8. 1. 2008
Mnichov, tentokrát v Kosovu -- pokračování v dlouhodobé strategiiKde hledat odpovědi na motivy násilného rozbití Jugoslávie, při právě probíhajícím a bohužel možná ne posledním dějství této tragédie, dějství, které lze nazvat uloupení Kosova? Kdysi úspěšná, mírumilovná a přitom multinárodní země Jugoslávie byla rozcupována na kusy. Titův osobitý model socialismu, který byl západem více jak tolerován, přestal být tolerován s pádem železné opony. Stal se hrozbou životaschopné politické alternativy k středoevropskému „divokému“ kapitalismu tunelářů. Byl to režim, který byl stalinským gerontosocialismem dehonestován, který však po více jak třicet let dokázal, že vedle sebe žili v míru Srbové, Chorvati, Makedonci, Černohorci, Slovinci. Jugoslávie, kam naši otcové jezdívali na dovolenou, již neexistuje. Místo něj jsou tisíce hrobů bývalých občanů oné Jugoslávie. Ono „bratsko jedinstvo“ slova, na která bral Tito takový důraz, zní jen ve starých písních. V snad posledním dějství, je snaha srazit na kolena Srbsko a jeho hrdý národ. Domnívám se, že pár řádek s odkazem na autora, jímž není nikdo jiný než československý prezident „osvoboditel“ Tomáš Garrigue Masaryk, pomůže se orientovat. I jeho sen o společném státě rozbili. Rozdělení Kosova - německá tanková kolona KFOR, 1999 |
Masaryk charakterizoval vztah Srbů ke Kosově poli a Kosovu . ....Musíme se totiž vmyslet do poměrů tureckého pána a křesťanského sluhy, otroka, otroka politického a hospodářského. Snad jedna scéna ve vás vzbudí správnou představu o tamních poměrech. Srbský vyšší důstojník mi vyprávěl, jak táhli na jih po dobití Kumanova : velký oddíl vojska přišel na Kosovo pole , a tu zpozoroval, že celý oddíl, aniž by mu bylo veleno, rázem jako na komando, každý muž a každý důstojník, smekli čepici, pokřižovali se, a jak mi můj zpravodaj velice názorně ukázal, našlapovali ve svých opánkách tak opatrně, tak tiš, aby nerušili spánek mrtvých, svých předků, kteří tu po staletí leží pohřbeni. A ne jeden z důstojníků, nýbrž mnoho jich většina mužstva, ronili tiché slzy... Taková byla válečná nálada, v Srbsku, a to nálada celého národa. Masaryk dále píše na straně 136 : Poměr Srbů a Albánců je velice nepřátelský, neboť po staletí byl turecký tlak na Srby provozován Albánci. K tomuto faktu : od doby okupace Bosny a Hercegoviny, asi 1877- 8, vystěhovalo se 150.000 Srbů ze Starého Srbska (KOSOVA) a ze severní Makedonie do Srbska. Nebylo lehkým úkolem pro Srby, tyto lidi hospodářsky zaopatřovat a udržovat. Od 18. století se vystěhovalo půl milionu Srbů ze Starého Srbska (KOSOVA) a z Makedonie do Srbska. Tak velký byl tlak Albánců na Srby. Albánci oloupili Srby o půdu: Staré Srbsko tím způsobem bylo poalbánštěno. Toto hospodářské pozadí srbskoalbánské otázky velmi vysvětluje. Záhřebský proces a otázka Srbska Pánové ! 53 šibenic má být postaveno, to jsou justiční poměry až nadruské.: jak by bylo možné nemluvit zde o takovém případě? 53 obžalovaných – učitelé, duchovní, kupci: připočítáme-li rodiny – jsou to vesměs lidé staří – činí to 200 až 300 lidí... Z knihy T.G. Masaryka „Slovanské problémy“ (1928), strana 140 Rakousko-uherská vláda, aby odvrátila pozornost od zabrání Bosny a Hercegoviny, obvinila Srby v Chorvatsku-Slavonii ze spiklenecké činnosti proti monarchii, přičemž zahraniční ministerstvo neváhalo užít padělků, zhotovených přímo rakousko-uherským velvyslanectvím v Bělehradě. Zahraničním ministrem byl tehdy baron Aehrenthal, vyslancem v Bělehradě hrabě Forgách, padělané doklady zhotovoval vyslanecký tajemník. Swientochowski, falešným svědkem a zároveň provokatérem (vyzyvačem k protirakouským a jiným podobným činům) byl Natič, vědeckou svou vážností měl obvinění podepřít vídeňský dějepisec Friedjung. Zatčeno bylo 53 Srbů (5.10. 1908), postižena tím měla býti svorná politika Srbů s Charváty v říši. (tzv. srbsko-charvátská koalice), křivě usvědčeno mělo býti Srbsko z podkopných rejdů proti monarchii – měla tedy býti hrozivě přiostřena otázka srbská. Pro to si T.G. Masaryk umínil vše dopodrobna vyšetřiti a odhaliti, aby odvrátil neštěstí od srbských politiků v Rakousku-Uhersku a od Srbska. Úkol svůj po namáhavém osobním vyšetření věci provedl řečmi v delegacích i říšské radě, četnými články, brožurami (Tak zvaný velezrádný proces v Záhřebě. Praha 1909, Rakouská zahraniční politika a diplomacie, Praha 1911) a svědectvím v procesu vídeňském. Soudní procesy, které přičiněním Masarykovým se staly rakouské politice osudnými, byly tři: Tzv. velezrádný proces záhřebský proti 53 Srbům ( zahájený 5.3.1909), videňský proces Friedjungův (8.12.1909) na žalobu srbsko-charvátské koalice a bělehradský proces proti Vasičovi (22 a 23. 