Masaryk charakterizoval vztah Srbů ke Kosově poli a Kosovu .

Masaryk dále píše na straně 136 :

Z knihy T.G. Masaryka „Slovanské problémy“ (1928), strana 140

Rakousko-uherská vláda, aby odvrátila pozornost od zabrání Bosny a Hercegoviny, obvinila Srby v Chorvatsku-Slavonii ze spiklenecké činnosti proti monarchii, přičemž zahraniční ministerstvo neváhalo užít padělků, zhotovených přímo rakousko-uherským velvyslanectvím v Bělehradě. Zahraničním ministrem byl tehdy baron Aehrenthal, vyslancem v Bělehradě hrabě Forgách, padělané doklady zhotovoval vyslanecký tajemník. Swientochowski, falešným svědkem a zároveň provokatérem (vyzyvačem k protirakouským a jiným podobným činům) byl Natič, vědeckou svou vážností měl obvinění podepřít vídeňský dějepisec Friedjung. Zatčeno bylo 53 Srbů (5.10. 1908), postižena tím měla býti svorná politika Srbů s Charváty v říši. (tzv. srbsko-charvátská koalice), křivě usvědčeno mělo býti Srbsko z podkopných rejdů proti monarchii – měla tedy býti hrozivě přiostřena otázka srbská.

Pro to si T.G. Masaryk umínil vše dopodrobna vyšetřiti a odhaliti, aby odvrátil neštěstí od srbských politiků v Rakousku-Uhersku a od Srbska. Úkol svůj po namáhavém osobním vyšetření věci provedl řečmi v delegacích i říšské radě, četnými články, brožurami (Tak zvaný velezrádný proces v Záhřebě. Praha 1909, Rakouská zahraniční politika a diplomacie, Praha 1911) a svědectvím v procesu vídeňském. Soudní procesy, které přičiněním Masarykovým se staly rakouské politice osudnými, byly tři: Tzv. velezrádný proces záhřebský proti 53 Srbům ( zahájený 5.3.1909), videňský proces Friedjungův (8.12.1909) na žalobu srbsko-charvátské koalice a bělehradský proces proti Vasičovi (22 a 23. 12.1910)

Oj Kosovo, Kosovo uzivo

Proč jsem přepsal tyto úryvky z Masarykova díla ? Protože chci poukázat na některé historické skutečnosti, které by jsme si my „pokračovatelé“ Masarykova Československa měli připomenout a uvědomit! Hrála a hraje německá politika svoji v historické minulosti, nedávné minulosti, ale i současnosti ?!

Proto , abych poukázal na opakující se dějinné lži, které byly a jsou opakovaně použity proti Srbsku a jeho národu.

Kdo a co hraje za podivnou hru okolo Kosova? Tady je pro nás národ, který ne téměř, ale doslova stejnou křivdu zažil na vlastní kůži v době Mnichovského diktátu, odpověď. Tragickou frašku na téma národního sebeurčení „menšiny“ jsme zažili také. Tehdy zbabělá demokratická Evropa si s námi zahrála. Režisérem byl německý kancléř, vedlejší úlohu hrál lord Runciman, herci Daladier, Mussolini, Chamberlain. Téměř ve stejných kostýmech, se stejnými texty o sebeurčení menšiny se podobní paňácové připravují uloupit suverénnímu svrchovanému státu Srbsku jeho území. Nikoli Sudety, dnes Kosovo.

Během „Hearings before the House International Relations Committee“ dne 1. ledna 1995 (Congressional Record, Washington D. C., GPO, 1995) prohlásil ministr zahraničních věci USA James Baker, že nejen Německo hrálo určující roli při eskalaci války na Balkáně, nýbrž také zdůraznil, že politika Slovinců a Chorvatů vyvolala v bývalé Jugoslávii občanskou válku.

1995 Andreas Zumach, nezávislý korespondent pro mezinárodní záležitosti OSN v Ženevě, ukázal na rozměry německé zahraniční politiky, které by měly zneklidňovat:

Andreas Zumach, “Die internationale Politik in Südeuropa hat versagt”, V: Bosnien-Herzegovina, Die Chancen einer gerechten Lösung. Frieden und Abrüstung, Leden 1995, str. 53

Dne 25. června 1991 vyhlásily Slovinsko a Chorvatsko svoji nezávislost, což vedlo definitivně k vypuknutí ozbrojeného konfliktu. KOSOVO je dnes pokračováním téhož.

Že je rukopis, argumentace a styl Mnichovského diktátu z roku 1938 stejný jako rukopis argumentace a styl dnešní Evropské unie k řešení statutu KOSOVA podobný ?! Nemýlíte se. ANO, má téměř stejného písaře !

Autor je bývalý poslanec a zástupce hejtmana Ústeckého kraje