktu a návrat do 19. století"

V příspěvku o "novele" občanského zákoníku jsou dvě zásadní nepřesnosti poukazující na neschopnost BL odpoutat se od přízemního pohledu na české veřejné dění z pohledu upatlaného boje hodné levice a zlé pravice, bez ohledu na kontext, píše Ondřej Neumann.

V souvislosti s článkem V.Černíka o nemocnici a hotelových službách, jsem si vzpomněla na svou matku. Ve svých 88 letech ležela v nemocnici a byla už zesláblá. Když jí k obědu položili na stolek talíř s masem a knedlíky, požádala sestřičku o nakrájení masa, protože to už sama nezvládla. Bylo jí odpovězeno: Tady nejste v hotelu. Jídlo odnesli. Kdybychom jí nechodili pomáhat každý den s jídlem, pravděpodobně by zemřela hladem. A nebyla by první ani poslední. A jak říká jeden komik: Vo to tady jde. Opět by se snížily mandatorní výdaje, píše Iva Jozífková.

Britská policie plánuje rozšířit systém zaznamenávání jízd soukromých automobilů po celé Británii. Umožní jí to registrovat a skladovat podrobnosti o milionech každodenních jízd automobilů až po dobu pěti let. Celostátní síť silničních kamer bude schopna číst a identifikovat 50 milionů státních poznávacích značek denně. Policie z těchto záznamů bude schopna rekonstruovat cesty jednotlivých automobilů.

Policii vláda doporučuje, aby "plně a strategicky" využívala této databáze, která už nyní zaznamenává, kde se v Británii nachází 10 milionů řidičů vozidel denně, v boji proti terorismu i proti méně závažné zločinnosti. Aktivisté na obranu lidských práv zpochybňují, proč je nutno uchovávat informace v databázích tak dlouho, a požadují přesnější informace ohledně toho, kdo všechno bude mít k databázi přístup.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Severoatlantické společenství oznámilo Kremlu, že podpoří snahy Gruzie vstoupit do NATO, navzdory přítomnosti ruských vojsk ve vzbouřeneckých regionech Jižní Osetie a Abcházie.

Během návštěvy gruzínského hlavního města Tbilisi odsoudil generální tajemník NATO Jaap de Hoop Scheffer ruskou okupaci Jižní Osetie a Abcházie, přestože Moskva dále tvrdí, že tyto regiony už nejsou součástí gruzínského území.

Jaap de Hoop Scheffer také pomohl Gruzii učinit významný krok k jejímu kontroverznímu členství v NATO, píše britský konzervativní deník Daily Telegraph.. Uvedl, že založení nové komise NATO-Gruzie, která má koordinovat vstup Gruzie do NATO, "podpoří a zrychlí naši spolupráci a integraci".

Generální tajemník NATO dodal: "Delegace Severoatlantického společenství přijela podpořit Gruzii a jeji ambice a přání začlenit se do NATO. Je zapotřebí, aby Gruzie pokračovala v procesu splnění kritérií členství bez ohledu na krizi."

NATO však dosud nenabídlo Gruzii Akční plán pro členství a tato otázka zřejmě povede k rozbrojům na vrcholné schůzce NATO v prosinci.

Michail Saakašvili, gruzínský prezident, přivítal návštěvu jako "významný signál" solidarity.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Bylo by chybou podcenit význam dohody z 9. září mezi francouzským prezidentem Nicolasem Sarkozym v jeho funkci současného prezidenta Evropské unie a Dmitrijem Medvěděvem, prezidentem Ruska. Dohoda znamená definitivní konec prvního dějství nového světového geopolitického řádu.

Co bylo rozhodnuto? Rusové souhlasili se stažením všech svých vojsk z toho, co bylo nazváno „ústřední gruzínské oblasti“ nebo „vlastní Gruzie“, to jest z těch částí Gruzie, které Rusové uznávají jako Gruzii. .