12.1910) Oj Kosovo, Kosovo uzivoProč jsem přepsal tyto úryvky z Masarykova díla ? Protože chci poukázat na některé historické skutečnosti, které by jsme si my „pokračovatelé“ Masarykova Československa měli připomenout a uvědomit! Hrála a hraje německá politika svoji v historické minulosti, nedávné minulosti, ale i současnosti ?! Proto , abych poukázal na opakující se dějinné lži, které byly a jsou opakovaně použity proti Srbsku a jeho národu. Kdo a co hraje za podivnou hru okolo Kosova? Tady je pro nás národ, který ne téměř, ale doslova stejnou křivdu zažil na vlastní kůži v době Mnichovského diktátu, odpověď. Tragickou frašku na téma národního sebeurčení „menšiny“ jsme zažili také. Tehdy zbabělá demokratická Evropa si s námi zahrála. Režisérem byl německý kancléř, vedlejší úlohu hrál lord Runciman, herci Daladier, Mussolini, Chamberlain. Téměř ve stejných kostýmech, se stejnými texty o sebeurčení menšiny se podobní paňácové připravují uloupit suverénnímu svrchovanému státu Srbsku jeho území. Nikoli Sudety, dnes Kosovo. Během „Hearings before the House International Relations Committee“ dne 1. ledna 1995 (Congressional Record, Washington D. C., GPO, 1995) prohlásil ministr zahraničních věci USA James Baker, že nejen Německo hrálo určující roli při eskalaci války na Balkáně, nýbrž také zdůraznil, že politika Slovinců a Chorvatů vyvolala v bývalé Jugoslávii občanskou válku. 1995 Andreas Zumach, nezávislý korespondent pro mezinárodní záležitosti OSN v Ženevě, ukázal na rozměry německé zahraniční politiky, které by měly zneklidňovat: „Mezitím leží (...) k disposici informace, které poukazují na dlouhodobou strategii. Podle nich usilovala Německá zpravodajská služba (BND - Bundesnachrichtendienst) ve spolupráci s chorvatskou tajnou službou nejméně od osmdesátých let systematicky o zostření konfliktů mezi Záhřebem a Bělehradem. Částečně za využití kanálů a osob, které svou roli hrály už ve spolupráci nacistů a fašistické Ustaši a se kterými udržovala BND intenzivní spojení (Obdoba akce Gestapa VAMPIR, probihajici od let 1944 - 45 na území protektorátu Čechy a Morava a bezpochyby i na ostatních územích okupovaná Evropy těsně před jejich vyklizením nacistickými jednotkami - pozn. aut.). Kromě toho existují poukazy na mohutné dodávky zbraní v osmdesátých letech z německých zdrojů určené příjemcům v Chorvatsku. Zůstává otevřena pouze otázka, zdali se aktivity BND a dodávky zbraní děly s vědomím a podporou bonnské vlády. Koneckonců v té době (shodou okolností?) naléhal tehdejší německý ministr zahraničních věcí Genscher v telefonátech s chorvatským prezidentem Tudjmanem (které byly odposlechnuty americkou zpravodajskou službou) několikrát na vyhlášení nezávislosti Chorvatska.“ Andreas Zumach, “Die internationale Politik in Südeuropa hat versagt”, V: Bosnien-Herzegovina, Die Chancen einer gerechten Lösung. Frieden und Abrüstung, Leden 1995, str. 53 Dne 25. června 1991 vyhlásily Slovinsko a Chorvatsko svoji nezávislost, což vedlo definitivně k vypuknutí ozbrojeného konfliktu. KOSOVO je dnes pokračováním téhož. Že je rukopis, argumentace a styl Mnichovského diktátu z roku 1938 stejný jako rukopis argumentace a styl dnešní Evropské unie k řešení statutu KOSOVA podobný ?! Nemýlíte se. ANO, má téměř stejného písaře ! Autor je bývalý poslanec a zástupce hejtmana Ústeckého kraje |
Mnichov 1938 | RSS 2.0 Historie > | ||
---|---|---|---|
8. 1. 2008 | Mnichov, tentokrát v Kosovu -- pokračování v dlouhodobé strategii | Jaroslav Foldyna | |
26. 10. 2007 | Kdo v Brně zapomíná na oběti mnichovské dohody? | Ivan Sommer | |
18. 9. 2007 | Rozhlas BBC o Mnichovu | ||
27. 8. 2007 | Lepší Hitler než Habsburg | Přemysl Janýr | |
14. 2. 2007 | O nás opět v Mnichově | Oskar Krejčí | |
26. 1. 2007 | Československá výzbroj byla v době mnichovské krize skutečně dobrá | ||
18. 1. 2007 | Byl únor 1948 nevyhnutelný? | Otto Drexler | |
29. 11. 2006 | Bojovat se mělo! | Petr Wagner | |
28. 11. 2006 | Proč se bojovat nemělo! | Otto Drexler | |
26. 9. 2006 | Vynucené cesty - mnichovská zrada nebo úmysl? | Lubomír Molnár | |
21. 12. 2005 | Nový rozpočet EU - odčinění Mnichova? | Jan Čulík | |
27. 7. 2005 | Sudetoněmecká otázka | Radomír Luža | |
18. 3. 2005 | Mníchov a jeho alternatívy | Daniel Šmihula | |
26. 5. 2004 | Edvard Beneš - chycen v pasti mezinárodních vztahů | Ondřej Slačálek | |
29. 8. 2003 | 65. výročí mnichovského diktátu: Na řadě bylo Československo | Věra Olivová |