Hlavním popudem k tomto mému vyjádření bylo drobné slůvko, které Čulík vlastně ani nenapsal - zamlčený podmět "my" ve výrazech "to podporovat nebudeme", "nejsme tady odtoho, abychom...". Dosud jsem vnímal Britské listy - z obsahového hlediska - jako v zásadě společný podnik dvou lidí. Čulíka a Kotrby. Ono "my" ale naznačuje, že tomu tak nemusí být. Kdo jsou tihle "my"?

Kromě toho se domnívám, že tvrzení "mezi vrahem Guevarou a nacistou Hessem skutečně není žádný rozdíl" nebo "extrémy levice i pravice splývají" není historicky udržitelné a není pana Čulíka hodno. Není nutno se odvolávat jen na Wikipedii. Navrhuji zalistovat v Hobsbawmově "The Age of Extremes" (nikoli v českém překladu, který je bohužel překladatelským a zejména edičním zmetkem). Tato kniha je považována za jedno z nejlepších raných vykreslení dějin 20. století (jiná než raná vykreslení nejsou, odstup je pořád malý). O Guevarovi píše Hobsbawm poměrně hodně, a to bez adorace, o Hessovi ani slovo. Oba lze samozřejmě označit za vrahy. Lze srovnávat počty obětí. Tady už budou velké rozdíly. A zcela nesrovnatelné jsou širší kontexty, které také určovaly dosah činů Hesse a Guevary. Snad nemusím připomínat, jak obrovský rozdíl je v tom, co chtělo a dělalo Hitlerovo Německo ve 30. a 40. letech a co o třicet let později chtěla a dělala Catsrova Kuba (a co chce a dělá dnes). Je také obrovský faktický, nikoli jen ideologický rozdíl mezi tím, co se dělo na Kubě v "nejtemnějších dnech režimu", jak říká Fabian Golgo, a tím, co se například v 80. a 90. letech dělo ve Střední Americe. A srovnání nevyzní v neprospěch Kuby.

To je ale jen dílčí věc. Zpět k tomu hlavnímu. Chci vyjádřit naději, že nepředstavitelně rozporný a přitom jedinečný tandem Čulík - Kotrba bude fungovat dál. Dělá Britské listy tím, čím jsou. Kdyby tím přestaly být, byla by to velká škoda.

Pozn. JČ: Samozřejmě, proč by spolupráce Kotrba-Čulík na Britských listech netrvala dál? Britské listy jsou svobodné a otevřené. Ohrazení proti příliš jednostranné argumentaci bylo však nutné. Je nutno respektovat základní žurnalistické principy. Nejsme Mladá fronta Dnes. Nemůžeme se například identifikovat s postoji ani americké, ani ruské vlády. Informace z ruského i amerického tisku musejí být prezentovány s kritickým odstupem, nikoliv obdivně, to vyvolává pocity nevolnosti.