Když jsem se nedávno po dlouhé době podíval na stránky svého bývalého pracoviště, gymnázia v Kojetíně, našel jsem tam veřejně uvedený "školní kánon literatury". Tento "kánon" mi připomněl má gymnaziální léta a vůbec situaci ve výuce literatuře i na vysoké škole, jak ji znám od mých přátel "filďáků" a "pajdáků". Předně, nerozumím pojmu "školní kánon". Jestli lze vůbec dnes mluvit o "kánonu", měly by ho dělat autority, jako byl T. S. Eliot, nikoli česká gymnázia. Jestliže ale "školní kánon" znamená jakýsi seznam literatury, se kterou student musí být seznámen, je mnoho otázek, proč v něm chybí např. Horác, Vergilius, Racine, Sterne, Joyce atd., nebo proč od Goetha je uvedeno pouze Utrpení mladého Werthera a nikoli Faust, Západovýchodní Díván, Spřízněni volbou atd. Možná řeknete, a právem, což gymnazista může pochopit Fausta? Může, nicméně není to příliš pravděpodobné a vyžaduje to zřejmě i mimořádné schopnosti učitele. Jenže to platí pro velkou většinu děl uvedených ve "školním kánonu".

Mezi otázkami, které zdolávají účastníci televizních kvízů, se občas objeví takříkajíc folklorní úkol: Soutěžící má doplnit text známé písně či přísloví. Je zajímavé, že s příslovím si zpravidla poradí lépe než s písní, a to i když musí překousnout výrazy či vazby, které se už dávno nepoužívají. Na otázku, jak se nám lení, odpovědět neumíme; zato víme, komu se zelení. Je v nás tedy lidová moudrost uložena hlouběji, než si připouštíme? A je-li tomu tak, čerpáme z ní dodnes poučení? Anebo nám přísloví utkvěla v paměti jen díky svému jazykovému svérázu a jejich obsah už prakticky nevnímáme?

Po říjnových krajských volbách chce opozice vyvolat už čtvrté hlasování o nedůvěře vládě. Předseda sociálních demokratů Jiří Paroubek věří, že jeho strana po vítězném tažení v krajích tentokrát vládu doopravdy svrhne. Jeho arogantní sebestřednost , s jakou už dopředu prezentuje své jisté úspěchy sice může ještě všechno pokazit, ale v zásadě lze doufat, že se tentokrát Topolánkův kabinet opravdu může poroučet. A to díky hlasům tzv. rebelů z vládní koalice. Pokud se ovšem nezaleknou dovedně nastražených strašáků v koaličním zelí.

Tony Benn: Vezměte si dva lidi. Oba potřebují ten lék. Jeden si ho může dovolit, druhý ne. Takže vy říkáte, že bohatým lidem by mělo být dovoleno, aby si ho koupili. O to právě jde. Existuje-li lék, který lidé potřebují, lidé by ho měli dostat a měl by být financován státním zdravotnictvím. Víte, to je věc morálky. Je to o zdraví národa a o zájmech komunity. A jestliže bude někdo nemocen, může to mít dopad na mě. A jestliže já budu nemocen, může to mít dopad na druhé lidi. A jakmile ten morální princip zrušíte, přišli jste o všechno. A co se týče farmaceutických společností, já mám řešení. Řekneme jim: Budeme kupovat vaše léky, a na ně vydáváme miliardy, pokud nám dáte dvacet procent svých zisků. A brzo budeme vlastnit všechny farmaceutické společnosti. Tohle nejsou neřešitelné problémy. Pro mě je to morální otázka. Děláme to tak v armádě. V armádě vás léčí bez poplatků. Nemůžete říct svému generálovi: znám takového jednoho doktora, chci, aby sem přišel mě léčit a já ho zaplatím. Když to může fungovat v armádě, může to fungovat pro všechny.

Zaujalo mě, jak se v Británii v současnosti diskutuje o politice. Napadlo mě, že by to zajímalo i naše čtenáře. Zde je překlad první části pořadu Any Questions? rozhlasu BBC z právě uplynulého víkendu. Hovořilo se tam o vysokých cenách energií, o nepopulární vládě a o zdravotnictví způsobem, který není irelevantní pro současnou českou veřejnou diskusi. │JČ

Přinášíme druhou část diskuse z víkendového pořadu rozhlasu BBC Any Questions? na témata, která nejsou neaktuální ani v České republice. První část této diskuse je ZDE

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. Britské listy si každý měsíc otevře 200 000 individuálních IP adres. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 150 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře.

V srpnu 2008 přispělo celkem 145 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 29 606.45 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 31.8. 2008 částku 221 857.95 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a 1,422.96 euro.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.